4 C 241/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Hamadové a přísedících Evy Chovancové a Bc. Lady Maňákové Mikulcové v právní věci účastníků žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele ze dne datum doručené žalobci téhož dne, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 25 716 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce navrhl, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele ze dne datum doručené žalobci téhož dne je neplatné. Žalobu zdůvodnil tím, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne datum jako řidič nákladního vozidla. Žalovaný počátkem září rok projevil vůli ukončit pracovně právní vztah se žalobcem s odůvodněním, že pro žalobce„ nemá aktuálně práci“. Žalobce s ukončením pracovního poměru u žalovaného nesouhlasil a byl připraven nadále práci u něj vykonávat. Ke dni datum je datován přípis žalovaného nadepsaný jako okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele (dále jen OZPP) předávaný ze strany žalovaného žalobci téhož dne. Žalobce má za to, že OZPP je neplatné právní jednání vedené účelovou snahou ukončit pracovní poměr žalobce, kdy není dán materiální hmotně právní základ pro tento postup ze strany zaměstnavatele. Žalobce opakovaně vyzval žalovaného k přidělování práce, na výzvy žalobce žalovaný nikterak relevantně nereagoval. Žalobce byl nucen dne datum vyklidit jemu přidělené vozidlo, odevzdat mobilní telefon a veškeré další věci jemu svěřené pro výkon práce. Žalobce byl připraven i nadále pro žalovaného vykonávat práci, výslovně žádal o přidělování práce a udělování dalších pokynů ze strany zaměstnavatele. Žalobce nesouhlasí s důvody, které žalovaný použil pro ukončení pracovního poměru OZPP, tedy tvrzenou neomluvenou absenci. Žalobce uvedl, že i kdyby připustil, že ve zmiňovaném období datum až datum porušil částečně některé své povinnosti plynoucí z pracovní smlouvy (jakkoliv toto žalobce důrazně sporuje) považuje za zřejmé, že dané jednání nedosahuje potřebné intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z pracovních předpisů v intenzitě zvlášť hrubým způsobem.

2. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě písemně vyjádřil, zejm. uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává či neuznává, vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k datu dne datum, kdy proběhlo první jednání, teprve poté, prostřednictvím svého právního zástupce navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že dne datum žalobce požádal, aby si vyklidil veškeré věci z poškozeného kamionu a přešel na menší nákladní automobil. Žalobce odmítl přejít jako řidič na jiné vozidlo a bylo mu tedy sděleno, že s ním bude rozvázán pracovní poměr dohodou. Poté žalobce ze svého pracoviště odjel. Dne datum se do zaměstnání nedostavil a dne datum sdělil, že si od období anonymizováno číslo bere řádnou dovolenou. Do sídla firmy se dostavil až datum, kdy byl údajně seznámen s rozsahem poškození vozidla, které do té doby užíval, a byl mu předán protokol o poškození. Ze zaměstnání opět odešel a nebyl v zaměstnání ani datum, takže dne datum přistoupil žalovaný, že s žalobcem okamžitě rozvázal pracovní poměr.

3. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

4. Z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalovaného bylo zjištěno, že tento podniká v předmětném podnikání kromě jiného silniční, motorová doprava. Žalovaný jako zaměstnavatel uzavřel s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu dne datum. Žalobce byl přijat jako řidič nákladního vozidla s místem výkonu práce v obec. V pracovní smlouvě je uvedeno, že týdenní pracovní doba činí 40 hodin a je rozvržena rovnoměrně. Zaměstnavatel se smlouvou zavázal přidělovat zaměstnanci sjednaný druh práce a odměňovat jej za vykonanou práci mzdou. Nedílnou součástí pracovní smlouvy je mzdový výměr. Mzdovým výměrem ze dne datum žalovaný žalobci stanovil měsíční mzdu ve výši 20 500 Kč.

5. Dne datum žalovaný žalobci předal listinu označenou jako Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývajících z pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovních povinností se žalobce měl dopustit tím, že dne datum byl zaměstnavatelem informován, že z technických důvodů nebude nadále řídit tahač jméno s návěsem, ale bude jezdit menším nákladním vozidlem, s čímž nesouhlasil. V pondělí dne datum byl žalobce žalovaným požádán o vyklizení věci z tahače jméno, což žalobce splnil, poté z pracoviště„ bez vysvětlení odjel“. Dále žalovaný uvedl, že v úterý dne datum se žalobce do práce nedostavil a zaměstnavatele neinformoval o příčině absence, stejně tak se nedostavil do práce ve středu dne datum a telefonicky sdělil, že si bere dovolenou. Žalovaný uvedl, že žádnou dovolenou žalobci neurčil. Ve čtvrtek dne datum a v pátek dne datum se opět do práce nedostavil. Listina OZPP není opatřena podpisem žalobce, je na ní uvedeno, že přítomní byli jméno příjmení a jméno příjmení, nicméně skutečnost, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo dne datum předáno žalobci není sporné a sám žalobce tuto skutečnost v žalobě potvrzuje.

