6 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , tituly za jménem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 40 961,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce , částka, a s úrokem v částce , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala proti neznámému okruhu dědiců zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s právním předchůdcem žalovaných smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku , částka, s úrokem v pevné výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , administrativního poplatku ve výši , částka, a poplatku za možnost úhrady splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, , tj. celkem , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne , datum, . Pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni , datum, .

2. Řízení bylo usnesením ze dne , datum, přerušeno do doby pravomocného skončení řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením ze dne , datum, bylo rozhodnuto o pokračování řízení s , jméno FO, na straně žalované jako jediným dědicem po zůstaviteli , jméno FO, .

3. Žalovaný se u jednání vyjádřil tak, že v rámci řízení o pozůstalosti uplatnil výhradu soupisu majetku a je připraven jednat s věřiteli mimosoudně jednat. Usnesením ze dne , datum, bylo řízení k návrhu účastníků znovu přerušeno. Usnesením , soud, ze dne , datum, bylo notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, potvrzeno nabytí dědictví po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelém , datum, , jedinému dědici , jméno FO, . Usnesením ze dne , datum, bylo rozhodnuto o pokračování řízení. Žalobkyně následně označila jako žalovaného , jméno FO, a navrhla, aby dlužná částka byla uložena k zaplacení tomuto žalovanému., právnická osoba, jednání žalobkyně setrvala na tom, aby byl žalovaný zavázán k úhradě žalované částky v plném rozsahu. Žalovaný navrhl přiznání pouze částky, kterou jeho právní předchůdce obdržel a nevrátil.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla právnímu předchůdci žalovaného peněžní prostředky ve výši , částka, a právní předchůdce žalovaného se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v částce , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, , tj. celkem , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy právní předchůdce žalovaného potvrdil, že převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru, tj. , částka, . Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předpis splátek, který tvoří přílohu č. , hodnota, smlouvy. Ve smlouvě o úvěru si účastníci sjednali, že v případě, že žalovaný poruší povinnost uhradit jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a tato smluvní pokuta je splatná následující den po tomto prodlení. Transakční historií bylo prokázáno, že právní předchůdce žalovaného uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze jednu splátku ve výši , částka, dne , datum, .

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, postoupila svoji pohledávku žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne , datum, .

7. Žalobkyně byla u jednání vyzvána k dotrvzení skutečností a doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti právního předchůdce žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně doložila k příjmům pouze potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši starobního důchodu ve výši , částka, měsíčně a k výdajům pouze dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, uzavřený mezi , jméno FO, a , jméno FO, , z něhož je zřejmé nájemné ve výši , částka, měsíčně včetně záloh na služby. Další výdaje nebyly žalobkyní ani tvrzeny ani doloženy. Dále nebylo prokázáno prověření, zda byl žalovaný veden v některém z externích registrů.

8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1701 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

19. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.

20. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

21. Žalobkyně doložila ke zkoumání úvěruschopnosti pouze 2 listiny, přičemž z dodatku nájemní smlouvy není zřejmé, kolik právní předchůdce žalovaného přispíval nájemkyni na úhradu nájemného, a žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši , částka, a zcela rezignovala na lustraci v základních registrech dlužníků. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých dlužníkem, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje dlužník prokázal příslušnými listinami. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost právního předchůdce žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost právního předchůdce žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

22. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , obsažený v rozsudku Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne , datum, čj. , spisová značka, . Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

23. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatná. Podle § 1701 o.z. dluh , jméno FO, přešel na jeho jediného dědice , jméno FO, , který odpovídá za dluhy do výše ceny nabytého dědictví. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy soud zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení jedné zaplacené splátky ve výši , částka, . Bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. proto činí částku , částka, .

24. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

25. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

26. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného, avšak žalovaný soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky. Žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě. , adresa, k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.