9 C 125/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 52 245 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 6 549,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 549,94 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, a dále co do úroku ve výši 66,53 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, a nadále se pokračuje v řízení o nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 43 908,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 908,00 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, částky ve výši 1 787,52 Kč jako smluvní pokuty, s úrokem ve výši 9,52 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 154 080 Kč.

II. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 1 787,52 Kč jako smluvní pokuty, co do částky ve výši 2 297 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 297 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, a nadále se pokračuje v řízení o nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 41 611 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 611 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,52 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 154 080 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 853 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce, počínaje měsíce následujícím po měsíci, v němž nabyl právní moci tento výrok rozsudku, a to pod tíhou ztráty výhody splátek.

IV. Žaloba se částečně zamítá co do částky ve výši 10 758 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 611 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,52 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 154 080 Kč.

V. Žalobkyni se vůči žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 458 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 26. 3. 2024 do zaplacení, smluvním úrokem z úvěru ve výši 76,05 % ročně z částky 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 1 759,56 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % z částky 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, než úrok dosáhne v kapitalizované výši částky ve výši 154 080 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 787,52 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2023 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,05 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2023 ve výši 3 049 Kč, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, když Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla podle žalobkyně z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již druhou splátku úvěru a i dále porušoval podmínky Smlouvy, ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u 3 splátek úvěru s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 47 039,47 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od 26. 3. 2024 ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 1 787,52 Kč za dobu od 26. 3. 2024 do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze strany žalobkyně.

2. Žalovaný s uplatněným nárokem v podané žalobě vyjádřil jednoznačný nesouhlas, když vyjádření k žalobě zpracoval za pomoci neziskové organizace , právnická osoba, . Namítal neplatnost uzavřené Smlouvy, když podle žalovaného nemohlo být nikdy z jeho strany ověřeno, zda fakticky byla Smlouva uzavřena ve znění, v jakém ji měl podepsat a odsouhlasit, stejně tak i její přílohy. Namítal také to, že dokumenty k ověření úvěruschopnosti doručoval žalobkyni dříve před tím, než fakticky mohla žalobkyně ověřit jeho totožnost. Zpochybňoval celý systém provádění úvěruschopnosti, když údaje k posouzení úvěruschopnosti nejsou nijak zabezpečeny a zasílány v takové formě, aby byly digitálně uzamčené a nezměnitelné. V procesu od odeslání dokumentace k ověření úvěruschopnosti do okamžiku připojení tzv. jedinečného kódu podle žalovaného nebylo fakticky zajištěno, aby formulář s názvem “hodnocení klienta“ nemohl být měněn. Zpochybňoval věrohodnost takových doložených dokladů, respektive věrohodnost učiněných zjištění a vyhodnocení úvěruschopnosti. Podle přesvědčení žalovaného pak žalobkyně ani fakticky řádně nezjišťovala jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když je tato povinnost v nepřísnější možné podobě uložena věřiteli s cílem získat si takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Podle žalovaného, pokud by žalobkyně opravdu zkoumala jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, musela by vyhodnotit, že nebude v jeho silách úvěr splácet. Ke splnění povinnosti zjišťování úvěruschopnosti pak podle žalovaného nemohlo stačit, že se žalobkyně spokojila s výpisem z jeho bankovního účtu, pracovní smlouvou, výplatními páskami, když jej požádala pouze o doložení přijetí posledních tří mezd na účet vyfiltrováním z internetového bankovnictví a dvou dokladů totožnosti. A pouze na základě těchto dokladů zprostředkovatel, respektive žalobkyně vyplnila a zpracovala podklady k úvěruschopnosti. Žalobkyně věrohodným způsobem nezjišťovala výdajovou stránku. Podle názoru žalovaného tedy nebyla Smlouva platně uzavřena a namítal, že nárok uplatněný žalobou by mohl být založen pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Poukazoval i na to, že ještě před podáním žaloby se snažil jednat s žalobkyní o mimosoudním řešení věci, avšak žalobkyně na jeho návrhy fakticky nereagovala.

3. Na základě žalobkyní a žalovaným předložených důkazů a tvrzení účastníků učinil soud ve věci tato skutková zjištění:

4. Z listiny základní informace o klientovi soud mohl bezpečně zjistit pouze to, že žalobkyně evidovala základní informace o žalovaném, mj. č. účtu , č. účtu, , email: , e-mail, , datum žádosti dne 12. 9. 2023.

