9 C 106/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky ve výši 14 149,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 149,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 149,85 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,00 % ročně z částky 14 149,85 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 149,85 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z titulu dluhu z uzavřené úvěrové smlouvy. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen pro zjednodušení právní předchůdkyně žalobkyně, pozn. soudu), uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, na základě žádosti žalovaného, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného úvěru ve výši 10 000 Kč k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, . Za čerpání úvěru měl žalovaný hradit úroky z čerpané částky kontokorentního úvěru ve výši 18,00 % ročně, splatné měsíčně a poplatky za poskytnuté služby. Úvěr měl být vždy hrazen průběžně podle jeho čerpání. Žalovaný nebyl oprávněný překročit povolený úvěrový rámec, když takové překročení bylo porušením smluvních podmínek a právní předchůdkyně žalobkyně měla právo na odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdkyně využila svého práva a k datu 27. 4. 2021 odstoupila od smlouvy a zároveň prohlásila za splatný celý dluh ve výši 14 149,85 Kč. Žalovaný nic na dluhu neuhradil, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 29. 4. 2024.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2024 č.j. 9 C 106/2024-47 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 29. 4. 2024 spolu s žalobou, přičemž pouze opomenutím nedošlo k tomu, aby byla vyzvána k takovému sdělení i žalobkyně, avšak zároveň s ohledem na rozhodnutí soudu nebyla podle přesvědčení soudu žalobkyně postupem podle § 115a OSŘ nijak poškozena.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, na základě žádosti žalovaného a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného úvěru ve výši 10 000 Kč k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, . Za čerpání úvěru měl žalovaný hradit úroky z čerpané částky kontokorentního úvěru ve výši 18,00 % ročně, splatné měsíčně a poplatky za poskytnuté služby. Úvěr měl být vždy hrazen průběžně podle jeho čerpání. Žalovaný nebyl oprávněný překročit povolený úvěrový rámec, když takové překročení bylo porušením smluvních podmínek a právní předchůdkyně žalobkyně měla právo na odstoupení od úvěrové smlouvy. Součástí úvěrové smlouvy byly Obecné obchodní podmínky platné k datu 1. 4. 2016 a Produktové obchodní podmínky pro úvěry. Stejně tak byl součástí smluvní dokumentace i Sazebník za poskytování bankovních služeb k datu 13. 1. 2018. Právní předchůdkyně pak zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když měla i řádné informace o pohybu na účtu žalovaného a stejně tak i informace o socioekonomické situaci žalovaného. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdkyně využila svého práva a k datu 27. 4. 2021 odstoupila od smlouvy a zároveň prohlásila za splatný celý dluh ve výši 14 149,85 Kč, když uvedená skutečnost byla zjištěna z dopisu ze dne 6. 4. 2021, tj. ze Zesplatnění kontokorentního úvěru a Odstoupení od smlouvy o vedení účtu ze dne 6. 4. 2021. Žalovaný nic na dluhu neuhradil, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2024.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě měl žalovaný možnost kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, přičemž tento měl řádně splácet i s úroky a poplatky s tím, že svým podpisem jednoznačně projevil souhlas s podmínkami, za nichž mu byl úvěr poskytnut, tedy souhlasil i s tím, v jaké výši byla stanovena RPSN, jakož i s dalšími podmínkami úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně pak zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když měla i řádné informace o pohybu na účtu žalovaného a stejně tak i informace o socioekonomické situaci žalovaného. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdkyně využila svého práva a k datu 27. 4. 2021 odstoupila od smlouvy a zároveň prohlásila za splatný celý dluh ve výši 14 149,85 Kč. Žalovaný nic na dluhu neuhradil, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2024. Žalobkyně měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdkyně žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když měla i řádné informace o pohybu na účtu žalovaného a stejně tak i informace o socioekonomické situaci žalovaného. V úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude umožněno opakovaně čerpat kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil svou žádost a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla právní předchůdkyně žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě platně uzavřené smlouvy, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2395 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

19. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platně smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně, respektive žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrové smlouvy. Žalovaný tak dlužil částku ve výši 14 149,85 Kč a žalobkyně měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)