9 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o vyloučení nemovitého majetku z likvidační podstaty

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali rozhodnutí soudu, kterým by pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , byly vyloučeny z likvidační podstaty zůstavitele , jméno FO, narozeného , datum, , zemřelého , datum, , se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 34 200 Kč, k rukám zástupce žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti dne , datum, se žalobci domáhali, aby byly z likvidační podstaty zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého dne , datum, (dále jen zůstavitel) vyloučeny pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, (vše zahrada) nacházející se v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, zapsané na LV č. , hodnota, , které jsou evidované v soupisu majetku likvidační podstaty zůstavitele jako položky č. , hodnota, (dále případně jen předmětné pozemky). K odůvodnění žaloby zejména uvedli, že jsou vlastníky uvedených předmětných pozemků oni, protože se domnívali, že vlastnické právo nabyli vydržením. K vydržení vlastnického práva pak uvedli, že předmětné pozemky vznikly rozdělením původních parcel pozemkového katastru č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , které ještě před rokem 1989 užívala a) žalobkyně, druhým spoluvlastníkem byl , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , jehož polovinu v roce 1988 nabyl Československý stát. Od státu poté spoluvlastnický podíl nabyli , jméno FO, s jeho manželkou. V roce 1996 došlo geometrickým plánem k vyměření a rozdělení těchto pozemků. Rozdělením původních pozemků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vznikly mimo jiné i pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Vedle toho mělo dojít k posunutí hranice od pozemku , jméno FO, ve prospěch žalobců, přičemž tyto pozemky byly nově označeny , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dohoda mezi žalobci a , jméno FO, byla taková, že vlastníky předmětných pozemků měli být žalobci, zbytek pozemků, nově vzniklých rozdělením parcel , Anonymizováno, a , Anonymizováno, měl , jméno FO, prodat třetím osobám. Žalobci měli za to, že obsah jejich dohody o vlastnictví k předmětným pozemkům měl být zachycen ve smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy a smlouvy o vzájemné výměně pozemků. Žalobci byli v domnění, že se převod vlastnického práva uskutečnil a od roku 1996 užívali předmětné pozemky jako vlastníci. Až v roce 2012 zjistili, že nejsou v katastru nemovitostí vedeni jako vlastníci, nýbrž jsou jako vlastníci stále vedeni manželé , jméno FO, . Žalobci se proto obrátili na zůstavitele, který jim přislíbil, že bude vše napraveno a převod pozemků zajistí. Z neznámých důvodů však konečné znění smlouvy nebylo podepsáno ani předloženo ke vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo se do , datum, (kdy , jméno FO, zemřel) smluvně ošetřit nepodařilo, nicméně žalobci měli za to, že předmětné pozemky užívají jako poctiví držitelé nejpozději od 9. 1. 1997 (kdy žalobci měli podepisovat smlouvy předložené zůstavitelem) a nadto se domnívali, že v jejich případě by mohly být splněny i podmínky pro tzv. mimořádné vydržení.

2. Žalovaná s uplatněným žalobním návrhem nesouhlasila a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Potvrdila, že v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli byla nařízena likvidace pozůstalosti a likvidačním správcem byla jmenována žalovaná. Již v průběhu pozůstalostního řízení žalobci namítali, že předmětné pozemky do likvidační podstaty nenáleží, protože vlastnické právo svědčí jim z titulu vydržení. Žalobci však nepředložili relevantní listiny proto, aby bylo možné pozemky vyškrtnout již v pozůstalostním řízení, proto byly v seznamu ponechány a žalobci byli odkázáni, aby uplatnili své právo u soudu. Žalovaná svou argumentaci k žalobnímu nároku žalobců postavila především na těchto bodech. Předně namítala, že z listin, které předložili žalobci, nevyplývá, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením. Předložené listiny mají povětšinou povahu návrhu smluv nepodepsaného znění, z nichž není možné dovodit, zda žalobci skutečně v roce 1997 podepsali kupní smlouvu týkající se předmětných pozemků, nelze tak ani určit počátek a konec běhu případné vydržecí doby. Dále argumentovala také tím, že když v roce 2012 žalobci zjistili, že jim podle údajů v katastru nemovitostí nesvědčí vlastnické právo, došlo tím k narušení jejich dobré víry a tím i k vyloučení možnosti nabýt vlastnické právo mimořádným vydržením, neboť i v případě mimořádného vydržení je zapotřebí existence držby poctivým držitelem. V neposlední řadě poukázala žalovaná i na zásadu vigilantibus iura (bdělým patří práva) a v souvislosti s touto právní zásadou upozorňovala na poněkud „lhostejný“ přístup žalobců, kteří si nejprve v roce 1997 neověřili, zda zamýšlený převod vlastnického práva proběhl řádně, tak aby jim založil jejich vlastnické právo, a neučinili tak ani v roce 2012, když zjistili, že vlastníky předmětných pozemků nejsou. Následně v roce 2012 přistoupili k vyřešení celé situace velmi laxně a nesnažili se sami nastalou situaci vyřešit. Spoléhali jen na to, co jim předestřel zůstavitel, sami situaci aktivně neřešili, nedomýšleli ani to, že jim v souvislosti s vlastnictvím plynou určité povinnosti, například daňové povinnosti apod. V posledku namítala žalovaná i nedostatek aktivní věcné legitimace na straně b) žalobce.