5. Z důkazu o odeslání částky ve výši 1 Kč dne 12. 9. 2023 bylo možno zjistit, že žalovanému zaslala žalobkyně na účet uvedenou částku 1 Kč pod VS , var. symbol, , přičemž z informace o vyplacení, zaslaná SMS soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o odeslání 1 Kč na jeho účet pod VS, který měl být unikátním podpisovým kódem pro podpis dokumentace, mj. návrh Smlouvy, Prohlášení klienta, formulář Hodnocení klienta apod. Z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) soud pak dále zjistil, že žalobkyně obdržela od žalovaného potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru.

6. Z podpisu na dálku – Smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) a Dodatku č. 1 k návrhu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2023, identifikováno jedinečným kódem , Anonymizováno, soud mohl zjistit, že v těchto listinách byly obecné informace o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, jakož i další informace ohledně kontraktačního procesu. Stejně tak v dodatku č. 1 byly uváděny údaje ohledně žalovaného a dále opět obecný popis uzavření Smlouvy, souhlas žalovaného s uzavřením Smlouvy prostředky komunikace na dálku. Další součástí Smlouvy byla příloha č. 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr vztahující se k pojištění schopnosti žalovaného splácet řádně úvěr. Dále byla součástí smluvní dokumentace přihláška do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 12. 9. 2023, která byla rovněž podepsána jedinečným kódem , Anonymizováno, . K tomuto pak byla k důkazu také provedena i informace o pojištění schopnosti splácení úvěru a informace o pojištění Stejně tak byl žalovaný upozorněn na zpracování jeho osobních údajů, jak vyplynulo ze stručné informace o zpracování osobních údajů pro potřeby pojištění. Stejně tak soud provedl k důkazu i předsmluvní formulář, z něhož soud zjistil, že tento se vztahoval ke Smlouvě a v podstatě kopíroval veškeré články Smlouvy, kdy soud mohl zjistit, že na základě Smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2023 (návrh na uzavření smlouvy o úvěru) byl žalovanému poskytnut na jeho účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,05 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2023 ve výši 3 049 Kč, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Poskytnutí částky úvěru ve výši 40 000 Kč bylo prokázáno i dokladem o vyplacení úvěru ve výši 40 000 Kč a rovněž soud v tomto směru mohl vyjít i z nesporného tvrzení účastníků ve vztahu k poskytnutí částky ve výši 40 000 Kč. Z kopie dodejky do vlastních rukou ze dne 19. 9. 2023 mohl soud zjistit, že žalobkyně doručovala žalovanému smluvní dokumentaci.

7. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně byla (je) zapsána v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

8. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti soud mohl zjistit, že žalobkyně provedla dotaz v registru SOLUS, jak soud zjistil z výpisu záznamů z registru SOLUS. Dále žalobkyně měla k dispozici výpis nebankovního registru klientských informací NRKI. Z prohlášení klienta a z informací pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru fakticky nezjistil ničeho ve vztahu ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, když se jednalo o standardní formulářové tiskopisy, v nichž jsou obsaženy obecné informace, jen jsou doplňovány pak identifikační údaje k žalovanému.

