9 C 121/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: pojišťovna , IČO se sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky ve výši 34 525 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky ve výši 34.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 25.200 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného [pojišťovna], nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 12. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34.525 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy sestávající z náhrady bolestného v částce 34.125 Kč a náhrady majetkové škody v částce 400 Kč za zpracování bodového ohodnocení bolestného. Nemajetková újma na zdraví měla žalobkyni vzniknout tím, že na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalované šlápla dne 3. 5. 2020 na nerovnou uvolněnou dlažební kostku, v důsledku čehož utrpěla úraz spočívající v poranění vnitřního menisku levého kolenního kloubu a podvrtnutí hlezenního kloubu pravé nohy. V rámci žalobních tvrzení zdůraznila, že chůzi po pozemní komunikaci věnovala patřičnou pozornost a důvodem nehody byl špatný stav komunikace, na který žalobkyně žalovanou již v minulosti upozorňovala. O nastalém úrazu žalobkyně informovala žalovanou dne 5. 5. 2020. Splatnost žalobou uplatněného nároku odvozovala ode dne 24. 5. 2021, do kterého měla žalovaná na základě lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce požadovaný nárok zaplatit.

2. Žalovaný nárok žalobkyně ani z části neuznal a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal na to, že pozemní komunikace, na níž k předmětnému úrazu mělo dojít je tvořena dlážděným povrchem z drobné žulové kostky. Technický stav komunikace odpovídá stáří vozovky, tato je v dobrém stavu a jsou na ní prováděny pravidelné kontroly v souladu s právními předpisy. Zdůraznil, že žalobkyni musel být technický stav vozovky znám, neboť v dané ulici bydlí a proto měla povinnost přizpůsobit své chování stavebně a dopravně technickému stavu komunikace a zároveň svému aktuálnímu zdravotnímu stavu. Proto mělo být její jednání při chůzi po pozemní komunikaci v tomto směru předvídavé. Dále zpochybnil příčinu vzniku poškození zdraví, když uvedl, že k poškození zdraví žalobkyně mohlo dojít i jiným způsobem, neboť je podivné, že pracovní neschopnost žalobkyně vznikla až dne [datum].

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť zde není dána odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu. Argumentoval tím, že charakteristickým znakem komunikace, jejíž povrch je tvořen žulovými kostkami, je její nerovnost, kterou nelze ani údržbou napravit. Údržbou takovéto komunikace je totiž namístě napravit jen nekonzistentní povrch např. chybějící uvolněné kostky. Proto nerovnost sama o sobě je dopravně technickým stavem komunikace a nerovnost podpořená stupněm opotřebení je stavebním stavem místní komunikace. Stav komunikace byl v době úrazu úměrný stáří komunikace, přičemž nebylo v mezích možností žalovaného běžnou údržbou kvalitu povrchu zlepšit. Tudíž měl za to, že žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá.

4. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze zprávy o poškození zdraví (BOLESTNÉ) č.l. 5 bylo zjištěno, že lékař MUDr. [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], vyplnil pro žalobkyni formulář pro [pojišťovna], a.s., ve které je ohledně klasifikace poškození zdraví žalobkyně uvedeno, že utrpěla poranění vnitřního menisku levého kolenního kloubu a podvrtnutí hlezenního kloubu pravé DK, s bodovým ohodnocení celkem 100 bodů. Jako příčina vzniku úrazu zde bylo uvedeno: vyhýbání se autu na vozovce s chybějícími dlažebními kostkami došlo k podvrtnutí levého kolene a obou kotníků. Léčení úrazu mělo započít dne [datum], dne [datum] měla žalobkyně podstoupit operační zákrok. Léčení bylo ukončeno [datum]. Za vyplnění předmětného formuláře si lékař účtoval poplatek 400 Kč.