3. Z provedených důkazů byla učiněna tato skutková zjištění:

4. Z výpisu z evidence nemovitostí bylo zjištěno, že jako rovnodílní podíloví spoluvlastníci parcely , Anonymizováno, byli k datu 23. 11. 1992 vedeni žalobkyně a československý stát.

5. Z geometrického plánu zpracovaného , jméno FO, ze dne , datum, č. , hodnota, vyplývá, že parcely , Anonymizováno, byly rozparcelovány mimo jiné i na předmětné pozemky (, Anonymizováno, ).

6. Současná místní situace byla zjištěna z kopie katastrální mapy (č.l. 54), v níž jsou zachyceny předmětné pozemky s tím, že pozemky , Anonymizováno, se nacházejí za domem žalobců a tvoří zahradu, pozemky parc. č. , Anonymizováno, se nacházejí bokem k hranici se sousedním pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a byly takto rozparcelovány za účelem optimalizace hranice sousedících pozemků.

7. Ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy a smlouvy o vzájemné výměně pozemků bez uvedení datace, kterou uzavřeli a) žalobkyně v postavení prodávající a manželé , jméno FO, v postavení kupujících vyplývá toto:- žalovaní měli v úmyslu koupit podíl o velikosti na pozemku , Anonymizováno, (ve smlouvě uvedeno chybně , Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, od města , adresa, – dříve státu,- žalobkyně se vyjádřila, že neuplatňuje předkupní právo,- smluvní strany měly v úmyslu mezi sebou některé pozemky směnit a domlouvali se na tom, komu který pozemek připadne. Z předmětných pozemků jsou zde zatím uvedeny jen pozemek , Anonymizováno, .- smluvní strany si ujednali, že kupní smlouvu uzavřou do 31. 8. 1996.

8. Z kupní smlouvy ze dne 20. 12. 1996 bylo zjištěno, že žalobkyně prodala manželům , jméno FO, spoluvlastnické podíly o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Právní účinky vkladu vlastnického práva ve vztahu k manželům , jméno FO, vznikly ke dni 9. 1. 1997.

9. Kupní smlouvou ze dne 9. 6. 1998 uzavřenou mezi manželi , jméno FO, jako prodávajícími a manželi , Anonymizováno, jako kupujícími bylo prokázáno to, že část pozemků, které vznikly z původní parc. č. , Anonymizováno, byla prodána rozprodána třetím osobám.

10. Z dopisu bez časové datace, v němž je jako pisatel uveden zůstavitel , jméno FO, (č.l. 13), bylo zjištěno, že mezi zůstavitelem a a) žalobkyní proběhla dohoda jednak a) ohledně toho, že ve prospěch žalobců mělo dojít k posunutí hranice mezi pozemkem zůstavitele a žalobců a nově vzniklý pozemek o výměře 45 m2 měla nabýt a) žalobkyně (jednalo se o pozemek parc. č. , Anonymizováno, ), a ohledně toho b) že pozemky, které nově vznikly dělením tj. , Anonymizováno, měly při vypořádání spoluvlastnictví se zůstavitelem připadnout žalobkyni. Mimo jiné se v dopise pisatel omlouvá za časový skluz a uvádí, že se snad vše do jara stihne.

