9 C 166/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Daliborem Kalcsem se sídlem Resslova 956/13, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 240 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 506,39 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč k rukám žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] vypočteného z jednotlivých dlužných částek za neuhrazený televizní tzv. koncesionářský poplatek v období od [datum] do [datum], kdy konec úročení učinila k datu sepisu žaloby dne [datum]. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaný vlastnil televizní přijímač a měl tak povinnost se přihlásit jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobkyní a platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném a účinném znění, poplatek ve výši [částka] měsíčně s účinností od [datum]. Žalovaný svou povinnost se přihlásit jako vlastník televizního přijímače splnil již k datu [datum], přičemž tedy měl řádně platit měsíčně uvedenou částku ve výši [částka]. Za dobu od měsíce února roku 2018 do měsíce ledna roku 2020 však tuto svou povinnost nesplnil, když za uvedené období neuhradil žádný měsíční koncesionářský poplatek, tj. celkem takto neuhradil koncesionářský poplatek za 24 měsíců. Celkově tak za uvedené období dlužil na televizních (koncesionářských) poplatcích částku ve výši [částka], a to právě z titulu nezaplacených poplatků, ač k této povinnosti byl ze strany žalobkyně řádně upomínán. Žalovaný však nikterak na takovou výzvu nereagoval a neuhradil dluh ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a byl pak i v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně tak vedle dlužné částky za poplatky požadovala i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu [datum] do [datum].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne [datum], když mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum] spolu s usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 12. 2020 č.j. 9 C 166/2020-24, kterým byl v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ, vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se tak vyjádřil jak k podané žalobě, tak i k této výzvě soudu. V tomto případě uvedl, že nesouhlasí s tím, že by mělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a zároveň projevil nesouhlas s podanou žalobou. K žalobou požadované částce pak uvedl, že nárok neuznává v žádné výši, podle něj se jednalo o neoprávněný nárok žalobkyně, neboť nevyužívá jejích služeb.

3. Soud tak nepostupoval v souladu s § 115a OSŘ, ale ve věci nařídil jednání na den [datum]. K tomuto jednání byli řádně předvoláni jak žalobkyně, tak i žalovaný. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila podáním ze dne [datum], kdy souhlasila s tím, aby bylo věc projednána v její nepřítomnosti a bylo takto na základě provedeného dokazování také rozhodnuto. Žalovaný se k jednání soudu dostavil, přičemž se vyjádřil k podané žalobě s tím, že se řádně odhlásil od služeb žalobkyně, nevlastní žádný přijímač již od roku 2017, což žalobkyni sdělil. Připustil, že i jeho vlastní procesní liknavostí byl v minulosti u zdejšího soudu odsouzen za dlužné koncesionářské poplatky v období, kdy podle vlastních slov již nevlastnil žádný televizní přijímač, který by byl schopen přijímat televizní signál. Za takové situace tedy navrhoval, aby byla žaloba zamítnuta. Soud s ohledem k těmto tvrzením pak poskytl žalovanému poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ k doplnění tvrzení, kdy fakticky toto odhlášení provedl, jakou formou, přičemž zároveň žalovaného vyzval i k tomu, aby k takto doplněným tvrzením označil i důkazy k jejich prokázání a stanovil žalovanému lhůtu 30 dnů.

4. Žalovaný doplnil svá tvrzení, přičemž soud konkludentně souhlasil s prodloužením stanovené soudcovské lhůty k doplnění tvrzení a důkazů, o což žalovaný požádal. Lhůta stanovená podle § 118b odst. 1 věty druhé OSŘ k doplnění rozhodných skutečností a navržení důkazů v rámci koncentrace řízení je lhůtou soudcovskou, nikoli zákonnou, kdy soud návrh účastníka na prodloužení soudcovské lhůty není oprávněn bez dalšího pominout, kdy je mu dána možnost faktického vyhovění návrhu na prodloužení soudcovské lhůty tím, že soud o tomto návrhu sice nerozhodne, avšak poskytne účastníkovi jím požadovaný časový prostor a nepříznivé následky spojené se zmeškáním lhůty vyvodí teprve tehdy, když účastník i v jím navržené prodloužené lhůtě zůstane nečinným. (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2189/2019, ze dne 21. 10. 2020)

5. Žalovaný pak v této souvislosti navrhl konkrétní důkaz, odhlášku ze dne [datum] – odhlášení televizního přijímače, kdy zároveň bylo možno v tomto případě provést také důkaz jeho účastnickým výslechem postupem podle § 131 odst. 1 OSŘ. K odročenému jednání na den [datum] se dostavil pouze žalovaný. Žalobkyně se k tomuto jednání nedostavila, ač si byla vědoma termínu jednání s ohledem na doručení protokolu z 1. jednání konaného dne [datum]. Soud pak musel ještě zdůraznit, že neměl žádný důvod pro odročování jednání konaného dne [datum], když žalobkyně se nijak neomluvila z tohoto jednání, ani se nijak nevyjádřila k průběhu 1. jednání.

