6 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 042,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 042,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 997,32 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 042,32 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je podnikající právnická osoba, která poskytuje možnost zákazníkům zřídit si anonymizováno kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce. Žalovaná uzavřela s žalobkyní 12.5.2020 smlouvu k službě twisto účet – Smlouvu o nákupním účtu. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 2 997,32 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití anonymizováno Karty. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalované byl vyúčtován poplatek za neuhrazení závazků po splatnost ve výši 1 045 Kč. Žalovaná ani po předžalobní výzvě z 17.5.2021 dluh neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř. pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná prostřednictvím webových stránek žalobkyně webová adresa, tuto požádala o poskytnutí peněžních prostředků. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované možnost zřídit si anonymizováno kartu, prostřednictvím které má žalovaná možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného Twisto účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách webová adresa. anonymizováno Karta je platební karta Mastercard určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami anonymizováno. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 2 997,32 Kč, což je patrno z přehledu transakcí, přičemž se zavázala také k úhradě poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 045 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná jako spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr, který měla vrátit v určené době splatnosti. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Jelikož úvěr byl zajištěn smluvní pokutou sjednanou dle § 2048 o.z. ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování při prodlení delším než 30 dnů, vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení částky 1 045 Kč. V důsledku prodlení žalované se zaplacením dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně odpovídal smluvním povinnostem, k nimž se žalovaná zavázala.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 180,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.