6 C 316/2019

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit pozemek p. číslo jehož součástí je stavba adresa, dále pozemek p. číslo a pozemek p. číslo v katastrální uzemí, vše zapsáno na list vlastnictví vedeném u stát. instituce, stát. instituce, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 15 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. České republice – název soudu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. O náhradě nákladů ustanoveného zástupce žalobce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobce na vyklizení nemovité věci – pozemku p. číslo jehož součástí je stavba adresa, pozemku p. číslo parc. číslo v kat. území obec vedené stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví. Dle tvrzení strany žalující je jsou nemovité věci evidovány na jméno žalované, která nabyla vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne datum rozhodnutí číslo jednací jakožto dědička ze závěti zemřelého bratra žalobce. Žalobce se dozvěděl, že žalovaná závěť, dle které nabyla vlastnické právo, podstrčila bratru žalobce v prosinci rok, což ji však činí dědicky nezpůsobilou dle ust. § 1481 obč. zák. Zůstavil byl navíc nezpůsobilý k právnímu jednání, což bylo předmětem probíhajícího soudního řízení před příslušným soudem. V případě neplatné závěti žalobci jakožto jedinému zákonnému dědici svědčí vlastnické právo k nemovitým věcem, byť není zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. V žalobě požadoval, aby soud určil jeho vlastnické právo, neboť je to v jeho právním zájmu. Na jednání soudu změnil žalobu tak, že se nadále domáhal, aby žalovaná nemovité věci vyklidila, načež změna žaloby byla soudem připuštěna. Uvedl, že v době vedení pozůstalostního řízení mu nebyly známy skutečnosti, že závěť byla sepsána pod tlakem. V té době byl pod vlivem alkoholu. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Sdělila, že dědictví získala právem, po dobu dědického řízení žalobce proti platnosti závěti ničeho nenamítal. Žalobci umožnila v době bydlet z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu. O závěti se dozvěděla až při zahájení pozůstalostního řízení. Soud učinil následující skutková zjištění: Z informace o pozemku, že žalovaná je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník mj. pozemku p. číslo jehož součástí je stavba adresa, pozemku p. číslo parc. číslo v kat. území obec vedené stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví. Z potvrzení o přijatém oznámení, že příjmení jméno dne datum na stát.instituce anonymizováno uvedl, že před vánočními svátky rok byl svědkem toho, že jméno příjmení přijel za jméno příjmení, kde ho přinutil k podpisu závěti týkající se rodinného domu obec a číslo, na jejímž základě byl rodinný dům převeden na žalovanou. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací ve věci pozůstalosti po jméno příjmení, zemř. datum, byla obvyklá cena aktiv pozůstalosti určena na částku 2 634 648 Kč, pasiva 67 602,53 a čistá hodnota pozůstalosti 2 567 045,47 Kč. V usnesení bylo dále uvedeno, že žalovaná byla jediná dědička po jméno příjmení ze závěti a nabyla mj. pozemek p. číslo jehož součástí je stavba adresa, pozemek p. číslo parc. číslo v kat. území obec vedené stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví. V odůvodnění bylo sděleno, že jako jediný zákonný dědic přicházel v úvahu žalobce ve třetí dědické třídě. Zůstavitel však dne datum pořídil závěť, ve které za dědice svého majetku povolal žalovanou. Žalobce i žalovaná uznali závěť za pravou a platnou. Žalovaná dědictví neodmítla. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne datum, že jméno příjmení policejnímu orgánu sdělil, že v době podání vysvětlení pobývá v domě adresa žalobce, kdy se jedná o dům žalobce. S jeho sousedem, jméno příjmení, nevychází dobře. Dne datum byl na zahradě a slyšel jméno příjmení, jak mluví s žalobcem a říká mu, že„ ho nechá odstranit, pokud ho udá“. jméno příjmení sdělil, že i jeho nechá zmizet, pokud bude ohledně závěti vypovídat. Z trestního oznámení ze dne datum, že celé jméno svědkyně sdělila, že asi 14 dní před smrtí jméno příjmení pobýval bratr žalobce v domě adresa žalobce s žalobcem, panem jméno, jméno příjmení a dalšími osobami. jméno byla do domu několikrát pozvaná, neviděla zde jméno příjmení. Z čestného prohlášení jméno celé jméno svědkyně ze dne datum soud zjistil, že ta kolem datum mluvila s jméno příjmení a řekla mu, že žalobce po ní chtěl odpověď na to, zda souhlasí s tím, aby jí jméno příjmení odkázal majetek v poslední vůli, toto odmítla. jméno příjmení ji řekl, že je to vyřízeno, že majetek napsal na žalovanou. Den na to měl jméno příjmení úraz. