9 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované ve Slovenské republice bytem adresa žalované o zaplacení částky ve výši 8 436,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.436,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5.015,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 5.015,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 5.015,69 Kč za dobu od 22. 1. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 864,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 5.015,69 Kč za dobu od 3. 6. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 2.416,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 8.436,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o zápůjčce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřel dne 7. 4. 2017 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 10.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 18.917 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 10.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 8.917 Kč, kdy tento byl tvořen kapitalizovanými úroky ve výši 1.789 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.720 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 4.408 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední 60. splátka při řádném splácení měla být ve výši 273 Kč. Žalovaná však řádně nesplácela poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé částky k datu 1. 6. 2018, kdy byla splatná celá poskytnutá částka úvěru s příslušenstvím s tím, že poslední splátka byla žalovanou uhrazena k datu 13. 1. 2018 a žalovaná byla marným uplynutím lhůty v prodlení s úhradou týdenní splátky, a to od 21. 1. 2018. Žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobce na jistině 5.015,69 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 3.420,79 Kč, když došlo ze strany žalované k úhradě částky ve výši 10.299 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem ze dne 20. 1. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 13. 7. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2021 č.j. 9 C 17/2021-33 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne 13. 7. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění a totožný závěr o skutkovém stavu věci, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů ze strany žalobce prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 7. 4. 2017 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 10.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 18.917 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 10.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 8.917 Kč, kdy tento byl tvořen kapitalizovanými úroky ve výši 1.789 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.720 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 4.408 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední 60. splátka při řádném splácení měla být ve výši 273 Kč. Žalovaná však řádně nesplácela poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé částky k datu 1. 6. 2018, kdy byla splatná celá poskytnutá částka úvěru s příslušenstvím s tím, že poslední splátka byla žalovanou uhrazena k datu 13. 1. 2018 a žalovaná byla marným uplynutím lhůty v prodlení s úhradou týdenní splátky, a to od 21. 1. 2018. Žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobce na jistině 5.015,69 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 3.420,79 Kč, když došlo ze strany žalované k úhradě částky ve výši 10.299 Kč, což soud bezpečně zjistil z tabulky umoření k datu 27. 1. 2020. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 23. 4. 2020, která byla žalované řádně doručována prostřednictvím České pošty na adresu uváděnou žalovanou v rámci jejího bydliště v České republice, jak bylo možné zjistit z podacího lístku ze dne 24. 4. 2020. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem ze dne 20. 1. 2020, který byl pak žalované doručován na adresu v České republice i na adresu ve Slovenské republice, kterou jako bydliště na Slovensku zjistil i soud vlastním šetřením.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou právní úpravu ve vztahu k uzavřené smlouvě o zápůjčce.

8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo podle názoru soudu jednoznačně k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. NOZ. Tak podle § 2390 NOZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dále podle § 2391 odst. 1 NOZ platí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

10. Ve smyslu § 2392 odst. 1 věta prvá NOZ je umožněno smluvním stranám při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

11. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

12. Smlouva o zápůjčce uzavřená podle výše uváděných ustanovení zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté zápůjčky, přičemž pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu výše uvedenými ustanoveními upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o zápůjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení zápůjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, že dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že dlužník předmět zápůjčky řádně a včas nevrátil.

13. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně ve vztahu k dlužné částce a stejně tak i k příslušenství požadovanému ze strany žalobce. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva (o zápůjčce) ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky Smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu ze Smlouvy a rovněž i na požadované příslušenství. Neuhrazená část dluhu činila částku jistiny ve výši 5.015,69 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku ve výši 3.420,79 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky, přičemž byla i v prodlení s úhradou dluhu. Pokud šlo o posouzení nároku na zákonný úrok z prodlení, pak tento byl rovněž posuzován podle příslušných ustanovení NOZ, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)