11. Z emailové zprávy ze dne , datum, zaslané zůstavitelem a) žalobkyni bylo zjištěno, že zůstavitel se žalobkyni omlouvá, že při podpisu původní kupní smlouvy nedokázal zkontrolovat následný vklad ve prospěch žalobkyně. Kupní cena měla být stanovena znaleckým posudkem. V příloze k emailu zůstavitel žalobkyně současně zaslal návrh kupní smlouvy a návrh na vklad pozemků do katastru nemovitostí. Z těchto dokumentů bylo zjištěno, že zamýšlený převod se měl týkat jen pozemků parc. č. , Anonymizováno, . Pozemek č. , adresa, chyběl. Jako prodávající jsou v návrhu smlouvy uvedeni manželé , jméno FO, a , jméno FO, , jako kupující jsou uvedeni žalobci. Kupní smlouva i návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí jsou bez uvedení datumu – je zde uveden jen rok 2012 a bez podpisu smluvních stran.

12. Ve znaleckém posudku ze dne , datum, č. , Anonymizováno, zpracovaným , jméno FO, byla cena všech předmětných pozemků ohodnocena částkou 478 270 Kč.

13. Z daňových přiznání k dani z nemovitých věcí vyplynulo, že a) žalobkyně byla poplatníkem daně za pozemek , Anonymizováno, avšak ze stejného důkazu soud nemohl bezpečně zjistit, že a) žalobkyně platila daň z nemovitosti za předmětné pozemky, o nichž byla přesvědčena, že je nabyli do vlastnictví s b) žalobcem.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 25. 3. 2013 pro k. ú. , adresa, , obce , adresa, LV , hodnota, je zřejmé, že k tomuto datu jako vlastníci pozemku parc. č. , Anonymizováno, evidováni manželé , jméno FO, .

15. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 25.3.2013 pro k. ú. , adresa, , obce , adresa, LV , Anonymizováno, a připojené katastrální mapy je zřejmé, že dům žalobců č.p. , Anonymizováno, se nachází na pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, . Pro nově vystavěný rodinný dům byl zpracován geometrický plán ze dne 4.12.1995 a novostavba byla do katastru nemovitostí zapsána k 8.1.1996. Z katastrální mapy je zřejmé, že pozemek parc.č , Anonymizováno, se nacházejí za domem a jsou užívány jako zahrada. Pozemek , Anonymizováno, vznikly narovnáním hranice od sousedního pozemku , Anonymizováno16. Z dopisu ze dne 26. 2. 2016 adresovaném notáři , jméno FO, vznesli žalobci v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli námitku vydržení předmětných pozemků. V reakci na tento dopis jim žalovaná jakožto likvidační správce pověřený likvidací pozůstalosti po zůstaviteli dopisem ze dne 19. 7. 2022 sdělila, že likvidační správce dospěl k závěru, že v případě předmětných nemovitých věcí se jedná ve smyslu § 216 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ZŘS), o sporný majetek, když k předmětným nemovitým věcem uplatňují manželé , Anonymizováno, právo, o němž tvrdí, že nepřipouští, aby patřily do likvidační podstaty. Proto likvidační správce předložil jejich žádost soudu a požádal o udělení pokynu, zda má předmětné nemovitosti pokládat za majetek, který patří do likvidační podstaty. Dne 12. 7. 2022 obdržel likvidační správce od Okresního soudu v Uherském Hradišti, Anonymizováno, soudního komisaře , jméno FO, ,, Anonymizováno, pokyn, aby předmětné nemovité věci i nadále pokládal za majetek patřící do likvidační podstaty. S ohledem na toto sdělení likvidační správce poučil žalobce o možnosti uplatnit své právo žalobou podanou podle § 224 ZŘS.

17. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti vydaném soudním komisařem , jméno FO, , notářem, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byla v řízení o pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , naposled bytem , adresa, nařízena likvidace pozůstalosti. Likvidačním správcem byla jmenována žalovaná.

18. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 24. 5. 2022 pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , LV č. , hodnota, vyplývá, že jako vlastníci pozemků parc. č. , Anonymizováno, jsou evidováni zůstavitel a jeho manželka , jméno FO, . Pozemky se nachází ve společném jmění manželů. Z výpisu lze také vyčíst, že parc. č. , Anonymizováno, z parcely č. , Anonymizováno, , parcela č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, vznikly z parcely č. , Anonymizováno, , parcela , Anonymizováno, vznikla z parcely č. , Anonymizováno, , jež byla nabyta kupní smlouvou ze dne 6. 11. 1996. Nabývacím titulem k pozemků jsou uvedeny: dohoda o zřízení práva osobního užívání ze dne 27. 8. 1990, dále směnná smlouva ze dne 17. 2. 1997 a kupní smlouva ze dne 25. 8. 1997.