6. Žalobce jako důkaz předložil dopis odeslaný žalovanému dne datum jak je zřejmé z podacího lístku. V dopise žalobce žalovanému sdělil, že nesouhlasí s nabídnutou dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne datum a považuje se tedy nadále za zaměstnance žalovaného. Potvrdil, že dne datum byl donucen vyklidit auto, odevzdat telefon a veškeré věci, které mu byly přiděleny pro práci u žalovaného. Sdělil, že má nadále zájem pracovat u žalovaného, nedostal od žalovaného však žádné pokyny k výkonu práce, jak tomu bylo zvykem buď telefonicky, osobně nebo přes SMS. Za dané situace si tedy vzal dovolenou na dny období anonymizováno datum a oznámil, že dne datum se dostaví na pracoviště a věří, že mu bude práce přidělována.

7. Dalším dopisem ze dne datum žalobce opakovaně žalovanému sdělil, že má zájem i nadále u něj pracovat na základě pracovní smlouvy, žádal aby mu byla práce přidělována a zároveň sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru se zakládá na nepravdivých a nepodložených důvodech a je v rozporu se zákoníkem práce.

8. Dopisem ze dne datum se na žalovaného obrátil právní zástupce žalobce s výzvou, aby žalovaný přehodnotil dosavadní přístup, zejm. aby deklaroval neplatnost OZPP ze strany zaměstnavatele a žalobci jako zaměstnanci přiděloval práci. V tomto dopise opět podrobně hodnotil postup jednání mezi účastníky za období od datum až po OZPP, které hodnotí jako zcela neplatné.

9. Žalovaný jako důkazy předložil výplatní lístky žalobce za období rok anonymizována dvě slova rok, dále přehled o docházce žalobce do zaměstnání za stejné období, tedy za období anonymizována dvě slova rok a listinu s datem datum označenou jako Protokol o způsobených škodách na firemním vozidle jméno příjmení jméno panem celé jméno žalobce.

10. Jako důkaz byl proveden výslech účastníků a výslech svědkyně jméno příjmení.

11. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žalovaný mu žádné nedostatky v práci nikdy nevytýkal. Do zaměstnání docházel každý den, výkon práce byl evidován elektronickou kartou ve vozidle. Běžná praxe byla, že žalovaný jako zaměstnavatel mu telefonicky sdělil, kam pojede, co a kde bude nakládat, případně vykládat apod. Uvedl, že převážně jezdil do Itálie a pracovní cesta běžně trvala 5 dnů, pracovní cesta po ČR trvala běžně 3 dny. Dne datum po ukončení výkonu práce mu údajně žalovaný se synem oznámili, že„ nehodlají dávat peníze do opravy auta a že mu dávají výpověď dohodou“. Žalobce byl vyzván, aby auto Mercedes vyklidil, ovšem nebylo mu nabídnuto, že by mohl jezdit jiným autem. Uvedl, že odmítl podepsat papír, kde měla být„ výpověď dohodou“. Dne datum se dostavil do firmy, vyklidil vozidlo, odevzdal tankovací karty a vnitřní vybavení vozidla. Na dotaz, co bude dělat dál, mu údajně žalovaný řekl, že pro něj nemá práci ani auto a že„ platí výpověď“. Žalovaný opakovaně trval na tom, že pro žalobce práci nemá. Uvedl, že požadoval písemnou výpověď a vyplacení měsíčního odstupného, což však žalovaný odmítl. Žalobce datum se svou přítelkyní navštívil úřad práce, kde se informoval na právním oddělení, jak má postupovat. Údajně zde byl už upozorněn na riziko, že nepřítomnost v práci mu může žalovaný vyhodnotit jako absenci, bylo mu tedy doporučeno, aby si s žalovaným dohodl dovolenou. Žalobce tedy žalovanému sdělil, že si bere dovolenou, když žalovaný pro něj práci nemá. V pondělí datum se dostavil do zaměstnání, požadoval přidělení práce, opětovně byl žalovaným informován, že platí„ výpověď dohodou“. Do zaměstnání přišel také následující den, tj. datum i datum, nicméně žádná práce mu přidělena nebyla. Žalobce uvedl, že byl připraven vykonávat práci i jiným autem, nicméně tato práce mu přidělena nebyla. Žalobce potvrdil, že při předání OZPP mu žalovaný předal i protokol o způsobené škodě, nicméně žalobce popíral, že by jakoukoliv škodu na vozidle způsobil.

