9 C 130/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 419 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 419 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně z částky 20 419 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 101 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 419 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně z částky 20 419 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaný je dědicem po zemřelém zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , naposled bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, . Zůstavitel uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně zůstaviteli poskytla úvěr ve výši 79 488 Kč, když tato částka byla poskytnuta přímo na účet zůstavitele č. , č. účtu, dne 31. 5. 2021 a zůstavitel měl poskytnutý úvěr splácet podle sjednaného splátkového kalendáře. K datu úmrtí zůstavitele pak dluh z tohoto úvěru činil 62 928 Kč. Tato částka byla žalobkyní přihlášena jako pohledávka vůči zemřelému zůstaviteli, když dědické řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Za dluh zůstavitele odpovídali dědicové, a to pozůstalá manželka zůstavitele v rozsahu 33,35 %, pozůstalá dcera zůstavitele v rozsahu 33,325 % a konečně pak žalovaný jako pozůstalý syn zůstavitele v rozsahu 33,325 %. Před podáním žaloby, respektive po úmrtí zůstavitele byla uhrazena částka 1 656 Kč a pohledávka za dědici činila 61 272 Kč, přičemž vůči žalovanému tak žalobkyně uplatňovala 20 419 Kč odpovídající právě 33,325 %. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně nic neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 9. 7. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Nereagoval ani na opakovanou nabídku ze strany žalobkyně, aby jí uhradil v rámci mimosoudního řešení věci částku 6 000 Kč a žalobkyně by ani netrvala na příslušenství, ani by v takovém případě nepožadovala oprávněné náklady řízení.

3. Soud nařídil jednání na den 29. 4. 2025, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, když v samotné omluvě opětovně avizovala, že pokud by žalovaný souhlasil, bude vůči němu požadovat pouze částku 6 000 Kč, pakliže by žalovaný byl připraven uzavřít s ní o tomto smír. Soud tak postupoval podle § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění:

5. Tak především měl soud za bezpečně zjištěné ze sdělení Okresního soudu v Uherském Hradišti (zdejší soud) ze dne 25. 8. 2022 sp. zn. , spisová značka, , že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o pozůstalosti po zemřelém zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , naposled bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, , když toto řízení bylo pravomocně skončeno dne 23. 5. 2022. Dědici zůstavitele se stali a za dluh zůstavitele odpovídali dědicové, a to pozůstalá manželka zůstavitele v rozsahu 33,35 %, pozůstalá dcera zůstavitele v rozsahu 33,325 % a konečně pak žalovaný jako pozůstalý syn zůstavitele v rozsahu 33,325 %. Soud měl za prokázané, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení částky ve výši 61 272 Kč, když dluh z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a zůstavitelem činil 62 928 Kč, přičemž po úmrtí zůstavitele byla uhrazena částka 1 656 Kč, přičemž vůči žalovanému tak žalobkyně uplatňovala 20 419 Kč odpovídající právě 33,325 %. Soud měl také za bezpečně prokázané, že zůstavitel uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně zůstaviteli poskytla úvěr ve výši 79 488 Kč, když tato částka byla poskytnuta přímo na účet zůstavitele č. , č. účtu, dne 31. 5. 2021 a zůstavitel měl poskytnutý úvěr splácet podle sjednaného splátkového kalendáře. Poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru měl soud za prokázané z Oznámení o schválení úvěru. Z karty klienta, historie úvěrové smlouvy a přehledu plateb pak měl soud za prokázané, že k datu 9. 5. 2024, respektive k datu projednávání věci, činil dluh částku 40 853 Kč, respektive že žalovaný na své části dluhu ničeho neuhradil a dlužil žalobkyni částku ve výši 20 419 Kč odpovídající právě 33,325 %. Stejně tak soud měl za zjištěné, že dědička , jméno FO, , manželka zůstavitele uhradila svůj díl závazku z úvěrové smlouvy. Žalovaný svůj závazek žalobkyni neuhradil ani po doručování předžalobní výzvy ze dne 29. 1. 2024.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné bylo, že zůstavitel , Jméno žalovaného, uzavřel s žalobkyní platně smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , přičemž z této smlouvy vznikl dluh ve výši 61 272 Kč, respektive tato částka byla jako dluh přihlášena do dědického řízení a žalobkyně podle výsledku dědického řízení měla právo vůči žalovanému jako jednomu z dědiců požadovat částku ve výši 20 419 Kč odpovídající právě 33,325 % jakožto podílu na dědictví. Žalovaný nic neuhradil, a to ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 29. 1. 2024.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ve smyslu odst. 3 pak dále platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 3069 NOZ se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. S ohledem ke skutečnosti, že zůstavitel zemřel dne , datum, , a i samotný dluh z úvěrové smlouvy vznikl již za účinnosti NOZ, soud věc posuzoval podle příslušných ustanovení právě NOZ.

11. Tak v daném případě žalovaný byl jedním z dědiců v rámci dědictví po zemřelém zůstaviteli, a mj. odpovídal i za 33,325 % pohledávky žalobkyně vůči zůstaviteli ve vztahu k dlužné částce z úvěrové smlouvy ve výši 61 272 Kč.

12. Podle § 1701 odst. 1 NOZ platí, že dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

13. Ve smyslu § 1706 NOZ uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

14. Konečně podle § 1707 NOZ každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

15. Nebylo pochyb o dluhu zůstavitele vůči žalobkyni, stejně tak nebylo pochyb ani o odpovědnosti za tento dluh na straně žalovaného ve shora uvedeném rozsahu 33,325 % vůči dluhu ve výši 61 272 Kč s tím, že tedy žalobkyně měla právo vůči žalovanému jako jednomu z dědiců požadovat částku ve výši 20 419 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, ač byl k tomu řádně vyzván a dostal se i do prodlení, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaný pak nejen dlužil konkrétní částku, ale dostal se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh, který mu vznikl, neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván před podáním žaloby i po jejím podání ke zdejšímu soudu, kdy nevyužil možnosti uhradit pouze částku 6 000 Kč a byl zcela pasivní v tomto řízení, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení, který byl žalobkyní požadován. (výrok I.)

16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 021 Kč, a dále v přiznané náhradě nákladů řízení žalobkyně za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl. ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby, tedy 600 Kč. Dále již za situace, kdy byla zastoupena advokátem za dva úkony právní služby podle tarifní hodnoty 20 419 Kč tj. 1 940 Kč, tedy 3 880 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 600 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 6 101 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)