6. Dne [datum] informovala žalobkyně žalovanou o vzniknuvším úrazu. V uvedeném oznámení skutkově popsala úrazový děj tak, že v oznámení výslovně uvedla„ … Oznamuji Vám, že dne [datum] přibližně v 16:00 hod jsme šli s mou maminkou ze hřbitova po ulici [ulice] směrem k našemu domovu na Cihlářské [číslo] ve městě [obec]. Ze zatáčky vyjelo osobní auto, kterému jsme se museli dosti rychle vyhnout. Při tomto manévru jsem na nerovnosti vozovky našlápla tak, že došlo k úrazu levého kolene, které do příštího rána nateklo. Lékařské vyšetření bylo provedeno dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], PhD, který odebral vodu z prostoru kolena a diagnostikoval prasklý meniskus. Na základě toho jsem zahájila léčení. Po jeho skončení Vás budu následně informovat. Zároveň Vás chci informovat, že na této vozovce se nejen mi stalo již několik úrazu a na špatný stav vozovky již delší dobu město Kunovice upozorňuji. Nebezpečí se stupňuje každým dnem i s rychle projíždějícími auty, a je jen otázka času, kdy se stane něco horšího...“.

7. V předžalobní upomínce ze dne [datum] popsala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně skutkový děj tak, že„ … dne [datum] kolem 16:00 hodiny v důsledku nevyhovujícího technického stavu dlážděné vozovky na této ulici našlápla tak, že došlo k poranění vnitřního menisku levého kolenního kloubu a k podvrtnutí hlezenního kloubu pravé nohy…“. Předžalobní upomínkou vyzvala žalovaného k zaplacení uplatňovaného nároku ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení. Předžalobní upomínka byla doručena žalovanému dne [datum]. V reakci na předžalobní upomínku žalovaný žalobkyni dopisem ze dne [datum] sdělil, že nespatřuje žádnou odpovědnost za vzniklou škodu.

8. Dne [datum] oznámil žalovaný pojistiteli [právnická osoba], oznámení škodní události z pojištění odpovědnosti za škodu s popisem škodného děje tak, že„ … paní [celé jméno žalobkyně] šla se svou maminkou po ulici [ulice] směrem ke svému domovu. Ze zatáčky vyjelo osobní auto, kterému se musely dosti rychle vyhnout. Při tomto manévru poškozená na nerovnosti vozovky našlápla tak, že došlo k úrazu levého kolene, které do rána nateklo. Lékařské vyšetření bylo provedeno dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], PhD s tím, že je zde ještě přiložená [anonymizováno] dokumentace...“ 9. Čestnými prohlášeními paní [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] žalobkyně dokladovala úrazový děj, kdy obě zmíněné ženy měly potvrdit, že žalobkyně dne [datum] měla utrpět předmětný úraz v souvislosti s našlápnutím na uvolněnou dlažební kostku.

10. Existenci chodníku v předmětné ulici vedoucí po levé straně ulice doložil žalovaný fotografií na č.l. 61.

11. Na výzvu soudu podle § 43 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen OSŘ), žalobkyně upřesnila, že ke vzniku úrazu došlo našlápnutím žalobkyně na vratkou uvolněnou dlažební kostku tvořící povrch komunikace, přičemž přesné místo doložila fotografiemi (č.l. 89-91). Vlivem přetočení dlažební kostky byla žalobkyně vedena do nekontrolovatelného pohybu nohy došlapu, který vyústil v neřízený pád žalobkyně na kamenný povrch komunikace. Uvedla, že poškození komunikace v místě došlapu nemohla žalobkyně ani s opatrností předvídat. Na dlouhodobý neudržovaný stav vozovky, na který si stěžovali i ostatní obyvatelé obce, žalobkyně upozorňovala i formou petiční iniciativy, kdy společně s dalšími obyvateli obce stiženými dlouhodobě neutěšeným stavem této komunikace žádala žalovaného o nápravu. Tuto skutečnost dokladovala listinou nazvanou petice č.l. 65 včetně podpisových archů k petici (na č. l. 66 -77). [příjmení] byla žalovanému podána dne [datum]. V rámci svého upřesnění žalobkyně doplnila, že již v roce 2016 na předmětné komunikaci zakopla o vyviklanou kostku a způsobila si poranění kolene. Rovněž i tento předchozí pád byl řešen žalovaným jako pojistná událost. Tato tvrzení doložila dopisem ze dne [datum] – podrobný popis úrazu a dopisem žalované ze dne [datum] - stanovisko pojištěného. K prokázání nehodové děje žalobkyně navrhla vyslechnout osoby, jež byly očitými svědky dané události.

12. Svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdila, že byla přímo u toho, když žalobkyně došlápla na uvolněnou dlažební kostku a v důsledku toho upadla. Když pomáhala žalobkyni vstát, tak je míjelo auto. Potvrdila, že komunikace v ulici [ulice] je dlážděna žulovými kostkami, její technický stav označila jako špatný. Pokud se vyjadřovala k údržbě silnice, tak zmínila, že v posledních dvou letech eviduje jen opravu spočívající v zasypání kostek pískem. Čestné prohlášení, jež bylo předloženo k listinnému důkazu, sepisovala společně s žalobkyní z důvodu počítačové negramotnosti. Iniciátorem petice byla žalobkyně. K dotazu zástupce žalovaného uvedla, že nevěděla, že mohou k chůzi využít chodník na levé straně, měla za to, že tento je ve vlastnictví vlastníků přilehlých domů.

13. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že nebyla přímým svědkem pádu žalobkyně, nicméně viděla, jak jí výše uvedená svědkyně [celé jméno svědkyně] pomáhala vstát. Úrazový děj popsala tak, že se žalobkyni podlomila noha a ona spadla. Když svědkyně [celé jméno svědkyně] pomáhala žalobkyni vstát, projelo kolem auto. Bezprostředně poté šla za žalobkyní a svědkyní [celé jméno svědkyně], dotázala se jich, zda nepotřebují s něčím pomoci. Svědkyně dále popsala, že na levé straně ulice je chodník, ale na pravé straně chodník není a dá se jít jedině po silnici. Ke stavu komunikace uvedla, že před 15 lety, kdy se do ulice přistěhovali, byla komunikace v pořádku, ale v důsledku opotřebení v čase, bez jejich zásadních oprav, postupně chátrá. Doplnila, že čestné prohlášení sepsala společně s žalobkyní a potvrdila, že petici sepsala žalobkyně.

14. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že je zaměstnán na Městském úřadu v [obec] a je bývalým kolegou žalobkyně. Vypověděl, že v době, kdy s žalobkyní spolupracovali na odboru správy majetku a životního prostředí, žalobkyně opakovaně poukazovala na špatný technický stav vozovky. Teprve poté, co se jí stal úraz, podávala oficiální žádosti. Pro předmět řízení nebylo z jeho výpovědi více podstatných informací zjištěno.

15. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení provedené listinné důkazy se soudu jevily jako věrohodné a soud neměl důvodu pochybovat o jejich pravosti a správnosti. Čestná prohlášení učiněná oběma svědkyněmi byla sice sepsána za součinnosti samotné žalobkyně, nicméně soud je vyhodnotil jako pravé a správné, když tato prohlášení jen písemně zachycovala stvrzení skutkového děje – došlápnutí na dlažební kostku a špatný stav předmětné komunikace a tyto skutečnosti svědkyně blíže rozvedly v rámci ústní výpovědi. Co se týče věrohodnosti jejich výpovědí, soud je měl za zcela věrohodné, neviděl totiž jakýkoliv důvod pro to, aby svědkyně vypovídaly v tomto řízení vědomě nepravdivě ve prospěch či v neprospěch jednoho z účastníků řízení, zvláště za situace, kdy byli svědci řádně poučeni ve smyslu § 126 odst. 1 OSŘ, a byly upozorněny na význam svědecké výpovědi. Obě svědkyně stvrdily, že žalobkyně na předmětné komunikaci upadla a rovněž stvrdily špatný stavebně technický stav vozovky. Ani okolnost, že byly svědkyně požádány o poskytnutí svědecké výpovědi v tomto řízení, nemohlo nijak zásadně ovlivnit věrohodnost jejich výpovědí. Ostatně bylo třeba také zdůraznit, že věrohodnost těchto důkazů – svědeckých výpovědí obou svědkyň soud hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů, o jejichž pravdivosti a věrohodnosti nebylo pochybností, nikdo pak toto z účastníků ani nenamítal. Soud pak již žádné další důkazy neprováděl, neboť ani účastníci řízení po poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ žádné další důkazy ani nenavrhovali. Soud pak ani neprováděl účastnický výslech žalobkyně, když i tento považoval za nadbytečný s ohledem na provedené důkazy, z nich učiněná skutková zjištění a primárně i s přihlédnutím k právnímu názoru soudu, který byl účastníkům sdělen již při prvním jednání. Soud pak dále ani netrval na předložení plánu údržby předmětné komunikace, když nebylo na tomto důkazu nutno trvat, jestliže se v kontextu dalších důkazů jevil v podstatě nadbytečným.

16. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu projednávané věci: v řízení bylo prokázáno, že povrch na ulici [ulice] v [obec] je tvořen dlážděnými žulovými kostkami. Povrch předmětné komunikace je nerovný a v průběhu času postupně degraduje. Žalobkyně trvale v předmětné ulici bydlí. Dne [datum] žalobkyně na předmětné místní komunikaci v blízkosti svého domu upadla. Žalobkyně šla po komunikaci, nešla po chodníku. Původně žalobkyně tvrdila, že upadla na nerovné vozovce, když se vyhýbala rychle jedoucímu vozidlu, v rámci žalobních tvrzení vymezila skutkový děj jako pád na uvolněné nerovné dlažební kostce. Soud vzal za prokázané, že příčinou pádu žalobkyně byla nerovnost vozovky. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně neupadla na komunikaci poprvé a současně i to, že na špatný stav komunikace žalovanou dříve upozorňovala. Ohledně následků úrazu bylo prokázáno, že žalobkyně utrpěla poranění vnitřního menisku levého kolenního kloubu a podvrtnutí hlezenního kloubu pravé nohy. Poranění zdraví resp. bolestné bylo ohodnoceno 100 body, náklad na ocenění byl zpoplatněn částkou 400 Kč. Vzhledem k právnímu závěru soudu a zamítnutí žaloby, pak další provádění a doplnění důkazů ohledně výše nemajetkové újmy žalobkyně bylo nadbytečné. Dva dny po úrazu tj. dne [datum] oznámila žalobkyně nastalý úraz žalovanému, který však svoji odpovědnost za nastalou újmu na zdraví na straně žalobkyně odmítl, přičemž odmítl žalobkyni plnit jakoukoliv částku i přes doručovanou předžalobní upomínku, byť zcela jednoznačně projevil lítost nad poškozením zdraví žalobkyně.

17. Po právní stránce hodnotil soud projednávanou věc podle těchto relevantních zákonných ustanovení:

18. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném a účinném znění, (dále jen zákon o pozemních komunikacích), vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Uvedená právní úprava zakládá přísnou tzv. objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je ovšem spojena jen s výskytem závady ve sjízdnosti či schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem škody (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Oproti uvedené objektivní odpovědnosti za vady schůdnosti a sjízdnosti uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací nemají (§ 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Stavebním stavem silnice, dálnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím (§ 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích). Dopravně technickým stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich technické znaky (příčné uspořádání, příčný a podélný sklon, šířka a druh vozovky, směrové a výškové oblouky) a začlenění pozemní komunikace do terénu (rozhled, nadmořská výška). (§ 26 odst. 4 zákon o pozemních komunikacích).