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne datum, že jméno příjmení sdělil policii, že po smrti jméno příjmení za ním přišel žalobce, že našel závěť jeho bratra jméno příjmení, kterým odkázal majetek žalované. Kde závěť našel, nevěděl. S žalovanou se bratr žalobce znal pouze od vidění, nestýkali se. Důvod, proč jí jméno příjmení zanechal majetek, neznal, nejspíše proto, aby jej nezískal žalobce. Žalobce sdělil panu příjmení, že s platností závěti nemá problém. Později jej žalobce požádal, zda by v domě nemohl bydlet. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne datum, že jméno příjmení sdělil policii, že jméno příjmení zanechal závěť, ve které určil jako dědice žalovanou. Po projednání pozůstalosti mu volal žalobce a chtěl se rozdělit. Z prodeje jiných nemovitostí mu předal částku 300 000 Kč, během dvou let dostal asi 1 000 000 Kč, kdy neustále tvrdil, že napadne pozůstalostní řízení a žalovaná přijde o všechno. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, že ta soudu při svém výslechu sdělila, že žalobce zná asi rok a půl. Jméno jméno příjmení jí nic neříká. příjmení se dostavila k soudu, jí řekl žalobce. Ví, co je to poslední vůle, před mnoha lety toto zažila, když babička odkázala majetek matce. příjmení u tohoto nebyla. Závěť, která byla sepsána jménem jméno příjmení, nezná. Neuvědomuje si, zda je na ní její podpis. V domě kde bydlí žalobce, chvíli bydlela. Z výpovědi svědka jméno jméno, že ten u soudu při svém výslechu sdělil, že s žalobcem jsou kamarádi, v minulosti u něj bydlel. Když bydlel u žalobce, tak o Vánocích vypálili slivovici. Tehdy přijel i jméno příjmení, nevlastní bratr pana žalobce. Popíjeli a tehdy se objevil pan příjmení. Křičel, že má pan příjmení podepsat papír, se kterým už přijel a který měl připravený. Nezajímal se co je to za listinu. Pan Martínek listinu ze strachu podepsal. U tohoto jednání byla přítomna paní celé jméno žalované, pan příjmení, svědek a osoba s přezdívkou Šakal. Možná byl přítomen i žalobce, ale ten byl opilý. Pan Martínek listinu podepsal, svědek nic nepodepsal. Později se dozvěděl, že je dům napsaný na žalovanou. Neví přesně, jak k tomu došlo, nezajímal se o to. Asi před dvěma měsíci byl vypovídat na policii, k tomu se rozhodl sám proto, že se pan příjmení choval jako by mu to patřilo. Na policii vypověděl, že přišel pan příjmení, přinesl nějaký papír, jméno začal vyhrožovat, ať to podepíše, že mu příště nic nedá. Svědek uvedl, že si není vědom, že by před policií mluvil o závěti. Podpisu listiny byl přítomnem svědek, paní příjmení, Šakal. Svědek dále uvedl, že listina byla již sepsána, když ji pan příjmení přinesl. Ze záznamu ze dne datum rozhodnutí ze spisu spisová značka soud zjistil, že se k notáři dostavil jméno příjmení a jméno příjmení. Dne datum byla s jméno příjmení probrána možnost ustanovit jméno příjmení opatrovníka, neboť ten není schopen postarat se o majetek, který je předmětem pozůstalostního řízení. Hrozí, že o majetek přijde. Z listiny označené jako poslední vůle datované dne datum soud zjistil, že tato listina byla sepsána rukou, podepsána jménem jméno příjmení, jejím obsahem je sdělení, že„ kdyby se se mnou něco stalo a já zemřel, tak veškerý svůj majetek, který dědím po svých rodičích, odkazuji dceři kamaráda … celé jméno žalované“ Na listině jsou nečitelné podpisy dvou svědků opatřené číslo. Ze záznamu ze dne datum, sepsaném notářskou tajemnicí Bc. příjmení soud zjistil, že závěť byla prohlášena dne datum, stav a obsah závěti byl zjištěn protokolem ze dne datum rozhodnutí pod č.j. spisová značka. Z listiny doručené soudu dne datum soud zjistil, že příjmení jméno, v řízení již vyslechnutý jako svědek, prohlašuje, že na jednání soudu jej dovezl jméno příjmení, koupil každému víno a chtěl, abych nemluvil o tom, jak se podepisování závěti odehrálo. Vyhrožoval, že pokud jej potopí, nechá nás zmrzačit nebo zastřelit. Uvedl, že jméno příjmení byl tak ožralý, že příjmení namířil pistoli na jeho bráchu a donutil ho, ať to píše on. Říkal žalobci, co má psát. Žalobce byl sjetý. příjmení chtěl, ať vše svádí na žalobce, ale jak byl v jednací síni ožralý, všechno popletli a řekli i to, co jim příjmení zakázal. Když dojel příjmení a vytáhl pistoli a chtěl sepsat tu závěť, bylo tam asi 10 lidí. Ze znaleckého posudku číslo soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že pisatelem listiny označené jako závěť jméno příjmení, datované dne datum, není zůstavitel jméno příjmení. Jeho podpis na závěti není jeho podpisem, jedná se o padělek jeho podpisu. Pisatelem textu závěti je tatáž osoba, která napsala listiny založené ve spisu např. na čl.

