6 C 161/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o vydání věci

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném vydání díla spočívající v malbě obrazu zobrazující lidskou tvář v její extravagantní podobě nazvaného„ [název] [anonymizována dvě slova]“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 14 938,59 Kč. Tuto částku je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na vydání díla spočívající v malbě obrazu zobrazující lidskou tvář v její extravagantní podobě nazvaného„ [název] [anonymizována dvě slova]“. Žalobce uvedl, že je autorem díla, přičemž toto výtvarné dílo bylo žalobcem vytvořeno v období od [číslo] do [datum] pod uměleckým jménem [jméno]. Mezi žalobcem a žalovaným v souvislosti s realizací předmětného výtvarného dílo došlo k uzavření smlouvy o výprose dle ust. § 2189 a násl. zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), na základě které žalobce přenechal žalovanému předmětné výtvarné dílo do dočasného bezúplatného užívání. Přestože žalobce žalovaného k vrácení díla vyzýval opakovaně, žalovaný dílo žalobci odmítal vydat.

2. Žalovaný nárok žalobce uplatňovaný podanou žalobou neuznal v jeho plném rozsahu. Žalovaný si od žalobce namalování obrazu písemně objednal neformální komunikací vedenou na sociální síti Instagram. Byl sjednán předmět díla a částka, kterou žalovaný žalobci za vytvoření díla uhradí. Obraz byl žalovanému předán, částka byla žalobci uhrazena, dle názoru žalovaného tak byla mezi stranami uzavřena smlouva o dílo a žalovaný je vlastníkem díla. Nemá tedy povinnost žalobci obraz vydat.

3. Soud provedeným dokazováním učinil následující skutková zjištění:

4. Z výzvy k okamžitému vydání díla ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovaného, aby mu vydal dílo nazvané [název] [anonymizována dvě slova]. Tato zásilka byla předána k poštovní přepravě dne [datum].

5. Odpovědí na výzvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný sdělil že žalovaný se necítí povinen obraz vydat, neboť za něj uhradil částku 1 500 Kč, mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, čímž se stal vlastníkem díla a žalobce tak nemá právní důvod žádat dílo zpět.

6. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného, aby mu vydal dílo nazvané [název] [anonymizována dvě slova]. Tato zásilka byla předána k poštovní přepravě dne [datum] a doručena do dispozice žalovaného dne [datum], jak vyplývá z podací stvrzenky a informace k zásilkám z internetové aplikace České pošty.

7. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný nesouhlasí s nárokem žalobce, trvá na tom, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy a navrh mimosoudní vyřízení věci.

8. Z komunikace prostřednictvím sítě Instagram bylo zjištěno, že osoby prostřednictvím této komunikace dohodli vytvoření díla, obrazu s určeným motivem, jenž představoval zachycení [název] [anonymizována dvě slova], když autor budoucího díla sdělil, že plátno ke zhotovení díla by bylo nutné koupit, přičemž plátno stálo 650 Kč plus nějaké barvy, načež mu druhá osoba sdělila, že chce zaplnit zeď. Bylo dohodnuto, že na druhý den autor díla začne a na dotaz, kolik za to bude chtít, autor sdělil, že pouze za„ matroš“ cca 1 500 Kč. Dne [datum] strany dohodly, že se na druhý den staví pro dílo, na opakovaný dotaz autor díla uvedl, že za něj bude chtít celkově částku 1 500 Kč. Následně osoba označená jako„ [jméno] [anonymizováno]“ uvedl, že potřebuje obraz zpátky a peníze vrátí, a to z důvodu, že„ je nemocné mít obraz na stěně a spát s jeho bývalou“. Komunikace byla následně zablokována.