12. Žalovaný jako účastník řízení potvrdil údaje žalobce ohledně organizace výkonu práce v tom smyslu, že běžná praxe byla, že žalobce dostával telefonicky den předem informaci o tom, kam pojede, kde bude nakládat zboží apod. Pokud jde o výkon práce žalobce, v tomto směru nebyly žádné problémy, problémy byly údajně v tom, že auto, které užíval, bylo často poškozeno. Dne datum žalobce opět poškodil auto tím, že narazil do brány a poškodil i plachtu auta a žalovaný se vyjádřil tak, že„ moje trpělivost tím přetekla“. Potvrdil, že dne datum měl už od účetní nachystanou listinu rozvázání pracovního poměru dohodou, kterou předložil žalobci. Žalobce dohodu o rozvázání pracovního poměru odmítl podepsat. Žalovaný uvedl, že s žalobcem chtěl rozvázat pracovní poměr za to, jak se choval. Žalovaný připustil, že měl k dispozici i jiná volná auta, ale vyjádřil se tak, že„ nemohl jsem si dovolit dát mu auto k dispozici, protože by mi ho zlikvidoval“. Potvrdil, že dne datum se žalobce do zaměstnání dostavil, vozidlo jméno vyklidil. Žalovaný žalobci nenavrhl k užívání některé ze tří dalších menších aut, nepřidělil mu ani žádnou práci, žalobce odjel ze zaměstnání pryč. Žalovaný uvedl, že se pokoušel žalobci několikrát telefonovat, ale údajně se vyjádřil tak, že malým autem jezdit nebude. Na písemné dopisy, které žalobce žalovanému poslal, žalovaný nereagoval. Následující týden žalobce do zaměstnání přišel, žalovaný mu však konkrétní práci nenavrhl.

13. Svědkyně jméno příjmení, partnerka žalobce, v podstatě potvrdila údaje, které uvedl žalobce. Potvrzovala, že běžně práci žalovanému organizoval žalovaný, případně jeho syn, kdy jeden z nich vždy žalobci v neděli telefonicky sdělil, kam následující den, tedy v pondělí, pojede, kde bude nakládat, kam poveze zboží apod. Dne datum svědkyni žalobce telefonicky informoval o tom, že žalovaný mu navrhl rozvázání pracovního poměru dohodou, že pro něj nemá práci a vyzval ho k vyklizení auta. Svědkyně žalobci poradila, aby nic nepodepisoval. Dne datum žalobce do zaměstnání odjel, respektoval požadavek žalovaného vyklidit auto. Žalovaný mu údajně žádnou práci nenavrhl a uváděl, že pro něj práci nemá. Dne datum žalobce čekal na telefonát od žalovaného k přidělení práce a pokud žádný pokyn nedostal, dne datum společně svědkyně s žalobcem navštívili právní poradnu na úřadu práce, kde byli informováni, jak má žalobce dál postupovat, když s návrhem na rozvázání pracovního poměru dohodou nesouhlasí. Údajně bylo žalobci doporučeno, aby nahlásil dovolenou, aby nepřítomnost žalovaného v zaměstnání nemohl zaměstnavatel posuzovat jako absenci. Byla přítomna telefonickému hovoru, kdy žalobce žalovanému sdělil, že si bere dovolenou, nicméně potvrdila, že žalovaný oznámil, že s navrhovanou dovolenou nesouhlasí. Žalobce pak písemně žádal žalovaného o přidělení práce, na dopisy žalovaný nereagoval. Práci žalovaný žalobci nepřidělil ani následující dny, tedy pondělí číslo až číslo, kdy se žalobce do zaměstnání dostavoval. Dne datum mu pak žalovaný předal listinu OZPP. V období od období anonymizováno datum byl podle sdělení svědkyně žalobce doma, byl připraven nastoupit do zaměstnání, čekal na pokyn ze strany zaměstnavatele.

14. Podle § 48 odst. 1 zákoníku práce, pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

15. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

16. Podle § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

17. Podle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušení, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Z citovaných ustanovení vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném OZPP uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotně právní podmínky platného OZPP je tedy třeba, aby důvod OZPP byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje. Z důvodu uvedeného v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr tehdy, jestliže zaměstnanec svým konkrétním zaviněným jednáním porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Důvod OZPP proto musí být uveden tak, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován.

