6 C 76/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Městem Uherský Brod Adresa zainteresované osoby 0/1 o 36 671,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 725,54 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 946,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 160,73 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 750 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 871,77 Kč s odůvodněním, že ze strany žalobkyně došlo k přijetí návrhu žalovaného ze dne 21. 5. 2021 k uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a revolvingového úvěru č. , hodnota, a poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v sazebníku, a to vždy ke každému 14. kalendářnímu dni měsíce. K prvnímu čerpání úvěrového rámce ve výši 44 771,10 Kč došlo dne 21. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného vůči žalobkyni, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky, tj. dnem 21. 9. 2023. Žalovaný byl vzápětí vyzván k úhradě dlužné pohledávky. Smluvní pokuta byla žalovanému vyúčtována v důsledku prodlení s úhradou ve výši dle sazebníku. Žalovanému byla mu zaslána i předžalobní upomínka.

2. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že vzhledem k tomu, že žalovaný trpí trvalou duševní poruchou a není schopen samostatného právního jednání bez toho, aby si takovým jednáním nezpůsobil vážnou újmu na svých právech, omezil ho soud v jeho svéprávnosti a na jeho ochranu v těchto jednáních mu ustanovil opatrovníka. Opatrovník má za to, že právě uzavřením předmětné úvěrové smlouvy si žalovaný přivodil vážnou újmu, neboť tak na sebe převzal finanční závazek, který s ohledem na svůj zdravotní stav a finanční možnosti není schopen splácet. Opatrovník žalovaného navrhl, aby byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 21. 5. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v částce závisející na výši aktuálně čerpaného úvěrového rámce. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník k úvěrovým podmínkám.

5. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že ke dni 31. 8. 2023 žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce částku v celkové výši 29 980,71 Kč.

6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný z kreditní karty uskutečnil transakce v celkové výši 44 771,10 Kč a žalobkyni uhradil částku 31 045,56 Kč.

7. Z upozornění ze dne 20. 5. 2023 vyplynulo, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky a byl vyzván k zaplacení. Dále byl vyzván k úhradě upomínkami ze dne 20. 6. 2023 a 20. 7. 2023.

8. Dopisem označeným jako zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, je zřejmé, že ke dni 21. 9. 2023 došlo k vyčíslení dosud nesplatných dlužných částek včetně smluvní pokuty, poplatků a vzniklých nákladů a žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě. Dle dodejky si žalovavý zásilku osobně převzal.

9. Žalovanému byla prostřednictvím právního zástupce zaslána předžalobní upomínka.

10. K posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem 7 000 Kč jako důchodce od 1. 1. 2017 a měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Nesplácí žádné jiné úvěry, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný. Výdaje na bydlení u známých/příbuzných činí 2 000 Kč a celkový čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že prováděla lustraci žalovaného v základních registrech.

11. Z rozsudku , soud, ze dne 17. října 2023, č. j. P 54/2012-280, 16 P a Nc 42/2023, 16 P a Nc 43/2023 bylo zjištěno, že výrokem I. byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že mimo jiné není způsobilý nakládat s finančními prostředky přesahujícími hodnotu 800 Kč týdne a nakládat se svým majetkem v hodnotě přesahující částku 3 000 Kč, uzavírat úvěrové smlouvy, smlouvy o půjčkách, smlouvy na dobu neurčitou nebo s opakujícím se plněním. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplynulo, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti již od roku 2018.

12. U jednání účastníci učinili nesporným, že žalovaný čerpal z úvěrového účtu částku 44 771,10 Kč a vrátil žalobkyni částku 31 045,56 Kč.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

24. Soud posoudil úvěrovou smlouvu č. , hodnota, jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný omezen ve svéprávnosti a nebyl tudíž způsobilý uzavřít úvěrovou smlouvu. V souladu s § 581 o. z. je proto smlouva ze dne 21. 5. 2023 neplatná. Soud se dále z úřední povinnosti zabýval otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč, výdajů ve výši 2 000 Kč a provedla lustraci v základních registrech dlužníků. Žalobkyně se však u otázky příjmů i výdajů spokojila pouze s tvrzením žalovaného a zcela rezignovala na ověření či potvrzení pravidelných příjmů či výdajů. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

25. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. , spisová značka, . Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

26. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 5. 2021 je neplatná i s odkazem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl poskytnutého plnění ve výši 44 771,10 Kč a realizovaných splátek v celkové výši 31 045,56 Kč. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 13 725,54 Kč.

27. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

28. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

29. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného, když žalovaný byl však v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, soud zjišťoval možnosti žalovaného. Opatrovník z jednání sdělil, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 11 888 Kč měsíčně, z čehož hradí náklady na živobytí ve výši 7 000 Kč. Žalovaný má k dispozici kapesné 800 Kč týdně a hradí 721 Kč za telefon, což je prokázáno výpisem z účtu. Opatrovník žalovaného navrhl úhradu dlužné částky v přiměřených splátkách po 800 Kč měsíčně, čemuž soud s ohledem na osobní a majetkové poměry žalovaného vyhověl. Zároveň soud stanovil tzv. ztrátu výhody splátek pro případ, že žalovaný bude v prodlení s některou ze splátek.

30. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (případné úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek), a proto byl nárok ve výši 22 946,44 Kč a požadovaný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, avšak náhradu žádných nákladů řízení nepožadoval.