9 C 139/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 42 443 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37.334 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37.334 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 11,75 % ročně z částky 30.364,60 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok z úvěru dosáhne za celou dobu od [datum] do zaplacení částky ve výši 104.544 Kč, částku ve výši 5.109,80 Kč představující smluvní pokutu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z úvěru ve výši 64,58 % ročně z částky 30.364,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.256,88 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.301 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 42.443 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, úrokem z úvěru ve výši 64,58 % ročně z částky 30.364,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.256,88 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 11,75 % ročně z částky 30.364,60 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok z úvěru dosáhne za celou dobu od [datum] do zaplacení částky ve výši 104.544 Kč, a částky ve výši 5.109,80 Kč představující smluvní pokutu. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 31.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,58 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách ve výši 1.815 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5. splátky k datu [datum] a v souladu se Smlouvou došlo k datu [datum] k zesplatnění celého úvěru. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 35.237,54 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od [datum] ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5.109,80 Kč za dobu od [datum] do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne [datum] ze strany žalobkyně. Žalobkyně tak byla nucena se domáhat svého práva podáním této žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 10. 2022 č.j. 9 C 139/2022-41 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou.

4. Opomenutím soudu nebyla takto vyzvána žalobkyně, avšak i přes tuto skutečnost měl soud za to, že nařízení jednání by pouze navyšovalo náklady tohoto řízení a z tohoto důvodu i přes toto opomenutí rozhodoval bez nařízení jednání, když neměl za to, že by snad takovým postupem zkrátil žalobkyni na jejích právech, zvláště za situace, kdy nebylo nutné poskytovat jí poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ. Soud pak s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že tento souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

5. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

6. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobkyně s žalovaným uzavřeli Smlouvu [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 31.000 Kč. Jak bylo dále zjištěno ze Smlouvy, poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,58 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 1.815 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalobkyně vyplnila s žalovaným i Předsmluvní formulář a rovněž provedla řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného, jak soud zjistil z Hodnocení klienta, historie transakcí na účtu žalovaného, pracovní smlouvy žalovaného, jakož i mzdových lístků a potvrzení o výši mzdy žalovaného u [právnická osoba] a.s. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. V samotné Smlouvě bylo pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, kdy soud zjistil prodlení s úhradou splátek na straně žalovaného z karty klienta. Jak dále soud zjistil z karty klienta, žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek od samého počátku, ale fakticky hradil splátky až do [datum], kdy již neuhradil 5. splátku splatnou k datu [datum] a v důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy. Podle tohoto bodu Smlouvy totiž platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5. splátky k datu [datum] a v souladu se Smlouvou došlo k datu [datum] k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný informován Oznámením ze dne [datum]. Na možnost zesplatnění celého úvěru byl žalovaný upozorněn již výzvou k zaplacení ze dne [datum], respektive ze dne [datum]. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 35.237,54 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od [datum] ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5.109,80 Kč za dobu od [datum] do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne [datum] ze strany žalobkyně. Žalobkyně tak byla nucena se domáhat svého práva podáním této žaloby.

7. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

8. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval, a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že bylo možno učinit spolehlivý závěr o poskytnutí úvěru ve výši 31.000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně na základě platně uzavřené Smlouvy (o úvěru) ze dne [datum]. Stejně tak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy a žalobkyně byla oprávněna odstoupit od Smlouvy, respektive zesplatnit celý úvěr, když mezi účastníky bylo mimo jiné ujednáno přičítání úroků a dalších dlužných částek k jistině, přičemž tedy i přirostlé úroky mohly být dále úročeny. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni jak poskytnutý částku úvěru spolu s příslušenstvím, tak i smluvní pokuty, které byly řádně mezi účastníky pro případ prodlení žalovaného ujednány ve Smlouvě, a které soud rovněž považoval za platně sjednané. (viz dále právní hodnocení)

9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou Smlouvou.

10. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

16. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

18. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

19. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

20. Soud považoval tuto Smlouvu za platně uzavřenou. Soud jako neplatnou posoudil pouze část Smlouvy týkající se úroku z úvěru ve výši 64,58 % ročně z částky 30.364,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1.256,88 Kč, když takové ujednání s přihlédnutím například k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 89/2020 a sp.zn. 20 Cdo 644/2021 (byť zde se jednalo o řízení exekuční) shledal v rozporu s dobrými mravy, neboť takový úrok odporuje obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a právním principům společenského řádu, když poskytnutou částku navyšuje na více než polovinu. Smyslem úroků z úvěru je pro poskytovatele získat oprávněný zisk, nicméně o oprávněnosti při dvojnásobku poskytnuté částky nelze hovořit. Za takové situace tedy soud posoudil část smlouvy týkající se úroku z úvěru podle ustanovení § 588 NOZ jako absolutně neplatné ujednání a úroky z úvěru v uvedené výši žalobkyni nepřiznal. V daném případě pak soud vycházel v řešení otázky platnosti, respektive neplatnosti části právního jednání (rozuměj předmětné Smlouvy) i z dikce § 588 věta první NOZ, kdy soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V tomto ustanovení NOZ jsou řešena východiska pro posuzování tzv. absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti je tedy třeba přihlížet z úřední povinnosti, a to i když se strany na ni neodvolají, resp. i proti jejich vůli. Význam neplatnosti ve smyslu působení vůči každému (erga omnes) má své opodstatnění v ochraně obecných zájmů. Působí-li neplatnost ve prospěch určité osoby, působí tak i proti její vůli. Ke vzniku absolutní neplatnosti není zapotřebí zvláštního aktu, tj. ani projevu vůle, ani žaloby, ani konstitutivního rozhodnutí soudu. Pokud soud přihlíží k absolutní neplatnosti, může to vyjádřit v odůvodnění a výjimečně i v určovacím výroku svého rozhodnutí. Absolutní neplatnost znamená, že v zásadě právní jednání nepůsobí od samého počátku žádné právní následky. Takto bylo možno charakterizovat i právní jednání, tj. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným v části stanoveného úroku z úvěru. Nicméně ve zbylé části již soud přistupoval k uplatněnému nároku žalobkyně jako k nároku uplatněnému po právu, když žalobkyně požadovala výši úroku z úvěru ve stejné výši jako zákonný úrok z prodlení z dlužné částky jistiny odpovídající okamžiku prodlení a v tomto případě pak nebylo rozumného důvodu, aby ve zbylé části žalobě nevyhověl. Podle názoru soudu totiž případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Naopak soud považoval ve zbylé části nárok žalobkyně za zcela opodstatněný, neboť nemohlo být sporu o tom, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 31.000 Kč a dokonce mezi ní a žalovaným bylo ujednáno, že příslušenství přiroste k jistině, pakliže se žalovaný opozdí se splátkou úvěru a dojde k zesplatnění celé zbylé části dluhu na úvěru a jeho příslušenství. Žalobkyně pak zároveň podle názoru soudu řádně zjišťovala i úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se pak dostal i do prodlení s úhradou dluhu od [datum], kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobcem vyzván, žalobě vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny úvěru, poplatku a rovněž ve vztahu ke smluvní pokutě, kterou neshledal rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 NOZ a ani se nejednalo o jednání ve smyslu § 588 OZ, kdy ostatně ani nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty žalovaný nijak nenamítal z důvodu vlastní procesní pasivity. Stejně tak žalobě vyhověl i ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení, avšak soud žalobu částečně zamítl pro výše uvedené důvody ve vztahu k obchodnímu úroku z úvěru. (výrok I. a II.)

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 OSŘ, podle kterého platí, že I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v plné výši. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Převážně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 2.123 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 1.500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 378 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 4.301 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)