9. Jak bylo dále soudem zjištěno, žalobkyně si obstarala i výpisy z účtu, avšak fakticky jen výpisy z účtu v omezeném rozsahu prokazující jen příjem žalovaného za dobu května, června a srpna, když tedy se ani nejednalo fakticky o ucelené období kalendářního čtvrtletí předcházející žádosti poskytnutí úvěru v září 2023. Tak soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici izolovaný výpis o mzdě za měsíc duben 2023, když z výpisu z účtu , Anonymizováno, mohl soud zjistit, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele , právnická osoba, . částku ve výši 16 272 Kč dne 15. 5. 2023. Z dalšího výpis z účtu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný od zaměstnavatele , právnická osoba, . obdržel mzdu za měsíc květen ve výši 21 402 Kč dne 15. 6. 2023. A konečně z dalšího výpisu z účtu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný obdržel částku ve výši 5 127 Kč dne 15. 8. 2023 od zaměstnavatele , právnická osoba, ., tedy v tomto případě se jednalo o mzdu za měsíc červenec 2023. V tomto případě ani žalobkyně se nijak nepozastavila na výší mzdy za měsíc červenec 2023, která by nepostačovala ani na základní výdaje kalkulované žalobkyní. Jak totiž soud zjistil z hodnocení klienta, žalobkyně ani neprovedla jakoukoliv analýzu schopnosti splácet u žalovaného, respektive zde bylo uvedeno vyplňuje centrála, avšak žádný další důkaz o provedení takové analýzy nebyl ani po poučení ze strany soudu žalobkyní předložen. U analýzy celkové schopnosti splácet byly žalobkyní uvedeny celkem příjmy 17 000 Kč, celkem výdaje 8 775 Kč, volné zdroje 7 225 Kč, aniž by bylo dále identifikováno, jakým způsobem konkrétně dospěla žalobkyně k takovým zjištěním. Celkové výdaje ve výši 8 775 Kč byly žalobkyní kalkulovány jako výdaje z hlediska životního minima v inkriminovaném období ve výši 4 860 Kč a částka 3 915 Kč měla představovat náklady na bydlení, nájemné a inkaso, aniž by taková zjištění byla podložena a doložena relevantními listinami. Žalobkyně neměla k dispozici a ani nezkoumala relevantním způsobem reálné výdaje žalovaného v měsíčním cyklu, aby tak mohla fakticky dospět k závěru o skutečné částce výdajů žalovaného a rovněž k částce představující podle ní volné zdroje. Soud také zjistil, že žalovaný poskytoval žalobkyni fotokopii jeho občanského průkazu (OP) k dalšímu ověření jeho totožnosti.

10. Ve vztahu k žalovanému soud k důkazu také provedl Výpis z Rejstříku fyzických osob (FO) vyloučených z účasti na hazardních hrách ze dne 3. 11. 2023, přičemž z tohoto důkazu soud zjistil, že žalovaný dne 2. 11. 2023 požádal Ministerstvo financí ČR (Odbor 73 – Procesní agendy a regulace hazardu) o výpis z uvedeného rejstříku vyloučených osob z hazardních her, když do rejstříku byl žalovaný zapsán na vlastní žádost z důvodu § 16b odst. 1 zákona o hazardních hrách. Žalovaný tak měl zákaz hazardních her, měl zákaz být vpuštěn do herního prostoru, z řízení nebo používání uživatelského konta. Ze Sdělení o provedení zápisu do rejstříku FO vyloučených z účasti na hazardních hrách ze dne 2. 11. 2023 soud pak zjistil, že MF ČR zapsalo tedy k jeho žádosti žalovaného do uvedeného rejstříku, a to na dobu neurčitou. Z lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný byl hospitalizován v Psychiatrické nemocnice, Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde podstoupil ústavní léčbu, která trvala od 18. 1. 2024 do 18. 4. 2024. Z této lékařské zprávy pak soud mohl zjistit, že žalovaný v inkriminované době započetí léčby byl závislý na pervitinu a pod vlivem drogy pak hrál hazardní hry, přičemž se u něj jednalo o patologické hráčství pod vlivem pervitinu. Docházelo u něj ke zvyšování dávek pervitinu.

11. Žalovaný podal žádost (návrh) na zahájení řízení k Finančnímu arbitrovi ve vztahu ke sporu ze Smlouvy. Zároveň žalovaný doručoval žalobkyni Návrh smírného řešení sporu – smlouva o úvěru č. , hodnota, datovaný dnem 25. 1. 2024, kdy jí navrhoval smírné řešení spočívající v tom, že by jí uhradil částku jistiny ve výši 36 679,13 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, když i v tomto namítal neplatnost Smlouvy. Z emailové komunikace adresované na emailovou adresu žalovaného , e-mail, soud zjistil, že žalovanému žalobkyně sdělovala, že s ním nemůže uzavřít smír, neboť s ním nevede žádné soudní řízení a v podstatě mu sdělovala, že mezi ní a žalovaným není žádný spor. Žalobkyně upozorňovala, že není zřejmé, zda skutečně komunikuje s žalovaným, a to vzhledem k tomu, že jí návrh smíru byl doručován z datové schránky , jméno FO, (správně , jméno FO, ), tedy nikoliv z datové schránky žalovaného a upozorňovala, že jej již 27. 12. 2023 na uvedené skutečnosti upozorňovala. Fakticky tedy tímto odmítala jakékoliv řešení. Uvedené doručování ohledně datových schránek měl soud za prokázané z listiny ověření dodání a odeslání předmětné zprávy do DS žalobkyně z DS , jméno FO, . Tento email byl datován dne 12. 2. 2024, tedy předcházel výzvě k zaplacení ze dne 19. 2. 2024, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru a na možnost zesplatnění celého úvěru, když v inkriminované době žalovaný neuhradil splátku č. 4 a č.

