9 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 79 139,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 79 139,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 139,88 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 10,90 % ročně z částky 79 139,88 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 766 Kč k rukám žalobkyně, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 79 139,88 Kč s příslušenstvím, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024 a nahrazení nákladů řízení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 6. 9. 2017 uzavřela s žalovanou Rámcovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Rámcová smlouva“) v souladu s Obchodními podmínkami , Anonymizováno, . Na základě Rámcové smlouvy, byl žalované aktivován u žalobkyně běžný účet č. , č. účtu, a žalovaná jej mohla začít plně využívat. V rámci Rámcové smlouvy žalovaná požádala žalobkyni také o úvěr ve výši 232 000 Kč, kdy došlo k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . V době poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zjistila úvěruschopnost žalované, a protože žalovaná splnila všechny smluví podmínky pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro užívání úvěru , Anonymizováno, ., byl žalované úvěr č. , hodnota, schválen a dne 13. 9. 2017 vyplacen na běžný účet žalované v plné výši. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 057 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 10,9 % p.a., splatných vždy ke každému 20 dni měsíce počínaje dnem 20. 10. 2017. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 20. 9. 2022. Splátky od 20. 10. 2017 do 25. 7. 2024 byly žalovanou splaceny, avšak počínaje splátkou ke dni 25. 8. 2024 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas, když dne 25. 8. 2024 bylo ze strany žalované zaplaceno pouze 14,21 Kč a dne 15. 10. 2024 bylo ze strany žalované zaplaceno pouze 1 118,20 Kč, přičemž jak částku ve výši 14,21 Kč, tak částku ve výši 1 118,20 Kč si žalobkyně započetla na úhradu jistiny splátky. Následně žalobkyně neeviduje žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila smluvní podmínky, přistoupila žalobkyně dne 29. 10. 2024 k zesplatnění úvěru. Zesplatnění oznámila žalované zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2024, zprávami na emailovou adresu žalované, do jejího internetového bankovnictví a SMS zprávou. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 79 139,88 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 2 256,33 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024. Na předžalobní výzvu nebylo žalovanou reagováno. Celkový dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke dni podání žaloby činil na jistině částku 79 139,88 Kč spolu w smluvním úrokem 10,90 % ročně z částky 79 139,88 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 139,88 Kč až od 8. 11. 2024 do zaplacení, přičemž žalobce požaduje dále také kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 a § 50m odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 14. 3. 2025.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2025 č.j. 9 C 17/2025-39 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou spolu s žalobou dne 14. 3. 2025 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 OSŘ a § 50m odst. 1, odst. 3 OSŘ. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila souhlas již dříve. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou (v inkriminované době pod příjmením , Anonymizováno, ) byla platně uzavřena dne 6. 9. 2017 Rámcová smlouva č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami , Anonymizováno, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalované aktivován u žalobkyně běžný účet č. , č. účtu, a žalovaná jej mohla začít plně využívat. V rámci rámcové smlouvy žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 232 000 Kč, kdy došlo k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Součástí byly i podmínky pro používání úvěru účinné od 16. 3. 2017 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V době poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zjistila úvěruschopnost žalované s tím, že úvěr byl řádně schválen a dne 13. 9. 2017 také poskytnut formou bezhotovostního převodu uvedené částky na běžný účet žalované vedený u žalobkyně, jak soud mohl zjistit z dokladu o načerpání úvěru. Z rámcové smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalobkyně s žalovanou dohodly, že účelově určená část úvěru č. , hodnota, ve výši 32 348 Kč bude použita k zaplacení úvěru žalované u společnosti , právnická osoba, . a částka 199 652 Kč není vázána žádným účelem. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 057 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 10,90 % p.a., splatných vždy ke každému 20. dni měsíce, počínaje 20. 10. 2017, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena v trvání 61 měsíců, s počtem splátek 60 se základní úrokovou sazbou. Dne 14. 6. 2018 žalovaná s žalobkyní uzavřela dodatek č. 1 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , kterým došlo ke změně data pravidelné splátky, a to ze 20. dne v každém měsíci na 25. den v měsíci; dodatek byl podepsaný kódem z SMS pro potvrzení změny. Dne 17. 3. 2020 žalovaná s žalobkyní uzavřela dodatek č. 5 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , kterým došlo ke změně původní výše pravidelné splátky, a to z částky 5 057 Kč na částku 2 198 Kč s tím, že původní délka úvěru 60 měsíců byla změněna na novou délku úvěru 120 měsíců; dodatek byl podepsaný kódem z SMS pro potvrzení změny. Součástí byly i podmínky pro používání úvěru účinné od 31. 10. 2018 a splátkový kalendář. Žalovaná úvěr splácela řádně od 20. 10. 2017 do 25. 7. 2024, avšak počínaje splátkou ke dni 25. 8. 2024 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas, když dne 25. 8. 2024 bylo ze strany žalované zaplaceno pouze 14,21 Kč a dne 15. 10. 2024 bylo ze strany žalované zaplaceno pouze 1 118,20 Kč, přičemž jak částku ve výši 14,21 Kč, tak částku ve výši 1 118,20 Kč si žalobkyně započetla na úhradu jistiny splátky, což soud opět bezpečně zjistil z přehledu plateb. Následně již žalovaná žádnou úhradu splátky neprovedla. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila smluvní podmínky, přistoupila žalobkyně dne 29. 10. 2024 k zesplatnění úvěru, což oznámila žalované výzvou k zaplacení dluhu ze dne 29. 10. 2024, která měla zároveň povahu předžalobní výzvy. Ke dni zesplatnění tak žalovaná dlužila ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku v celkové výši 81 396,21 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 79 139,88 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024, kterou měla žalovaná uhradit do 7. 11. 2024. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky.