9. Z jiné komunikace mezi osobou označenou jako [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že„ [jméno]“ má za to, že„ jemu obraz nepatří, neboť si jej absolutně neváží ani člověka, co ho dělal… a na tom je celý princip tohodle sporu…“ Dále uvedl, že to, že dal 1 500 Kč, právnička ví, schválně to tam neuvedla, ať se ke všemu přizná a napíše, že ho má“. [příjmení] uvedla, že pokud„ [jméno]“ tvrdí, že„ ti za to nic nezaplatil a jen jste uzavřeli ústní dohodu, kde jste se domluvili na vypůjčení obrazu, tak sorry, ale je to lhaní jak právničce, tak soudu…. Byla jsem u toho, když jste si psali, když ti šel peníze vybírat… byla jsem u nich, když si pro něj jel a dovezl jej domů“ odpovědí bylo, že„ tohle byla cena, kdyby mě neurážel a bral jako kamaráda, v okamžiku, kdy mě uráží, celá situace se mění“. Dne 8.3. je datována komunikace, kde se osoba„ uživatel internetu“ ptá, zda svědkyni [příjmení] požádal žalovaný o svědectví. Uvedla, že ano a že není na ničí straně, ať se o obraz klidně poperou, ale že řekne pravdu, jak to bylo, nemá důvod lhát ani se k někomu přiklánět. Dne [datum] je zachycena komunikace, kde na dotaz, proč chce obraz zpět uvádí, že si jej žalovaný nezaslouží a nenechá ho„ dementovi, co mě začal urážet o 1e roku mladšímu“. Potvrdil, že obraz žalovaný zaplatil, ale to pokrylo pouze materiál, nabízel mu těch 1 500 Kč zpět, ale nechtěl. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že ta komunikovala s žalobcem, kterého zná pod přezdívkou [jméno] (ostatně tuto svou přezdívku jakožto umělecké jméno zmínil žalobce přímo v žalobě).

10. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že je bývalou přítelkyní žalovaného, s žalobcem byla v minulosti kamarádka. Účastníci se dohodli, že žalobce pro žalovaného namaluje obraz. Žalovaný poslal žalobci návrh obrazu za částku 1 500 Kč. Komunikovali spolu písemně, jejich konverzaci četla. Uvedla, že žalovaný v pátek na obraz vybral peníze a v sobotu mělo dojít k předání obrazu i peněz. Ten den společně s žalovaným jela k žalobci domů, čekala v autě a žalovaný šel k žalobci pro obraz. S obrazem poté přišel do auta. Obraz byl u žalovaného poté doma, nebyl pověšený na stěně, ale opřený o zeď. [příjmení] mezi účastníky nastal minulý rok, žalobce jí psal zprávy a chtěl obraz zpět. Žalobce měl přítelkyni, se kterou se později rozešel a poté s ní začal chodit žalovaný. Svědkyně se domnívá se, že to byl důvod, proč chtěl žalobce po třech letech najednou bezdůvodně vrátit obraz. Osobně nebyla přítomna fyzickému předání obrazu ani finanční částky, seděla v autě před domem žalobce v [obec]. Žalobce svědkyni řekl, že peníze co mu dal žalovaný, je ochoten vrátit.

11. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo.