19. Ze soupisu majetkové podstaty zůstavitele vyplývá, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, je sepsán pod položkou č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, pod položkou č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, pod položkou č. , hodnota, , parc. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, pod položkou č. , hodnota, , parc. č, Anonymizováno, pod položkou č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, pod položkou č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, pod položkou č. , hodnota, . U všech je důvod soupisu uvedeno vlastnické právo dlužníka.

20. Soud dále provedl k důkazu výslechy navrhovaných svědků ze strany žalobců.

21. Tak z výpovědi svědkyně , jméno FO, mohl bezpečně zjistit, že veškeré záležitosti řešil její zesnulý manžel. Pamatovala si, že asi ve dvou případech manžel řešil něco mezi dveřmi s žalobci. Nevěděla, čeho se to týkalo. Manžel ji nikdy neupozornil, že by nějaké záležitost s pozemky zůstala nedořešena. Ona sama k záležitosti s pozemky nic nevěděla.

22. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (sousedky žalobců) bylo zjištěno, že pozemek ke stavbě domu si zakoupili od , jméno FO, v roce 1998, nastěhovali se v roce 2000. Od té doby si pamatuje, že žalobci předmětné pozemky užívají, ona sama si myslela, že pozemky jsou žalobců. Nepamatovala si, že by žalobci řešili se zůstavitelem něco kolem těchto předmětných pozemků.

23. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že sousedí s žalobci. Přistěhovali se zhruba ve stejné době jako oni, kupovali pozemek přes realitku , jméno FO, také znal. Vše proběhlo v pořádku, následně se jen doměřovala hranice kvůli optimalizaci plotu. Ke sporu žalobců nic dalšího nevěděl a neměl povědomí o tom, jak jednali žalobci s , jméno FO, , případně s manželi , jméno FO, .

24. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že veškerou iniciativu ohledně převodu pozemků nechala na zůstaviteli. Důvěřovala mu, věděla, že je právník a že vše správně vyřídí. Pamatovala si, že byl nějaký geometrický plán, znalecký posudek od pana , jméno FO, . Co se týče smluv, potvrdila, že sepisovala se zůstavitelem smlouvu ze dne , datum, , žádnou jinou smlouvu nepodepisovala. Myslela, že tímto poměry k pozemkům, které si domluvily, vyřešily. Jestli proběhlo majetkové vypořádání podle tohoto, jak se domluvili, si však nijak neověřovala. Potvrdila, že až v roce 2012 synovec zjistil, že zahrada za jejich domem není jejich. V návaznosti na to kontaktovali zůstaviteli, který jim přislíbil, že vše dá do pořádku. Žádnou smlouvu s ním ale nepodepisovala, pořád se to oddalovalo. Zůstavitel měl v té době dluhy a vždy, když se ho zeptala, tak jí řekl „že se to řeší“. Ona sama, ani její manžel nic aktivně neřešili. Zůstavitele dokonce kontaktovala týden před jeho smrtí, slíbil, že se to vyřeší, ale nakonec to nedopadlo. Připustila, že udělala chybu, měla si vše lépe pohlídat. Měla zkrátka za to, že když pozemky roky užívali a zůstavitel jim to umožnil, jsou prostě jejich.

25. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalobci v řízení předkládali důkazy, kterými se snažili prokázat, že nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením. Předložené důkazy však neprokazují, že by mezi zůstavitelem a žalobci byla uzavřena jakákoli smlouva na základě, které by nabyli vlastnictví k předmětným pozemků. Naopak je z provedených důkazů jen patrné, že žalobci a zůstavitel měli zájem si poměry k pozemkům uspořádat, jednání mezi nimi probíhala, avšak bez definitivního výsledku. Žalovaná vznesla námitku pravosti a správnosti listin na č.l. 13-17. Co se týče listiny na č.l. 14-17 (emailová zpráva zůstavitele z 29.4.2012 a návrh kupní smlouvy z roku 2012 a návrh na vklad) má soud za to, že tyto listiny jsou pravé a údaje v nich správné. Co se týče pravosti, tak manželka zůstavitele potvrdila, že zůstavitel v rozhodné době takovouto emailovou adresu používal, navíc obsah emailové zprávy odpovídal i tomu, co bylo prokázáno jinými důkazy – že spolu jmenované osoby jednaly a měly zájem vypořádat jejich vztahy i k předmětným pozemkům. Co se týče pravosti listiny na č.l. 13, zde manželka zůstavitele nepotvrdila, že se s jistotou jedná o podpis zůstavitele , jméno FO, , nicméně soud má za to, že obsah této listiny zůstavitel vytvořil, protože z obsahu ostatních důkazů (geometrický plán, smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy a smlouvy o vzájemné výměně části pozemků) vyplývá, že mezi účastníky jednání o určitém vypořádání pozemků probíhalo a bylo tedy i z tohoto souhrnu důkazů zřejmé, že i tento konkrétní důkaz byl důkazem autentickým. Tvrzený důvod žalobců k vydržení však tato listina podle přesvědčení soudu ani tak nezakládá (viz níže). U ostatních listinných důkazů pochybnosti o jejich pravosti a věcné správnosti nevyvstaly, respektive nic takového ani nebylo ze strany žalované či případně žalobců nebylo namítáno. Co se týče daňového přiznání k dani z nemovitých věcí a dodatečného daňového přiznání, pak z těchto listin podle názoru soudu vyplývalo pouze to, že a) žalobkyně platila daň za pozemek parc. č. , Anonymizováno, avšak z těchto důkazů soud nemohl učinit tvrzený závěr, že by podala a) žalobkyně přiznání za předmětné pozemky.

26. Soud již neprováděl k důkazu další navržené důkazy, tedy výslechy dalších navrhovaných svědků ze strany žalobců, stejně tak ani k důkazu neprovedl účastnický výslech b) žalobce. Soud byl přesvědčen, že důkazy, které byly v řízení provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření, a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

27. Po provedeném dokazování učinil soud tento bezpečný závěr o skutkovém stavu věci: Pozemky parc. č. , Anonymizováno, vznikly rozparcelováním původních parcel , Anonymizováno, . Pozemky parc. č. , Anonymizováno, vznikly ze sousedního pozemku za účelem narovnání hranic mezi pozemky. Rozparcelování bylo provedeno geometrickým plánem zpracovaným koncem roku 1996. Původní vlastnictví k parcelám , Anonymizováno, náleželo spoluvlastníkům, kterými byli a) žalobkyně a československý stát. Z Československého státu přešlo vlastnictví k podílu na město , adresa, , které podíl prodalo zůstaviteli (k této skutečnosti nebyly v řízení předloženy nabývací tituly, ale posloupnost vlastnického práva ve prospěch zůstavitele bylo možné dovodit ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy o smlouvy o vzájemné výměně části pozemků a LV na č.l. 34 části E). Kupní smlouvou ze dne , datum, prodala a) žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl na pozemcích , Anonymizováno, zůstaviteli a jeho manželce. Na základě této smlouvy byla provedena změna vlastnického práva v katastru nemovitostí ke dni 13. 1. 1997 a manželé se stali jedinými vlastníky těchto pozemků. Tato kupní smlouva byla jediným dokumentem vedoucím ke změně vlastnického práva, který a) žalobkyně podepsala. Žádnou jinou smlouvu, která by byla nabývacím titulem vlastnického práva k předmětným pozemkům a) žalobkyně v řízení nepředložila a ani nikdy nepodepsala. Dokazováním bylo sice prokázáno, že a) žalobkyně se kolem roku 1996 domlouvala se zůstavitelem , jméno FO, na koupi a směně pozemků, ale bohužel tato jejich jednání nevedla k podpisu konkrétního nabývacího titulu, který by byl podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. V roce 2012 mezi žalobkyní a zůstavitelem probíhala opět jednání, která měla vést k převodu vlastnického práva na žalobkyni a jejího manžela. Jejich jednání opět nevyústilo v uzavření jakékoliv smlouvy, která by byla nabývacím titulem a podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí ve vztahu k předmětným nemovitostem. Veškerá jednání byla ukončena smrtí zůstavitele ke dni , datum, . Protože byli předmětné pozemky ke dni smrti zůstavitele vedeny ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky, byly v rámci pozůstalostního řízení sepsány jako majetek spadající do pozůstalosti. Protože byla pozůstalost značně předlužena, byla nařízena její likvidace a předmětné pozemky byly sepsány do majetkové podstaty. Žalobci nemohli být v dobré víře, že by předmětné pozemky kdy nabyli do jejich vlastnictví, respektive že by z objektivních důvodů tyto předmětné pozemky mohli považovat za jejich vlastnictví, jestliže v minulosti minimálně a) žalobkyně řešila záležitosti ohledně vlastního prodeje nemovitostí a musela si být vědoma, co je potřebné k tomu, aby mohli žalobci nabýt předmětné pozemky do jejich vlastnictví. Na tomto závěru pak nemohlo skutečně nic změnit ani to, že žalobci na pozemcích fakticky hospodařili, ani to, že zemřelý zůstavitel , jméno FO, s nimi (s a) žalobkyní) jednal ohledně předmětných pozemků a zároveň nikdy vůči jejich nakládání s předmětnými pozemky ničeho nenamítal. (viz právní hodnocení)