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila, přičemž tato skutková tvrzení byla jednoznačně provedeným dokazováním osvědčena.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 232 000 Kč, který jí byl poskytnut žalobkyní na její běžný účet vedený žalobkyní. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 057 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, kdy délka úvěru byla stanovena na 60 měsíců. Následně se žalovaná s žalobkyní dohodla na změně data úhrady splátek, a to ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, dále na změně výše měsíčních splátek na částku 2 198 Kč a také na změně délky úvěru, a to na 120 měsíců. Žalovaná úvěr splácela řádně od 20. 10. 2017 do 25. 7. 2024, avšak počínaje splátkou ke dni 25. 8. 2024 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas, když na tuto splátku bylo ze strany žalované zaplaceno pouze 1 132,41 Kč (dne 25. 8. 2024 částka ve výši 14,21 Kč a dne 15. 10. 2024 částka ve výši 1 118,20 Kč), kterou si žalobkyně započetla na úhradu jistiny splátky, následně žalovaná žádnou další platbu na úhradu splátek neprovedla. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, neuhrazovala řádně sjednané splátky na čerpaný úvěr, žalobkyně celý dluh prohlásila za splatný k datu 29. 10. 2024. K datu zesplatnění pak žalovaná dlužila žalobkyni částku v celkové výši 81 396,21 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 79 139,88 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024. Toto oznámila žalované výzvou ze dne 29. 10. 2024, kdy zároveň vyzvala žalovanou k uhrazení tohoto dluhu, tedy částky v celkové výši 81 396,21 Kč, do 7. 11. 2024. Výzva žalobkyně měla zároveň povahu předžalobní výzvy. Ani přes žalobní výzvu žalovaná však ničeho neuhradila.

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby (bankovní) poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

9. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

10. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 232 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalované poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

11. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřené Smlouvy pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

12. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobkyně s žalovanou řádně uzavřela dodatky ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytla potřebné informace.

13. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

16. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

17. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

19. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

21. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

22. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

23. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně, ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, sjednána smlouva o zřízení a vedení běžného účtu a smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 232 000 Kč. Bylo také jednoznačně prokázáno, že žalovaná podstatným způsobem porušila podmínky smlouvy, když počínaje splátkou ke dni 25. 8. 2024 nebyla splátka ze strany žalované uhrazena řádně a po 15. 10. 2024 nebylo ze strany žalované uhrazeno vůbec ničeho. K datu zesplatnění pak žalovaná dlužila žalobkyni částku v celkové výši 81 396,21 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 79 139,88 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024, kterou žalovaná neuhradila ani přes platební výzvu. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části jistiny s příslušenstvím a nesplacený kapitalizovaná úrok za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024. S ohledem k uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok ve výši 79 139,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 139,88 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, se smluvním úrokem z úvěru ve výši 10,90 % ročně z částky 79 139,88 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 256,33 Kč za dobu od 25. 7. 2024 do 28. 10. 2024 je zcela oprávněný, žalobě tak vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované povinnost žalobkyni jí uplatněný nárok uhradit. (výrok I.)

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 3 166 Kč, a dále v nákladech nezastoupeného účastníka řízení za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 4 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby, tedy v celkové výši 600 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 3 766 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ. (výrok II.)