9 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 24 691,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24.691,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 23.491,73 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 21,99 % ročně z částky 23.491,73 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 23.491,73 Kč za dobu od 11. 10. 2019 do 13. 2. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.440 Kč k rukám žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24.691,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 23.491,73 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 21,99 % ročně z částky 23.491,73 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 23.491,73 Kč za dobu od 11. 10. 2019 do 13. 2. 2020. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným dne 3. 6. 2019 Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal dodržet na účtu měsíční kreditní příjem a nepřekročit na účtu povolený limit. Žalovaný tyto podmínky porušil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně pak využila svého práva a k datu 11. 10. 2019 převedla nepovolenou částku přečerpání účtu ve výši 23.491,73 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila tuto částku žalovanému uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak žalovaný ani tak nic nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný k datu 13. 2. 2020 s tím, že žalovaný dlužil celkově částku 24.691,73 Kč, která byla tvořena jistinou ve výši 23.491,73 Kč, sjednanou smluvní pokutou ve výši 1.200 Kč a dále měla právní předchůdkyně žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021, avšak svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 23. 9. 2021 ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobcem.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2021 č.j. 9 C 156/2021-42 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 23. 9. 2021 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v podané žalobě.

4. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 3. 6. 2019 Smlouva o Bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal dodržet na účtu měsíční kreditní příjem v minimální výši 50 % povoleného limitu a nepřekročit na účtu povolený limit. Žalovanému byla poskytnuta i debetní karta Debit VISA Standard. Součástí Smlouvy byl Sazebník poplatků platný od 1. 12. 2016, Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Stejně tak byly žalovanému poskytnuty Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 3. 6. 2019. Žalovaný tyto podmínky porušil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr řádně a včas nesplácel, jak soud zjistil z transakční historie, respektive z výpisu z úvěrového účtu, kdy z tohoto listinného důkazu zjistil, že k datu 25. 1. 2021 byl debetní zůstatek ve výši 23.491,73 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak využila svého práva a k datu 11. 10. 2019 převedla nepovolenou částku přečerpání účtu ve výši 23.491,73 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila tuto částku žalovanému uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, když mu toto oznámila dopisem ze dne 12. 10. 2019. Žalovaný ani tak nic nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný k datu 13. 2. 2020 a Oznámením o zesplatnění ze dne 15. 2. 2020 toto sdělila i žalovanému s tím, že žalovaný dlužil celkově částku 24.691,73 Kč, která byla tvořena jistinou ve výši 23.491,73 Kč, sjednanou smluvní pokutou ve výši 1.200 Kč a dále měla právní předchůdkyně žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021, avšak svůj dluh neuhradil.

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné bylo, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 3. 6. 2019 Smlouva o Bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal dodržet na účtu měsíční kreditní příjem v minimální výši 50 % povoleného limitu a nepřekročit na účtu povolený limit. Žalovanému byla poskytnuta i debetní karta Debit VISA Standard. Žalovaný však své povinnosti nedodržel, porušil smluvní podmínky, kdy se dostal do nepovoleného debetu s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně pak využila svého práva a k datu 11. 10. 2019 převedla nepovolenou částku přečerpání účtu ve výši 23.491,73 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila tuto částku žalovanému uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, ale žalovaný již nic neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě dluhu.

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dále podle § 3028 odst. 3 NOZ, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již úpravu novou tj. NOZ, a to ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám. Stejně tak podle tohoto právního předpisu soud posuzoval i postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem a žalobcem.

9. Podle § 2662 NOZ smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

10. Ve smyslu § 2674 NOZ majitel účtu může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby, i když je smlouva uzavřena na dobu určitou.

11. Dále podle § 2675 odst. 1 NOZ platí, že ten, kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu. V případě, že poruší majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost, pak podle odst. 2 téhož ustanovení může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby.

12. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

15. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

16. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

18. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 3. 6. 2019 Smlouva o Bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal dodržet na účtu měsíční kreditní příjem v minimální výši 50 % povoleného limitu a nepřekročit na účtu povolený limit. Žalovanému byla poskytnuta i debetní karta Debit VISA Standard. Žalovaný však své povinnosti nedodržel, porušil smluvní podmínky, kdy se dostal do nepovoleného debetu s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně pak využila svého práva a k datu 11. 10. 2019 převedla nepovolenou částku přečerpání účtu ve výši 23.491,73 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila tuto částku žalovanému uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, ale žalovaný již nic neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný dlužil celkově částku 24.691,73 Kč, která byla tvořena jistinou ve výši 23.491,73 Kč, sjednanou smluvní pokutou ve výši 1.200 Kč a dále měla právní předchůdkyně žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, přičemž tato výše pak je stanovená nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána právním předchůdcem žalobce i žalobcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství, přičemž aktivní legitimaci žalobce měl soud za prokázanou platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 988 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.440 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)