28. Po právní stránce byla věc posouzena podle těchto zákonných ustanovení:

29. Na prvním místě se soud zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas. Podle § 224 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS), ten, kdo tvrdí, že určitý majetek nepatří do likvidační podstaty, neboť to nepřipouští jeho právo k majetku, se může žalobou domáhat vyloučení označeného majetku z likvidační podstaty. Žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle § 222. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout. Oznámení o soupisu majetku do likvidační podstaty bylo žalobcům doručeno dne 19. 7. 2022. Žaloba byla k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti podána dne 15. 8. 2022, žaloba byla podána před uplynutím uvedené lhůty podle § 224 odst. 2 ZŘS a byla tedy podána včas. Ostatně ani žalovaná ničeho nenamítala ve vztahu k uplynutí stanovené lhůty k podání žaloby.

30. Soud měl pak za to, že oběma žalobcům, jakožto manželům svědčí aktivní věcná legitimace v řízení. Přestože vlastníkem původních pozemků parc. č. , Anonymizováno, byla jen a) žalobkyně, z důkazů, které žalobci v řízení předložili (např. návrh kupní smlouvy z roku 2012) vyplývá, že žalobci měli v úmyslu, aby předmětné pozemky nabyli jako manželé, do jejich společného jmění manželů. V případě žalobců, se jednalo o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 OSŘ, kdy úkon jednoho z nerozlučných společníků platí i pro druhého.

31. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobci tvrdili, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyli vydržením s počátkem držby od 9. 1. 1997, byly podmínky pro vydržení posuzovány podle předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ).

32. Podle § 134 ObčZ oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

33. Podle § 129 odst. 1 ObčZ držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

34. Podle § 130 odst. 1 ObčZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

35. Vydržení je originárním způsobem nabytí vlastnického práva dlouhodobou držbou. Vlastnické právo vydržením nabývá držitel ze zákona (není tedy třeba přistoupení další skutečnosti, jako např. zápisu do veřejného seznamu), a to uplynutím posledního dne vydržecí doby. To má za následek, že dosavadní vlastník vlastnické právo ztrácí a vůči vydržiteli nemá na nárok na náhradu za pozbytí vlastnického práva. Vydržení je založeno na myšlence, že dlouhodobě trvající faktický stav je třeba uvést do souladu se stavem právním, a to z důvodu právní jistoty. Předpokladem vydržení je oprávněná držba držitele a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel nemovitou věc nepřetržitě v držbě. Aby někdo mohl být považován za držitele, musí věc fakticky ovládat a nakládat s ní jako s vlastní. Aby se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí nejen věc fakticky ovládat a nakládat s ní jako s vlastní, ale zároveň musí být v dobré víře, že mu věc patří. Pojem dobré víry musí být hodnocen nikoli pouze z hlediska osobního přesvědčení držitele, tj. ze subjektivních hledisek, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Dobrou víru nelze jako psychický stav přímo prokazovat, ale lze na ni usuzovat z okolností, v nichž se tento stav projevuje. Důkazní břemeno ohledně okolností dobré víry tíží držitele. Od držitele je potřebné rozlišovat detentora, tj. toho, kdo věc pouze fakticky ovládá, ale nenakládá s ní jako s vlastní. V souvislosti s dobrou vírou je poukazováno na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. III- ÚS 50/04 , který konstatoval, že „…při posouzení otázky, zda byl držitel v dobré víře, že mu věc patří je třeba vycházet z toho, zda při zachování běžné opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem případu po každém subjektu práva požadovat, držitel měl nebo mohl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu věc patří, přičemž se vychází z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti…“.

