9 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni Mgr. jméno příjmení , příjmení , advokátem se sídlem adresa , PSČ obec a číslo o uložení povinnosti zdržet se omezování vlastnického práva imisí-provozem soukromého kamerového systému

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovaným zdržet se omezování vlastnického práva žalobců spočívajícím v monitoringu stavby – budovy [adresa], způsob využití: rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro k.ú. [obec] u [obec], a to kamerovým systémem umístěným na stavbě – budově [adresa], způsob využití: objekt k bydlení, jako součásti pozemku parc. č. st. [číslo], k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště, pro k.ú. [obec] u [obec], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24.922 Kč, k rukám zástupce žalovaných, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku 595 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci domáhali zdržení se zásahů do jejich vlastnického práva ze strany žalovaných spočívajícího ve zdržení se monitorování jejich stavby prostřednictvím kamerového systému umístěného na budově žalovaných. K odůvodnění žaloby uvedli, že žalobci jsou manželé a společně vlastní rodinným dům [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] u [obec] (dále i jen Dům [číslo]). Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníka sousedního domu [adresa], nacházejícího se na pozemku parc. č. St. [číslo] (dále i jen Dům [číslo], Pozemek [číslo]). V polovině června 2021 žalobci zaznamenali, že na Domě žalovaných [adresa] byl naistalován kamerový systém, který jednak monitoruje jejich dům, ale zároveň je namířen i na dům [adresa] ve vlastnictví žalobců. Kamerový systém byl žalovanými naistalován bez vědomí žalobců a tak, že permanentně snímal okno ložnice žalovaných. V následujících dnech se žalobci pokoušeli se žalovanými dohodnout na změně směru snímání kamery. Žalovaní se snažili žalobcům vyhovět a přesunuli kameru o několik metrů stranou, nicméně směr zaměření kamery zůstal stále stejný, a i nadále docházelo ke snímání nemovitosti žalobců a k zásahu do jejich soukromí. Protože žalovaní nejsou ochotni změnit směr snímání kamery, byly žalobci z důvodů zásahu do jejich vlastnického práva a práva na soukromí domáhat se ochrany svých práv u soudu.

2. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobnímu návrhu učinili nesporným, že jsou spoluvlastníky Domu [číslo], který je součástí Pozemku [číslo], který bezprostředně sousedí s rodinným [příjmení] [číslo] ve vlastnictví žalobců, jež je součástí pozemku parc č. St. [anonymizováno] a dále, že na dřevěném přístřešku-pergole přiléhající k Domu [číslo] je instalován kamerový systém, který je tvořen jednou kamerou. Žalovaní zde kameru naistalovali z důvodu ochrany svého majetku. Žalovaní rovněž uvedli, že kamera monitoruje pouze část Pozemku [číslo], a to dvůr za [příjmení] [číslo], přičemž je umístěna tak, aby monitorovala pouze přístup přes dvůr k zadnímu vchodu do Domu [číslo] a dále prostor před bránou do garáže. Je pravdou, že zabírá část zídky a část zdi Domu [číslo], které tvoří hranici mezi uvedenými Domy, přes tyto však nejde k žalobcům nic vidět. Žalovaní uvedli, že jediným důvodem, proč zde byla kamera instalována, je ochrana jejich majetku. Rozhodně nikdy neměli zájem monitorovat okno ložnice žalobců a zasahovat do jejich soukromí a soukromí jejich rodiny. Poukázali na to, že přislíbili žalobcům, že kameru přesunou, což i učinili, ale nikdy jim neřekli, že kameru nasměrují směrem od Domu [číslo]. Podanou žalobu a stejně tak předchozí žalobci vyvolané přestupkové řízení, chápali žalovaní jako projev sousedské nedůvěry a jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť měli za to, že umístěním kamerového systému nedochází k nepřiměřeným zásahům do soukromí žalobců. Z nastíněných důvodů proto navrhli žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] u [obec] bylo stvrzeno, že vlastnické právo k Domu [číslo], na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] náleží žalobcům. Z výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] u [obec] bylo zjištěno, že podílovými spoluvlastníky Domu [číslo], na Pozemku [číslo] jsou žalovaní. Z ortofotomapy bylo zjištěno, že se jedná o sousedící domy.