12. Soud neprovedl dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], kterou žalobce navrhoval po koncentraci řízení, neboť potřeba tohoto dokazování vyplynula až po provedeném výslechu svědkyně [příjmení]. Měla by prokázat nevěryhodnost svědkyně [příjmení], neboť [jméno] [příjmení] byla přítomna předání obrazu, tudíž slyšela konverzaci účastníků. Žalobce ji jako svědka neoznačil dříve, neboť„ ji nechtěl do sporu zatahovat a měl za to, že výslechy jím navržených svědků (které však následně sám nechtěl provést), jsou dostatečné.“ 13. Soud dospěl k závěru, že provedení výslechu svědkyně [příjmení] by bylo nedovoleným prolomením koncentrace řízení. Bylo zcela na žalobci, aby svědkyni [příjmení], která měla být přítomna u předávání obrazu, označil jako svědka v rámci koncentrační lhůty a bylo pouze jeho rozhodnutí, že své důkazní návrhy ohledně obsahu dohody s žalovaným omezil na svědky [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Jestliže opravdu byla paní [příjmení] přítomna u dohody žalobce s žalovaným ohledně obsahu jejich závazku, měl žalobce tuto osobu označit v rámci koncentrační lhůty. Jestliže žalobce navrhoval vyslechnutí svědkyně [příjmení] k prokázání nevěryhodnosti svědkyně [příjmení], neboť svědkyně [příjmení] na rozdíl od ní u předávání byla a ví, co bylo předmětem dohody stran, je nutné připomenout, že svědkyně [příjmení] jednoznačně uvedla, že u předání obrazu osobně nebyla, konverzaci účastníků při předání obrazu neslyšela. Svědkyně [příjmení] by tak neměla jak vyvrátit toto tvrzení. Je nadto s podivem, že žalobce tvrdí, potřeba výslechu svědykně [příjmení] vyplynula až poté, co byla svědkyně [příjmení] vyslechnuta, přesto její účast na dané jednání zajistil předem, čímž vyvrací tak svoje slova o tom, že takový důkazní návrh vyplynul až z provedeného dokazování a nemohl jej označit dříve.

14. K provedenému dokazování žalobce dále namítal, že není přípustné vycházet ze záznamu komunikace ze sociální sítě Instagram, soud s touto námitkou nesouhlasí. Podle § 125 o.s.ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Zákon tedy umožňuje navrhovat k prokázání tvrzení účastníků prakticky veškeré prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Pouze za situace, pokud je navržen důkaz, který byl pořízen nebo opatřen v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a jehož pořízením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako nepřípustný neprovede.

15. Podle § 86 o.z. Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

16. Podle § 87 odst. 1 kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení dovolat, třebaže je udělil na určitou dobu.

17. Podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

18. V rovině občanskoprávní lze konstatovat, že zásah do osobnostních práv je v souladu se zákonem pouze tehdy, dala-li k tomu dotčená osoba souhlas, přitom dle okolnosti věci lze připustit i souhlas konkludentní.

19. Základním kritériem, jež má v konečném důsledku vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a kde se stát stává arbitrem (zpravidla prostřednictvím soudu) rozhodujícím o tom, který z těchto zájmů bude v daném konkrétním střetu převažujícím, přičemž hodnocení použitelnosti či nepoužitelnosti takto opatřených (a státu tím či oním způsobem předložených, předaných) informací se bude provádět podle norem procesních, které však jen vymezují pravidla pro to, jak zjistit náležitým způsobem skutkový stav a nalézt "materiální" právo, tedy rozhodnout o vlastním předmětu sporu, jak uvedl Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 9. 12. 2014, II. ÚS 1774/14. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby.

20. Pokud soud na souzenou věc aplikuje postuláty zde uvedené, musí dospět k závěru, že důkaz zachycující internetovou komunikaci účastníků je ve věci plně použitelný.

21. V řízení před soudem nebylo prakticky jiného důkazu, který by žalovaný mohl použít k prokázání svých tvrzení (kromě výpovědi svědkyně [příjmení], která však nebyla osobně přítomna předání obrazu) o tom, že mu svědčí vlastnické právo k obrazu. Bylo by absurdní, kdy by měl soud dospět k závěru, že zájem žalobce na ochraně jeho soukromí předčí zájem žalovaného k prokázání jeho obrany ve sporu, tím spíše, když žalobce v zachycené komunikaci nepronášel nic osobního ve smyslu intimním, znamenajícím důvěrnost, útulnost nebo pociťované soukromí, ale toliko informace mající zásadní význam z hlediska procesní obrany žalovaného.

