9 C 177/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa . příjmení příjmení číslo o zaplacení 14 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 14.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu od 11. 9. 2018 do 29. 11. 2019 ve výši 1.115 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 10.000 Kč za dobu od 4. 9. 2018 do 29. 11. 2019 ve výši 2.984,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.252 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 14.400 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem ze zápůjčky (úvěru) z částky jistiny ve výši 10.000 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen pro zjednodušení právní předchůdce žalobce, pozn. soudu), s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru Fajn půjčka [číslo] ze dne 23. 7. 2017 na základě žádosti žalované ze stejného dne, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč a zavázala se vrátit částku v celkové výši 17.400 Kč, když poslední splátka při řádném splácení měla být žalovanou uhrazena dne 2. 9. 2018. [příjmení] ve výši 7.400 Kč byla představována úrokem ve výši 1.400 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy a administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, kdy se tedy jednalo o souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutou částku neuhradila ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácela poskytnutý úvěr, kdy uhradila pouze částku ve výši 3.000 Kč. Dlužila tak na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 4.400 Kč. Žalovaná neuhradila dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky. Samotná pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 13. 1. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 12. 2020 č.j. 9 C 177/2020-29 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne 13. 1. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, Informace o zpracování údajů, karty zákazníka ze dne 23. 7. 2017, seznamu smluv a dluhů, Smlouvy o spotřebitelském úvěru Fajn půjčka [číslo] ze dne 23. 7. 2017 a Smluvních podmínek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 spolu s podacím lístkem ze dne 1. 5. 2020.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 23. 7. 2017 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru Fajn půjčka [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 10.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy, což bylo žalovanou potvrzeno i podpisem na této Smlouvě. Žalovaná se pak zavázala, jak bylo z této Smlouvy zjištěno, že poskytnutou částku vrátí v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč a zavázala se vrátit částku v celkové výši 17.400 Kč, když poslední splátka při řádném splácení měla být žalovanou uhrazena dne 2. 9. 2018. [příjmení] ve výši 7.400 Kč byla představována úrokem ve výši 1.400 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy a administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, kdy se tedy jednalo o souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy zjišťoval majetkové poměry žalované a její úvěruschopnost, kdy vycházel z karty zákazníka – žádosti o půjčku. Žalovaná však poskytnutou částku neuhradila ve sjednaném termínu splatnosti, kdy uhradila do data 2. 9. 2018 pouze částku ve výši 3.000 Kč, která odpovídala pouze 10 splátkám z 58. Dlužila tak na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 4.400 Kč. Žalovaná neuhradila dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2020, která byla žalované doručována na adresu uvedenou i v záhlaví tohoto rozsudku, jak vyplynulo z podacího lístku ze dne 1. 5. 2020. Samotná pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s tím, že žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019 a zároveň byla upozorněna na zpracování osobních údajů žalobcem dopisem nazvaným Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 11. 2019, o čemž svědčil opět žalobcem předložený podací lístek ze dne 13. 12. 2019.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaná obdržela částku 10.000 Kč a měla vrátit částku 17.400 Kč s tím, že svým podpisem jednoznačně projevila souhlas s podmínkami, za nichž jí byla částka úvěru poskytnuta, tedy souhlasila i s tím, v jaké výši byla stanovena RPSN (195 %), jakož i s dalšími podmínkami úvěru. Žalovaná své povinnosti řádně splácet úvěr neplnila, kdy uhradila do data 2. 9. 2018 pouze částku ve výši 3.000 Kč, která odpovídala 10 splátkám. Dlužila tak na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 4.400 Kč. Uvedenou dlužnou částku pak neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky, když předtím nereagovala ani na sdělení o postoupení pohledávky na žalobce a na předchozí výzvu k úhradě dluhu.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované, o čemž svědčila karta zákazníka, kterou žalovaná řádně vyplnila. Stejně tak v této kartě zákazníka, jakož i v samotné Smlouvě byla žalovaná řádně, bez jakýchkoliv pochybností informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 10.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná řádně vyplnila kartu zákazníka a uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalované poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

19. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena platně Smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaná podstatným způsobem porušila podmínky smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu. Neuhrazená část dluhu činila na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 4.400 Kč. S ohledem ke skutečnosti, že žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny a smluvní úrok z úvěru ve výši 23,72 %, a to od září roku 2018, pak soud musel ve vztahu k požadovanému příslušenství toto posuzovat rovněž podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobci tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)