9 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky ve výši 50 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 400 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky ve výši 50 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 000 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 26. 7. 2024 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (elektronickými prostředky), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, když neuhradila splátku úvěru ve výši 7 500 Kč splatnou k datu 15. 8. 2024, na což byla upozorněna upomínkou ze dne 20. 8. 2024, kterou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Další upomínkou, ze dne 5. 9. 2024, ji opětovně vyzvala k úhradě dlužné splátky. Po několika upomínkách pak žalobkyně zesplatnila celý dluh z úvěru k datu 21. 1. 2025 a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, kdy ji upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 19. 5. 2025.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2025 č.j. 9 C 102/2025-37 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou spolu s žalobou dne 19. 5. 2025. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v podané žalobě. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že obě účastnice souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění:

5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 26. 7. 2024 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (elektronickými prostředky), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jak bylo možno zjistit z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako Přílohy č. 1 úvěrové smlouvy. Součástí smlouvy byly i předsmluvní informace. Jak soud zjistil z detailu pohybu na účtu, žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč dne 26. 7. 2024 na její účet , č. účtu, , kdy stejně tak z detailu pohybu na účtu byla zjištěna verifikační platba žalované ve výši 1 Kč z jejího účtu na účet žalobkyně. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, když neuhradila splátku úvěru ve výši 7 500 Kč splatnou k datu 15. 8. 2024, na což byla upozorněna žalobkyní upomínkou ze dne 20. 8. 2024, když žalobkyně vyzvala žalovanou k řádné úhradě splátky a k úhradě sankce za zaslání písemné upomínky ve výši 500 Kč. Upomínka byla žalované zaslána na emailovou adresu uvedenou ve Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 20. 8. 2024, jak bylo zjištěno z emailové komunikace. Další upomínkou ze dne 5. 9. 2024 žalobkyně opětovně žalovanou vyzvala k dodržování smluvních podmínek, k úhradě dlužné splátky a k úhradě sankce za zaslání dvou písemných upomínek v celkové výši 1 000 Kč. Upomínka byla žalované rovněž zaslána na emailovou adresu uvedenou ve Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 5. 9. 2024, jak bylo zjištěno z emailové komunikace. Po několika upomínkách pak žalobkyně zesplatnila celý dluh z úvěru k datu 21. 1. 2025 a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (skládajícího se u poskytnuté jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínání a nákladů právního zastoupení) do 4. 2. 2025, kdy ji upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou, jak soud zjistil z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 1. 2025. Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení byla žalované zaslána poštou dne 21. 1. 2025 na adresu uvedenou ve Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jak bylo zjištěno z podacího lístku , Anonymizováno, .

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila, přičemž tato skutková tvrzení byla jednoznačně provedeným dokazováním osvědčena.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná řádně v dohodnuté lhůtě a způsobem dohodnutým ve Smlouvě nesplácela sjednané splátky úvěru, a to ani po opakovaném upomínání, proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 21. 1. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 4. 2. 2025. Jelikož žalovaná ani do 4. 2. 2025 ničeho neuhradila, požadovala žalobkyně po žalované uhradit částku jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a náklady na upomínání v celkové výši 1 000 Kč.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby (nebankovní) poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované, o čemž svědčily mj. informace zjištěné přímo od žalované a rovněž fakticky provedené dotazy ve vztahu k žalovaná v rámci databází (SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, IR, databáze odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele). Žalovaná byla žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 50 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalované poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobkyně s žalovanou řádně uzavřela Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytla potřebné informace.

14. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

16. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

17. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

18. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

21. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

22. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

23. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně, ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, sjednána Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Bylo také jednoznačně prokázáno, že žalovaná řádně v dohodnuté lhůtě a způsobem dohodnutým ve Smlouvě nesplácela sjednané splátky úvěru, a to ani po opakovaném upomínání a žalobkyně tedy měla právo úvěr zesplatnit. Bylo také jednoznačně prokázáno, že žalovaná z poskytnutého úvěru ničeho nevrátila ani ve lhůtě poskytnuté jí žalobkyní v Předžalobní výzvě, tj. do 4. 2. 2025 a žalobkyně tak mohla po žalované požadovat neuhrazenou jistinu, zákonný úrok z prodlení, jakož i na částku ve výši 1 000 Kč jakožto účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky. S ohledem k uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok ve výši 50 000 Kč spolu s zákonným úrokem z prolení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 000 Kč, je zcela oprávněný, žalobě tak vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované povinnost žalobkyni jí uplatněný nárok uhradit. (výrok I.)

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 700 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 2 100 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3. AT), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 6 písm. a) AT). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 4 400 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)