22. Za běžných okolností je svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. V tomto případě byla komunikace vedena formou sociální sítě, jejíž obsah se pravidelně a zcela běžně uchovává po delší dobu, záznam komunikace se tedy uchovává i bez aktivního jednání účastníka. Nejde tak o tajnou nahrávku nebo utajované zachycení komunikace stran, když všeobecně je všem odesílatelům takových zpráv známo, že osobní projev bude zachycen, až do doby, než je příjemcem zprávy vymazán. Žalovaný se tak nedopustil žádného protiprávního jednání, jehož cílem by bylo záludně zasáhnout žalobci do soukromí, záznam byl učiněn samotnou povahou použité formy. Použitím dané formy komunikace tedy žalobce konkludentně projevil souhlas s tím, že bude jeho komunikace zaznamenána v zařízení žalovaného.

23. V konfliktu střetu zájmu žalobce na ochraně jeho soukromí a zájmu žalovaného na právo na spravedlivý proces pak za tohoto stavu musí převážit zájem žalovaného.

24. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

25. Účastníci v prosinci roku 2019 komunikovali písemně prostřednictvím sítě Instagram o tom, že žalobce zhotoví pro žalovaného obraz, jehož motiv vybral a žalobci zaslal sám žalovaný. Dohodli se na velikosti plátna i na tom, že žalovaný žalobci zaplatí za obraz částku 1 500 Kč, neboť žalobce žádal uhradit pouze částku za matriál, který na zhotovení obrazu spotřeboval. U komunikace stran byla přítomna i [jméno] [příjmení], tehdejší přítelkyně žalovaného. Obraz byl žalobcem vytvořen a mezi účastníky bylo dohodnuto, že dojde k jeho předání. Opětovně bylo potvrzeno, že žalobce za obraz chce částku 1 500 Kč, žalovaný proto částku 1 500 Kč vybral z bankomatu a na druhý den se dostavil do [obec], kde mu byl obraz žalobcem předán oproti částce 1 500 Kč. V březnu 2021 žalobce sdělil žalovanému, že chce obraz zpátky a že je připraven žalovanému částku 1 500 Kč vrátit zpátky. Měl za to, že jakožto autor je oprávněn obraz kdykoliv požadovat zpátky a jelikož jej žalovaný uráží, má na vrácení nárok. V té době komunikoval i s [jméno] [příjmení], které sdělil, že důvodem, proč chce obraz vrátit, je fakt, že si jej žalovaný neváží, připustil, že mu žalovaný uhradil částku 1 500 Kč, ale tohle byla cena pro kamaráda, v okamžiku, kdy je žalovaný uráží, se dle žalovaného celá situace mění. Žalobce pak žalovaného vyzýval k vrácení obrazu, žalovaný toto však omítl.

26. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

27. Podle § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

28. Podle § 2586 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

29. Podle § 2599 o.z. je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické právo objednatel.

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), dle které se žalobce domáhal vydání věci. Aby taková žaloba mohla být úspěšná, musí žalobce mj. prokázat, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví, případně jiné právo, o které lze opřít žalobu na vydání věci ([spisová značka]); žalobce též musí prokázat, že žalovaný mu věc zadržuje.

31. Skutečnost, že žalovaný má věc v držení, nebyla mezi stranami sporná, proto se touto otázkou soud dále nezabýval. Avšak spornou otázkou mezi účastníky bylo komu svědčí vlastnické právo k věci, o jejíž vydání žalobce žádal.

32. Soud při právním hodnocení otázky komu svědčí vlastnické právo k věci dospěl k závěru, že mezi účastníky byla v souladu s § 2586 odst. 1 o.z. uzavřena smlouva o dílo, na základě čehož žalovaný nabyl vlastnické právo ke zhotovené věci (§ 2599 o.z.). Žalobce se totiž jako zhotovitel zavázal provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalovaného jako objednatele dílo (namalovat specifikovaný obraz) a žalovaný jako objednatel se zavázal dílo převzít a zaplatit smluvenou cenu (1 500 Kč). V řízení bylo prokázáno, že žalobce svou povinnost provést dílo a předat jej žalovanému splnil, žalovaný splnil svou povinnost za provedené a převzaté dílo zaplatit dohodnutou cenu. Ani jednou ze stran nebyly tvrzeny jiné skutečnosti, ze kterých by mohl být učiněn závěr, že žalobci svědčí jiné skutečnosti či právo, o kterou by mohl opřít žalobu na vydání věci (tedy např. že je kvalifikovaným držitelem dle § 1043 o.z. či detentorem dle § 1044 o.z.).