70. Z úmrtního listu soud zjistil, že jméno příjmení zemřel dne datum. Z protokolu o předběžném šetření ze dne datum soud zjistil, že žalobce se dostavil před soudního komisaře a sdělil, že jméno příjmení zanechal závěť, která bude předložena v průběhu týdne. Z protokolu ze dne datum že žalobce předložil soudnímu komisaři listinu – závěť, datum listiny datum, byla odevzdána otevřená, nebylo v ní nic vymazáno nebo opraveno, nebyla v ní zpozorována závada. Žalobce sdělil, že byl přítomen při sepsání závěti, je sepsána a podepsána rukou zůstavitele, jiná zjištění neuvedl. Žalobce protokol podepsal. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne datum soud zjistil, že žalobce a žalovaná se dostavili před soudního komisaře, byly zopakovány výsledky dosavadního šetření, tedy že jako jediný dědic zůstavitele ze zákonné posloupnosti přichází v úvahu žalobce. Zůstavitel však pořídil závěť a za dědice povolal žalovanou. Notář účastníky poučil o možnosti popřít pravost závěti a namítat neplatnost závěti. Oba účastníci prohlásili, že uznávají závěť zůstavitele za pravou a platnou. Žalovaná byla vyrozuměna o tom, že je dědičkou a možnosti dědictví odmítnout. Žalovaná dědictví neodmítla, uplatnila výhradu soupisu. Protokol byl podepsán žalobcem i žalovanou. Z návrhu na omezení svéprávnosti ze dne datum, vedeným zdejším soudem pod sp.zn. spisová značka, soud zjistil, že žalobce podal návrh na omezení svéprávnosti jméno příjmení, který mj. uvedl, že za jeho peníze rodiče postavili dům ve obec. Jeho bratr je alkoholik a trpí psychickou nemocí. Navrhuje, aby byl omezen ve způsobilosti k právním jednáním. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka soud zjistil, že řízení o svéprávnosti bylo zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Z návrhu ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení navrhla omezení svéprávnosti bratra žalobce jméno příjmení, neboť ten je důvěřivý k cizím osobám a po smrti rodičů je riziko, že by mohl někomu naletět. Navrhla, aby byla ustanovena opatrovníkem bratra žalobce. Z úředního záznamu ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení sdělila soudu, že již nechce vykonávat funkci opatrovníka bratru žalovaného. Z protokolu ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení vzala návrh na omezení svéprávnosti bratra žalobce zpět, neboť po návratu žalobce z výkonu trestu jim žalobce dělá problémy a osočuje je. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka bylo zjištěno, že řízení o návrhu jméno příjmení na omezení svéprávnosti bratra žalobce se zastavuje. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací soud zjistil, že soud z úřední činnosti zahájil řízení o svéprávnosti bratra žalobce a ustanovení opatrovníka. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Z plné moci ze dne datum, že bratr žalobce udělil žalobci plnou moc pro zastupování v tomto řízení. Z usnesení ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka, že řízení o svéprávnosti bratra žalobce a ustanovení opatrovníka bylo zastaveno, neboť bratr žalobce dne datum zemřel na následky úrazu. Svědek jméno příjmení před soudem vypověděl, že v lednu rok za ním přišel žalobce, že bude řešit po zemřelém bratru p. příjmení závěť a dědictví. Žalobce uvedl, že našel závěť, že jméno příjmení dědictví odkazuje žalované s tím, že notář příjmení ji obešle, aby se dostavila k projednání. Poté dceři přišel dopis, aby se dostavila do notářské kanceláře. Byl to asi květen rok. jméno se dostavila žalovaná, svědek a pan žalobce. Byla tam přečtena závěť po panu příjmení. Notář se zeptal, zda s závětí souhlasí. Nikdo proti ní neměl námitky a žalovaná majetek zdědila. V minulosti svědek pomáhal panu příjmení staršímu, a to zejména v souvislosti se stavbou rodinného domu ve