6 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 661,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 661,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 661,86 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 10 661,86 Kč a náhradu nákladů řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o bankovních službách pro č. účtu [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu v Kč pro žalovaného. Žalovaný dále uzavřel s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu 10 000 Kč. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet. V souladu s čl. 18 všeobecných obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět kdykoli, a to i bez udání důvodů. V souladu s čl. 13 všeobecných obchodních podmínek, v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debet neuhradil, žalobkyně využila své oprávnění a ukončil smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o skutečnosti, že byl účet ke dni [datum] zrušen v důsledku zániku smlouvy dne [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 10 661,86 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet]. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 10 661,86 Kč. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena.

3. Soud vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci byli poučeni o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení zasláno na adresu trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel, doručeno mu bylo řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., avšak na výzvu soudu nereagoval, soud tedy vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně zaslala s tímto postupem výslovný souhlas. V dané věci tedy bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř.

4. Údaje uvedené žalobkyní v žalobě byly prokázány předloženými listinnými důkazy. Žalobkyní byla předložena smlouva o bankovních službách a smlouva o povoleném debetu ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku na běžném účtu do výše 10 000 Kč (povolený nezajištěný debet). Nedílnou součást tvoří všeobecné obchodní podmínky, podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník [právnická osoba] Neplnění platebních povinností žalovaného vyplývá z nutnosti zaslat žalovanému dne [datum] výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu. Z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu žalobkyně v souladu s článkem [číslo] a čl. 18 všeobecných obchodních podmínek odstoupila dne [datum] od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Následně bylo žalovanému oznámeno zrušení účtu s konečným zůstatkem – 10 661,86 Kč a zřízení zvláštního účtu pohledávek ke dni [datum]. Převod na tento účet potvrzuje historický výpis. Žalovaný přesto setrval v nečinnosti a nepovolený debet nevyrovnal. Žalobkyně mu prostřednictvím právního zástupce zaslala dne [datum] předžalobní upomínku, o jejímž odeslání svědčí část poštovního podacího archu. V průběhu řízení nebylo nijak prokázáno a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužná částka byla do dnešního dne žalobkyni uhrazena.

5. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

6. Podle § 2673 odst. 1 občanského zákoníku ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu vložení či výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků, k němuž došlo v uplynulém kalendářním měsíci, bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního měsíce. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního roku zůstatek peněžních prostředků na účtu.

7. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o účtu ve smyslu § 2662 a násl. občanského zákoníku a související smlouvy o úvěru poskytnutého ve formě povoleného přečerpání účtu (debet), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, který mohl na účtu čerpat. Jelikož žalovaný tento limit překročil a neuposlechl výzvy žalobkyně k vyrovnání limitu finančních prostředků na účtu, žalobkyně v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami od smlouvy o bankovních službách odstoupila. V důsledku toho, že žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními překročil sjednaný úvěrový limit a nesplatil jej, došlo k převedení konečného zůstatku ve výši 10 661,86 Kč na zvláštní účet pohledávek. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný ani poté nedostál svým smluvním závazkům a dlužnou jistinu pohledávky z nepovoleného debetu žalobkyni do dnešního dne ani zčásti neuhradil. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. Žalobkyně tak na základě předložených listinných důkazů prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému zaplatit částku ve výši 10 661,86 Kč s příslušenstvím.

11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni zrušení účtu. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 661,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

13. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne [datum], kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.