9 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí: jméno příjmení , narozenou dne 14.2.1938 bytem adresa pro 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 19.11.2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky 4 000 Kč představující přirážku k jízdnému, když povinnost k zaplacení této přirážky žalovanému vznikla tím, že ve dnech 20.1.2020, 11.11.2019 a 12.12.2019 cestoval prostředky MHD provozované žalobkyní bez platné jízdenky. Zdejší soud ve věci nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který opatrovnice žalovaného napadla včasným odporem. Poukázala na to, že je žalovaný pro duševní poruchu omezen ve svéprávnosti. Z provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 11. 2017 čj. P 195/86-436 s právní mocí od 17. 1. 2018 omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let mimo jiné tak, že není způsobilý spravovat své jmění a nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje částku 500 Kč týdně a uzavírat smlouvy, v nichž se zavazuje k jednorázovému plnění nad částku 500 Kč nebo k opakovanému plnění v celkové výši nad částku 500 Kč. Žalovanému byla ustanovena opatrovnicí jeho babička [jméno] [příjmení]. V době omezení svéprávnosti žalovaný cestoval ve čtyřech případech prostředkem Městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Porušení uvedené povinnosti je ze strany žalobkyně sankcionováno povinností žalovaného uhradit žalobkyni jízdné společně s přirážkou k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Ač byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván, dluh žalobkyni neuhradil. Při právním hodnocení vycházel soud z ustanovení § 581 věta první z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) podle kterého platí že, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. S ohledem na omezení žalovaného ve svéprávnosti soud konstatoval, že nárok žalobkyně je nedůvodný, neboť žalovaný sice uzavřel s žalobkyní v rozhodných dnech (11.11.2019, 12.12.2019 a dne 20.1.2020) smlouvy o přepravě dle § 2550 a násl. OZ, avšak z důvodu nesvéprávnosti žalovaného byly tyto smlouvy absolutně neplatnými dle § 581 OZ a to včetně povinnosti žalovaného zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou ze čtyř cest, neboť žalovaný nebyl schopen právně jednat ohledně jednorázového plnění převyšující 500 Kč. Jelikož přirážku k jízdnému na rozdíl od jízdného nelze podřadit pod nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 OZ, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. (výrok I) O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzdal, a proto nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků. <b>Podle § 157 odst. 4 OSŘ obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.</b>