obec. Dobrý vztah měl i s jméno příjmení i jeho matkou. příjmení se k němu i jméno příjmení zastavil, když šel z obec obec, tehdy však žalovaná byla ještě malá. Svědkyně celé jméno svědkyně před soudem vypověděla, že jméno příjmení znala z jeho práce. jméno příjmení ji měl dle její výpovědi říct, že majetek už má daný, že má sepsanou závěť. V obec byla 2 dny před Štědrým dnem či před jeho úrazem na kávu. Tehdy tam byl pan příjmení, pan jméno a jeho družka, která již zemřela, osoba s přezdívkou anonymizováno a další osoba, kterou neznám. Asi za týden jí žalobce volal, že jméno příjmení měl úraz. Po nějaké době jí žalobce zavolal, ať se jdou podívat na dům ve obec. Když tam se svým přítelem přišla, byl tam již žalobce, prohlédal dům, a když se zeptala, co hledá, tak jí řekl, že hledá závěť pana příjmení. V prohlášení, které je součástí spisu, uvedla pravdu. Žalobce ji však nikdy nepožádal, aby byla dědicem po panu příjmení. Soud dospěl k závěru, že neprovede další navržené důkazy. Výslech notáře příjmení soud posoudil jako nadbytečný, neboť skutečnosti, které měl svědek potvrdit, byly prokázány obsahem připojeného spisu zdejšího soudu spisová značka a nelze předpokládat, že by jeho výslechem byla z jeho svědecké výpovědi čerpána nová skutková zjištění. Stejně tak neprovedl soud výslech zaměstnance realitní kanceláře pana příjmení, neboť ten by ohledně platnosti či neplatnosti závěti nemohl poskytnout žádné relevantní informace, dosvědčil by pouze průběh prodeje předmětného domu, což je pro posouzení předmětu sporu nerozhodné. Stejně tak nebyli vyslechnuti svědci navržení žalobcem jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, neboť ti by k okolnostem sepisu závěti nemohli uvést relevantní skutečnosti. Znalecký posudek z oboru psychiatrie zadán soudem nebyl, když pro posouzení platnosti závěti dostačuje již zpracovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne datum zemřel otec jméno příjmení, bratra žalobce a zdejším soudem byla projednávána pozůstalost pro zemřelém. Jediným dědicem jeho pozůstalosti byl jméno příjmení, jeho jediný syn. Dne datum podal žalobce návrh na omezení svéprávnosti jméno příjmení, neboť dle něj je jeho bratr alkoholik a trpí psychickou nemocí. Zmínil, že dům ve obec rodiče postavili za jeho peníze. Z výše uvedených důvodů tedy navrhl, aby byl jeho bratr omezen ve způsobilosti k právním jednáním. Dne datum se k notáři, který projednával dědictví po jméno příjmení, dostavil jak jméno příjmení, tak i jeho teta jméno příjmení. S ní byla probrána možnost ustanovit jméno příjmení opatrovníka, neboť ten není schopen postarat se o majetek, který je předmětem pozůstalostního řízení a hrozí, že o majetek přijde. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka soud zjistil, že řízení o svéprávnosti jméno příjmení bylo zastaveno, neboť žalobce nedoložil lékařskou zprávu, kterou by prokazoval svá tvrzení ohledně jeho nepříznivého zdravotního stavu. Dne datum však jméno příjmení soudu taktéž navrhla omezení svéprávnosti bratra žalobce jméno příjmení, neboť ten je důvěřivý k cizím osobám a po smrti rodičů je riziko, že by mohl někomu naletět. Navrhla, aby mu byla ustanovena opatrovníkem ona. jméno příjmení však dne datum soudu sdělila soudu, že vykonávat funkci opatrovníka již nechce, neboť po návratu žalobce z výkonu trestu jim žalobce dělá problémy a osočuje je. Návrh na omezení svéprávnosti vzala tedy zpět a řízení bylo usnesením zdejšího soudu ze dne datum zastaveno. Avšak zdejší soud již dne datum zahájil z úřední činnosti řízení o svéprávnosti jméno příjmení a o ustanovení opatrovníka. Do spisu byla poté doložena plná moc, dle které měl jméno příjmení zmocnit žalobce jej v tomto řízení zastupovat. jméno příjmení následně koncem prosince rok utrpěl úraz a dne datum zraněním podlehl. Usnesením ze dne datum proto bylo řízení o svéprávnosti jméno příjmení a o ustanovení opatrovníka bylo zastaveno. Dnem datum byla datována listina označená jako poslední vůle, sepsaná ručně, podepsána jménem jméno příjmení, jejím obsahem je sdělení, že„ kdyby se se mnou něco stalo a já zemřel, tak veškerý svůj majetek, který dědím po svých rodičích, odkazuji dceři kamaráda … celé jméno žalované“ Na listině jsou nečitelné podpisy dvou svědků opatřené číslo. Dne datum se žalobce dostavil před soudního komisaře a sdělil, že jméno příjmení zanechal závěť, která