5. Nicméně uvedený email byl doručován až po doručování výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17. 1. 2024, kterou žalobkyně upozorňovala žalovaného na dlužné splátky č. 3 a č.

4. Z další výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19. 3. 2024 bylo opět možné zjistit, že žalobkyně opět vyzývala žalovaného na nutnost uhradit dlužné splátky č. 4, č. 5 a č.

6. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 3. 2024 soud mohl bezpečně zjistit, že žalobkyně tedy úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Z karty klienta ve vztahu k žalovanému pak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek již od samého počátku, přičemž k datu vystavení karty klienta žalovaný uhradil splátky č. 1 až č. 3, a to dne 24. 10. 2023, dne 11. 12. 2023 a dne 25. 1. 2024. Další splátky úvěru z jeho strany uhrazeny k datu 2. 5. 2024 (datum vyhotovení karty klienta) nebyly.

12. Z jednotlivých výpisů z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., soud mohl bezpečně zjistit, že žalovaný uhradil žalobkyni na účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, , částku ve výši 3 049 Kč dne 24. 10. 2023, dne 11. 12. 2023 a dne 25. 1. 2024, tedy celkem uhradil částku 9 147 Kč.

13. Dále soud k důkazu provedl i předžalobní výzvu ze dne 24. 4. 2024 a poštovní podací arch ze dne 24. 4. 2024 ohledně doručování předžalobní výzvy žalovanému.

14. Soud dále k důkazu provedl i účastnický výslech žalovaného, z něhož soud mohl bezpečně zjistit, že si již nepamatoval, za jakých okolností byla uzavřena Smlouva, přičemž v té době, kdy uzavíral Smlouvu, byl již závislý na hazardu a na drogách. Žalovaný si pamatoval, že byl zaměstnaný u společnosti , Anonymizováno, a jeho čistý měsíční příjem byl asi 20 000 Kč. Jeho výdaje v té době byly rozhodně vyšší než jeho příjmy. Nepamatoval si, kolik utrácel za drogy, kolik utrácel při hazardních hrách, ale i když třeba vyhrál, v podstatě to hned protočil v hazardu. Byl schopný přispívat matce na bydlení asi 2 000 Kč měsíčně, ale přispíval jí spíše podle domluvy, někdy to bylo méně, někdy to bylo více. Platil si telefon, měl ještě další výdaje. Neměl v podstatě žádné další volné peněžní prostředky, se kterými by disponoval. U nebankovních společností mohl mít v té době dluh v rozmezí nějakých 50 000 Kč až 100 000 Kč. Vždycky se snažil dluhy nějak splácet. Nevzpomínal si, že by žalobkyně fakticky po něm požadovala více informací ohledně jeho možností splácet úvěr. Rozhodně neověřovala jeho prostředky a výdaje. Až následně se snažil dluhy řešit a uvědomil si, že není schopný své závazky splácet, že má příliš mnoho dluhů a požádal otce o pomoc. Oslovili , Anonymizováno, a jeho prostřednictvím pak žalovaný zpracoval i návrh smírného řešení s žalobkyní, ale žalobkyně na to nepřistoupila. S ostatními společnostmi, od nichž měl úvěry, se nakonec domluvil na splácení dluhů. A v době rozhodování soudu měl již u všech společností téměř vše uhrazeno.

15. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Při dokazování pak soud vyšel z listinných důkazů předkládaných žalovaným i žalobkyní, stejně tak soud přihlédl i k veškerým tvrzením, rovněž tak přihlédl ke zjištěním, která ve věci učinil v rámci účastnické výpovědi žalovaného. Žalovaný a žalobkyně nijak nenamítali pravost a správnost listinných důkazů v řízení provedených. Žalobkyně se pak k jednání soudu dne 17. 1. 2025, ani k jednání soudu dne 31. 1. 2025 nedostavila a soud tak provedl při těchto jednáních dokazování v její nepřítomnosti. Soud pak již další důkazy neprováděl, když ani žalovaný neměl jakékoliv návrhy na doplnění dokazování poté, kdy soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení věci, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování pro rozhodnutí v této věci.

