9 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 121 573,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 121 573,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 393,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 573,40 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 19 386,29 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 119 142,14 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27 660,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 121 573,40 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 8. 4. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru s úvěrovým rámcem 120 000 Kč, který mohl být měněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z aktuální dlužné čerpané částky úvěru, respektive z výše sjednaného čerpaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek úvěru byla dohodnuta vždy k 20. dni každého příslušného měsíce a první splátka měla být provedena vždy v měsíci po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 265 301,63 Kč, řádně nehradil splátky čerpaného úvěru, když uhradil žalobkyni částku ve výši 244 342,53 Kč, avšak hrazené částky fakticky byly započteny na příslušenství dluhu i na jistinu, když k zesplatnění vzniklého dluhu došlo k datu 9. 8. 2024. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 119 142,14 Kč, na poplatcích částku ve výši 156 Kč, na poplatcích za pojištění částku ve výši 375,26 Kč, nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 14,75 % ročně. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 27. 8. 2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 14. 3. 2025. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2025 č.j. 9 C 18/2025-43 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 14. 3. 2025 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila výslovný souhlas. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Soud učinil tato skutková zjištění z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, jejichž pravost pro svou procesní pasivitu nijak žalovaný nenapadal, když podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 8. 4. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru s úvěrovým rámcem 120 000 Kč, který mohl být měněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z aktuální dlužné čerpané částky úvěru, respektive z výše sjednaného čerpaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek úvěru byla dohodnuta vždy k 20. dni každého příslušného měsíce a první splátka měla být provedena vždy v měsíci po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut jako bezúčelový Žalovaný kontokorentní úvěr měl možnost opakovaně čerpat prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty, kterou obdržel, o čemž ostatně svědčil i výpis z úvěrového účtu. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, příručka k platební (úvěrové) kartě. Stejně tak žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného, jak vyplynulo ze sdělení oddělení řízení rizik ze dne 11. 11. 2024, když žalobkyně prováděla i zjišťování v rejstřících , Anonymizováno, Zároveň žalobkyně postupovala podle Metodiky Posouzení úvěruschopnosti klienta. Stejně tak měla k dispozici i pohyby na účtu žalovaného a mohla tak fakticky zohlednit veškeré pohyby na účtu žalovaného. Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 265 301,63 Kč, řádně nehradil splátky čerpaného úvěru, když uhradil žalobkyni částku ve výši 244 342,53 Kč, avšak hrazené částky fakticky byly započteny na příslušenství dluhu i na jistinu, když k zesplatnění vzniklého dluhu došlo k datu 9. 8. 2024. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 119 142,14 Kč, na poplatcích částku ve výši 156 Kč, na poplatcích za pojištění částku ve výši 375,26 Kč, nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, když úrok z úvěru byl ve výši 14,75 % ročně. Uvedené soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě, úvěrové zprávy a dále z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 27. 8. 2024, která byla doručována žalovanému prostřednictvím pošty dne 28. 8. 2024, jak soud zjistil z podacího poštovního archu ze dne 28. 8. 2024.

4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu vlastní procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru, avšak žalovaný i přes čerpání úvěru nehradil řádně sjednané splátky úvěru a dlužil žalobkyni k datu zesplatnění na jistině částku ve výši 119 142,14 Kč, na poplatcích částku ve výši 156 Kč, na poplatcích za pojištění částku ve výši 375,26 Kč, nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, když úrok z úvěru byl ve výši 14,75 % ročně. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 27. 8. 2024, která mu byla doručována prostřednictvím pošty dne 28. 8. 20246. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o platně uzavřenou smlouvu ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru, přičemž tedy na tuto smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

8. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut, respektive za jakých podmínek bude moci opakovaně čerpat úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

11. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

19. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

21. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě platné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému možnost čerpání úvěru, který žalovaný čerpal prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty. Žalovaný pak ač se k tomu smluvně zavázal, řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr. Žalobkyně pak měla nárok i na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a na poplatky za upomínání v celkové výši 600 Kč a na další částky, přičemž celková dlužná částka byla ve výši 121 573,40 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, má žalobkyně právo i na zaplacení zákonných úroků z prodlení a stejně tak jí vznikl i nárok na úrok z úvěru ve výši 14,75 %. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků z prodlení byla přiznána podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobkyní vyzván, žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 121 573,40 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím. (výrok I.)

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 4 864 Kč, v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 121 573,40 Kč tj. 5 980 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 17 940 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a DPH ve výši 21 % tj. 3 956,40 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 27 660,40 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)