bude předložena v průběhu týdne. Toto učinil žalobce dne datum, když soudnímu komisaři předložil závěť datovanou datum. Závěť byla odevzdána otevřená, nebylo v ní nic vymazáno nebo opraveno, nebyla v ní zpozorována závada. Žalobce v řízení sdělil, že byl přítomen při sepsání závěti, je sepsána a podepsána rukou zůstavitele, jiná zjištění neuvedl. Dne datum proběhlo před soudním komisařem jednání, kam se dostavili žalobce i žalovaná. Komisařem byly zopakovány výsledky dosavadního šetření, tedy že jako jediný dědic zůstavitele ze zákonné posloupnosti přichází v úvahu žalobce, zůstavitel však pořídil závěť a za dědice povolal žalovanou. Notář účastníky poučil o možnosti popřít pravost závěti a namítat neplatnost závěti. Oba účastníci prohlásili, že uznávají závěť zůstavitele za pravou a platnou. Žalovaná byla vyrozuměna o tom, že je dědičkou a možnosti dědictví odmítnout. Žalovaná dědictví neodmítla, uplatnila výhradu soupisu. Usnesením zdejšího soudu bylo proto rozhodnuto, že žalovaná je jedinou dědičkou po jméno příjmení ze závěti a nabývá mj. pozemek p. číslo jehož součástí je stavba adresa, pozemek p. číslo parc. číslo v kat. území obec vedené stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví. Žalovaná je na základě výše uvedeného evidována v katastru nemovitostí jako vlastník mj. pozemku p. číslo jehož součástí je stavba adresa, pozemku p. číslo parc. číslo v kat. území obec vedené stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví. Dne datum oznámil na stát.instituce anonymizováno příjmení jméno, že před vánočními svátky rok byl svědkem toho, že jméno příjmení přijel za jméno příjmení, kde ho přinutil k podpisu závěti týkající se rodinného domu obec a číslo, na jejímž základě byl rodinný dům převeden na žalovanou. Téhož dne datum celé jméno svědkyně sdělila policejnímu, že asi 14 dní před smrtí jméno příjmení pobýval jméno příjmení v domě adresa žalobce s žalobcem, panem jméno, jméno příjmení a dalšími osobami. jméno byla do domu několikrát pozvaná, neviděla zde jméno příjmení. Kolem datum mluvila s jméno příjmení a řekla mu, že žalobce po ní chtěl odpověď na to, zda souhlasí s tím, aby jí jméno příjmení odkázal majetek v poslední vůli, toto odmítla. jméno příjmení ji měl říct, že majetek napsal na žalovanou. Den na to měl jméno příjmení úraz. Dne datum jméno příjmení policejnímu orgánu sdělil, že pobývá v domě adresa žalobce, kdy se jedná o dům žalobce. S jeho sousedem, jméno příjmení, nevychází dobře. Dne datum byl na zahradě a slyšel jméno příjmení, jak mluví s žalobcem a říká mu, že„ ho nechá odstranit, pokud ho udá“. jméno příjmení sdělil, že i jeho nechá zmizet, pokud bude ohledně závěti vypovídat. Dne datum jméno příjmení sdělil policii, že po smrti jméno příjmení za ním přišel žalobce, že našel závěť jeho bratra jméno příjmení, kterým odkázal majetek žalované. Kde závěť našel, nevěděl. S žalovanou se bratr žalobce znal pouze od vidění, nestýkali se. Důvod, proč jí jméno příjmení zanechal majetek, neznal, nejspíše proto, aby jej nezískal žalobce. Žalobce sdělil panu příjmení, že s platností závěti nemá problém. Později jej žalobce požádal, zda by v domě nemohl bydlet. jméno příjmení, svědkyně závěti, uvedla, že jméno jméno příjmení jí nic neříká, předloženou závěť nezná a neuvědomuje si, zda je na ní její podpis. příjmení jméno, druhý svědek závěti, sdělil, že pan příjmení chtěl, aby jméno příjmení podepsal papír, se kterým už přijel a který měl připravený. Nezajímal se co je to za listinu. Sám svědek ale nic nepodepsal. Podáním doručeným soudu však svou výpověď popřel, neboť byl prý v jednací síni opilý, všechno popletl a řekl i to, co jim příjmení zakázal. Závěť měl sepsat na nátlak příjmení žalobce vlastní rukou. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 189 odst. 2 z.