6 C 15/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti žalobkyně: celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné a zajištění některých nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na výživu v období od [datum] do [datum] částkou 300 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. den příslušného měsíce předem k rukám žalobkyně a od [datum] do [datum] částkou 1 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne příslušného měsíce k rukám žalobkyně.

II. Žaloba se zamítá co do výživného neprovdané matky v rozsahu částky 2 200 Kč za dobu od [datum] do [datum] a v rozsahu částky 1 500 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum].

III. Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 9 183,90 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem částku 4 399 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 228,80 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti se náhrada nákladů řízení v podobě neuhrazeného soudního poplatku nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému přispívat žalobkyni na výživu v období od [datum] do [datum] částkou 2 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne příslušného měsíce a náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím ve výši 1 000 Kč. Uvedla, že se jí dne [datum] narodil syn [jméno] [celé jméno žalovaného], otcovství žalovaného bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů před zdejším soudem. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, před nástupem na rodičovskou dovolenou byla v pracovní neschopnosti. Žalovaný je svobodný a vyživovací povinnost kromě [jméno] i na nezl. syna [jméno].

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody. Souhlasí s tím, že v minulosti se žalobkyně podílela na jeho podnikání, byla žalovaným zmocněna i k tomu, aby se starala o jeho podnikání po dobu výkonu trestu. Odhaduje výši svého majetku na částku 650 000 Kč, vlastní několik vozidel, v současné době má příjem pouze ve výši, který soudu doložil. Vyživovací povinnost má vůči dvěma dětem, na které je mu určeno výživné celkem na částku 5 000 Kč (3 000 Kč + 2 000 Kč). Jeho dluhy dosahují výši 393 000 Kč, které jsou vymáhány exekučně. Před nástupem výkonu trestu dosahoval příjmů ve výši cca 30 000 Kč až 50 000 Kč měsíčně.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z faktur předložených žalobkyní vystavených na její jméno bylo zjištěno, že žalobkyně zakoupila porodnické kalhotky celkem za částku 350,05 Kč (faktura [číslo] ze dne [datum]), set do porodnice za částku 155,86 Kč a vložky do podprsenky za částku 236,40 Kč (faktura [číslo] ze dne [datum]), poporodní kalhoty za částku 97,68 Kč (faktura [číslo] ze dne [datum]), podprsenky na kojení za částku 299 Kč (faktura [číslo] ze dne [datum]). Z daňového dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila částku 360 Kč za integrovaný test v souvislosti s těhotenstvím, z dokladu ze dne [datum] vyplynulo, že uhradila částku 1 600 Kč za prvotrimestrální screening, z dokladu ze dne [datum] vyplynulo, že uhradila částku 1 300 Kč za vyšetření plodu.

5. Z evidenčního listu důchodového pojištění bylo zjištěno, že za rok [rok] dosahovala žalobkyně příjmu 192 111 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že žalobkyně vydělávala v období od října [rok] do února [rok] měsíčně 22 734 Kč čistého.

6. Rozhodnutím o pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně byla v souvislosti s těhotenstvím v pracovní neschopnosti od [datum]. 7. [příjmení] listem bylo prokázáno, že účastníci jsou rodiče společného syna [jméno], který se narodil dne [datum].

8. Z protokolu o jednání zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka], [spisová značka] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dohodu o úpravě péče a výživy k nezl. [jméno], když ten byl svěřen do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal hradit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu sdělila, že žije s novým přítelem v domě jeho matky. [příjmení] [jméno] má vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, její partner je evidován na úřadu práce. Žalovaný uvedl, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, vydělá asi 8 000 Kč měsíčně. Předtím pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru autoservis.

9. Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence [obec] potvrdila, že žalovaný dosahuje příjmů ze zaměstnání ve výši 9 594 Kč (období leden – únor [rok]). Je prováděna srážka ze mzdy výživného, náhrad výkonu trestu odnětí svobody a pohledávek. Z výpisu je patrno, že žalovaný čelí mnoha exekucím. Potvrzením za rok [rok] je zjištěn příjem žalovaného ve výši 5 650 Kč, od března [rok] do prosince se jedná o výdělek ve výši 6 045 Kč.

10. Ze sdělení [právnická osoba], s.r.o. bylo zjištěno, že žalovaný má přislíbeno zaměstnání po výkonu trestu odnětí svobody.

11. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění [stát. instituce], že žalobkyni byly vypláceny dávky peněžité pomoci v mateřství ve výši 691 Kč/denně do [datum rozhodnutí]. Dávky pobírala od [datum].

12. Ze sdělení Městského úřadu v Uherském Hradišti bylo zjištěno, že na jméno žalovaného je evidováno 5 vozidel, a jeho přípojné vozidlo.

13. Z výpovědi žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně má jediný příjem rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, bydlí v domě matky svého přítele. Majetek vyššího hodnoty nemá. Dluhy hradí ve výši 6 500 Kč měsíčně. Má celkem 3 nezletilé děti. Žalovaného podporovala finančními dary v rozmezí 1 500 – 3 000 Kč měsíčně.

14. Z výpovědi žalovaného bylo prokázáno, že je ve výkonu trestu odnětí svobody. Vydělává částku 8 100 Kč měsíčně. Jiné příjmy nemá. Před nástupem trestu vydělával asi 30 000 Kč měsíčně.

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

16. Dne [datum] se účastníkům narodil syn [jméno], přičemž jako otec je v rodném listě zapsán žalovaný. Účastníci nežijí ve společné domácnosti, žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy jeho čistý výdělek za rok [rok] činil 6 045 Kč, za rok [rok] činil 9 594 Kč. Žalobkyně má dvě další nezletilé děti, žalovaný další nezletilé dítě. Předá nástupem výkonu trestu procoval žalovaný jako OSVČ v oboru autoservis, z jeho tvrzení vyplynulo, že dosahoval výdělku cca 30 000 Kč čistého. Svůj obchodní majetek odhaduje na částku 650 000 Kč, žalobkyně žádný majetek vyšší hodnoty nemá. Před porodem společného syna žalobkyně pracovala a její výdělky byly prokázány potvrzením od zaměstnavatele ve výši 24 990 Kč měsíčně hrubého. Peněžitá pomoc v mateřství ji byla vyplácena do [datum] ve výši 691 Kč denně. Nyní pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. žalobkyně měla výdaje s těhotenstvím a porodem, jejich výše byla doložena celkem na částku 4 399 Kč.

17. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je nutné věc podřadit pod následující právní ustanovení:

18. Dle § 920 odst. 1 o.z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

19. Po zhodnocení skutkového stavu a podřazení pod příslušná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě na výživné neprovdané matky je nutné alespoň částečně vyhovět.

20. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem posuzovaného institutu je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře, resp. prostřednictvím ochrany matky také ochrana jejího novorozeného dítěte.

21. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobkyně před otěhotněním vydělávala v průměru částku 29 990 Kč měsíčně hrubého, tedy při zachování stejné výše hrubé mzdy by ve svém zaměstnání v současné době pobírala měsíční čistý příjem nejméně ve výši 24 760 Kč, v roce [rok] by činil její čistý příjem částku 24 440 Kč. Současně bylo zjištěno, že žalobkyně měla do [datum] skutečný příjem ve výši 21 400 Kč měsíčně a od [datum] do současnosti má skutečný příjem jen v podobě rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč. Je tedy nepochybné, že v souvislosti s těhotenstvím a porodem došlo ke snížení příjmů v porovnání s potencionálními příjmy, kterých by dosahovala nebýt těhotenství a porodu společného syna, a její nárok je tak co do základu dán. Žalobkyni právo na výživné svědčí od doby porodu společného dítěte, tedy od [datum] do doby dvou let věku dítěte, tedy do [datum].

22. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Zákon klade důraz na potencialitu, nikoliv pouze fakticitu možností povinného (§ 913). Je nepochybné, že žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody nemá fakticky takové příjmy, které měl v době před nástupem výkonu trestu odnětí svobody, ovšem tuto situaci si zavinil sám tím, že páchal trestnou činnost. Před nástupem trestu žalovaný dosahoval dle svých slov příjmu přibližně ve výši 30 000 Kč měsíčně. Nyní jeho příjmy dosahují částky přibližně 6 500 Kč až 9 600 Kč. Kromě syna [jméno], na kterého má stanoveno výživné 2 000 Kč měsíčně, má žalovaný vyživovací povinnost k dalšímu dítěti, na kterého hradí výživné 3 000 Kč měsíčně. Z jeho příjmů mu tudíž po zaplacení výživného na nezl. děti zůstane částka přibližně 3 000 Kč. Z této částky jsou mu strhávány náklady výkonu trestu odnětí svobody ve výši 1 500 Kč.

