6 C 134/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce [celé jméno žalobce] přikazuje bytová jednotka [číslo] způsob využití byt, v domě [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo], dále spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo], to vše vedené [stát. instituce], [stát. instituce], vedené na listu vlastnictví [číslo].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ….. Kč, a to do ………… od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – [název soudu] náhradu nákladů řízení v částce …..Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se podanou žalobou domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Uvedl, že s žalovanou jsou bývalými manželi, manželství uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem [soud] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [sp. zn.] [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Rozsah společného jmění manželů byl dohodou v roce [rok] zúžen. Za trvání manželství účastníci z prostředků společného jmění manželů nabyli jednotku [číslo] způsob využití byt, v domě [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu [číslo] na společných částech domu [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnického podílu [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo]. Žalobce se dále domáhá vypořádání vnosu společných prostředků na pořízení výlučného majetku žalované, a to bytu [číslo] v k. ú. [obec] s příslušným podílem na společných částech domu a pozemku. Dále žalovaná použila společné prostředky, tedy částku 1 380 000 Kč na vyplacení jejího výlučného závazku, žalobce proto požaduje po žalované jakožto vnos částku 690 000 Kč. Za trvání manželství si dále účastníci sjednali úvěr, který od právní moci rozsudku o rozvodu výlučně hradí žalobce. Zaplatil dohromady 98 450 Kč, po žalované tedy požaduje částku 49 225 Kč. Žalovaná potvrdila, že účastníci jsou bývalí manželé. Soud učinil následující skutková zjištění: Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] [sp. zn.] [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], že žalobce a žalovaná jsou bývalými manželi, manželství uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Z notářského zápisu ze dne [datum], že účastníci podepsali notářský zápis o zúžení rozsahu společného jmění manželů, ve kterém bylo dohodnuto, že zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů zužují do budoucna tak, že do společného jmění manželů nebudou patřit žádné nemovitosti, ohledně kterých bude uzavírána kupní smlouva po datu podpisu této smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů Z výpisu z katastru nemovitostí, že na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] jsou uvedeni účastníci jakožto vlastníci bytové jednotky [číslo] způsob využití byt, v domě [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo], dále spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo]. Z kupní smlouvy ze dne [datum], že žalobkyně zakoupila bytovou jednotku [číslo] způsob využití vyt, v domě [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo], včetně podílu [číslo] na společných částech domu [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo]. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], že žalovaná byla v období od [datum] do [datum] společníkem a jednatelkou této společnosti. Z notářského zápisu o dohodě o ukončení účasti ze dne [datum], že žalovaná ukončila svou účast jako společníka ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], čímž ji vzniklo právo na vypořádací podíl ve výši 1 380 000 Kč, který je společnost povinna ji vyplatit do jednoho měsíce od rozhodného dne, čímž je datum [datum]. Z notářského zápisu o valné hromadě [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], že na valné hromadě byla žalovaná odvolána z funkce jednatele společnosti. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum], že žalobci byl ze strany [právnická osoba] poskytnut úvěr 195 800 Kč, kterou se žalobce zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4 475 Kč od [datum] do [datum]. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že obecná hodnota nemovité věci – bytové jednotky [číslo] podle [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] se všemi součástmi a příslušenstvím činí částku 2 460 000 Kč. Soud zjistil následující skutkový stav: Soud posoudil výše uvedené podle těchto zákonných ustanovení: Dle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto vzhledem k výše uvedenému z hlediska hmotného práva věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen o.z. Podle ustanovení § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Podle ustanovení § 740 o.z. platí, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Dle ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Dle § 742 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dale jen“ OZ”) ……….. V projednávané věci zaniklo společné jmění manželů rozvodem ke dni [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků vydaný zdejším soudem dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Protože se účastníci na vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů nedohodli, provedl soud vypořádání při zásadě rovnosti podílů dle ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z. Účastníci učinili předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů nemovité věci specifikované shora ve výroku I. tohoto rozsudku, jednak vnosy ze společných prostředků na výlučný majetek žalované a na závazek žalované vůči [právnická osoba] [příjmení], [anonymizována tři slova]. Pokud jde o nemovité věci, tedy bytovou jednotku [číslo] způsob využití byt, v domě [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo], dále spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu [adresa], část [územní celek], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo], mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tato bytová jednotka byla pořízena za trvání manželství za společné peníze účastníků, tudíž soud mohl učinit závět o tom, že položka je součástí společného jmění manželů a je nutno ji vypořádat. Žalobce navrhl, aby mu byla položka přikázána do jeho výlučného vlastnictví, žalovaná s tímto návrhem souhlasila, tudíž soud rozhodl výrokem I. tak, že nemovitou věc přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a žalobci tak vznikla povinnost uhradit žalované polovinu hodnoty nemovité jednotky 1 230 000 Kč, která byla znaleckým posudkem stanovena částkou 2 460 000 Kč. Pokud jde o další položky, které žalobce uplatnil k vypořádání, jednalo se o vnos, který měl být ze společného jmění manželů vnesen do výlučného majetku žalované. Dle žalobce žalovaná ze společného majetku použila částku 272 000 Kč, aby do svého výlučného majetku zakoupila nemovitou věc – bytovou jednotku [číslo] v k.ú. [obec]. Následně darovala tento byt svému bratrovi. Jelikož v době uzavření darovaní smlouvy měla bytová jednotka hodnotu 1 000 000 Kč, domáhá se žalobce s ohledem na ust. § 742 odst. 2 valorizovaného vnosu ve výši 500 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tato bytová jednotka nebyla ke dni zániku společného jmění ve vlastnictví ani jednoho z účastníků. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020 při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to, nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil. Stávající úprava se od tohoto přístupu odklání. V případě, že byl použit výlučný majetek jednoho z manželů na součást SJM a k okamžiku zániku (zrušením, zúžením) došlo ke zvýšení hodnoty této součásti, má se to pro účely vypořádání promítnout i do zvýšení hodnoty takové investice. Manželovi, který tento náklad poskytl, má být při vypořádání započtena vyšší hodnota, než kterou reálně vložil. Přes změnu úpravy však přetrvává nejistota v některých souvisejících otázkách. Ani ve stávajícím znění občanského zákoníku není nadále výslovně řešeno, zda věc, na niž byly prostředky z výlučného majetku jednoho z manželů použity, musí v okamžiku zániku SJM existovat nebo nikoliv, resp. zda musí být ještě součástí SJM (a naopak). V dané věci jde v podstatě o obecnou úvahu o tom, jaký je cíl úpravy redukce a valorizace vnosů (a zápočtů) dle § 742 odst.

