6 C 84/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 848,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 848,25 Kč s úrokem z prodlení v částce 693,67 Kč, s úrokem ve výši 727,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 179,08 Kč od 28. 09. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 4 179,08 Kč od 28. 09. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 848,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč žalované, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala uvedenou částku splácet včetně částky 21 357 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 15 581 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 276 Kč. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřena dohoda, kterou se právní předchůdkyně, žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a na základě této dohody se žalovaná zavázala uvedenou částku vrátit včetně částky 21 357 představující kapitalizované úroky ve výši 15 581 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu , Anonymizováno, ve výši 4 276 Kč. Tyto částky se zavázala uhradit v 30týdenních splátkách po 1 508 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1 495 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 20 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně převzala v hotovosti v den podpisu. Nedílnou součástí této smlouvy byl předpis splátek, který tvoří přílohu smlouvy. Ve smlouvě bylo mezi smluvními stranami sjednáno, že v případě, že žalovaná poruší své povinnosti, má právní předchůdkyně žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaná v prodlení, dále má právo též na úhradu nákladů účelně vynaložených a za každou upomínku má právní předchůdkyně žalobkyně právo účtovat částku 300 Kč. Z tabulky umoření je prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 31 500 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, postoupila svoji pohledávku žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne , datum, .

6. Dopisem ze dne , datum, odeslaným žalované dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, (viz. výzva před podáním žaloby, poštovní podací arch).

7. Žalobkyně byla vyzvána k dotvrzení skutečnosti a doložení listin prokazujících zkoumání úvěru schopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Ohledně příjmu žalované žalobkyně sdělila, že žalovaná čestně prohlásila, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu pravdivý. Současně podepsala, že nezamlčela žádný podstatný údaj. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná , Anonymizováno, , bydlí , Anonymizováno, . Pracuje a dosahuje čistý měsíční příjmem ve výši , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, . Své měsíční výdaje odhaduje na částku , částka, . Nemá kreditní kartu ani jiný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Tyto listiny však žalobkyně nedoložila.

8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

19. Žalobkyně uvádí, že poskytovatel úvěru vycházel z měsíčního příjmu žalované , částka, a měsíčních výdajů ve výši , částka, . Posouzení úvěruschopnosti směřuje jednak ke schopnosti spotřebitele sjednaný úvěr pravidelně splácet (s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele) a dále na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení veškerých běžných výdajů měsíčně taková částka, která je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Spotřebitel má být proto chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli mu úvěr neměl být vůbec poskytnut při řádném dodržení postupů a odborné péče.

20. Jelikož nebyly příjmy a výdaje žalované doloženy žádnou listinou, lze posouzení úvěruschopnosti považovat za nedostatečné za situace, že majetková situace žalované zůstala za této situace nejistá. Výdaje žalované nebyly ověřeny vůbec žádnou listinou a právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla čistě na prohlášení žalované a zcela rezignovala na ověření jejích tvrzení. Za dané situace tedy lze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena (na nařízené jednání soudu se žalobkyně nedostavila, aby mohla být o této skutečnosti soudem poučena).

21. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

22. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto mohl zavázat žalovanou pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení zaplacených splátek. Žalovaná však na splátkách uhradila více, než ji bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto. Z výše uvedeného důvodu byla proto žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalované totiž jakožto procesně úspěšnější účastníci náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.