23. Na straně žalobkyně je pak relevantní výše jejích příjmů a její odůvodněné potřeby. Pro stanovení výše výživného není nutné, aby byla žalobkyně na výživné zcela odkázána. Účelem stanovení výživného je ochrana neprovdané matky před nepříznivými sociálními a majetkovými dopady porodu a následné péče o novorozené dítě za situace, kdy nesdílí s otcem dítěte rodinnou domácnost a nedojde ze strany otce dítěte k dobrovolnému plnění (srov. i např. usnesení Ústavního soudu z [datum] sp. zn. III. ÚS 2169/20). V důsledku porodu a péče o dítě dochází zpravidla k přirozenému úbytku příjmů matky. Smyslem výživného je kompenzovat matce dítěte snížení jejích příjmů, tedy snaha po vyrovnání výdělkových možností matky, které klesly v souvislosti s péčí o novorozené dítě.

24. S ohledem na skutečnost, že od [datum] do [datum] žalobkyně pobírala dávky z pojistných systémů na základě předpisů o nemocenském pojištění, které byly ve výši přibližně 21 400 Kč měsíčně, nedošlo tak v souvislosti s porodem dítěte k tak razantnímu snížení příjmů žalobkyně (potencionálně 24 400 Kč), aby mohlo být žalobkyni přiznáno výživné v požadované výši a soud dospěl k závěru, že přiměřené výživné za toto období odpovídá částce 300 Kč měsíčně. Touto částkou tak bude kompenzována ztráta na příjmu žalobkyně, zároveň bude velmi výrazně zohledněn fakt nízkých příjmů žalovaného, které v roce [rok] dosahovaly pouze částky 6 000 Kč měsíčně.

25. Jiná situace je však v době od [datum] do budoucna, když jediným příjmem matky je v tomto období dávka státní sociální podpory – rodičovský příspěvek v rámci rodičovské dovolené ve výši 10 000 Kč měsíčně. Od doby [datum] došlo k výraznějšímu propadu příjmů žalobkyně, je tedy nutné výživné stanovit v částce vyšší. V roce [rok] navíc i žalovaný dosahoval díky příplatkům vyšší výdělek, a to v průměru 9 600 Kč měsíčně. Dle názoru soudu je proto odpovídající výživné v částce 1 000 Kč. Soud za to, že výživné neprovdané matce by mělo být proporční ke stanovenému výživnému společného nezletilého dítěte. Žalobkyně na rozdíl od nezletilého dítěte totiž vlastní příjem má a nebylo by spravedlivé, aby jí přiznané výživné přesahovalo výživné určené společnému nezletilému dítěti.

26. Je zcela nepodstatné tvrzení žalovaného, že by měl být zohledněn fakt, že rodiče žalovaného financovali kočárek nebo postýlku vnukovi. Takové náklady totiž nelze považovat za uspokojení nároku matky, ale jedná se o majetková práva dítěte, a pro toto řízení je taková skutečnost nepodstatná.

27. Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] žalovanému vznikl ve výši 1 345,20 Kč (za měsíc březen 96,80 Kč, duben až červenec 4 x 300 Kč a za srpen 48,40 Kč). Za období od [datum] do [datum] dluh na výživném vznikl ve výši 7 838,70 Kč (za měsíc srpen 838,70 Kč, září až březen 7 x 1000 Kč). Celkem tak žalobkyni dluží částku 9 183,90 Kč, kterou mu bylo výrokem III. uloženo uhradit.