5. Z fotografie č.l. 12 – 14 (focené z balkonu Domu [číslo]), fotografie č.l. 15 (focené o z kuchyně [jméno] [příjmení]) bylo zjištěno, že na Pozemku [číslo] (jedná se o dvůr k Domu [číslo]) je postaven dřevěný přístřešek – pergola, na kterém je pod úrovní okapu umístěna kamera, která objektivem směřuje kolmo k Domu [číslo]. Co se týče místní situace, Dům [číslo] bezprostředně sousedí s [příjmení] [číslo], Dům [číslo] se nachází níže než Dům [číslo], proto z I. nadzemního podlaží Domu [číslo] jde vidět na dvůr k Domu [číslo]. Z fotografie na č.l. 16 (foto [celé jméno svědka] ze dne [datum]) je zřejmé, že kamera je namířena kolmo k Domu [číslo], přičemž kamera snímá dvůr k Domu [číslo], směřuje přímo proti zdi garáže mezi [příjmení] 482 a [číslo]. V rozsahu nad zdí jsou zachycena okna v I. nadzemním podlaží Domu [číslo]. Po pravé straně se nachází balkon. Prostor balkonu – terasy není blíže snímán. K této fotografii žalobkyně [celé jméno žalobkyně] upřesnila, že okna naproti kamery jsou okna od bytu její matky [jméno] [příjmení], žalobci se svojí rodinou žijí v části, kde je balkon. Na balkoně je umístěna vířivka. K této fotografii následně svědek [celé jméno svědka] doplnil, že fotografie byla pořízena [celé jméno svědka] přímo jako snímek z kamery.

6. Fotografie předložené žalovanými: fotografie č.l. 33 zachycuje protější pohled (od stěny garáže) na umístění kamery v úrovni pod okapem pergoly na dvoře k Domu [číslo]. Fotografie č.l. 35 je pořízena přímo jako snímek z kamery. Z fotografie je zřejmé, že kamera snímá prostor dvora Domu [číslo], kamera je namířena přímo proti zdi garáže a zdi mezi domy. Před zdí garáže se nachází bazén, vedle něho houpačka a za ní osobní automobil. Prostor horního podlaží Domu [číslo] není na tomto snímku zachycen, kamera ho nezachycuje. Fotografie č.l. 34 zachycuje dvůr k Domu [číslo] z pohledu z ulice. Pergola s umístěnou kamerou se nachází níže než protější zeď mezi Domy [číslo] a [číslo].

7. Z usnesení [stát. instituce] ze dne 9. 9. 2021 č.j. MUUH- [spisová značka] bylo zjištěno, že věc – přestupek, kterého se měli dopustit žalovaní tím, že od poloviny června 2021 do [datum] na dvoře rodinného domu na adrese [adresa], ve kterém bydlí [jméno] [příjmení], v němž by mohl být spatřován přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 z. č. 251/2016 Sb., byla odložena. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jest uvedeno, že popsané jednání nenaplňuje skutkovou podstatu daného přestupku, spíše se jedná o spor osobní, jenž by měl být řešen v občanskoprávním řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

8. Dopisem ze dne [datum] vyzvaly žalobci prostřednictvím své právní zástupkyně žalované ke zjednání nápravy v tom směru, že požadovali, aby žalovaní zjednali nápravu kamerového systému v tom směru, aby nebyl nasměrován proti Domu [číslo]. V reakci na to jim žalovaní prostřednictví jejich právního zástupce dne [datum] sdělili, že umístěním kamerového systému nedochází k žádnému protiprávnímu jednání, neboť žalovaní snímají pouze své nemovité věci z důvodu ochrany majetku a bezpečnosti. Současně se žalovaní vyjádřili k tomu, že je uráží nepravdivé sdělení, která o nich žalobci šíří a vyzvali je, aby se takových difamujících útoků zdrželi.

9. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že sousedské vztahy mezi účastníky se zhoršily v souvislosti s instalací kamerového systému. Do té doby byly jejich vztahy docela dobré. Příkré zhoršení vztahů pak nastalo v květnu 2022, kdy ji žalovaný osočil, že ho pomlouvá po městě, vyhrožoval a urážel ji. Co se týče kamerového monitoringu uvedla, že záznamy z kamery nikdy neviděla a není jí znám ani rozsah v jakém kamera prostor snímá. Nicméně pořád má nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje, špatně to nesou i děti a její matka [jméno] [příjmení].

10. Žalovaný [celé jméno žalovaného] vypověděl, že impulsem pro pořízení kamery byl přibližně před třemi lety okamžik, kdy si pořídili stěně. Jednoho rána totiž objevili na dvoře tenisák naplněný rýsovačky. Později to bylo také proto, že se jim ze dvora začaly ztrácet věci. Co se týče současného kamerového systému žalovaný uvedl, že kamera je nyní nastavena tak, aby snímala pouze dvůr. Původně byla kamera na jiném místě, po dohodě se žalobcem ji žalovaný přesunul na místo stávající. Kamera je umístěna ve výšce 2 m, dvůr měří 5,60 m na délku, garáž má na výšku 2,6 m, takže není možné, aby kamera snímala žalobcovo obydlí. Snímá maximálně část okapu a střechy garáže. Kdyby kameru posunul o metr níže, ztratila by svůj význam a nesnímala by už vůbec nic. Navíc kamera není vybavena nahrávacím zařízením, je to obyčejná kamera přibližně za 400 Kč, spustí se jen v případě zaznamenaného pohybu a v tomto případě je pak schopen si nahrávku zpětně přehrát. Někdy se stane, že je kamera celý den vypnutá. Co se týče možnosti zabírání kamery do různých směrů a po různými úhly, pak žalovaný učinil opatření, které podle něj znemožní takový pohyb, a to pomocí silikonu a vrutu, kdy došlo k zaaretování pohybu kamery tak, aby snímala jen dvůr. Žalovaný pak dále vypověděl, že kameru má propojenou s mobilním telefonem, žádné přibližování či úpravy záběrů ale neprovádí. K fotografiím předloženým žalobci (č.l. 12-15) uvedl, že nesporuje, že žalobci ze svého obydlí kameru vidí, ale automaticky to neznamená, že kamera snímá i je. Poukázal i na to, že Dům [číslo] je postaven později, je vyšší než dům žalovaných a žalobci naopak ze své terasy mohou vidět vše, co se odehrává na dvoře žalovaných. Stejně tak žalovaný uvedl, že jejich dům je obklopen domem žalobců z jedné strany a z druhé pak je další dům, když právě oba tyto domy jsou vyšší než dům žalobců a jejich obyvatelé opravdu mohou vidět do dvora žalovaných a žalovaní by se tak také mohli cítit ohroženi a omezováni touto situací.

11. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že ho žalobce požádal, aby mu poradil s řešením problému s kamerou sousedů. protože je svědek vyučený elektrikář a má zkušenosti s montážemi a nastavením kamer. Svědek potvrdil, že mobilním telefonem pořídil dne [datum] fotografii č.l. 16, tak, že vedle kamery umístil svůj mobilní telefon a udělal snímek v rozsahu, v jakém podle něj kamera prostor zabírala. Tento prostor přesně odpovídal záběru kamery, protože mu předtím syn žalovaných umožnil se do kamery podívat. Tehdy navrhl žalovaným řešení, aby kamera zabírala jen dvůr žalovaných a to tak, že by kameru přesunuli na protější stranu ke garáži. K fotografii č.l. 35 uvedl, že kamera je natočena do rohu s tím, že zabírá jen bazén, jak požadovali žalovaní. Dále svědek uvedl, že laik na první pohled nepozná, jestli je kamera zapnutá nebo snímá. Ke kameře je vždy nějaký instalační program pomocí, kterého lze kameru ovládat a rovněž upravit rozsah snímání. Některé kamery natáčí pořád, některé mají pohybové čidlo a když se spustí, tak záznam nahrají. Svědek nevěděl, o jaký typ kamery se přesně jedná v případě žalovaných, ale uvedl, že má za to, že kamera má rozlišení 5-8 MPX. Takový typ kamery podle něj umí rozlišit obličej člověka, který by se např. pohyboval na terase žalobců (fotografie č.l. 16). Co se týče schopnosti aretace kamery tak svědek uvedl, že si myslí, že pomocí silikonu a vrutu nelze zabránit tomu, aby se kamera natáčela směrem nahoru.

