9 C 127/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 67 881,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 67.881,52 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.185,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 67.881,52 Kč za dobu od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15.360,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a následně z důvodu místní příslušnosti postoupenou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 67.881,52 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.185,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 67.881,52 Kč za dobu od 27. 2. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 19. 7. 2017 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Expres půjčka, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč (dále jen Smlouva). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 2.673,44 Kč, přičemž první splátka úvěru byla splatná k datu 15. 8. 2017. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr a žalobkyně následně využila svého práva, odstoupila od Smlouvy a dlužnou částku zesplatnila, když žalovaný dlužil žalobkyni k datu zesplatnění dluhu celkovou částku ve výši 155.536,49 Kč, o čemž byl řádně žalobkyní informován dopisem – oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 1. 2018. Žalovaný po datu zesplatnění uhradil celkově částku 88.000 Kč a dlužil tak žalobkyni částku ve výši 67.881,52 Kč. Tuto částku pak neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 6. 3. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena již dne 21. 8. 2020 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobkyní.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 8. 2020 č.j. 51 C 233/2020-23 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 21. 8. 2020 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v podané žalobě.

4. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19. 7. 2017 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Expres půjčka, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč (dále jen Smlouva). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 2.673,44 Kč, přičemž první splátka úvěru byla splatná k datu 15. 8. 2017. Součástí Smlouvy pak byl i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a Sazebník produktů žalobkyně platný od 3. 1. 2017. Jak soud zjistil z výpisů z úvěrového účtu, žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 150.000 Kč, avšak řádně nesplácel poskytnutý úvěr a žalobkyně následně využila svého práva, odstoupila od Smlouvy a dlužnou částku zesplatnila, když žalovaný dlužil žalobkyni k datu zesplatnění dluhu celkovou částku ve výši 155.536,49 Kč, o čemž byl řádně žalobkyní informován dopisem – oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 1. 2018. Žalovaný po datu zesplatnění uhradil celkově částku 88.000 Kč a dlužil tak žalobkyni částku ve výši 67.881,52 Kč, jak soud opět zjistil z výpisů z úvěrového účtu. Tuto dlužnou částku pak neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 6. 3. 2020.

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 150.000 Kč, avšak řádně nesplácel poskytnutý úvěr a žalobkyně následně využila svého práva, odstoupila od Smlouvy a dlužnou částku zesplatnila, Žalovaný dlužil žalobkyni k datu zesplatnění dluhu celkovou částku ve výši 155.536,49 Kč, o čemž byl řádně žalobkyní informován dopisem – oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 1. 2018. Žalovaný po datu zesplatnění uhradil celkově částku 88.000 Kč a dlužil tak žalobkyni částku ve výši 67.881,52 Kč. Tuto dlužnou částku pak neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 6. 3. 2020.

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

9. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

10. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily listinné důkazy. Stejně byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut a zároveň v jaké výši pak mu vznikne povinnost vrátit poskytnutý úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že oba úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

11. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

12. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

14. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu. Žalovaný tak dlužil na jistině částku ve výši 67.881,52 Kč, když žalobkyni vzniklo i právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky jistiny. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení, když soud shledal požadavek žalobkyně na úhradu požadované částky za oprávněný, stejně tak i požadavek na zákonný úrok z prodlení od 19. 1. 2018 respektive od 28. 2. 2020 (výrok I.)

17. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2.716 Kč, v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 67.881,52 Kč tj. 3.820 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 2 a půl úkonu právní služby tj. 9.550 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a DPH ve výši 21 % tj. 2.194,50 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 15.360,50 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)