ř.s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. Dle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 1476 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále též o.z.) o.z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Dle § 1481 o.z. z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul. Dle § 1532 o.z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami. Dle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. Dle § 1534 o.z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Dle § 1633 odst. 1 o.z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů. Dle § 1636 odst. 1 o.z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dle § 1637 o.z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobu je nutné zamítnout. Žalobce se žalobou domáhal vyklizení nemovitých věcí, které jsou evidovány v katastru nemovitostí na žalovanou, a to na základě usnesení o pozůstalosti po jeho zemřelém bratrovi jméno příjmení. Uvedl, že závěť sepsanou jeho bratrem považuje za neplatnou z důvodu jeho nepříznivého psychického stavu a žalobci tudíž jakožto jedinému dědici svědčí vlastnické právo. Ten, kdo se považuje za dědice a nebyl účastníkem pozůstalostního řízení, může se domáhat svých práv toliko žalobou podle § 189 odst. 2 z.ř.s proti tzv. nepravému dědici - nepravým dědicem je osoba, která podle rozhodnutí o dědictví nabyla majetek zůstavitele, ačkoliv podle dědického práva jej neměla nabýt buď vůbec, nebo v takovém rozsahu, v jakém jej nabyla. Žalovaná jakožto dědička ze závěti může být oprávněnou dědičkou pouze v případě, že je závěť uznána jakožto platná. Žalobce se proto v řízení snažil prokázat, že závěť je neplatná, neboť zůstavitel nebyl v době sepisu závěti schopen takového právního jednání. Pokud by bylo soudem zjištěno, že závěť je neplatná, nemohla by být žalovaná oprávněnou dědičkou a v takovém případě by nastupovala dědická posloupnost zákonná. V řízení o pozůstalosti bylo zjištěno, že zůstavitel nezanechal žádné děti, jeho rodiče umřeli a jako jediný zákonný dědic by tak připadal v úvahu žalobce. Žalobce by tak v případě neplatnost závěti byl osobou, které by svědčilo právo z pozůstalosti ze zákonné posloupnosti podle § 1637 o.z. V daném řízení je však kromě výše uvedeného podstatná otázka, zda žalobce je oprávněným dědicem a zda mu svědčí aktivní legitimace podat žalobu proti nepravému dědici. V pozůstalostním řízení je obecně povinností notáře jakožto soudního komisaře zkoumat, zda dědic je tzv. dědicky způsobilý. Dědická nezpůsobilost totiž nastává přímo ze zákona, nezávisle na projevu vůle zůstavitele. Soudní komisař v pozůstalostním řízení musí k důvodům dědické nezpůsobilosti přihlédnout ex offo, bez ohledu na to, zda to účastníci pozůstalostního řízení namítají. Vyjdou-li v řízení pochybnosti o dědické způsobilosti dědice, je soudní komisař povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. Soud má za to, že i v tomto řízení je jeho povinností takové okolnosti zkoumat ex offo, i když jde o řízení sporné (na rozdíl od nesporného řízení o pozůstalosti), neboť pouze v takovém případě může učinit závěr o aktivní legitimaci žalobce ve věci. Jinak řečeno bez ohledu na skutečnost zda je či není žalovaná oprávněnou dědičkou, tak v situaci, kdy by žalobce nebyl oprávněným dědicem, není dána jeho aktivní legitimace domáhat se vydání či vyklizení věci. V průběhu samotného řízení vyvstala pochybnost kdo je autorem textu závěti a kdo ji podepsal. Žalobce totiž v tomto řízení tvrdil, že závěť sepsal pan příjmení, který donutil jméno příjmení závěť podepsat. V řízení o pozůstalosti po zemřelém jméno příjmení závěť, která měla vyjadřovat vůli zůstavitele, předložil soudnímu komisaři sám žalobce, prohlásil, že je sepsána vlastní rukou zůstavitele, osobně byl při sepisování závěti a ta vyjadřuje vůli zůstavitele. Takové prohlášení učinil jak při předání závěti soudnímu komisaři, tak proti platnosti a pravosti závěti nic nenamítal při jednání před soudním komisařem dne datum. Pochybnosti byly dále umocněny provedeným výslechem svědků jméno a příjmení, vystupující jakožto svědci závěti. Jak je uvedeno výše, závěť musí být dle ust. § 1534 o.z. buď sepsána vlastní rukou alespoň vlastní rukou podepsána před dvěma svědky, před kterými zůstavitel prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jinak je neplatná. Vznikla tak pochybnost o tom, zda žalobce v řízení před notářem uvedl pravdivé informace, když v opačném případě by se mohlo jednat právě o zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli dle § 1481 o.z. V průběhu výslechu svědků jméno a příjmení navíc vznikla další pochybnost o tom, zda byli vůbec svědci závěti způsobilí tomuto právnímu jednání svědčit. Pokud by byla závěť sepsána vlastnoručně zůstavitelem, byla by jejich role nadbytečná, pokud však byla závěť sepsána jinou osobou, je jejich způsobilost pro platnost závěti podstatná. příjmení příjmení byla při výslechu soudem