2. Může jím být jednak pokud možno co nejúplnější nahrazení tohoto, oč bylo společné jmění ukráceno investicí do výlučného majetku jen jednoho z manželů, resp. naopak zkrácení výlučného majetku na úkor společného. Při tomto nahlížení je pokyn k zohlednění zvýšení či snížení hodnoty majetku, na nějž byly prostředky vynaloženy, pojímán jako obecné pravidlo pro potenciální výpočet toho, jak by se prostředky mohly zhodnotit či znehodnotit, pokud by zůstaly ve jmění společném (resp. výlučném). Druhý pohled je zacílen a pevně svázán s podobou majetkové podstaty společného i výlučného jmění v okamžiku vypořádání. Investice (vnos či zápočet) jakožto existující pohledávka je tak vždy svázána s existencí určité majetkové hodnoty, do níž bylo investováno ve společném nebo výlučném jmění (alespoň v přetransformované podobě). V poměrech stávající úpravy, která danou problematiku řeší rozdílně od té předchozí přímo, je jistě prostor pro odhlédnutí od závěrů dřívější judikatury (i na-uky). Základem by mělo být aktuální znění zákona. To dává obecně podklad i pro pojetí, dle kterého je možné považovat existenci či neexistenci majetkové hodnoty, na niž byla investice použita, za zcela bezpředmětnou (viz již výše). Ustanovení § 742 odst. 2 totiž neřeší samotnou možnost požadovat náhradu vnosů a zápočtů, ale nastavuje toliko pravidla pro určení jejich výše. Pokud součást majetku, na niž byl náklad vynaložen, již k okamžiku vypořádání neexistuje, neznamená to nutně, že by nemohl být vnos či zápočet požadován. Znamená to pouze to, že na určení jeho výše nelze použít § 742 odst.

2. Nic by tedy nemělo bránit navrácení této investice alespoň ve výši, ve které byla reálně vynaložena. Žalobce dále uplatil nárok na vypořádání čásky (Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) Vynaložil-li jeden z bývalých manželů na úhradu společných dluhů vzniklých v průběhu manželství něco ze svého výlučného majetku po zániku manželství (a po zániku SJM), může se domáhat vypořádání tohoto vnosu v řízení o vypořádání SJM, nikoli samostatnou žalobou o zaplacení bezdůvodného obohacení, protože nejde o samostatný nárok vůči druhému z bývalých manželů, ale jde o nárok vůči mase SJM. Odvolací soud odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4036/2010, kde dovolací soud ve skutkově obdobné věci dospěl k závěru, že dojde-li ke splacení společného dluhu manželů až po zániku společného jmění manželů (a současně před jeho vypořádáním) zásluhou jednoho z nich z jeho výlučných prostředků, přísluší mu právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé obč. zák. a tato skutečnost by se pak měla promítnout do rozhodnutí o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů v rámci vypořádání společného jmění (srov. také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006 sp. zn. 22 Cdo 14/2006, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4609, CD 5/2007, a rovněž v časopise Právní rozhledy pod 3/2007, str. 113, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5386/2008). Dále uvedl, že„ pokud jde o závazek náležející do společného jmění manželů, byla-li tedy jeho část zaplacena (splněna) z výlučných prostředků manžela, ačkoliv šlo o povinnost obou bývalých manželů, je na místě tuto skutečnost zohlednit v rámci vypořádání společného jmění manželů, jež představuje zákonný institut umožňující souhrnné vypořádání majetkových vztahů mezi bývalými manžely a náležitě zohledňující specifika manželského soužití. O nákladech řízení ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci bylo rozhodováno o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které je svou povahou řízením iudicium duplex, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného a míru úspěchu ve sporu lze jen obtížně zjistit. Z těchto důvodů i ve vztahu k povaze řízení, v němž soud není vázán návrhy účastníků dle ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř., neboť z právního předpisy vyplývá určitý způsob vypořádání, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že ji žádnému z účastníků nepřiznal. Po takto provedeném dokazování a podřazení pod příslušná ustanovení dospěl soud k následujícímu závěru: