9 C 144/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 351 882,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 343 416,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 3,80 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, částku ve výši 8 465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 107,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 741,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 51 065,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 351 882,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč s tím, že žalovaný měl povinnost vrátit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 103 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 25. 11. 2021. Žalovaný pak měl uhradit nejen poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž i sjednaný úrok z úvěru ve výši 3,80 % ročně. Žalovaný opakovaně porušil podmínky úvěrové smlouvy a žalobkyně využila svého práva a k datu 18. 12. 2024 úvěr zesplatnila, přičemž stanovila žalovanému zaplacení dlužné částky nejpozději k datu 5. 2. 2025. K datu zesplatnění úvěru pak činil dluh na jistině úvěru 335 116,62 Kč, na poplatcích částku ve výši 8 300 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2021 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. hodnota (Smlouva), na jejímž základě byla žalovanému vydána osobní kreditní karta a poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který mohl opakovaně čerpat až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. č. účtu. I v tomto případě měl žalovaný povinnost vyčerpanou částku úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě, což však nečinil a dlužil žalobkyni částku 8 465,51 Kč, když žalobkyně měla zároveň nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 13,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení od 14. 2. 2025. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024 oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 7. 2. 2025.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 22. 7. 2025 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2025 č.j. 9 C 144/2025-67 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 22. 7. 2025 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem. Soud s ohledem na souhlas žalobkyně a pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že žalovaným na základě jeho žádosti dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč s tím, že žalovaný měl povinnost vrátit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 103 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 25. 11. 2021. Žalovaný pak měl uhradit nejen poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž i sjednaný úrok z úvěru ve výši 3,80 % ročně. Žalovaný pak měl uhradit nejen poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž i sjednaný úrok z úvěru. Poskytnutý úvěr pak měl sloužit ke konsolidaci jeho předchozích dluhů u žalobkyně. Celková částka, kterou měl při řádném splácení žalovaný uhradit byla ve výši 581 352,89 Kč. Součástí smlouvy byly i Všeobecné podmínky žalobkyně a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, dále Sazebník žalobkyně a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný opakovaně porušil podmínky úvěrové smlouvy a žalobkyně využila svého práva a k datu 18. 12. 2024 úvěr zesplatnila, přičemž stanovila žalovanému zaplacení dlužné částky nejpozději k datu 5. 2. 2025. K datu zesplatnění úvěru pak činil dluh na jistině úvěru 335 116,62 Kč, na poplatcích částku ve výši 8 300 Kč, jak mohl soud zjistit z historického výpisu k úvěrové smlouvě a zesplatnění úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2021 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. hodnota (Smlouva), na jejímž základě byla žalovanému vydána osobní kreditní karta a poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který mohl opakovaně čerpat až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. č. účtu. I v tomto případě měl žalovaný povinnost vyčerpanou částku úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě, což však nečinil a dlužil žalobkyni částku 8 465,51 Kč, když žalobkyně měla zároveň nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 13,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení od 14. 2. 2025, jak opět mohl soud zjistit z periodických výpisů ke kreditní kartě. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024 oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 7. 2. 2025. Všechny upomínky a výzvy byly žalovanému řádně doručovány, jak soud mohl zjistit i z doručenek a online sledování zásilek.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč a dále měl od žalobkyně ještě kreditní kartu s možným opakovaným čerpáním kreditního úvěru ve výši 10 000 Kč. Oba úvěry měl řádně splácet, avšak tak nečinil a žalobkyně od obou smluv odstoupila, informovala žalovaného o jeho dlužných částkách. Žalovaný tak dlužil žalobkyni částku ve výši 343 416,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 3,80 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a dále částku ve výši 8 465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 107,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 741,12 Kč 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 500 000 Kč a ve výši 10 000 Kč poskytnut a jakou částku bude nucen splatit.

12. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalovanému poskytnuta, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena.

13. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

14. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

16. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

17. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

18. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

20. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč a dále měl od žalobkyně ještě kreditní kartu s možným opakovaným čerpáním kreditního úvěru ve výši 10 000 Kč. Oba úvěry měl řádně splácet, avšak tak nečinil a žalobkyně od obou smluv odstoupila, informovala žalovaného o jeho dlužných částkách. Žalovaný tak dlužil žalobkyni částku ve výši 343 416,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 3,80 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a dále částku ve výši 8 465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 107,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 741,12 Kč. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh, který mu vznikl, neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení i úroku z úvěru, které byly žalobkyní požadovány. (výrok I.)

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 14 076 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty ve výši 351 882,13 Kč tj. ve výši 9 740 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 29 220 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025) a DPH ve výši 21 % tj. 6 419,70 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 51 065,70 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.