6 C 53/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zvýšení výživného

I. Otec je povinen přispívat na výživu žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, . 2023 do budoucna. Výživné je splatné vždy do každého 5. dne daného měsíce k rukám žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, .Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zvýšeného výživného ve výši 6 500 Kč měsíčně počínaje dnem 09. 04. 2021 do 31. 12. 2022 se zamítá.Dlužné výživné pro žalobkyni , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Tím se mění rozsudek , soud, ze dne 04. 10. 2016, č. j. , spisová značka, .

II. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení v částce 38 850 Kč. Tuto částku je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zvýšení výživného po žalovaném na částku 6 500 Kč měsíčně, a to počínaje dubnem 2021. Uvedla, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Uherském , adresa, č. j. , soud, ze dne 4. 10. 2016. Tehdy se žalovaný zavázal hradit na žalobkyni výživné ve výši 3 500 Kč. V roce 2020 se rodiče žalobkyně dohodli, že žalovaný bude hradit na výživném částku 4 500 Kč měsíčně. Tuto dohodu žalovaný dodržel do prosince 2022. Od počátku roku 2023 však hradí opět původní částku 3 500 Kč. Žalobkyně je studentkou třetího ročníku , instituce, . Za stravu ve škole hradí 6 500 Kč měsíčně, cestovné do školy stojí 435 Kč měsíčně. Nejvyšší náklady má žalobkyně se studiem, kdy se v rámci studia účastní různých kurzů v zahraničí. Žalobkyně absolvovala taneční kurz či kurz v autoškole. Žalobkyně si měsíčně přivydělá asi 3 000 Kč.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že uplatněný návrh neuznává. Potvrdil, že mezi rodiči žalobkyně byla uzavřena mimosoudní dohoda, kdy od února 2020 do počátku roku 2023 žalobkyni hradil výživné ve výši 4 500 Kč. Od počátku roku 2023 výživné snížil na původních 3 500 Kč, a to proto, že jej žalobkyně od dubna 2018 prakticky nenavštěvovala. Nesouhlasí s tím, aby výživné vyplácel zpětně, má za to, že mu nemohl vzniknout žádný dluh. Nadto má za to, že zahraniční kurzy, které žalobkyně absolvovala, nejsou povinné. Nad rámec výživného žalobkyni hradí částky při příležitosti narozenin, svátku či Vánoc. Navrhl tedy, aby výživné bylo zvýšeno až od ledna 2024 na částku 6 500 Kč.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z veřejně přístupných informacích na internetu bylo zjištěno, že žalovaný a jeho manželka jsou zapsáni jako vlastníci pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba, a dále pozemku , číslo, , zapsáno na LV , číslo, v katastrálním území , adresa, , když žalovaný vlastní 1/4 nemovitostí a manželka žalovaného vlastní 3/4 nemovitostí. Dále je žalovaný vlastníkem pozemku parcelní číslo St. , číslo, , jehož součástí je stavba, pozemku číslo , číslo, , zapsáno na LV , číslo, v katastrálním území , adresa, .

5. Kvalifikovaná výzva ze dne 6. 3. 2024 prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke zvýšení výživného, a to tři roky zpětně na částku 6 500 Kč, kdy ho upozornila, že v případě, že nebude této výzvě vyhověno, je připravena se svého nároku domáhat soudní cestou.

6. Z vyjádření žalovaného k předžalobní výzvě žalobkyně je prokázáno, že žalobce je ochoten hradit výživné žalobkyně ve výši 6 500 Kč měsíčně, avšak za podmínky, že žalobkyně nebude v budoucnu žádat zpětně výživné a dále, že nebude do budoucna žádat zvýšení výživného.

7. Z rozsudku , soud, ze dne 4. 10. 2016, č. j. , číslo, má soud za prokázáno, že tehdy nezletilá žalobkyně byla svěřena do péče matky a otec se zavázal na výživu žalobkyně přispívat částkou 3 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2016 do budoucna.

8. Z dokladu SIPO za květen 2024 bylo prokázáno, že náklady na bydlení v rodinném domě, kde bydlí žalobkyně se svou matkou a prarodiči činí 12 005 Kč.

