9 C 116/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky ve výši 12 550,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 550,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12 550,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 8,05 % ročně z částky 10 900,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 471,87 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do 22. 1. 2024, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 172,56 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do 22. 1. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 550,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru z titulu dluhu z úvěrové smlouvy. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 3. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , když předtím s ním uzavřela smlouvu o zřízení běžného účtu ze dne 15. 10. 2020 , Anonymizováno, č. účtu , č. účtu, , přičemž na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč na jeho bankovní účet s tím, že se jednalo o tzv. kontokorentní úvěr a součástí smlouvy o úvěru byly i Obchodní podmínky pro kontokorent. Žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Splácení úvěru mělo být prováděno inkasem z účtu žalovaného. Žalovaný však neudržoval na účtu dostatečný zůstatek k tomu, aby mohl být splácen i úvěr poskytnutý a čerpaný žalovaným. Žalovaný byl opakovaně na tuto skutečnost žalobkyní upozorněn, avšak z jeho strany nedošlo k žádné nápravě a žalobkyně tak oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 2. 2023 zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak činil celkový dluh žalovaného částku ve výši 12 520,34 Kč s tím, že jistina činila 10 900,34 Kč, dále byl dluh tvořen poplatky ve výši 1 650 Kč. Zároveň měla žalobkyně i nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný následně ještě k datu 15. 8. 2023 uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše na základě Dohody o uznání splatného dluhu a způsobu jeho splácení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 20. 5. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2024 č.j. 9 C 116/2024-74 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 20. 5. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila souhlas již předem. Soud s ohledem na pasivitu žalované a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě žalobkyní předložených důkazů a jejích tvrzení učinil soud ve věci tato skutková zjištění, kdy měl za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti žalovaného uzavřela s žalovaným dne 3. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , když předtím s ním uzavřela smlouvu o zřízení běžného účtu ze dne 15. 10. 2020 , Anonymizováno, č. účtu , č. účtu, , přičemž na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč na jeho bankovní účet s tím, že se jednalo o tzv. kontokorentní úvěr a součástí smlouvy o úvěru byly i Obchodní podmínky pro kontokorent. Žalovanému byly pak poskytnuty Předsmluvní informace a vysvětlení k poskytnutému úvěru. Žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, jak soud zjistil z jednotlivých předkládaných listin ohledně údajů ve vztahu k žalovanému jako žadateli o poskytnutí úvěru. Splácení úvěru mělo být prováděno inkasem z účtu žalovaného. Žalovaný však neudržoval na účtu dostatečný zůstatek k tomu, aby mohl být splácen i úvěr poskytnutý a čerpaný žalovaným, což soud mohl bezpečně zjistit z historie transakcí na účtu žalovaného. Žalovaný byl opakovaně na tuto skutečnost žalobkyní upozorněn jednotlivými upomínkami, avšak z jeho strany nedošlo k žádné nápravě a žalobkyně tak oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 2. 2023 zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak činil celkový dluh žalovaného částku ve výši 12 520,34 Kč s tím, že jistina činila 10 900,34 Kč, dále byl dluh tvořen poplatky ve výši 1 650 Kč, což bylo možno zjistit z historie úvěrového účtu. Zároveň měla žalobkyně i nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný následně ještě k datu 15. 8. 2023 uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše na základě Dohody o uznání již splatného dluhu a způsobu jeho splácení ze dne 15. 8. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné bylo, že mezi účastníky byla uzavřena platným způsobem Smlouva (o úvěru), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaný byl povinen tento řádně splácet, respektive udržovat na běžném účtu dostatečné finanční prostředky k vyrovnání čerpaného kontokorentního úvěru, což však nečinil. Žalovaný byl opakovaně na tuto skutečnost žalobkyní upozorněn, avšak z jeho strany nedošlo k žádné nápravě a žalobkyně tak oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 2. 2023 zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak činil celkový dluh žalovaného částku ve výši 12 520,34 Kč s tím, že jistina činila 10 900,34 Kč, dále byl dluh tvořen poplatky ve výši 1 650 Kč. Zároveň měla žalobkyně i nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný následně ještě k datu 15. 8. 2023 uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše na základě Dohody o uznání splatného dluhu a způsobu jeho splácení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně jako bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily předkládané listiny jakožto součást Smlouvy, když zároveň měla žalobkyně možnost úvěruschopnost ověřit náhledem na stav běžného účtu žalovaného. Žalovaný byl řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého kontokorentního úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude kontokorentní úvěr ve výši 21 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vše uvedl a vyplnil, uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě platně uzavřené Smlouvy, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2395 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky Smlouvy a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužné částky odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrové smlouvy, když tedy uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku v celkové výši 12 550,34 Kč odpovídající dlužné jistině a poplatkům uvedeným shora a rovněž příslušenství představovanému zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. (výrok I.)

19. Nad rámec uvedeného pak soud mohl ještě doplnit, že podle jeho názoru bylo také provedeným dokazováním zjištěno a soud mohl uzavřít, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu § 2053 NOZ, kdy platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)