28. Pokud jde o další uplatněný nárok, a to úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 4 399 Kč, i v tomto případě dospěl soud k závěru, že žalobě je nutné vyhovět. Náklady spojené s těhotenstvím je nutné chápat jako účelně vynaložené náklady vynaložené na pořízení léků či lékařské péče nehrazené z veřejného pojištění, dále náklady na těhotenské ošacení a obuv apod. Z předložených dokladů je patrno, že žalobkyně uhradila částku celkem ve výši 4 399 Kč, a to v souvislosti s pořízením těhotenského ošacení (porodnické kalhotky za částku 350,05 Kč, poporodní kalhoty za částku 97,68 Kč, podprsenky na kojení za částku 299 Kč), za hygienické potřeby (set do porodnice za částku 155,86 Kč, vložky do podprsenky za částku 236,40 Kč. Žalobkyně dále hradila náklady na vynaložení lékařské péče v souvislosti s těhotenstvím (360 Kč za integrovaný test v souvislosti s těhotenstvím, částku 1 600 Kč za prvotrimestrální screening, částku 1 300 Kč za vyšetření plodu), když tyto náklady nejsou běžně hrazeny z veřejného pojištění, avšak jsou již zcela běžně rodičkami vynakládány k zjištění zdraví plodu. Všechny výše uvedené náklady byly soudem vyhodnoceny jako účelně vynaložené, neboť byly zcela jistě uhrazeny v souvislosti s těhotenstvím a porodem, nejsou nepřiměřeně vysoké a nebyly vyhodnoceny jako nadbytečné. Výrokem IV. tak byla částka odpovídající uhrazeným nákladům žalobkyni přiznána.

29. V souladu se zákonem začíná počátek lhůty pro plnění plynout již od doručení rozsudku (a nikoli až od právní moci rozsudku), jelikož rozsudek o výživném (včetně o dlužném výživném) je předběžně vykonatelný (viz § 160 odst. 4 o. s. ř.: a § 162 odst. 1 o. s. ř.). Vykonatelnost rozsudku se neváže na právní moc, ale na doručení povinnému. U takových rozsudků je předběžně vykonatelný celý výrok, i výrok o nedoplatku na výživném (srov. i komentář od J. Jirsy k § 162 o. s. ř. na ASPI, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2795/09).

30. Lhůta k plnění byla určena v trvání tří měsíců, tedy delší než je pariční lhůta uvedená v ust. § 160 o.s.ř., neboť má soud za to, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. Soud má za to, že není v silách žalovaného uhradit dlužnou částku v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, ačkoliv i s ohledem na majetkové poměry žalobkyně je třeba, aby se jí plnění dostalo co nejdříve. Žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody, v jeho případě jsou tak jeho možnosti opatřit si vyšší částku velmi ztížené. Soud má za to, že poskytnutím delší lhůty bude žalovanému umožněno zajistit si finanční prostředky, aniž by byl vystavován riziku exekučního řízení, na druhou stranu takto určená lhůta zásadním způsobem nezasáhne žalobkyni natolik, aby došlo k ohrožení jejích oprávněných zájmů. Stanovení delší lhůty tak nezaloží nerovnováhu mezi zájmy žalobkyně a možnostmi žalovaného.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, avšak rozhodnutí soudu záleželo na úvaze soudu, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 11 228,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 829 Kč, resp. 25 228 Kč (přiznaného výživného ve výši 20 829 Kč a uplatněných nákladů 1 000 Kč, na posledním jednání zvýšené na 4 399 Kč) sestávající z částky 1 980 Kč z tarifní hodnoty ve výši 21 829 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 1 980 Kč z tarifní hodnoty ve výši 21 829 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 980 Kč z tarifní hodnoty ve výši 21 829 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 140 Kč z tarifní hodnoty ve výši 25 228 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 280 Kč ve výši 1 948,80 Kč.

32. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení i přes absenci předžalobní výzvy dle § 142 a o.s.ř. Na prvním jednání žalovaný požádal o možnost poradit se se svým advokátem, kterého si chtěl ve věci zvolit, jednání proto bylo odročeno za účelem přípravy žalovaného ve věci a porady s jeho právním zástupcem. Přes poskytnutí takové možnosti nedošlo ani k částečné úhradě nároku žalobkyně. Je tedy nepochybné, že žalovaný by ani v případě doručení předžalobní výzvy nebyl ochoten (případně schopen) čehokoliv zaplatit. Jelikož pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, není absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

33. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění o soudních poplatcích mělo být žalovanému uloženo zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek ve výši 500 Kč, když žalobkyně je ze zákona od placení soudního poplatku osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. f), přičemž výše soudního poplatku byla určena v souladu s položkou 7 písm. a) tohoto zákona. S ohledem na majetkové poměry žalovaného však soud dospěl k závěru, že i u něj jsou splněny předpoklady pro osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky, a rozhodl tedy tak, že se žalovanému daná povinnost neukládá a České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.