9 C 109/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 110 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7.110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.475,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5.475,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 5.475,53 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 1.224,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 5.475,53 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 3.633,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7.110 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem ze zápůjčky (úvěru) z částky jistiny ve výši 5.475,53 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen pro zjednodušení právní předchůdce žalobce, pozn. soudu), s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] (smlouvu o spotřebitelském úvěru) ze dne 23. 1. 2016 na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 180 Kč a zavázal se vrátit částku v celkové výši 10.440 Kč, když poslední splátka při řádném splácení měla být žalovaným uhrazena dne 4. 3. 2017. [příjmení] ve výši 4.440 Kč byla představována úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2.400 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy a administrativní činnost ve výši 1.200 Kč, kdy se tedy jednalo o souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Žalovaný však poskytnutou částku neuhradil ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácel poskytnutou půjčku, přičemž dlužil na jistině částku ve výši 5.475,53 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 1.634,47 Kč. Žalovaný neuhradil dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky. Samotná pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 9. 11. 2020.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 10. 2020 č.j. 9 C 109/2020-33 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 9. 11. 2020 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, karty zákazníka ze dne 23. 1. 2016, seznamu smluv a dluhů, Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23. 1. 2016, Smluvních podmínek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění a na jejich základě učinil tento závěr o skutkovém stavu věci, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 23. 1. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 6.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 180 Kč a zavázal se vrátit částku v celkové výši 10.440 Kč, když poslední splátka při řádném splácení měla být žalovaným uhrazena dne 4. 3. 2017. [příjmení] ve výši 4.440 Kč byla představována úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2.400 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy a administrativní činnost ve výši 1.200 Kč, kdy se tedy jednalo o souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Žalovaný však poskytnutou částku neuhradil ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácel poskytnutou půjčku, přičemž dlužil na jistině částku ve výši 5.475,53 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 1.634,47 Kč. Žalovaný neuhradil dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky. Samotná pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ.

8. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

10. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu. Neuhrazená část dluhu činila na jistině částku ve výši 5.475,53 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 1.634,47 Kč. S ohledem ke skutečnosti, že žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny a smluvní úrok z úvěru ve výši 23,72 %, a to od roku 2017, pak soud musel ve vztahu k požadovanému příslušenství toto posuzovat podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalovaného. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobci tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení, tedy žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 7.110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.475,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5.475,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 5.475,53 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 1.224,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 5.475,53 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 3.633,02 Kč Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)