36. V projednávané věci bylo rozhodující posoudit, zda žalobci mohli nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením. Jak již bylo uvedeno shora, k vydržení je zapotřebí oprávněná držba trvající nepřetržitě 10 let. Stejně tak soud rozvedl, koho je možno považovat za oprávněného držitele, když tímto se myslí ten, kdo věc fakticky ovládá a nakládá s ní jako s vlastní, ale zároveň musí být v dobré víře, že mu věc patří. Nebylo sporu o tom, že žalobci předmětné pozemky fakticky užívají více než deset. Spor panoval ohledně toho, zda byli žalobci (mohli být) v dobré víře o tom, že jim věc patří, a to právě s přihlédnutím ke všem objektivním okolnostem této projednávané věci. Z provedeného dokazování mohl soud bezpečně uzavřít, že jedinou kupní smlouvou, kterou a) žalobkyně (potažmo oba žalobci) podepsala, byla kupní smlouva ze dne 20. 12. 1996 (kterou žalobkyně podepsala 9. 1. 1997 a právní účinky podle ní nastaly k datu 13. 1. 1997), přičemž jejím obsahem bylo pouze to, že žalobkyně prodává zůstaviteli , jméno FO, a jeho manželce spoluvlastnický podíl na parc. č. , Anonymizováno, . Sama a) žalobkyně při své účastnické výpovědi potvrdila, že žádnou jinou smlouvu s manželi , jméno FO, nepodepisovala, spokojila se s faktickým stavem, kdy ani jí, ani jejímu manželovi nikdo nebránil v užívání předmětných pozemků, nic dalšího ve věci ověření fakticity vlastnictví k předmětným pozemkům v inkriminované době neučinila. Přestože měl soud za bezpečně prokázané, že mezi žalobci a , jméno FO, (zůstavitelem) probíhalo jednání ohledně případné koupě či směny pozemků, toto jednání nevedlo k tomu, že by byla podepsána jakákoli jiná smlouva, která by byla nabývacím titulem k předmětným pozemkům ve prospěch žalobců. Žalobkyni muselo být již v té době známo, že pro vznik vlastnického práva je zapotřebí uzavřít nějakou smlouvu ať kupní či směnnou apod. Musela jí být tato skutečnost známa podle přesvědčení soudu i z toho důvodu, že sama a) žalobkyně uzavírala (podepisovala) v roce 1997 (9. 1. 1997) kupní smlouvu se zůstavitelem a jeho manželkou, kterou došlo k prodeji podílu na parc. č. , Anonymizováno, právě ve prospěch manželů , jméno FO, . Soud tak jednoznačně souhlasil i s žalovanou, že od 9. 1. 1997 tedy nemohl započít běh desetileté vydržecí doby, protože a) žalobkyně, respektive žalobci, nemohli být v dobré víře, že došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem a že vlastnické poměry k předmětným pozemkům byly vyřešeny a žalobci tak mohou tyto předmětné pozemky užívat s vědomím a oprávněným přesvědčením, že jsou jejich vlastní. Bylo nutné zdůraznit, že a) žalobkyně, (ani případně b) žalobce), nemohla být v dobré víře v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 9. 1. 1997, neboť uvedená smlouva se fakticky týkala jiných pozemků, žalobkyně zde byla v postavení prodávající a dále také proto, že žádná jiná smlouva, která by se týkala převodu předmětných pozemků, již nikdy podepsána nebyla, taková smlouva neexistovala a nemohla tedy ani nastat situace, že by zde existoval minimálně putativní titul ve vztahu k předmětným pozemkům právě v podobě uzavřené smlouvy (kupní či směnné, případně darovací). Žalobkyně s rozumem průměrného člověka nemohla očekávat, že když se zůstavitelem , jméno FO, žádnou smlouvu skutečně neuzavřela, nepodepsala, že jí jen na základě návrhů dohod a ústních ujednání vlastnické právo vznikne, když minimálně měla předchozí zkušenost ve vztahu k uzavřené kupní smlouvě z roku 1997. Podle názoru soudu byli a) žalobkyně, stejně tak jako b) žalobce, v tomto ohledu velmi laxní a počínali si neopatrně, když od roku 1997 situaci s pozemky nijak neřešili a neověřovali si ani, jaký je faktický právní stav ve vztahu k předmětným pozemkům, ani se v inkriminované době nedomáhali uzavření takové smlouvy, když na jedné straně o uzavření takové smlouvy a) žalobkyně s , jméno FO, hovořila, a na straně druhé po relativně dlouhou dobu ve vztahu k takovému právnímu jednání nečinila aktivně žádné kroky. Nelze přisvědčit žalobcům, že by bylo možno usuzovat na jejich dobrou víru z toho, že od roku 1996 platili daň z nemovitých věcí za předmětné pozemky, neboť z předloženým daňových přiznání pouze vyplynulo, že byla přiznána daň za původní parcelu č. , Anonymizováno, , ale předmětné pozemky zde vůbec uvedeny nebyly, nebylo tedy ani v tomto směru bezpečně zjištěno, že by se vyměřená daň týkala fakticky těchto předmětných pozemků.

37. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobci, z důvodu absence dobré víry, vlastnické právo k předmětným pozemkům ke dni 9. 1. 2007 vydržet nemohli.

38. Žalobci dále tvrdili, že vlastnické právo mohli nabýt mimořádným vydržením k datu 9. 1. 2017. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018 je možné podmínky pro mimořádné vydržení použít i na předchozí právní úpravu. Podle § 1095 NOZ platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Podle § 3066 NOZ však doba pro mimořádné vydržení neskončí u nemovitých věcí dříve než uplynutím 5 let od účinnosti tohoto zákona. Vydržecí doba by tedy uplynula až dne 1. 1. 2019.

39. Předpokladem mimořádného vydržení jsou mimo právo způsobilé k vydržení a vydržecí dobu 20 let, také absence nepoctivého úmyslu držitele. Mimořádné vydržení umožňuje nabýt vlastnické právo vydržením i tomu držiteli, který nemá právní titul nabytí. Podmínkou není ani držba poctivá, ovšem nepoctivý úmysl vydržení brání. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 se uvádí, že nepoctivý úmysl držitele může spočívat ve zjištění, že vlastníkem věci je někdo jiný. V souzené věci žalobci v roce 2012 vyvolali se zůstavitelem opětovná jednání ohledně pozemkového vypořádání, protože zjistili, že jako vlastníci předmětných pozemků evidovaní nejsou. Zjistili, že vlastníkem je stále zůstavitel a jeho manželka. Žalobci tedy věděli, že jim vlastnické právo k pozemkům nenáleží, ostatně i předtím, jak bylo výše uvedeno, nemohli být žalobci s ohledem ke všem objektivním skutečnostem v dobré víře, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí. V popsaném jednání žalobců soud shledal nedostatek dobré víry a ve své podstatě lze v jejich liknavém přístupu k projednávané věci z hlediska vlastnictví k předmětným pozemkům spatřovat nepoctivý úmysl, který tak jednoznačně brání tomu, aby nabyly předmětné pozemky případným mimořádným vydržením.

40. Vzhledem k tomu, že soud neshledal, že by u žalobců byly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva vydržením řádným a ani mimořádným ve vztahu k předmětným pozemkům, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. (výrok I).

41. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak plně úspěšné žalované přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby v částce 3 100 Kč podle tarifní hodnoty 50 000 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 11 úkonů právní služby tj. 31 100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), a to podle ustanovení:- § 11 odst. 1 písm. a) AT - příprava a převzetí zastoupení,- § 11 odst. 1 d) AT - vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2022, vyjádření ve věci ze dne 15. 2. 2023, vyjádření ze dne 30. 5. 2023 a ze dne 26. 7. 2023 – za obě vyjádření byla přiznána odměna jako za jeden úkon, neboť vyjádření ze dne 26. 7. 2023 doplňovalo vyjádření ze dne 30. 5. 2023,- § 11 odst. 1 písm. g) AT účast při jednání soudu a to konkrétně účast u soudního jednání 24. 1. 2023, účast u soudního jednání dne 2. 5. 2023 (2x), účast u soudního jednání dne 5. 9. 2023 (2x)),- § 11 odst. 1 písm. f) AT nahlížení do spisu,dále náklady řízení spočívaly v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 3 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 AT), náhradu za ztrátu času advokáta za 2 půlhodiny po 100 Kč tj. celkem 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 34 200 Kč. Náhradu nákladů řízení jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně, byť toto nebylo v předmětném výroku uvedeno doslovně, avšak podle názoru soudu toto vyplývalo z povahy tohoto řízení a rovněž z postavení žalobců v tomto řízení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ a prodloužena na 30 dní, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)