9. Z potvrzení , instituce, , jméno FO, , adresa, bylo prokázáno, že žalobkyně za školní rok 2023/2024 zaplatila přibližně 46 800 Kč za účast na školních kurzech, když se jednalo o lyžařský kurz, taneční kurz, vodácký kurz a zahraniční kurzy ve , adresa, . Naposledy hradila výlet do , adresa, .

10. Z výpovědi žalobkyně má soud za prokázáno, že žalobkyně bydlí v rodinném domě s matkou a prarodiči. Matka na bydlení prarodičům přispívá mezi 3 000 Kč – 6 150 Kč. Studuje na , instituce, . Otce navštěvovala pravidelně až do konce roku 2023. Je trenérkou tenisu za , jméno FO, . Vydělá si asi 280 Kč za hodinu. Majetek vyšší hodnoty nemá. Dopravu do školy platí 435 Kč. Chodím do fitness centra, kde měsíčně platí 1 400 Kč. Od února 2020 do počátku roku 2023 otec hradil výživné v částce 4 500 Kč. Matka pracuje jako zdravotní sestra v , právnická osoba, . Příjmy má asi 35 000 Kč. Matka jinou vyživovací povinnost nemá.

11. Z výpovědi žalovaného má soud za prokázáno, že bydlí v , adresa, , kde vlastní 1/4. Žije s manželkou v jednom bytě a pod nimi bydlí matka žalovaného. Po babičce zdědil dům asi před 9-10 lety v sousedství, dům byl v horším stavu a dům opravil za naspořené peníze. Investoval v řádu 1 milionu Kč. Vlastní dále pozemky, které získal darovací smlouvou. Auto mám 7 let starou , název, . Na účtu má cca 110 000 Kč. jinou vyživovací povinnost nemá. Za bydlení platí 3 000 Kč – 4 000 Kč. Měsíčně si vydělá asi 30 000 Kč hrubého a nějaké % z obratu u společnosti , právnická osoba, . V roce 2010 jsem byl zvolen do funkce starosty, v říjnu 2022 již zvolen starostou nebyl. Podnikal, ale podnikání nebylo ziskové, tržby dramaticky klesly o 80 %. V roce 2023 byl na evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce po dobu asi 6-7 měsíců. V průběhu ledna vyhrál výběrové řízení do společnosti , právnická osoba, . Dluhy nemá. Má středoškolské vzdělání v oboru výpočetní technika.

12. Za sdělení Úřadu práce bylo prokázáno, že žalovaný byl evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 17. 1. 2024 do 31. 1. 2020. Od května 2023 mu byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, a to za březen 2023 ve výši 15 440 Kč a za následující měsíce ve výši 22 798 Kč, naposledy za říjen 2020.

13. Ze sdělení Finančního úřadu , adresa, vyplývá, že žalovaný vykazoval základ daně za zdaňovací období roku 2020 ve výši 1 046 861 Kč, za rok 2021 ve výši 928 534 Kč, za rok 2022 ve výši 786 308 Kč a za rok 2023 ve výši 22 609 Kč. Toto plyne i z přiznáních k dani z příjmu fyzických osob.

14. Ze sdělení zaměstnavatele žalovaného vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, Za únor až duben 2024 mu byla vyplacena částka v průměru 39 452 Kč hrubého, tedy 31 525 Kč čistého.

15. Z potvrzení , instituce, , jméno FO, , adresa, je prokázáno, že žalobkyně ve školním roce 2023/2024 navštěvovala třetí třídu , instituce, s pravidelným denním vyučováním.

16. Z platebního dokladu SIPO bylo prokázáno, že matka žalovaného hradí za elektřinu v rodinném domě částku 1 900 Kč, za elektřinu 1 040 Kč za plyn a z jejího čestného prohlášení plyne, že žalovaný přispívá částkou ve výši 50 % měsíční platby za daný kalendářní měsíc.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

18. Žalovaný je otcem žalobkyně. O jeho vyživovací povinnosti bylo naposledy rozhodováno rozsudkem , soud, č. j. , spisová značka, ze dne 4. 10. 2016. Tehdy se žalovaný zavázal na výživu žalobkyně hradit částku 3 500 Kč měsíčně. V roce 2020 došlo mezi rodiči tehdy nezletilé žalobkyně k dohodě o zvýšení výživného na částku 4 500 Kč, kdy tato dohoda byla povinným rodičem, tedy žalovaným, respektována až do 31. 12. 2022. Od 1. 1. 2023 žalobce hradí na výživu žalované žalobkyně částku 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně je studentkou třetího ročníku , instituce, v , adresa, , je zdravá a její potřeby odpovídají jejímu věku. Má zvýšené výdaje pouze v souvislosti s jejím studiem, kdy se často účastní sportovních či jiných školních kurzů. Kromě toho se účastnila i tanečního kurzu a absolvovala kurz k získání řidičského oprávnění. Žalobkyně bydlí s matkou ve společné domácnosti. Matka pracuje jako zdravotní sestra v , právnická osoba, . Žalovaný bydlí se svou manželkou ve společné domácnosti v rodinném domě, který obývá i jeho matka. Kromě domu, ve kterém bydlí, vlastní i rodinný dům v , adresa, , který nabízel k prodeji za částku 5 900 000 Kč. Dům spravil investicemi v hodnotě minimálně jednoho milionu korun. Kromě toho vlastní i další pozemky. Jinou vyživovací povinnost nemá. Žalovaný v roce 2020 dosahoval ze zaměstnání příjem ve výši 784 931 Kč hrubého, v roce 2021 byl jeho příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 928 534 Kč hrubého ročně, v roce 2022 byl úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů ve výši 786 308 Kč hrubého ročně, vedle toho dosahoval příjmů ze samostatné činnosti ve výši 75 520 Kč, avšak výdaje s touto činností měl ve výši 117 043 Kč. V roce 2023 činil úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 22 609 Kč, příjmy ze samostatné činnosti činily 164 730 Kč, načež výdaje činily 120 446 Kč. Od března 2023 do září 2023 byl však žalovaný nezaměstnaný a byla mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 22 798 Kč. Žalovaný nemá žádné dluhy. Má středoškolské vzdělání.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

20. Dle ustanovení § 908 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně.

21. Dle ustanovení § 906 odst. 2 o. z. soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

22. Dle § 909 o. z. změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

23. Dle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

24. Dle ustanovení § 912 o. z. nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má právo na výživné, i když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě.

25. Dle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

26. Dle ustanovení § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

27. Dle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

28. Dle ustanovení § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

29. Dle § 921 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

30. Dle § 922 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. Dle § 923 odst. 1, odst. 2 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

32. Po provedeném dokazování a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že jsou v řešené věci dány důvody pro zvýšení výživného, jelikož došlo ke změně poměrů odůvodňující takový postup. Žalobkyně je stále studentkou střední školy v denním studiu, a byť si při studiu přivydělává, není schopna se v plném rozsahu právě v souvislosti s jejím studiem a přípravou na budoucí povolání sama živit.

33. Od poslední úpravy výživného soudem uplynulo bezmála 8 let – tato okolnost plynutí času je předpokladem pro zhodnocení výše výživného a jeho schopnosti pokrýt zvyšující se potřeby oprávněného zejména v dnešní době změněných ekonomických podmínek ve společnosti. Je nutné připomenout, že obecně je důvodem pro zvýšení výživného uplynutí doby tří let, a tyto okolnosti představují v souhrnu tzv. podstatnou změnu poměrů předvídanou ustanovením § 923 odst. 1 o. z.

34. Není však možné pominout, že mezi rodiči žalované došlo v roce 2020 k dohodě o zvýšení výživného. Tato dohoda nebyla soudem schválena, účastníci ji však respektovali a žalovaný jakožto povinný rodič hradil na výživu žalobkyně částku zvýšenou v souladu s touto dohodou. Žalovaný od této dohody jednostranně odstoupil koncem roku 2022 a od 1.1.2023 hradí výživné pouze ve výši dle původního rozsudku z roku 2016.