16. Pokud šlo o soudem konstatovaná soudní rozhodnutí, pak tato soud neposuzoval jako listinné důkazy, ale přistupoval k nim z pohledu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ).

17. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který primárně spočíval v tom, že bylo možno uzavřít, že žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu (o úvěru), avšak podle názoru soudu žalobkyně při uzavírání Smlouvy řádným způsobem nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když sice zjišťovala příjmovou stránku žalovaného, avšak ani tuto nezjišťovala fakticky dostatečně, když si sice od žalovaného obstarala izolovaný výpis z jeho bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , z něhož mohla zjistit jeho příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ., avšak jednalo se jen o výpisy z účtu v omezeném rozsahu prokazující jen příjem žalovaného za dobu května, června a srpna, když tedy se ani nejednalo fakticky o ucelené období kalendářního čtvrtletí předcházející žádosti poskytnutí úvěru v září 2023. Žalobkyně se nijak nepozastavila nad výší mzdy za měsíc červenec 2023, která by nepostačovala ani na základní výdaje kalkulované žalobkyní. U analýzy celkové schopnosti splácet byly žalobkyní totiž uvedeny u žalovaného celkem příjmy 17 000 Kč, celkem výdaje 8 775 Kč, volné zdroje 7 225 Kč, aniž by bylo dále identifikováno, jakým způsobem konkrétně dospěla žalobkyně k takovým zjištěním. Celkové výdaje ve výši 8 775 Kč byly žalobkyní kalkulovány jako výdaje z hlediska životního minima v inkriminovaném období ve výši 4 860 Kč a částka 3 915 Kč měla představovat náklady na bydlení, nájemné a inkaso, aniž by taková zjištění byla podložena a doložena relevantními listinami. Žalobkyně neměla k dispozici a ani nezkoumala relevantním způsobem reálné výdaje žalovaného v měsíčním cyklu, aby tak mohla fakticky dospět k závěru o skutečné částce výdajů žalovaného a rovněž k částce představující podle ní volné zdroje. Žalobkyně pak provedla dotaz v registru SOLUS a měla k dispozici výpis nebankovního registru klientských informací NRKI. Žalobkyně si žádné další podklady od žalovaného neobstarala, aby skutečně mohla profesionálně s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopnost. Žalovaný v inkriminované době měl závazky i u jiných nebankovních společností, které dokázal splácet, avšak zároveň v této době byl závislý na pervitinu a pod vlivem této návykové látky pak také hrál hazardní hry. Jeho příjem byl měsíčně cca 20 000 Kč čistého, nicméně v této době, tj. v době uzavření Smlouvy, jeho příjmy byly reálně nižší než jeho výdaje, a to právě v souvislosti s jeho gamblingem a zneužíváním návykových látek. Zároveň příležitostně podle dohody přispíval i matce na domácnost, někdy 2 000 Kč, někdy jinou částku. I když nějaké peníze vyhrál, tak je zase hned tzv. protočil a prosázel, prohrál a utratil i za pervitin. Žalovaný se pak následně, když si byl vědom, že nebude schopen své závazky uhrazovat, kontaktoval i žalobkyni, která mu poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, požádal ji o smírné řešení věci, avšak žalobkyně na jeho žádosti fakticky nereagovala adekvátním způsobem a z její strany pak i došlo k doručení několika upomínek, a to s ohledem k tomu, že žalovaný řádně úvěr nesplácel. Následně přistoupila i k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný prokazatelně uhradil žalobkyni na účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, , částku ve výši 3 049 Kč dne 24. 10. 2023, dne 11. 12. 2023 a dne 25. 1. 2024, tedy celkem uhradil částku 9 147 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu i předžalobní upomínkou. Žalobkyně pak v průběhu řízení žalobu opakovaně částečně omezila. (viz. dále právní hodnocení)

18. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

19. Soud se nejprve zabývala dispozitivními úkony žalobkyně. Žalobkyně žalobu opakovaně po vyjádření ze strany žalovaného částečně omezila svými podáními ze dne 9. 7. 2024 a ze dne 5. 9. 2024, přičemž soud tedy v intencích těchto dispozitivních úkonů ze strany žalobkyně rozhodl o částečném zastavení řízení ve smyslu § 96 odst. 2 OSŘ, když nadále bylo řízení vedeno o nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 41 611 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 611 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,52 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 154 080 Kč. (výrok I. a II.)