12. Z účastnické výpovědi žalobce [celé jméno žalobce] soud zjistil, že původně byla kamera umístěna na levém sloupu terasy žalovaných. Po jednání vyvolaném žalobcem ji žalovaní přemístili do současné polohy, přičemž žalobce jim navrhoval, aby byla přemístěna tak, aby snímala dvůr k Domu [číslo] ve směru od domu žalovaných, tj. na protější straně dvora – pod střechou garáže. Žalobce poukázal na to, že se vždy snažil mít dobré vztahy se sousedy. Myslí si, že kdyby se domlouval jen s [celé jméno žalovaného], tak by byl schopen nalézt řešení, nicméně problém viděl v chování syna žalovaného, který věc zbytečně komplikuje a dohodnout se nechce. Co se týče samotné kamery tak vypověděl, že pokaždé když vyjde na terasu, tak kameru vidí, dívá se do ní. Svědek uvedl, že umístění kamery se nepříznivě podepsalo na psychice rodinných příslušníků, poněvadž je to velmi nepříjemný pocit, když je člověk neustále sledován. Manželce se zhoršila migréna, špatně to vnímá i tchýně a děti. Podle svědka fotografie č.l. 35 neodpovídá reálu, fotografie fakticky neodráží schopnosti kamery, jedná se jen o přiblížení části výseku toho, co kamera dokáže zachytit, ale ve skutečnosti zabírá mnohem širší prostor. [příjmení] totiž ze svého balkonu vidí oko kamery, jak je na k jejich domu namířeno. Obecně se svědek vyjádřil ke snímacím schopnostem kamery, když uvedl, že má za to, že kamera dokáže snímat širší prostor, a i pod větším úhlem, než tvrdí žalovaní. Záleží to na tom, jak si kameru nastaví. Co se týče výhledu z jejich terasy uvedl, že oni z terasy vidí do okolních dvorů sousedů, tj. i do dvoru žalovaných, a naopak sousedé zase vidí k nim na terasy, ale rozhodně je zapotřebí rozlišovat vidění od snímání kamerovým systémem.

13. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení provedené listinné důkazy se soudu jevily jako věrohodné a soud neměl důvodu pochybovat o jejich pravosti a správnosti, když ostatně toto nijak nebylo ani namítáno ze strany účastníků řízení. Stěžejním důkazem v řízení byla podle názoru soudu pořízená fotodokumentace místní situace. Soud měl z fotografie č.l. 16 doloženo, v jakém rozsahu kamera snímá prostranství dvora žalovaných a v jakém rozsahu její záběr snímá dům žalobců. Okolnosti pořízení této fotografie soudu věrohodně popsal svědek [celé jméno svědka], který fotografii vyhotovil tak, aby přesně odpovídala prostoru snímaném kamerou. Soud měl tedy za to, že předmětná fotografie zachycuje skutečný rozsah kamerového snímání. Autenticitu této fotografie ani žádný z účastníků nesporoval. Soud k důkazu neprovedl výslech navrhované svědkyně [jméno] [příjmení], která se měla vyjádřit k dopadům umístění kamery na její život a komfort bydlení v Domě [číslo]. V řízení nebylo konáno ani místní šetření, poněvadž z provedených fotografií měl soud situaci na místě samém za dostatečně zjištěnou, když ostatně ani mezi účastníky nepanoval spor o tom, jaká je situace na místě samém z hlediska výšky domů, jejich napojení apod. Co se týče případného zadání znaleckého posudku za účelem zkoumání jednotlivých funkcí a vlastností kamery umístěné na pergole přiléhající k Domu [číslo], pak soud dospěl k závěru, že z hlediska ekonomiky řízení by takový znalecký posudek nebyl vhodný, když z pohledu předmětu řízení by podle přesvědčení soudu takový znalecký posudek nepřinesl nic zásadního, neboť by posuzoval technické možnosti předmětné kamery, což by však samo o sobě nijak nevypovídalo o tom, že by tyto technické možnosti žalovaní zneužívali. Technické možnosti předmětné kamery tak nebyly otázkou pro rozhodnutí ve věci podstatnou. Nebylo důležité, jakými funkcemi je kamera vybavena, ale především to, jaká je místní situace sousedících domů účastníků za účelem vyhodnocení přiměřenosti zásahu do vlastnictví žalobců, respektive zda vůbec k takovému zásahu dochází a zda lze hovořit o obtěžování pořizováním obrazového záznamu či obtěžování pohledem.

14. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaní jsou spoluvlastníky Domu [číslo], který je součástí Pozemku [číslo], který bezprostředně sousedí s rodinným [příjmení] [číslo] ve vlastnictví žalobců, jež je součástí pozemku parc. č. St. [anonymizováno]. Žalobci obývají I. nadzemní podlaží Domu [číslo]. Na pergole přiléhající k Domu [číslo] ve vlastnictví žalovaných je instalována kamera, která primárně snímá dvůr žalovaných. Kamera zde byla naistalována v měsíci červnu 2021, po dohodě žalovaných s žalobci byla přesunuta na současné místo. Nyní je kamera je nasměrována kolmo směrem k Domu [číslo], je namířena přímo proti zdi garáže žalovaných. Na sousední dvůr žalobců není vidět, neboť mezi dvory se nachází zeď. V přesahu nad hraniční zdí je okem kamery vidět I. nadzemní podlaží Domu [číslo], jsou vidět dvě okna od bytu [jméno] [příjmení]. Po pravé straně záběru se nachází terasa – tuto část Domu [číslo] obývají žalobci, vnitřní prostor terasy kamera nesnímá (fotografie č.l. 16). Dům žalobců se nachází polohově výše než dům žalovaných. Jednotlivé Domy a dvory spolu sousedí, žalobci vidí do dvoru žalovaných, žalovaní zase vidí do horního patra domu žalobců. Do dvoru žalovaných vidí i sousedé žalovaných po levé straně.

15. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:

16. Podle § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ) člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

17. Podle § 1013 odst. 1 NOZ se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

18. Žalobci se podanou žalobou domáhaly ochrany svého vlastnického práva podle § 1013 NOZ, nikoli ochrany proti zásahu do jejich osobnostních práv ve smyslu ustanovení § 82 NOZ. Ještě za účinnosti předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen ObčZ), bylo judikaturou vyloženo, že soustavné a závažné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele nemovitosti fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu může spadat pod pojem imisí ve smyslu § 127 odst. 1 ObčZ (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 22 Cdo 583/2011). V rozsudku ze dne 5. 9. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1150/99 a rovněž také v rozsudku ze dne 12. 12. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1629/99 Nejvyšší soud České republiky dovodil právní závěr, že obtěžování pohledem je možno považovat za imisi jen v mimořádném případě, pokud je soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení. Těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken, nelze zpravidla uložit, aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili. Proto je na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Uvedené závěry platí obdobně i v poměrech NOZ. Podle § 1013 odst. 1 NOZ, je tedy možné poskytnout ochranu i proti tzv. imateriálním imisím v podobě obtěžování pohledem, fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Stejně jako za účinnosti předchozí právní úpravy musí tak jít o případy svou intenzitou a rozsahem výrazně a neodůvodněně zasahující do soukromí vlastníka, který se proti takovým imateriálními imisím brání. Zda tomu tak je, je nutno posoudit vždy s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu (k tomu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 22 Cdo 5264/2014).

