9 C 179/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované adresou pro doručování: Společnost anonymizována tři slova . sídlem adresa žalované o zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o zápůjčce. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši [částka] v hotovosti, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši [částka], když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši [částka], jednak souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši [částka] za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit v 45týdenních splátkách po [částka], kdy poslední 45. splátka měla při řádném splácení činit [částka]. Žalovaná řádně nesplácela poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu [datum] a žalovaná byla marným uplynutím lhůty v prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši [částka], která byla započtena na jistinu v částce [částka] a na souhrnný poplatek ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována ve výši [částka] vypočtená k datu [datum]. Žalovaná dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradila ve zbylé dlužné částce ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem ze dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě původně nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum] a další vyjádření žalobkyně do vlastních rukou žalované ještě předtím dne [datum].

3. Soud nařídil nejprve jednání na den [datum], k němuž se dostavila i žalovaná, která uváděla, že si je vědoma dluhu, avšak tento podle ní vznikl z toho důvodu, že si půjčovala peníze pro jejího tehdejšího přítele. Odmítala však, že by v inkriminované době dosahovala rodinná domácnost měsíčního příjmu ve výši [částka]. Žalovaná při jednání negovala zneužívání návykových látek, když ale připustila, že dříve tomu tak bylo, když brala pervitin. Žalovaná žije v podstatě na ulici a nemá žádný stálý příjem. Žalovaná však žádné důkazy nenavrhovala a souhlasila s tím, že by se s žalobkyní dohodla na mimosoudním či smírném řešení věci. Žalovaná se však stala nadále pro žalobkyni nekontaktní, ač jí žalobkyně dokonce navrhla řešení spočívající v uhrazení dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka].

4. Soud další jednání nařídil až na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti účastnic ve smyslu § 101 odst. 3 OSŘ, když vyšel z důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně, kterým fakticky ani žalovaná nijak neodporovala, přičemž měl za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce prováděl i řádné zjišťování úvěruschopnosti žalované.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši [částka] v hotovosti, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši [částka], když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši [částka], jednak souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši [částka] za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit v 45týdenních splátkách po [částka], kdy poslední 45. splátka měla při řádném splácení činit [částka]. Součástí Smlouvy byly i Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Zároveň byla žalovanou řádně vyplněna zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, kdy tímto právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná předložila i další podklady ke zjišťování její úvěruschopnosti, když z poštovních poukázek bylo bezpečně zjištěno, že v inkriminované době pobírala žalovaná dávky ve výši [částka] měsíčně. Zároveň bylo bezpečně zjištěno, že žalovaná uvedla příjmy domácnosti měsíčně ve výši [částka] a výdaje v celkové výši [částka]. Z hlediska probíhajících exekucí pak žalobkyně předložila výpis z Centrální evidence exekucí, který v tomto případě osvědčil, že v předmětné době nebyla vůči žalované vedena žádná exekuce. Žalovaná řádně nesplácela poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu [datum] a žalovaná byla marným uplynutím lhůty v prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši [částka], která byla započtena na jistinu v částce [částka] a na souhrnný poplatek ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována ve výši [částka] vypočtená k datu [datum]. Žalovaná dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradila ve zbylé dlužné částce ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem ze dne [datum].

6. Pokud šlo o k důkazu provedená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 č.j. 104 VSPH 506/2020-63 a Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022 č.j. 33 ICdo 27/2021-82, pak tyto soud k důkazu provedl, avšak ve vztahu k projednávané věci ničeho z hlediska skutkových zjištění neučinil a považoval je spíše za podporu argumentace žalobkyně ohledně splnění předsmluvní odpovědnosti jejího právního předchůdce z hlediska zjišťování úvěruschopnosti žalované.

7. Zároveň z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB zjistil, že zprostředkovatelka úvěru, paní [jméno] [příjmení], byla v inkriminované době uzavření úvěrové smlouvy oprávněná sjednat úvěrovou smlouvu jako registrovaný vázaný zástupce podle zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

9. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro toto řízení bylo pak podstatné, že nemohlo být pochyb o platně uzavřené smlouvě o zápůjčce (úvěru) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, stejně tak bylo bezpečně prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela na základě uzavřené smlouvy částku ve výši [částka] a byla povinna při dodržení smluvních podmínek řádně vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se sjednaným poplatkem. Žalovaná řádně nesplácela poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu [datum] a žalovaná byla marným uplynutím lhůty v prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši [částka], která byla započtena na jistinu v částce [částka] a na souhrnný poplatek ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována ve výši [částka] vypočtená k datu [datum]. Žalovaná dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradila ve zbylé dlužné částce ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem ze dne [datum].

10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

12. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

13. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši [částka] poskytnut a jakou částku bude nucena splatit. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobkyně mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalované poskytnuta, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena.

14. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

15. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

17. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

18. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

19. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

20. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

21. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

23. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka].

24. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].

25. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

26. Soud měl jednoznačně za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který měla vrátit spolu s příslušenstvím – souhrnným poplatkem ve výši [částka], a pro případ porušení smluvních povinností a ukončení smluvního vztahu měla žalobkyně (její právní předchůdce) vůči žalované právo na vrácení všech peněžních prostředků i na smluvní pokutu. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaná pak nejen dlužila konkrétní částku, ale dostala se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh, který jí vznikl, neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána žalobcem i jeho předchůdcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení i úroku z úvěru, které byly žalobkyní požadovány, jakož i ve vztahu ke smluvní pokutě, která byla ze strany žalobkyně požadována v souladu s § 122 ZSÚ. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

27. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny částečně § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce [částka] a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka], když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. [částka] do podání žaloby včetně podání žaloby (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), dále odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka] podle tarifní hodnoty ve výši [částka] (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), a DPH ve výši 21 % tj. [částka] Celkem tedy náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši [částka] Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)