20. Pro vyvození odpovědnosti žalovaného za škodu bylo rozhodující vymezit zda, nerovnost vozovky představuje vadu ve schůdnosti dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. O závadu ve schůdnosti či sjízdnosti bylo vyloženo, že jde tehdy, dojde-li k nepředvídatelné změně ve schůdnosti komunikace způsobené vnějšími vlivy. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2731/2008 ze dne 8. 9. 2010 nebo usnesení sp. zn. 25 Cdo 3042/2016 ze dne 28. 6. 2017) se závadami ve schůdnosti rozumí natolik závažné změny ve schůdnosti, že chodec ani při opatrné chůzi respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Musí tedy jít o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti, již chodec nemůže předpokládat. V daném případě však k žádné náhlé, nepředpokládatelné změně na předmětné komunikaci nedošlo, neboť stav této komunikace je celkově nerovný a dlouhodobě nepříliš dobrý s ohledem na její stáří a technické provedení. Navíc soud musel akcentovat, že žalobkyni, která v této ulici bydlí, byl špatný technický stav komunikace na ulici [ulice] velmi dobře znám, o čemž svědčily i její snahy o řešení celé věci, a podle přesvědčení soud pak i podle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích stíhá právě žalobkyni (jako i jiné uživatele této komunikace) povinnost přizpůsobit chůzi stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. Uvolněnou dlažební kostku pak nelze za nepředvídatelnou změnu dlážděné komunikace považovat, právě vzhledem k jejím vlastnostem z hlediska stavebnětechnického. Znakem místní komunikace, jejíž povrch je tvořen žulovými kostkami, je totiž mj. i její určitá míra nerovnosti, která se navíc v průběhu času může prohlubovat (zvětšovat) v návaznosti na rozdílné zatěžování jednotlivých částí vozovky, s přihlédnutím k frekvenci užívání takové komunikace motorovými vozidly apod. Údržbou takovéto komunikace nelze v tomto směru dosáhnout výraznějších změn jejího povrchu. Nerovnost sama o sobě tedy není závadou ve sjízdnosti, nýbrž je dopravně technickým stavem komunikace. Co se týče nerovnosti, která je podpořena stupněm opotřebení povrchu, pak se jedná o stavební stav komunikace. Proto měl soud ta to, že v projednávané věci nevznikla žalobkyni nemajetková újma v příčinné souvislosti se závadou ve sjízdnosti, ani nebyla způsobena povětrnostními vlivy a tedy odpovědnost žalovaného byla v této věci vyloučena. Naopak příčinou vzniku úrazu žalobkyně byla nerovnost místní komunikace, která je dlážděna žulovými kostkami, která je jak shora uvedeno stavebním a dopravně technických stavem komunikace, za něž žalovaný ve smyslu § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích neodpovídá. (výrok I)

21. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že v případě, kdy by žalobkyně upadla vyhýbaje se nepřiměřenou rychlostí jedoucímu vozidlu, bylo by možno jednání řidiče řešit prostřednictvím Policie ČR jako dopravní nehodu a jeho odpovědnost vyvozovat podle úpravy zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně, ale svůj nárok postavila na odpovědnosti žalovaného podle § 27 zákona o pozemních komunikacích, podle kterého byla v řízení jeho odpovědnost vyloučena. Závěrem soud podotýká, že na straně žalovaného nedošlo k porušení obecné povinnosti při péči o stav komunikace, kdy žalobkyně poukazovala na závěry vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1481/2017, neboť se nejednalo o závadu ve schůdnosti a sjízdnosti a navíc žalovaný žádnou zákonnou povinnost stran zjištěné vady dle § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nezanedbal.

22. Jistě je do budoucna v zájmu žalovaného, aby k opravě komunikace na ulici [ulice] došlo, a aby se tak nepochybně zlepšil i komfort bydlení obyvatel žalovaného z hlediska lepšího a bezpečnějšího užívání místní infrastruktury, je třeba ale mít také na paměti, že žalovaný má pouze omezené rozpočtové možnosti.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 OSŘ a v řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána jejich plná náhrada. V tomto směru pak bylo možno přisvědčit žalovanému, že jistě se na něj nevztahuje určitý korektiv z hlediska možného nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, neboť v případě žalovaného nejde o magistrátní město s tím, že žalovaný nedisponuje odbornými zaměstnanci, kteří by jej mohli zastupovat v rámci tohoto soudního řízení. (viz například nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09) Náklady žalovaného sestávají z nákladů řízení na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ AT“). Žalovanému byla přiznána náhrada za ve výši 2.500 Kč za jeden úkon vypočtená z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za celkem 9 úkonů podle § 11 odst. 1 písm. b), d), g) AT tj. celkem 22.500 Kč, dále režijní paušál po 300 Kč x 9 úkonů tj. 2 700 Kč Celkem byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 25 200 Kč Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůtu k plnění soud prodloužil podle § 160 odst. 1 OSŘ věta první za středníkem na 30 dnů. (výrok II).

24. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka by bylo rovněž rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ. Vedlejšímu účastníku na straně žalovaného ale v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. (výrok III).