19. V projednávané věci soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaní při kamerovém snímání svého Pozemku [číslo] snímají i I. nadzemní podlaží Domu [číslo] ve vlastnictví žalobců. Primárním zájmem žalovaných je však monitorování pohybu na dvoře žalovaných, okna domu žalobců v I. nadzemním podlaží jsou vidět jen v pozadí, prostor terasy lze vidět periferně, tento prostor kamera vůbec nezabírá a není možné dovodit, že by snad docházelo k narušování soukromí žalobců na terase. V projednávané věci je nutno také zmínit, že dům žalobců je vyšší stavbou než dům žalovaných a ze samotné terasy pak žalobci mohou vidět na dvůr žalovaných. Terasa je situována v I. nadzemním podlaží a je tedy zřejmé, že na terasu žalobců lze vidět, nejen ze dvora žalovaných, ale i z okolních domů. Jak ale soud uvedl, i žalobci mají ze své terasy možnost přímého pohledu do dvora žalovaných, když do dvora žalovaných mají rovněž možnost vidět i sousedé žalovaných z levé strany, kteří mají situovánu terasu rovněž na vyvýšeném místě, v domě, který je opět vyšší než dům žalovaných. Za této místní situace, kdy okolní sousedé, včetně žalobců, disponují přímým výhledem do dvora žalovaných, má soud za to, že umístěním kamery, která jen ve zbytkovém přesahu snímá okna domu žalobců v I. nadzemním podlaží, aniž by však toto jakkoliv omezovalo práva žalobců a zásadním způsobem docházelo k narušování soukromí žalobců, zde není dána okolnost zcela mimořádné situace a nebyla naplněna hypotéza zvlášť závažného soustavného narušování soukromí žalobců, které by vyžadovalo ochranu předpokládanou § 1013 NOZ. Zmíněné a výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 5264/2014 totiž předpokládá, že v případě imisí sledováním kamerovým systémem musí jít o zásah do soukromí sousedního vlastníka svou intenzitou výrazný a neodůvodněně zasahující do vlastnických práv sousedního vlastníka. Předmětné nemovitosti účastníků jsou umístěné v městské zástavbě, kde nikdy nelze dosáhnout úplného soukromí, pokud jde o možný pohled do oken a balkonu v I. nadzemním podlaží. Pokud je v poměrech sousedství účastníků řízení běžné, že každý ze sousedů vidí do dvora druhému sousedovi, pak se v případě umístěné kamery, která je jen technickým zachycením pohledu, nemůže jednat o natolik intenzivní a neodůvodněný zásah do soukromí žalující strany. Žalovaní si na svém pozemku umístili kameru především kvůli ochraně svého majetku a bezpečnosti, tedy z rozumných důvodů, nikoli z toho důvodu, že by snad tímto sledovali jiný cíl spočívající v neoprávněném a obtěžujícím sledování žalobců. Taková mohla být domněnka žalobců, ale tato domněnka se jevila poněkud lichá a spíš odpovídala do určité míry narušeným vztahům mezi účastníky řízení, nikoliv však reálnému stavu. S ohledem na shora popsanou zjištěnou místní situaci domů účastníků, soud neshledal, že by umístěním kamerového systému docházelo k natolik závažnému zásahu do práv žalobců na ochranu jejich vlastnického práva či práva na soukromí, pro které by soud podané žalobě vyhověl. Z popsaných důvodů, byla proto žaloba v plném rozsahu zamítnuta. (výrok I).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 35.000 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 5 úkonů právní služby tj. 12.500 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), a to podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) AT (příprava a převzetí zastoupení), podle § 11 odst. 1 d) AT (vyjádření k žalobě ze dne [datum]), podle § 11 odst. 1 písm. g) AT účast při jednání soudu a to konkrétně účast u soudního jednání [datum], účast u soudního jednání dne [datum], účast u soudního jednání dne [datum]), dále náklady řízení spočívaly v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1.500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 AT), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr v celkové výši 4.797 Kč tj. za cesty v roce 2022 částku 3.326 Kč (2 x ( (4,4 l [číslo] km x 47,10 Kč x 206 km) + (6 Kč x 206 km)) a za cestu v roce 2023 částku 1.471 Kč ( (4,4 l [číslo] km x 44,10 Kč x 206 km) + (5,20 Kč x 206 km)), náhradu za ztrátu času advokáta za 18 půlhodin po 100 Kč tj. celkem 1.800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) DPH ve výši 4.325 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 24.922 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ a prodloužena na 30 dní, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)

21. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu vycházel z § 148 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto ustanovení platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady na provedené dokazování spočívaly v náhradě svědečného svědku [celé jméno svědka], který při soudním jednání uplatnil nárok na náhradu ušlé mzdy. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti mu byl přiznán nárok na svědečné v částce 595 Kč a tato částka byla neúspěšným žalobcům uložena k náhradě. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ a prodloužil ji na 30 dní. (výrok III.)