6 C 111/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 35 299,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 807, 55 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal částky 936,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 743,93 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, úroku v částce 1 927,41 Kč, částky 5 874,78 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 743,93 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, náklady ve výši 265 Kč, částku 5 555,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 555,57 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 35 299,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující vznikl tento nárok z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE a žalovanou dne 22.4.2022. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroků a poplatků za bankovní služby v měsíčních splátkách, jejichž minimální výše se odvíjela od vyčerpané částky. V důsledku prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z žádosti č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE posuzovala žádost o poskytnutí úvěrového rámce 30 000 Kč žalované, která uvedla, že je svobodná a žije u rodičů. Pracuje s příjmem 21 000 Kč měsíčně čistého. Náklady na domácnost má 0, finanční závazky 0. Dne 22.4.2022 bylo dohodnuto, že žalovaná bude čerpat částku 14 289 Kč s RPSN 19,35 %, které je povinna vrátit v 11 splátkách po 1 542 Kč měsíčně. Vedlo toho byl žalované poskytnut úvěrový rámec 30 000 Kč s RPSN 34,08 %, který se žalovaná zavázala splácet splátkou ve výši min. 5 % z dlužné částky, min. 500 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazoval, že žalovaná byla seznámena s podmínkami úvěrového produktu. Z tabulky čerpání bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 28 807, 55 Kč, které následně neuhradila. Dne 25.1.2023 proto poskytovatel úvěru od úvěrové smlouvy odstoupil, prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2023 bylo prokázáno, že společnost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE postoupila svoji pohledávku žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dle podacího lístku dne 30.3.2023. Předžalobní upomínkou ze dne 28.6.2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.

5. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

6. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a nebyly žádnou ze stran vzneseny námitky správnosti či pravosti listin.

7. Soud posoudil věc po právní stránce takto:

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně.

17. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako příjem částku 21 000 Kč a ke zkoumání výdajů žalované nebylo zjišťováno ničeho, resp. byly v žádosti uvedeny jako nulové. Nebyly předloženy žádné výplatní pásky k prokázání výše tvrzeného příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc zcela rezignovala na lustraci v základních registrech dlužníků a spokojila se pouze s tvrzením žalované (byť žalobkyně tvrdila, že ověřovala situaci v bankovních a nebankovních registrech, toto nijak nedoložila). Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, když není možné se spokojit pouze s jejími tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaná prokázala příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Na nařízené jednání se žalobkyně nedostavila, soud ji tak nemohl poučit o povinnosti doplnění tvrzení v tomto směru.

18. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

19. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto zavázal žalovanou pouze k vrácení poskytnutého plnění ve výši 28 807,55 Kč.

20. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“.

21. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

22. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované, když žalovaná byla však v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, žalovanou vyzvala k vrácení dlužné částky 18. 5. 2023 předžalobní výzvou, soud má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejích možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (tedy shodně s § 160 o.s.ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by bylo možné jí přiznat.