20. Dále pak soud s ohledem k tomu, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci, musel jednoznačně věc posuzovat primárně podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ) a rovněž i podle ustanovení NOZ.

21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 3028 odst. 1 NOZ tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené Smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ.

25. Podle § 2991 NOZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. V dané souvislosti s ohledem na shora učiněný závěr o skutkovém stavu byl soud přesvědčen, že žalobkyně, a to ani po řádném poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ neprokázala, že by řádně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. Byť je každé posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr z řad spotřebitelů individuální a míra rozsahu zkoumání s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru odlišná, vztahuje se zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost na spotřebitelské úvěry bez rozdílu jejich výše. Pouhé doložení příjmu bez zkoumání a reálného ověření výdajů žadatele, zvláště vyšla-li žalobkyně pouze ze statistických údajů, aniž by je poměřovala s reálnými výdaji žalovaného, nelze považovat za postup s odbornou péčí. Obezřetnost a důslednost žalobkyně byla podle názoru soudu v daném případě na místě i vzhledem k dalším okolnostem ve vztahu k žalovanému, když žalobkyně podle názoru soudu ani nijak neřešila pečlivě otázku příjmů, jak ostatně soud již shora uváděl, když ani nepožadovala žádné další informace, jestliže za měsíc červenec 2023 mohla zjistit, že žalovaný měl příjem pouze ve výši 5 127 Kč, která by nepostačovala ani na základní výdaje kalkulované žalobkyní. U analýzy celkové schopnosti splácet totiž byly žalobkyní uvedeny celkem příjmy 17 000 Kč, celkem výdaje 8 775 Kč, volné zdroje 7 225 Kč, aniž by bylo dále identifikováno, jakým způsobem konkrétně dospěla žalobkyně k takovým zjištěním. Celkové výdaje ve výši 8 775 Kč byly žalobkyní kalkulovány jako výdaje z hlediska životního minima v inkriminovaném období ve výši 4 860 Kč a částka 3 915 Kč měla představovat náklady na bydlení, nájemné a inkaso, aniž by taková zjištění byla podložena a doložena relevantními listinami. Ani nebylo zřejmé, že by je prokazatelně od žalovaného vyžadovala. Ačkoliv zákonem uložená povinnost posoudit úvěruschopnost je normou s relativně neurčitou hypotézou, jejíž výklad by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně, pro zachování smyslu a účelu dané úpravy se takové posouzení neobejde bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale alespoň podstatných zcela základních pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení, případně další mandatorní výdaje, když ani částka 3 915 Kč jako částka nákladů na bydlení (byť žalovaný připustil příspěvek matce ve výši 2 000 Kč nepravidelně) nebyla z hlediska současné ekonomické reality v ČR zcela reálná. Neověření výdajové stránky bylo podle soudu u žalobkyně spíše účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalovaného. Ostatně o tom svědčil i fakt, že žalobkyně se spokojila, pokud šlo o výpisy z účtů, pouze s jejich značně omezeným provedením, a to pouze ve vztahu ke mzdě žalovaného, ač jistě nic nebránilo žalobkyni, aby si vyžádala výpisy z účtů za celá období alespoň 3 měsíce před žádostí o úvěr, neboť z takových výpisů z účtu by pak mohla jistě zjistit, jaká fakticky byla ekonomická situace žalovaného. Nic z toho však žalobkyně neučinila a z tohoto důvodu byl soud přesvědčen, že žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, a proto shledal Smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ jako absolutně neplatnou, a to i v kontextu § 588 věta první NOZ, kdy soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V tomto ustanovení NOZ jsou řešena východiska pro posuzování tzv. absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti je tedy třeba přihlížet z úřední povinnosti, a to i když se strany na ni neodvolají, resp. i proti jejich vůli. Význam neplatnosti ve smyslu působení vůči každému (erga omnes) má své opodstatnění v ochraně obecných zájmů. Působí-li neplatnost ve prospěch určité osoby, působí tak i proti její vůli. Ke vzniku absolutní neplatnosti není zapotřebí zvláštního aktu, tj. ani projevu vůle, ani žaloby, ani konstitutivního rozhodnutí soudu. Pokud soud přihlíží k absolutní neplatnosti, může to vyjádřit v odůvodnění a výjimečně i v určovacím výroku svého rozhodnutí. Absolutní neplatnost znamená, že v zásadě právní jednání nepůsobí od samého počátku žádné právní následky.