neorientovaná, soud měl pochybnosti vůbec o tom, zda ví, co je předmětem jejího výslechu. Podpis listiny si nepamatovala, dokonce ani nebyla schopna soudu sdělit, zda předložený podpis je podpisem jejím či nikoliv. Svědek jméno vypověděl, že listinu, o jejímž obsahu nemá tušení, přinesl již sepsanou pan příjmení, podpis uvedený na listině jeho podpisem není. Jeho výpověď se však zcela rozcházela s tím, co zmínil před policejním orgánem dne datum. jméno uvedl, že byl svědkem toho, že jméno příjmení přijel za jméno příjmení, kde ho přinutil k podpisu závěti týkající se rodinného domu obec a číslo, na jejímž základě byl rodinný dům převeden na žalovanou. Nedokázal vysvětlit skutečnost, proč před policejním orgánem v roce 2019 mluvil o závěti a před soudem uvádí, že neví, co bylo obsahem listiny a ani jakým způsobem se žalovaná stala vlastníkem nemovitých věcí. Následně zcela popřel svou výpověď učiněnou před soudem doručením podání datovaným dne datum (čl. 99), když uvedl, že před soudem byl pod vlivem alkoholu, události se staly jinak, než vypověděl a opravil, že k sepsání závěti byl pod pohrůžkou střelnou zbraní donucen žalobce panem příjmení. Není však zcela bez významu skutečnost, že změna jeho výpovědi nastala poté, co soud ustanovil znalce z oboru písmoznalectví k prokázání toho, kdo je skutečným autorem textu závěti. Soud má za to, že minimálně svědek jméno úmyslně před soudem křivě svědčil a pro soud je tak jeho výpověď zcela nevěrohodná. Soud proto přistoupil k zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví namísto znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Zodpovězením otázky čí rukou byl napsán text závěti či čí rukou byla závěť podepsána, mohlo totiž odpovědět nejen na otázku platnosti závěti, ale i na otázku, zda se žalobce nedopustil nekalého jednání proti závěti. Provedeným dokazováním – znaleckým posudkem bylo zjištěno, že závěť nebyla ani sepsána, navíc s největší pravděpodobností ani podepsána rukou zůstavitele. Bylo zjištěno, že minimálně text závěti sepsal žalobce, což ve výsledku bylo potvrzeno i písemným prohlášením svědka příjmení, doručeným soudu poté, co soud zadal zpracování samotného znaleckého posudku. Zcela nevěrohodné bylo však vyjádření svědka jméno, že závěť byla sepsána žalobcem pod pohrůžkou střelnou zbraní na nátlak pana příjmení. Bylo by zcela nelogické, aby pan příjmení donutil žalobce k sepisu a podpisu závěti, tu mu pak nechal k dispozici, aby ji mohl žalobce uplatnit před notářem. Logicky by pan příjmení riskoval, že by žalobce takovou závěť před notářem vůbec neuvedl, zničil anebo by ji mohl použít jakožto důkaz o tom, že jej pan příjmení přinutil k podvodnému činu. Skutečnost, že žalobce závěť donesl k soudnímu komisaři osobně, prohlásil, že byl osobně při sepisování závěti a nejsou mu známy skutečnosti, pro které by měla být zpochybněna, spíše svědčí o tom, že to byl sám žalobce, který byl iniciátorem sepisu závěti. Byť tedy znalec uvedl, že podpis na litině je padělkem s „ velkou pravděpodobností“ (tedy netvrdil toto s jistotou), okolnosti, které v řízení vyšly najevo, soudu dovolují učinit závěr, že uvedenou listinu zůstavitel ani nepodepsal. V takovém případě by závěť byla zcela neplatná. Jak je však zmíněno výše, žaloba může být úspěšná mimo jiné tehdy, pokud je žalobce k podání žaloby aktivně legitimován – tedy svědčí mu dědická posloupnost a je dána jeho dědická způsobilost. Důvody dědické nezpůsobilosti tradičně spočívají v závažném pro společnost neakceptovatelném chování osoby, kterého se dopustí mj. vůči projevu zůstavitelovy poslední vůle. V odborné literatuře bývá zmiňováno, že mezi zavrženíhodné činy patří např. zatajení, zfalšování, podvržení či úmyslné zničení posledního pořízení zůstavitele. Tímto ustanovením má být postiženo nejen jednání směřující proti závěti, ale také jednání, které má za cíl zmaření či ovlivnění svobodného projevu zůstavitele. K zavrženíhodnému činu proti poslední vůli zůstavitele může dojít jak za života zůstavitele, tak po jeho smrti. Žalobce před soudním komisařem buď úmyslně zamlčel okolnosti, které činí poslední vůli zůstavitele za neplatnou z důvodu, že byla sepsána pod nátlakem (čemuž soud však nevěří), anebo spíše úmyslně zamlčel, že nebyla sepsána rukou zůstavitele, vydával ji před soudním komisařem za závěť vlastnoruční, přičemž bezpečně věděl o tom, že tato listina