33. Závěr o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, byl jednoznačně prokázán jak výpovědí slyšené svědkyně, tak i komunikací stran prostřednictvím sociální sítě Instagram. Od počátku spolu účastníci jednali o tom, že žalobce zhotoví dílo a žalovaný za něj zaplatí dohodnutou částku. Z celé komunikace nevyplynulo, že by obraz měl být žalovanému přenechán pouze k užívání a bezplatně. Skutečnost, že mezi účastníky bylo dohodnuto pouze přenechání k užívání a nikoliv převod vlastnického práva, žalobce hodlal prokázat výslechem svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], když následně tyto návrhy vzal bezdůvodně zpět, neboť mu svědci měli před jednáním říct, že nechtějí být do této záležitosti zatahováni. Jiné důkazní návrhy k prokázání této skutečnosti označeny nebyly. Soud má za i přesto za to, že ze samotné komunikace stran je možné dovodit, že strany jednaly od počátku o uzavření smlouvy o dílo, jejich úmyslem bylo převést na žalovaného vlastnické právo k předmětu díla, což je možné nepřímo dovodit i ze samotného faktu, že to byl přímo žalovaný, který vybíral motiv díla a až na základě jeho požadavku dílo vznikalo. Z pozdější komunikace stran vyplynulo, že žalobce nikdy nezmínil, že dílo chce vrátit proto, že bylo dočasně přenecháno žalovanému, ale proto, že se domníval, že si jej žalovaný nezaslouží. Pokud by byla pravda, co žalobce tvrdí (tedy že se strany výslovně dohodly na dočasném přenechání věci), logicky by dohodu o povinnosti vrátit věc žalovanému připomenul. Navíc bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce od žalovaného přijal částku 1 500 Kč (kterou byl připraven i vrátit), v žádném případě tak mezi účastníky nemohla být uzavřena smlouva o výprose dle § 2189 o.z., jak žalobce zpočátku tvrdil, neboť jejím pojmovým znakem je bezplatnost. Způsob sjednání výše ceny napovídá i o tom, že úmyslem stran bylo převést vlastnické právo, nikoliv sjednat úplatu za užívání věci (tedy uzavřít smlouvu o nájmu), když žalobce jakožto kamarád účtoval žalovanému pouze náklady, které mu se zhotovením věci vznikly. Jestliže by opravdu bylo mezi stranami sjednáno, že částka 1 500 Kč představuje nájemné, nebylo rozumného důvodu, aby žalobce nabízel žalovanému vrácení částky spolu s vrácením obrazu. Z jednání žalobce je spíše možné sledovat záměr smlouvu zrušit a vrátit si poskytnutá plnění z důvodu osobních neshod účastníků, což však není relevantní právní důvodu.

34. Po provedeném dokazování má tedy soud za to, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětu díla, je jeho oprávněným držitelem a žalobci k předmětu díla nesvědčí žádné právo, na základě kterého by bylo možné žalobě vyhovět.

35. Nad rámec je třeba dodat, že autorství k dílu samozřejmě žalobce nepozbyl, je jeho autorem i nadále, avšak na vydání samotného díla nárok nemá.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 938,59 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 545,94 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 759,32 Kč za 60 ujetých km v částce 359,32 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km a 4,40 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 786,62 Kč za 60 ujetých km v částce 386,62 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km a 4,70 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 345,94 Kč ve výši 2 592,65 Kč.