6 C 265/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl rozhodl samosoudkyní titul Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 887,85 Kč s úrokem z prodlení v částce 818,41 Kč, s úrokem v částce 1 591,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 887,85 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 4 887,85 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky 8 500 Kč, zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 404,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč.

2. Žalovaný sdělil, že již žalobkyni uhradil částku 8 500 Kč, a to částku 7 000 Kč před podáním žaloby a částku 1 500 Kč po podání žaloby.

3. Žalobkyně poté vzala žalobu o částku 8 500 Kč zpět a navrhla v tomto rozsahu zastavení řízení.

4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku, jež byla uzavřena mezi obchodní mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako původním věřitelem a žalobkyní jako novým věřitelem ze dne [datum], z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, ve kterém byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.

5. Údaje uvedené žalobkyní v žalobě byly prokázány předloženými listinnými důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobkyně společností jako věřitelem vyplývá, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, je včetně poplatků a úvěru 18 000 Kč, a to v 60 splátkách po 300 Kč týdně. Žalovaný obdržela formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl poskytnut v hotovosti, jak vyplývá ze smlouvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkami. Jelikož žalovaný sjednanou částku v termínu splatnosti v plné výši neuhradil, byla mu zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzva k úhradě před podáním žaloby dne [datum], o čemž svědčí podací lístek. Žalovaný v průběhu řízení prokázal částečnou úhradu, o kterou následně žalobkyně vzala žalobu zpět. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by zbylou dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne uhradil.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Ve smyslu ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace.

9. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

10. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku Smlouva o úvěru byla shledána platnou. Ze strany předchozího věřitele byl smluvní závazek splněn řádně, byl tedy oprávněn domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když neplnil sjednané podmínky úvěrové smlouvy tím, že včas a řádně nesplatil v termínu splatnosti celou částku úvěru, který mu byl na základě sjednané smlouvy poskytnut. Jelikož žalovaný svůj závazek dosud v celé výši nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu (upraven o uhrazenou částku žalovaným), kdy nárok na úrok z úvěru ve výši 1 591,48 Kč za období od [datum] do [datum], a dále úrok od [datum] ve výši 18,96 % vyplývá z čl. 1 smlouvy. Co se týká prokazování zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, která nenapadl v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru, se soud touto otázkou nezabýval.

14. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to z důvodu úhrady žalovaným částky 8 500 Kč, když částku 7 000 Kč žalovaný uhradil před podáním žaloby a částku 1 500 Kč po podání žaloby, soud řízení v této části dle § 96 odst. 1 řízení zastavil.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 404,28 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala částku 15 575,48 Kč (11 800 Kč + úrok z prodlení 500,50 Kč + úrok 1007,35 Kč + úrok z prodlení 742,93 Kč + úrok 1444,73 Kč). Žalovaný však v době před podáním žaloby uhradil žalobkyni částku 7 000 Kč, řízení o tuto částku muselo být zastaveno (částku 1 500 Kč zaplatil až po podání žaloby). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 880 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 580 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 680 Kč ve výši 562,80 Kč. Soud má za to, že žalobkyně zavinila zastavení řízení ohledně částky 7 000 Kč, neboť platby žalovaného ji byly poukázány již před podáním žaloby, na čemž nic nemění skutečnost, že platby žalovaný označil nesprávným variabilním symbolem. Platba byla dostatečně identifikována osobou plátce.

16. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.