6. Tak v rámci provedeného dokazování v tomto řízení měl soud za prokázané, že žalobkyně vedla žalovaného jako poplatníka evidovaného a přihlášeného k televizním poplatkům, jak soud zjistil z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty s.p. ze dne [datum]. Zároveň bylo také soudem zjištěno, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužných částek, jak bylo zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] spolu s kopií dodejky ze dne [datum] a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] spolu s kopií dodejky ze dne [datum]. Z přehledu předpisů a plateb, specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení ve vztahu k žalovanému pak zjistil, jak žalobkyně stanovila prodlení žalovaného a rovněž dlužnou částku koncesionářských poplatků.

7. Zároveň z předloženého listinného důkazu žalovaným při jednání dne [datum] odhlášky ze dne [datum] – odhlášení televizního přijímače soud měl za prokázané, že žalovaný toto odhlášení adresoval již dne [datum], kdy požadoval odhlášení k datu [datum]. K vysvětlení pak v rámci účastnického výslechu vypověděl, že v podstatě převzal toto přihlášení, respektive povinnost k úhradě koncesionářského poplatku po jeho tatínkovi, protože se nastěhovali s rodinou do rodinného domu po tatínkovi žalovaného. Žalovaný řádně hradil televizní poplatky, nicméně už v roce 2011 poprvé provedl odhlášení od poplatků. Toto provedl opakovaně a důvodem bylo to, že nevlastnil jakýkoliv televizní přijímač. Fakticky to pak datoval do roku 2016, ale první odhlášku provedl již v roce 2011. Žalovaný si byl vědom toho, že opakovaně mu byla zdejším soudem stanovena povinnost ve vztahu k tvrzeným dlužným koncesionářským poplatkům, přiznal, že bylo jeho chybou, že věci neřešil dříve, že nepoukazoval na špatnou evidenci žalobkyně, nesnažil se prokázat své odhlášení od povinnosti úhrady televizních koncesionářských poplatků. Žalovaný pak připustil i to, že bylo jeho chybou, že neprovedl odhlášení prostřednictvím České pošty, s.p.

8. Na základě předložených důkazů ze strany žalobkyně i žalovaného a tvrzení obou účastníků učinil soud ve věci závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že žalovaný byl přihlášen jako vlastník televizního přijímače k poplatkům od července roku 2005, přičemž tedy měl řádně platit měsíčně uvedenou částku ve výši [částka], kterou tedy původně řádně hradil, avšak nejpozději od počátku roku 2016 se odhlásil jako poplatník, kdy žalobkyni opakovaně sděloval již od roku 2011, že nevlastní žádný televizní přijímač, nepřijímá jakékoliv zařízení, které by bylo schopné příjmu televizního signálu. Soud tak měl za prokázané, že v období, které bylo předmětem tohoto řízení, tj. za dobu od měsíce února roku 2018 do měsíce ledna roku 2020 již nevlastnil žádné zařízení, které by bylo schopno televizního signálu, přičemž toto řádně žalobkyni sdělil a bylo pouze chybou v evidenci žalobkyně, že byl u ní i nadále veden jako poplatník koncesionářského poplatku. Za této situace tak žalobkyni nemohl vzniknout nárok na úhradu koncesionářských poplatků za období od měsíce února roku 2018 do měsíce ledna roku 2020.

9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

10. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném a účinném znění, (dále jen RaTvPopl), se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

11. Podle § 3 odst. 4 RaTvPopl jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

12. Podle § 5 odst. 1 RaTvPopl poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.

13. Dále podle § 6 RaTvPopl měsíční výše televizního poplatku činí [částka].

14. Ve smyslu § 7 odst. 1 RaTvPopl upravujícího placení poplatků pak poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

15. Konečně podle § 10 RaTvPopl nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

16. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný sice byl povinen jakožto vlastník televizního přijímače přihlášený k placení poplatků s účinností od měsíce července 2005 řádně platit měsíčně částku [částka] (respektive dříve částku ve výši [částka], [částka] a [částka] měsíčně), avšak následně nejpozději k počátku roku 2016 provedl odhlášení a učinil sdělení vůči žalobkyni o tom, že nevlastní žádný televizní přijímač. Jestliže pak toto sdělení, které učinil žalovaný opakovaně, žalobkyně řádně neevidovala, nebyl žalovaný schopen toto nijak v zásadě ovlivnit. Žalovaný tak nebyl povinen hradit koncesionářské poplatky ani v období od února 2018 do ledna 2020, ač bylo možno připustit, že žalovaný měl ke svým povinnostem přistupovat poněkud zodpovědněji a případně by bylo vhodné, aby tedy učinil vůči žalobkyni opětovně sdělení – čestné prohlášení ohledně odhlášení od koncesionářských poplatků respektive ohledně neexistence televizního přijímače v jeho rodinné domácnosti. Z uvedených důvodů tak žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] (výrok I.)

17. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy plně úspěšnému žalovanému náleželo právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v přiznané náhradě nákladů řízení žalovaného za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 39/13, tj. ve výši [částka] za vyjádření k žalobě, [částka] za přípravu a účast u jednání soudu dne [datum], [částka] za doplnění tvrzení, [částka] za přípravu a účast u jednání soudu dne 18. [datum], tedy [částka] Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ (výrok II.)