6 C 224/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 180,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 180,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 323,11 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 180,51 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je podnikající právnická osoba, která poskytuje možnost zákazníkům zřídit si anonymizováno kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce. Žalovaný uzavřel s žalobkyní datum smlouvu k službě twisto účet – Smlouvu o nákupním účtu. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 5 323,11 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití anonymizována dvě slova. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 325,60 Kč. Žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu neuhradil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. Žalovanému byl vyúčtován poplatek za neuhrazení závazků po splatnost ve výši 650 Kč do 30 dnů od splatnosti včetně 10 % z celkového vyúčtování ve výši 1 183 Kč. Žalovaný ani po předžalobní výzvě z datum dluh neuhradil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva k službě anonymizováno účet, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost zákazníkům zřídit si anonymizováno kartu, prostřednictvím které má žalovaný možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách webová adresa. anonymizováno Karta je platební karta anonymizováno určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami anonymizováno. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 5 323,11 Kč. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 325,6 Kč, když mu byl naúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 183 Kč, skládající se z částky 650 Kč a 10 % z celkového vyúčtování, tzn. 532 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky, dle kterých v případě porušení smluvních podmínek smlouvy může žalobkyně požadovat smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky trvání prodlení na straně žalovaného.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný jako spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr, který měl vrátit v určené době splatnosti. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Jelikož úvěr byl zajištěn smluvní pokutou sjednanou dle § 2048 o.z. ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování při prodlení delším než 30 dnů, vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení částky 1 183 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně odpovídal smluvním povinnostem, k nimž se žalovaný zavázal.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 180,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

14. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.