nebyla sepsána rukou zůstavitele, ale jeho vlastní. Soud má za to, že takové jednání je podvodné a zavrženíhodné. Žalobce měl povinnost soudnímu komisaři sdělit okolnosti sepsání závěti, aby mohl její platnost posoudit jakožto předběžnou otázku. Namísto toho žalobce vystupoval opačně, prohlašoval závěť za perfektní, ačkoliv již se samotného obsahu žaloby a tvrzení žalobce vyplývá, že si nepravosti textu závěti byl vědom. Neobstojí ani tvrzení žalobce, že se o okolnostech sepisu závěti dozvěděl až následně. Minimálně si žalobce musel být vědom, že vůči zůstaviteli bylo vedeno řízení o omezení způsobilosti (které i on sám jednou dokonce inicioval), že u zůstavitele byly pochybnosti o tom, zda byl schopen řádně posoudit následky svého právního jednání a přesto z obsahu pozůstalostního spisu nevyplývá, že by soudního komisaře na tuto skutečnost upozornil. Soudu nepřipadá přiléhavé, aby si žalobce nepamatoval, že by závěť sepsal vlastní rukou či že by pak ani před notářem nepoznal vlastní písmo (když toto již bylo podezřelé soudu na první pohled). I pokud by žalobce vlastní písmo nepoznal a ani si nepamatoval okamžiky sepisu závěti, bylo povinností žalobce před notářem uvést, že okolnosti sepisu závěti nezná. Přesto se žalobce vyjádřil tak, že u sepisu závěti byl, je sepsána vlastní rukou zůstavitele a vyjadřuje vůli zůstavitele. Jednání žalobce tudíž je možné označit jako zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli dle § 1481 o.z. Jak totiž již uvedl název soudu ve svém usnesení ze dne datum sp. zn. číslo jednací,„ zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy by bylo v dané věci dáno například tehdy, kdyby se podařilo prokázat, že dědic sám takovou závěť napsal, nebo kdyby předložil soudu jako vlastnoruční závěť zůstavitele listinu, o níž by prokazatelně věděl, že nebyla zůstavitelem vlastnoručně sepsána.“ Z výše uvedeného důvodu má soud za to, že v řízení byla prokázána dědická nezpůsobilost žalobce (ust. § 1481 o.z.). Jednání žalobce před soudním komisařem, ať k sepisu závěti došlo pod nátlakem či nikoliv, je možné označit jako zavrženíhodné, nečestné a proti vůli zůstavitele a dle názoru soudu toto jednání zcela vylučuje žalobce z dědění po jméno příjmení, byť by mu svědčilo právo z dědické posloupnosti. Nebylo proto nutné se dále zabývat tím, zda jméno příjmení byl či nebyl v době sepisu poslední vůle svéprávný k takovému právnímu jednání či nikoliv. Žalobci nesvědčí aktivní legitimace a byť má soud nadále velké pochybnosti o platnosti závěti z důvodu toho, zda byla vůbec zůstavitelem podepsána či nikoliv, není to žalobce, který je oprávněn proti žalované podat žalobu, a proto musela být žaloba zamítnuta. Soud se zabýval i uplatněnou námitkou promlčení, kterou žalovaná v průběhu řízení vznesla. V odborné literatuře jsou prezentovány různé názory na skutečnost, zda může či nemůže dojít k promlčení práva domáhat se ochrany dle § 189 z.ř.s. Podstatnou předběžnou otázkou pro toto posouzení je skutečnost, zda § 189 z.ř.s. zakotvuje zvláštní dědickou žalobu (tzv. hereditatis petito) nebo jde o běžnou žalobu na plnění. Žalobce se svého práva domáhal prostřednictvím běžné žaloby na vyklizení, která je projevem realizace vlastnického práva, jenž promlčení nepodléhá. Za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. byl zakotven princip odlišný (zmíněný hereditatis petitio), podléhající promlčení. Ministerstvo spravedlnosti v r. 2014 připravilo návrh novely občanského zákoníku, na jejímž základě by byl institut dědické žaloby opětovně navrácen do civilního kodexu, a to včetně úpravy promlčení práva na ochranu dědického práva v desetileté lhůtě ode dne, kterým bylo pravomocně skončeno řízení o pozůstalosti, do dnešního dne se tak nestalo. Soud má proto za to, že je nutné podanou žalobu brát jako žalobu na ochranu vlastnického práva, jenž promlčení nepodléhá. Každopádně ať by již nárok žalobce byl či nebyl promlčen, na výsledku tohoto řízení by to nic nezměnilo. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 246 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 1 500 Kč za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a. t. ze dne datum, z částky 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky 1 500 Kč za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a. t. ze dne datum a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.