27. Z tohoto důvodu tedy podle přesvědčení soudu mohla žalobkyně požadovat pouze vrácení reálně poskytnutého plnění ve výši 40 000 Kč, když však bylo nutné vyjít ze zjištění, že žalovaný v průběhu času žalobkyni uhradil částku 9 147 Kč. Jestliže pak nadále po učiněných zpětvzetí žaloby (částečných) žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 41 611 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 611 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,52 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 154 080 Kč, pak soud s přihlédnutím k dikci ustanovení § 2991 NOZ musel dospět k jednoznačnému závěru, že jí může náležet pouze částka jistiny ponížená právě o již uhrazené částky v celkové výši 9 147 Kč, tedy žalobkyni fakticky náležela pouze částka jistiny ve výši 30 853 Kč. Zároveň soud nebyl ani přesvědčen o tom, že by snad byla na straně žalovaného povinnost uhradit vedle této uvedené částky i příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení od 26. 3. 2024, neboť podle přesvědčení soudu to byla naopak žalobkyně, která neposkytla žalovanému řádnou součinnost v situaci, kdy se tento snažil věc řešit ještě před podáním žaloby ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu a nemohl podle přesvědčení soudu být v prodlení, jestliže navrhoval konkrétní řešení, avšak žalobkyně na toto nijak nereflektovala, neposkytla mu možnost vzniklý dluh řešit mimosoudně, jak navrhoval. Zároveň by přiznání zákonného úroku z prodlení považoval soud za příčící se dobrým mravům, jak je má na mysli zákonodárce v § 2 odst. 3 NOZ. S ohledem na uvedené tak žalobkyni náležela pouze částka ve výši 30 853 Kč, přičemž tuto uložil žalovanému uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce, počínaje měsíce následujícím po měsíci, v němž nabyl právní moci tento výrok rozsudku, a to pod tíhou ztráty výhody splátek, když toto znamená, že jakékoliv opoždění bude opravňovat žalobkyni k požadavku na uhrazení zbylé dosud nesplacené částky dluhu. Nicméně bude i na žalobkyni, aby s žalovaným řádně komunikovala, což doposud z její strany fakticky nenastalo, ač se žalovaný, jak to uvedl i soud, o to jednoznačně snažil, a nebylo jeho snahu možno označit za účelovou. Jistě pak stanovení splátkového kalendáře více odpovídalo i možnostem žalovaného a zároveň tak soud stanovil splátky s přihlédnutím právě k aktivnímu řešení vzniklého dluhu ze strany žalovaného, který rozhodně chtěl a chce své závazky řešit, stejně tak jako celou svou životní situaci, o čemž ostatně svědčily i jeho kroky směřující k vyléčení závislostí na hazardu a návykových látkách. (výrok III.)

28. Jestliže tedy soud nahlížel na nárok žalobkyně jako na nárok z bezdůvodného obohacení, pak logicky musel žalobu částečně zamítat co do zbylé požadované částky ve výši 10 758 Kč, a rovněž i co do požadavku na zaplacení příslušenství spočívajícího jak v zákonném úroku z prodlení a rovněž úroku z úvěru, kdy tedy žalobu zamítal i co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 611 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 9,52 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 39 552,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 154 080 Kč. (výrok IV.)

29. Pokud šlo o náklady tohoto řízení, pak soud musel zdůraznit, že v tomto případě postupoval ve vztahu k tomuto případnému nároku žalobkyně vůči žalovanému ve smyslu § 150 OSŘ, kdy využil zcela výjimečného práva soudu moderovat náklady řízení mezi účastníky, přičemž hlavním důvodem pro takto zvolený postup soudu bylo právě jednání žalobkyně před podáním žaloby, kdy ignorovala snahy žalovaného o mimosoudní řešení věci, přistupovala ke komunikaci s ním zcela lhostejně a soudu se pak jevilo jako zcela nepřípustné, aby žalobkyni přiznal jakoukoliv částku nákladů řízení, jestliže tato mohla efektivně jednat s žalovaným a předejít navyšování dluhů žalovaného o kalkulované náklady řízení. Za takové situace tedy soud žalobkyni vůči žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok V.)