35. Soud proto zohlednil, že až do konce roku 2022 byla mezi rodiči jakožto zákonnými zástupci žalobkyně uzavřena dohoda, která byla plněna a která zohledňovala změnu poměrů na straně žalobkyně od doby posledního soudního rozhodování. Je sice pravdou, že dohoda rodičů o výši výživného neschválená soudem a vydaná za situace, kdy soud již určil v minulosti výši výživného svým rozhodnutím jednak není exekučním titulem, na základě něhož by bylo možné nařídit exekuci, a dále není způsobilá změnit výši výživného stanovenou soudním rozhodnutím. Nelze ale pominout fakt, že povinný rodič se touto dohodou řídil a respektoval ji.

36. Klíčovou zásadou občanského zákoníku je maximální důraz na zohledňování autonomie vůle subjektů soukromoprávních poměrů. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 357/24, ze dne 19. 6. 2024 ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky zaručují základní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti, včetně projevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem podústavního práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat (shodně sp. zn. IV. ÚS 3168/16 i II. ÚS 2124/14).

37. Je pravda, že ani povinnému, ani oprávněnému nic nebránilo podat návrh na schválení jejich dohody soudem a poté by byla jejich dohoda právně perfektní. Ani jeden z nich tak vak neučinil a rodiče se spolehli pouze jeden na druhého, že dohoda bude plněna. Nebylo by v souladu s dobrými mravy, aby žalobkyně využila případnou neplatnost ujednání jejích rodičů a následně požadovala zvýšení výživného nad rámec původní dohody. Ani jeden z rodičů až do konce roku 2022 tuto dohodu nezpochybnil, respektoval ji a řídil se jí. Potřeby žalobkyně byly saturovány jak výživným povinného, tak výživným a péčí její matkou. Strany zamýšlely svým jednáním zohlednit změnu poměrů od doby posledního rozhodování, nechtěly, aby stát svým soudním rozhodnutím zasahoval do jejich autonomie vůle, což je nutné v tomto směru respektovat. Bez ohledu na toto je nutné uzavřít, že ani stát nepokládal za nutné poměry žalobkyně upravovat, neboť státu nic nebránilo zahájit řízení o změně výše výživného i bez podaného návrhu rodiči.

38. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že je možné uzavřít, že ke změně výše výživného je možné přistoupit pouze od 1.1.2023 do budoucna, kdy žalovaný jednostranně od uzavřené dohody odstoupil a přestal se jí řídit.

39. Při stanovení výše výživného soud aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení § § 911–923 o.z. V případě stanovení výživného je třeba posoudit majetkové poměry tak, aby stanovené výživné odpovídalo odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Stěžejní pro určení rozsahu výživného jsou přitom podle § 913 odst. 1 ve spojení s § 915 odst. 1 občanského zákoníku schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného, neboť zásada, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

40. Soud při svém rozhodování vycházel z toho, že žalovaný vykonává pracovní činnost, kdy z těchto činností má opakovaný příjem, a jeho výdaje je nutno obecně označit za běžné. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost. V roce 2023 žalovaný pracoval pouze do března 2023, následně byl od 11.3.2023 evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Podpora v nezaměstnanosti dosahovala částky 22 798 Kč. Od ledna 2024 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , kde jeho pravidelné měsíční příjmy dosahují částky v průměru 31 000 Kč měsíčně. Žalobce má středoškolské vzdělání, jeho zaměstnání a příjmy z něj odpovídají jeho kvalifikaci. Soud se proto neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že se žalovaný zbavil možnosti vyššího příjmu. Žalobce byl starostou obce a délka setrvání ve funkci je odvislá od výsledku voleb, nikoliv na vůli žalobce.