19. V souzené věci OZPP žalovaný učinil písemně, dle názoru soudu dostatečně skutkově vymezil, a v zákonné lhůtě doručil žalobci. Bylo tedy třeba posoudit, zda žalobce porušil právní předpisy vztahující se k jemu vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Z povinností vyplývajících z pracovního poměru upravuje pro zaměstnance zejm. ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, podle kterého zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Má-li být porušení pracovních povinností právně postižitelné, jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno alespoň z nedbalosti a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným, méně závažným porušením povinností vyplývajících z právních předpisů, závažným porušením povinností a porušením povinností zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti nejvyšší intenzity, tedy zvlášť hrubým způsobem, je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní povinnosti méně závažně, závažně nebo obzvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovně právních předpisech nejsou tyto pojmy konkrétně definovány, přičemž za jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovních povinností. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení právních povinností k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, za které došlo k porušení pracovních povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele a k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod.

20. Z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru v daném případě nebyl dán. Porušení právních povinností zvlášť hrubým způsobem žalovaný jako zaměstnavatel vymezil tak, že žalobce se v úterý dne datum následně ve středu datum a datum a datum do zaměstnání nedostavil a o příčině absence zaměstnavatele neinformoval. Z obsahu lze tedy dovodit, že žalobce v průběhu 4 dnů do práce nedocházel, práci nevykonával, a tudíž měl neomluvenou absenci. Tvrzení žalovaného v listině OZPP však bylo poměrně jasně vyvráceno shora citovanými důkazy, zejm. výpovědí žalobce, výpovědí svědkyně a částečně i výpovědí samotného žalovaného. OZPP lze hodnotit jako neplatné právní jednání vedené snahou žalovaného ukončit pracovní poměr žalobce. O tom, že žalovaný měl v úmyslu ukončit pracovní poměr s žalobcem svědčí samotná výpověď žalovaného, který sám potvrdil, že dne datum měl od své účetní už nachystanou listinu rozvázání pracovního poměru dohodou. Návrh na ukončení pracovního poměru dohodu však žalobce neakceptoval. Následující pondělí dne datum se žalobce dostavil do zaměstnání, vyhověl požadavku žalovaného a vyklidil do té doby užívané vozidlo mercedes, ovšem žalovaný mu pro následující dny žádnou práci nepřidělil. Účastníci se shodli na tom, že práce byla přidělována formou telefonické informace, zprávou SMS nebo osobně, od datum žalovaný žalobci žádnou práci nepřidělil, přestože pro žalovaného vyplývá povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy z ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Žalobce se ve dvou případech písemně domáhal přidělení práce, a aby se vyhnul riziku posuzovat jeho nepřítomnost v zaměstnání jako neomluvenou absenci, požádal o dovolenou. I když je jasné, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel ve smyslu § 217 zákoníku práce a žalobci zaměstnavatel dovolenou nestanovil, přihlédl soud k okolnostem jednání mezi účastníky a nepřítomnost žalobce na pracovišti ve dnech datum až datum tedy 4 dny nehodnotil jako porušení právní povinností zvlášť závažným způsobem. Soud má dokonce za to, že nepřítomnost žalobce na pracovišti v označených dnech lze stěží hodnotit jako porušení právních povinností, když sám žalobce byl ochoten pro žalovaného pracovat, k výkonu práce byl připraven, žalovaný mu však práci nepřiděloval. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce odmítl jezdit s menším vozidlem, poté kdy musel vyklidit vozidlo jméno, soud nepovažuje za pravdivé, když sám žalovaný při výslechu potvrdil, že už dne datum„ jeho trpělivost přetekla“, měl nachystanou listinu rozvázání pracovního poměru dohodou a sám potvrdil, že práci v následujících dnech žalobci nepřiděloval. Soud akceptuje také závěr žalobce v tom smyslu, že i kdybychom připustili, že žalobce ve zmiňovaném období období anonymizováno číslo porušil některé své povinnost, pak dané jednání nedosahuje potřebné intenzity porušení povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. V této souvislosti také připomenout, že žalovaný doposud pro žalovaného vykonával práci bez problémů, nebyly mu nikdy vytýkány žádné nedostatky při výkonu práce, svou nepřítomností na pracovišti ve sporném období žalovanému žádnou škodu nezpůsobil. Rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením tedy soud považuje za neplatné a žalobě bylo vyhověno.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 dost. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna právního zástupce žalobce podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/96 Sb. a to za 7 úkonů po 2 500 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne datum, replika k vyjádření žalovaného a účast na jednání dne datum přesahující dvě hodiny), dále náhrada hotových výdajů podle § 13 citované vyhlášky a to za 7 úkonů po 300 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 4 116 Kč Náklady řízení v celkové částce 25 716 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve dvou vyhotoveních. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.