6 C 140/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 11 052 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 698 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky 3 354 Kč s úrokem z prodlení v částce 342,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 052 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 631 Kč. Tuto částku je rovněž povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 052 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 1. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a dalších poplatků za volitelné služby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z úvěrové smlouvy, sazebníku a formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč vrátit v termínu splatnosti 19. 2. 2023. Součástí smlouvy bylo sjednání dalších poplatků. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

5. Z výpisu proplacení smlouvy a výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 20. 1. 2023 poskytnuta částka 10 000 Kč, na kterou uhradil žalobkyni pouze částku 322 Kč dne 20. 1. 2023, 990 Kč dne 20. 2. 2023 a 990 Kč dne 22. 3. 2023. Vlastnictví účtu žalovaným bylo ověřeno dotazem na příslušnou banku.

6. Předžalobní výzvou k plnění bylo prokázáno, že žalovaný byl dne 10. 7. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky.

7. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v tom, rozsahu, že měla k dispozici údaje sdělené samotným žalovaným, tedy že má příjem ve výši 40 000 Kč, nemá děti a příjem ostatních členů domácnosti je 30 000 Kč. Minimální výdaje domácnosti na bydlení činí 10 932 Kč a ostatní výdaje domácnosti 18 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné měsíční splátky jiným společnostem. Dotazy nebylo zjištěno, že by žalovaný byl veden v některém z externích registrů. Ověření příjmů či výdajů nebylo doloženo žádnou z listin.

8. Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však tyto listiny nedoložila a odkázala pouze na svá předchozí tvrzení. Prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet tak zůstalo pouze v rovině tvrzení. Ověření příjmů či výdajů však nebylo doloženo žádnou z listin.

9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

20. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 40 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, výdajů na bydlení a ostatních výdajů ve výši 28 932 Kč a provedla lustraci v základních registrech dlužníků. Žalobkyně se u příjmů i výdajů spokojila pouze s tvrzením žalovaného a zcela rezignovala na potvrzení příjmů z výplatních pásek či z výpisu z účtu a rovněž rezignovala na ověření konkrétních pravidelných výdajů žalovaného. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

21. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

22. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 18. 4. 2023 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení jediné úhrady ve výši 1 Kč. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 7 698 Kč.

23. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

24. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

25. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného, když žalovaný byl však v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, žalovaného vyzvala k vrácení dlužné částky již 7. 7. 2023 předžalobní výzvou, soud má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (tedy shodné s § 160 o.s.ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 631 Kč, přičemž tato částka představuje 28,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,11 % představující částku 7 698 Kč a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,89 % představující součet částky 3 354 Kč, kapitalizovaného úroku 342,13 Kč a 613 Kč). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 007,13 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

28. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.