41. Soud při zkoumání poměrů žalovaného však zohlednil i hodnotu jeho nemovitého majetku, který vlastní. Žalovaný kromě podílu na domě, ve kterém žije, vlastní i další nemovitost, kdy jednu z nich nabízel k prodeji za částku 5 900 000 Kč. Má tedy tak vysoký majetek, ze kterého je možné, aby generoval další příjem (buď prodejem nebo případně pronájmem). Pokud žalobce má dále takové úspory, že je schopen i nadále investovat do svého majetku, je nutné toto zohlednit v rámci hodnocení jeho životní úrovně. Zvyšování majetku žalobce totiž nepřímo jeho životní úroveň zvyšuje a žalobkyně má právo se na tomto podílet.

42. Poměry žalobkyně jako oprávněné osoby byly soudem vyhodnoceny jako přiměřené a odpovídající věku žalobkyně. Žalobkyně nemá žádné mimořádné výdaje související s jejím zdravotním stavem či jinými potřebami. Žalobkyně bydlí s matkou, která se na její výživě taktéž podílí. Žalobkyně má sice vysoké náklady spojené se školní docházkou, ale byť se nejedná o povinné aktivity, jsou běžnou součástí studia na středních školách. Jestliže to poměry povinných rodičů dovolují, žalobkyně má právo se takových akcí účastnit. Jak již výše zaznělo, zásada, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Proto je zcela irelevantní, jestli náklady žalobkyně spojené se školními akcemi jsou povinné či nikoliv. Žalobkyně je schopna si částečně i při studiu přivydělat.

43. Soud zohlednil i skutečnost v jaké míře a zda žalobce poskytoval kromě finančních prostředků jiná naturální plnění. Shodně bylo účastníky uvedeno, že žalovaný žalobkyni na její potřeby nad rámec přispíval, např. ji dal částku 3 000 Kč na narozeniny, žalovaný uvedl, že pravidelně žalobkyni dával k příležitosti svátku, narozenin či Vánoc dary či peníze. Od roku 2023, zejména po podání žaloby na zvýšení výživného se účastníci nestýkají.

44. V řízení tedy bylo prokázáno, že na straně obou účastníků došlo ke změně poměrů. Soud vyhověl návrhu a změnil ve smyslu § 922 o. z. výživné zpětně od 1.1.2023. S ohledem na výše rozvedené závěry a zjištěné osobní, majetkové a příjmové poměry žalovaného a oprávněné a důvodné potřeby žalobkyně rozhodl soud o zvýšení výživného na částku 6 500 Kč měsíčně. Tato částka odpovídá celkové majetkové situaci povinného rodiče, když není možné vycházet pouze z prokázaných pravidelných měsíčních příjmů, ale i z vysoké hodnoty jeho majetku, a to včetně naspořených částek, které investoval a stále do svého majetku investuje. Sám žalobce uvedl, že je i při jeho současných příjmech v jeho silách takovou částku hradit a je připraven ji hradit od 1.1.2024. Soud však dospěl k závěru, že i v roce 2023, byť byl žalovaný po většinu roku nezaměstnaný a jeho pravidelné příjmy byly nižší, jeho celková majetková situace odůvodňovala stanovení výživného taktéž v požadované výši 6 500 Kč měsíčně.

45. Z výše uvedených důvodů soud zamítl návrh na zvýšení výživného za období od 9.4.2021 do 31.12.2022.

46. Žalovanému od 1.1.2023 svědčila vyživovací povinnost ve výši 6 500 Kč měsíčně, načež hradil pouze částku 3 500 Kč. Rozdíl ve výši 3 000 kč za každý z 19 měsíců (leden 2023–červenec 2024), tedy celkem 57 000 Kč bylo žalovanému uloženo uhradit ve lhůtě podle § 160 o.s.ř.

47. Jelikož již bylo výživné určeno rozsudkem , soud, ze dne 04. 10. 2016, č. j. , spisová značka, , rozhodl soud v souladu s § 163 o.s.ř. o jeho změně.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla úspěšná v řízení, v němž záležela výše plnění na úvaz soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 850 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 000 Kč (pětinásobek ročního plnění, o které bylo výživné zvýšeno) sestávající z částky 8 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 8. 2. 2024, z částky 4 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 6. 3. 2024, z částky 8 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 4. 2024, z částky 8 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 5. 2024 a z částky 8 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 7. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..