9 C 177/2019

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa adresou pro doručování adresa žalovaného o zaplacení částky 66.545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 545 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 66 545 Kč od [datum] do zaplacení, částku ve výši 21 238,90 Kč představující smluvní pokutu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z úvěru ve výši 76,23 % ročně z částky 55 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok z úvěru dosáhne částky ve výši 112 644 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.235,49 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 65.147,12 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, smluvním úrokem z úvěru ve výši 76,23 % ročně z částky 55.000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, než úrok dosáhne v kapitalizované výši částky ve výši 112.644 Kč a smluvní pokuty ve výši 21.238,90 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 109,40 % ročně splatit v 18 měsíčních splátkách splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2018, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky k datu [datum] a v souladu se Smlouvou došlo k uvedenému datu k zesplatnění celého úvěru. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 65.147,12 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od [datum] ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 21.238,90 Kč za dobu od [datum] do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne [datum] ze strany žalobkyně. Žalobkyně tak byla nucena se domáhat svého práva podáním této žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), spolu s předvoláním k prvnímu jednání na den [datum], když předtím žalobkyně nesouhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.

3. Soud nařídil první jednání na den [datum], k němuž se dostavila pouze žalobkyně, když žalovaný se bez řádné omluvy ani k jednání nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ. Soud pak v rámci řízení ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobkyně s žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55.000 Kč, jak bylo soudem zjištěno i z výpisu z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], kdy z tohoto listinného důkazu soud zjistil, že k datu [datum] byla žalovanému poukázána na účet č. [bankovní účet] právě uvedená částka úvěru. Žalovanému pak bylo adresováno i Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], které bylo doručeno žalovanému dne [datum], jak bylo prokázáno z dodejky do vlastních rukou s podpisem žalovaného. Jak bylo dále zjištěno ze Smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 109,40 % ročně splatit v 18 měsíčních splátkách splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2018, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, přičemž z této listiny bylo zjištěno dále to, že výše splátky činila 5.215 Kč a při řádném splácení měla být poslední splátka úvěru uhrazena k datu [datum]. Žalobkyně vyplnila s žalovaným i Předsmluvní formulář a rovněž provedla řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného, jak soud zjistil z Hodnocení klienta, historie transakcí na účtu žalovaného, pracovní smlouvy žalovaného, jakož i mzdových lístků a potvrzení o výši mzdy žalovaného u [právnická osoba] a.s. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. V samotné Smlouvě bylo pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, kdy soud zjistil prodlení s úhradou splátek na straně žalovaného z karty klienta. Jak dále soud zjistil z karty klienta, žalovaný byl v prodlení s úhradou 1. a 2. splátky a v důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy. Podle tohoto bodu Smlouvy totiž platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky k datu [datum] a v souladu se Smlouvou došlo k uvedenému datu k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný [příjmení] ze dne [datum] informován. Na možnost zesplatnění celého úvěru byl žalovaný upozorněn již výzvou k zaplacení ze dne [datum]. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 65.147,12 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od [datum] ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 21.238,90 Kč za dobu od [datum] do data vyhotovení žaloby tj. do data [datum]. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne [datum] ze strany žalobkyně, která byla dána k poštovní přepravě dne [datum], jak bylo prokázáno z poštovního podacího archu. Žalobkyně tak byla nucena se domáhat svého práva podáním této žaloby.

5. Soud dále k důkazu provedl i vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek a převodní tabulku pro přepočet efektivní úrokové sazby, avšak tyto důkazy nepovažoval za nijak podstatné pro vlastní rozhodování a učinění závěru o skutkovém stavu věci.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval, a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že bylo možno učinit spolehlivý závěr o poskytnutí úvěru ve výši 55.000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně na základě platně uzavřené Smlouvy (o úvěru) ze dne [datum]. Stejně tak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy a žalobkyně byla oprávněna odstoupit od Smlouvy, respektive zesplatnit celý úvěr, když mezi účastníky bylo mimo jiné ujednáno přičítání úroků a dalších dlužných částek k jistině, přičemž tedy i přirostlé úroky mohly být dále úročeny. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni jak poskytnutý částku úvěru spolu s příslušenstvím, tak i smluvní pokuty, které byly řádně mezi účastníky pro případ prodlení žalovaného ujednány ve Smlouvě, a které soud rovněž považoval za platně sjednané. (viz dále právní hodnocení)

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou Smlouvou.

9. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

15. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

17. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

19. Soud považoval tuto Smlouvu za platně uzavřenou, avšak nikoliv jako celek, když ve vztahu ke sjednanému obchodnímu úroku z úvěru musel zdůraznit, že výše obchodního úroku z úvěru 108,79 % ročně se mu jevila značně vysoká a neobvyklá, když běžná míra úročení z hlediska obchodních úroků v případě úvěrových smluv se pohybuje a pohybovala v rozmezí od cca 10 až 15 % do 30 % ročně z jistiny. Podle názoru soudu pak za takové situace nebylo možno právní jednání tj. Smlouvu v části sjednaného obchodního úroku považovat za souladné s § 6 odst. 1 NOZ. V daném případě pak soud vycházel v řešení otázky platnosti respektive neplatnosti části právního jednání (rozuměj předmětné Smlouvy) i z dikce § 588 věta první NOZ, kdy soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V tomto ustanovení NOZ jsou řešena východiska pro posuzování tzv. absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti je tedy třeba přihlížet z úřední povinnosti, a to i když se strany na ni neodvolají, resp. i proti jejich vůli. Význam neplatnosti ve smyslu působení vůči každému (erga omnes) má své opodstatnění v ochraně obecných zájmů. Působí-li neplatnost ve prospěch určité osoby, působí tak i proti její vůli. Ke vzniku absolutní neplatnosti není zapotřebí zvláštního aktu, tj. ani projevu vůle, ani žaloby, ani konstitutivního rozhodnutí soudu. Pokud soud přihlíží k absolutní neplatnosti, může to vyjádřit v odůvodnění a výjimečně i v určovacím výroku svého rozhodnutí. Absolutní neplatnost znamená, že v zásadě právní jednání nepůsobí od samého počátku žádné právní následky. Takto bylo možno charakterizovat i právní jednání tj. Smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným v části stanoveného úroku z úvěru, kdy soud efektivní úrok i požadovaný úrok z úvěru ve výši 109,40 % ročně respektive ve výši 76,23 % ročně až do kapitalizované částky 112.644 Kč nepovažoval za souladné s dobrými mravy, přičemž ani neměl za to, že by snad mohl postupovat ve smyslu § 1802 NOZ, podle kterého platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle názoru soudu toto ustanovení NOZ dopadá na situace jiné, kdy by nebyl úrok z úvěru vůbec sjednán, ač i z hlediska soudní praxe a judikatury vyšších soudů (srovnej například i nyní použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.5.2011 sp.zn. 32 Cdo 3516/2009) u úvěrových smluv je úrok z úvěru jednou z podmínek pro takové smlouvy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná. Závazek zaplatit úroky patří totiž k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, je její podstatnou částí (srovnej tehdejší úpravu § 269 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném a účinném znění do [datum] a současnou úpravu § 2395 NOZ). Proto podle názoru soudu, pouze v případě, že nedohodnou-li věřitel a dlužník výši úroků ve smlouvě, bude dlužník povinen platit úroky ve výši stanovené v obvyklé výši v místě a čase. Tato výše není stanovena fixně, ale je závislá na tom, jaké úroky obvykle požadují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy za úvěry jimi poskytované.

20. Podle názoru soudu pak případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Naopak soud považoval ve zbylé části nárok žalobce za zcela opodstatněný, neboť nemohlo být sporu o tom, že žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 55.000 Kč a dokonce mezi ním a žalovaným bylo ujednáno, že příslušenství přiroste k jistině, pakliže se žalovaný opozdí se splátkou úvěru a dojde k zesplatnění celé zbylé části dluhu na úvěru a jeho příslušenství. Žalovaný se pak dostal i do prodlení s úhradou dluhu od [datum], kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobcem vyzván, žalobě vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny úvěru, poplatku a rovněž ve vztahu ke smluvní pokutě, kterou neshledal rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 NOZ a ani se nejednalo o jednání ve smyslu § 588 OZ, kdy ostatně ani nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty žalovaný nijak nenamítal z důvodu vlastní procesní pasivity. Stejně tak žalobě vyhověl i ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení, avšak soud žalobu částečně zamítl pro výše uvedené důvody ve vztahu k obchodnímu úroku z úvěru. (výrok I. a II.)

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 28,68 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch respektive úspěch žalovaného, přičemž základem pro tento výpočet byl součet částky jistiny ve výši 66.545 Kč, požadované smluvní pokuty ve výši 21.238,90 Kč a veškerého původně požadovaného příslušenství kapitalizovaného k datu [datum] tj. k datu vyhlášení rozsudku. Takto byla žalobkyní požadována celkově částka ve výši 139.162,18 Kč, přičemž jí bylo přiznáno právo na zaplacení částky v celkové výši 89.539,59 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná co do částky ve výši 89.539,59 Kč a neúspěšná co do částky ve výši 49.622,59 Kč (úspěch žalovaného). V takovém případě pak tedy úspěch žalobkyně byl ve výši 28,68 %, respektive v takové výši mu náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 3.882 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 87.783,90 Kč tj. 4.620 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 13.860 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Odměna zástupce a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ v částce 3.099,60 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení by činila částku 21.741,60 Kč, kdy tato tedy byla stanovena v poměrné výši 6.235,49 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)