9 C 158/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím a částky 617 Kč a částky 568 Kč jako smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. 9. 2020 do 7. 4. 2021 ve výši 178,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1.070 Kč za dobu od 21. 9. 2020 do 7. 4. 2021 a dále částku ve výši 617 Kč odpovídající nákladům na vymáhání pohledávky a částku ve výši 568 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 4.000 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 10. 2. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. 9. 2020 do 7. 4. 2021 ve výši 178,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1.070 Kč za dobu od 21. 9. 2020 do 7. 4. 2021 a dále částku ve výši 617 Kč odpovídající nákladům na vymáhání pohledávky a částku ve výši 568 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 4.000 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 10. 2. 2021. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že dne 21. 8. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.920 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka měla být uhrazena nejpozději do 20. 9. 2020 Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobce [webová adresa], přičemž žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení s vrácením úvěru pak byla mezi účastníky sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobce požadoval částku ve výši 568 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 4.000 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 10. 2. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2020 či ze dne 4. 5. 2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 11. 10. 2021 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2021 č.j. 9 C 158/2021-36 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 11. 10. 2021 spolu s žalobou. Žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalované v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu, kdy bylo bezpečně z předložených listinných důkazů ze strany žalobce zjištěno, že dne 21. 8. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.920 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka měla být uhrazena nejpozději do 20. 9. 2020 Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobce [webová adresa], přičemž žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení s vrácením úvěru pak byla mezi účastníky sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobce požadoval částku 568 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 4.000 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 10. 2. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2020 či ze dne 4. 5. 2021.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.

8. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 4.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobce mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalovanému poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

11. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje.

12. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

15. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

16. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

18. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

20. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

21. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

22. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

23. Soud měl jednoznačně za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč, který měl vrátit spolu s poplatkem (úrokem z úvěru) a pro případ porušení smluvních povinností a ukončení smluvního vztahu měl žalobce (jeho právní předchůdce) vůči žalovanému právo na vrácení všech peněžních prostředků i na smluvní pokutu. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaný pak nejen dlužil konkrétní částku, ale dostal se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh, který mu vznikl, neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobcem i jeho přechůdcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení i úroku z úvěru, který byl žalobcem požadován, jakož i ve vztahu ke smluvní pokutě, která byla ze strany žalobce ponížena na částku 568 Kč, stejně tak i ve vztahu k řádně vyčíslenému příslušenství v souvislosti s vymáháním pohledávky za žalovaným. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

24. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)