9 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 29 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 770 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku na internetových (webových) stránkách , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Účastníci úvěrové smlouvy se dohodli, že žalovaný poskytnutý úvěr splatí nejpozději do 12. 7. 2024, přičemž dodatkem k této úvěrové smlouvě ze dne 16. 7. 2024 došlo k prodloužení doby vrácení poskytnutého úvěru do 28. 7. 2024, kdy vedle jistiny měl žalovaný vrátit i poplatek za úvěr ve výši 5 620 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a žalobkyni vzniklo právo na vrácení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2024, když žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2024. Žalobkyni pak náležela i smluvní pokuta podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 29. 7. 2024 do 28. 2. 2025 v celkové výši 4 300 Kč, když tato smluvní pokuta odpovídala dikci § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 16. 6. 2025 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2025 č.j. 9 C 127/2025-50 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 16. 6. 2025 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila souhlas již předem. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku na internetových (webových) stránkách , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , což bylo soudem zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 6. 2024 a rovněž z výpisu z účtu. Žalobkyně se žalovaným se v úvěrové smlouvě nejprve dohodli, že žalovaný poskytnutý úvěr splatí nejpozději do 12. 7. 2024, přičemž jak soud zjistil z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 7. 2024, mezi účastníky byla dohodnuta delší splatnost úvěru až k datu 28. 7. 2024. Vedle jistiny měl žalovaný vrátit i poplatek za úvěr ve výši 5 620 Kč. Žalovaný poskytl k ověření vlastní totožnosti fotografii své osoby a občanského průkazu. Žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného výpisem z jeho účtu a analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby , Anonymizováno, , výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů , Anonymizováno, výpisem , Anonymizováno, . Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení poskytnutého úvěru. Součástí úvěrové smlouvy byly i Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a žalobkyni vzniklo právo na vrácení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2024, když žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2024, která byla žalovanému doručována v souladu se smluvním ujednáním i prostřednictvím elektronické pošty na email , e-mail, , jak mohl soud bezpečně zjistit právě z předžalobní upomínky, respektive emailu ze dne 20. 12. 2024. Žalobkyni pak náležela i smluvní pokuta podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 29. 7. 2024 do 28. 2. 2025 v celkové výši 4 300 Kč, když tato smluvní pokuta odpovídala dikci § 122 odst. 3 ZSÚ.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné bylo, že mezi účastníky byla uzavřena platným způsobem smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku úvěru ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za úvěr ve výši 5 620 Kč. Žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 ZSÚ. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a žalobkyni vzniklo právo na vrácení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2024, když žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2024, která byla žalovanému doručována v souladu se smluvním ujednáním i prostřednictvím elektronické pošty na email , e-mail, . Žalobkyni pak náležela i smluvní pokuta podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 29. 7. 2024 do 28. 2. 2025 v celkové výši 4 300 Kč, když tato smluvní pokuta odpovídala dikci § 122 odst. 3 ZSÚ.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

9. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

10. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčilo provedené dokazování. V samotné úvěrové smlouvě, která byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky komunikace na dálku, byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 20 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

11. Tak ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobkyně s žalovaným řádně uzavřela smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalovanému v postavení spotřebitele poskytla potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaný poskytl žalobkyni i konkrétní osobní identifikační údaje, svou fotografii i občanský průkaz, jakož i další údaje ke zjištění jeho totožnosti.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

16. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

17. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

19. Ve vztahu k požadované smluvní pokutě pak soud vycházel z § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

20. Smluvní pokuta pak byla stanovena a požadována právě v souladu s § 122 odst. 2 ZSÚ.

21. V projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno na základě předložených důkazů, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru distančním způsobem prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku na internetových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, . Žalovaný úvěr spolu s poplatkem nevrátil do dohodnutého data 28. 7. 2024 a dostal se do prodlení od 29. 7. 2024, přičemž žalobkyně měla pak nárok i na smluvní pokutu z žalované jistiny. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny úvěru, poplatku za jeho poskytnutí, tj. úroku z úvěru a rovněž ve vztahu k příslušenství představovanému zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, jakož i ve vztahu k požadované smluvní pokutě. (výrok I.)

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 a dále od 1. 1. 2025, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 197 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč do 31. 12. 2024 a odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 400 Kč od 1. 1. 2025, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 1 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, § 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 ), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 273 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 770 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ.