9 C 181/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného žaloba na ochranu rušené držby

I. Žalovaný je povinen obnovit předešlý stav spočívající v uvedení pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, v části, na níž se nachází v terénu patrná cesta, do původního stavu před jeho poškozením tím, že upraví rozkopaný povrch cesty a odstraní stromy, větve a jiné překážky na tomto pozemku umístěné a obnoví tak průjezdnost cesty nacházející se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, pro osobní i nákladní vozidla, která dopravně obsluhují nemovitost žalobkyně na adrese , adresa, , a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 719 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Žalobkyně se žalobou na ochranu rušené držby podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 7. 2025 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo obnovit předešlý stav spočívající v uvedení pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, v části, na níž se nachází v terénu patrná cesta, do původního stavu před jeho poškozením tím, že upraví rozkopaný povrch cesty a odstraní stromy, větve a jiné překážky na tomto pozemku umístěné a obnoví tak průjezdnost cesty nacházející se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, pro osobní i nákladní vozidla, která dopravně obsluhují nemovitost žalobkyně na adrese , adresa, . K odůvodnění této žaloby pak zejména uvedla, že je spoluvlastníkem nemovitostí o velikosti podílu id. , Anonymizováno, , a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, jehož součástí je stavba , Anonymizováno, ., zemědělská stavba, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v obci a k.ú. , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, . (dále případně jen předmětné nemovitosti) K přístupu a příjezdu k uvedeným pozemkům a primárně k rodinnému domu č.p. , Anonymizováno, žalobkyně, její rodinní příslušníci, případně třetí osoby, jakož i její právní předchůdci, užívali a užívají cestu právě vedoucí od rodinného domu č.p. , Anonymizováno, po louce na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , tedy vedoucí po pozemcích žalobkyně, částečně po pozemcích parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví třetích osob, a následně právě po pozemku žalovaného parc. č. , Anonymizováno, , kde se cesta stáčí a směřuje k hlavní cestě – místní komunikaci vedoucí po pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a po dalších pozemcích na ně navazujících. Uvedená cesta pak je podle žalobkyně zcela zřetelná v terénu a dlouhodobě takto užívaná jejími právními předchůdci po desetiletí, přičemž po celou dobu byl tento stav ze strany všech vlastníků uvedených pozemků, po nichž byla cesta vedena, zcela respektován, a to i ze strany právních předchůdců žalovaného, který se stal vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, až k datu 18. 10. 2018. Ani po uvedeném datu pak žalovaný žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům nijak nebránil v užívání části jeho pozemku jakožto komunikace (části komunikace) k předmětným nemovitostem, a to až do 5. 7. 2025, kdy se žalobkyně dozvěděla od svých příbuzných, že žalovaný poškodil (rozkopal) a zatarasil část cesty nacházející se na jeho pozemku zejména pořezanými stromy a větvemi, čímž znemožnil po této letitě zaužívané cestě příjezd k rodinnému domu a dalším nemovitostem žalobkyně. K takovému jednání pak žalovaný neměl žádný důvod, naopak tímto uvedeným jednáním zasáhl žalovaný do pokojné držby práva žalobkyně, konkrétně do držby práva věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty k pozemku žalovaného. Žalobkyně zdůrazňovala, že využívá pozemek žalovaného k přístupu a příjezdu k předmětným nemovitostem již od roku 2007, kdy žalobkyně nabyla její spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem. Předtím vlastnili nemovitosti právní předchůdci žalobkyně od roku 1971, kteří cestu včetně pozemku žalovaného rovněž po celou dobu pokojně užívali, aniž by jim v tom kdokoli bránil, když jim v takovém užívání nebylo bráněno ani ze strany právních předchůdců žalovaného. S ohledem na narušení pokojného stavu a užívání předmětných nemovitostí mj. prostřednictvím přístupu k těmto nemovitostem přes část pozemku žalovaného se tedy žalobkyně domáhala ochrany a obnovení pokojného stavu spočívajícího v užívání předmětných nemovitostí.Podle § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (OSŘ), domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.Ve smyslu § 178 OSŘ v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.Dále podle § 180 odst. 1 OSŘ ve věci samé rozhoduje soud usnesením.Z hlediska výše citovaného ustanovení § 178 OSŘ vyplývá, že vzhledem k tomu, že smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2012 sp.zn. 22 Cdo 4115/2011), nezjišťuje soud, zda se v projednávané věci jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), když tyto otázky je soud příslušný řešit až v případném následném petitorním řízení, které je vyvoláno žalovaným. Předmětem řízení o žalobě na ochranu rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem pro poskytnutí ochrany tedy je, že návrh je podán v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav, vyvolaný zásahem, stal pokojným, ochranu nelze poskytnout. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva. Z uvedeného mimo jiné plyne, že žaloba z rušené držby ("posesorní žaloba") poskytuje prozatímní ochranu posledního faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva). Aby mohl být tedy žalobce s takovou žalobou úspěšný, musí prokázat, že byl držitelem práva a že toto právo žalovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu (srovnej § 154 OSŘ) ruší. Potřebná zjištění tedy soud v takovém řízení učiní zejména z listinných důkazů, obrazových záznamů či fotografií.Z hlediska hmotněprávního vymezení pak soud vycházel z příslušných ustanovení NOZ.Podle § 987 NOZ držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.Podle § 989 odst. 1 NOZ vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.Podle § 2 téhož ustanovení jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.Podle § 990 odst. 1 NOZ držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.Podle § 1003 NOZ držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.Podle § 1007 odst. 1 NOZ byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu, nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.Ve smyslu ustanovení § 1008 NOZ platí, že žaloba na ochranu držby musí být podána nejpozději ve lhůtě 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dověděl o svém právu a o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.Žalobkyně soudu k prokázání – osvědčení vlastních tvrzení ve vztahu k důvodům pro vyhovění jejímu návrhu na ochranu rušené pokojné držby předložila fotodokumentaci poškozené cesty a překážek na pozemku žalovaného (znemožňující průjezd), výpis z katastru nemovitostí ve vztahu k LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , kupní smlouvu ze dne , datum, , usnesení Okresního soudu , Anonymizováno, , ze dne , datum, , darovací smlouvu ze dne , datum, .Soud doručoval žalovanému návrh žalobkyně spolu s usnesením ze dne 18. 7. 2025 č.j. 9 C 181/2025-34 doručoval ve stejný den, kdy soudu byla doručena samotná žaloba na ochranu rušené držby, avšak žalovaný se k této žalobě do data vyhotovení tohoto usnesení nevyjádřil.Z předložených listinných důkazů a tvrzení žalobkyně jednoznačně vyplynulo, že právní předchůdci žalobkyně a dále i žalobkyně od roku 1971 a dále užívali pokojně k přístupu k předmětným nemovitostem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, ., zemědělská stavba, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v obci a k.ú. , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , mj. i část pozemku žalovaného parc. č. , Anonymizováno, , přičemž po celou dobu žalovaný či jeho předchůdci respektoval zavedený pokojný stav spočívající právě v užívání cesty vedoucí od či k rodinnému domu č.p. , Anonymizováno, po louce na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , tedy vedoucí po pozemcích žalobkyně, částečně po pozemcích parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví třetích osob, a následně právě po pozemku žalovaného parc. č. , Anonymizováno, kde se cesta stáčí a směřuje k hlavní cestě – místní komunikaci vedoucí po pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a po dalších pozemcích na ně navazujících. Stejně tak bylo podle přesvědčení soudu ze strany žalobkyně prokázáno předloženými důkazy, že došlo k narušení pokojného stavu spočívajícího v užívání mj. části pozemku žalovaného k přístupu k předmětným nemovitostem, když k tomuto došlo zásahem ze strany žalovaného, který provedl svévolně takové terénní úpravy a navezl na cestu části větví stromů, aby nemohla být cesta řádně ze strany žalobkyně, případně dalších osob užívána.Žalobkyně tedy prokázala existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu k předmětným nemovitostem, především k rodinnému domu č.p. , Anonymizováno, a dále prokázala rušení žalovaným i reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnosti. Žalobkyně tedy unesla důkazní břemeno ohledně jí tvrzených rozhodných skutečností.Zdejší soud v rámci rozhodování o podané žalobě na ochranu rušené držby se pak fakticky nezabýval tvrzeným vydržením práva sporné cesty, neboť v řízení o žalobě z rušené držby je žalobkyni poskytována posesorní ochrana, chráněna je zde tedy jiná hodnota než v případě petitorní ochrany.Bylo také prokázáno, že žalobkyně podala žalobu včasně, neboť faktické jednání spočívající v rušení držby ze strany žalovaného bylo žalobkyní prokazatelně zjištěno až k datu 5. 7. 2025, kdy došlo ke zjištění ohledně zásahu žalovaného do části jeho pozemku takovým způsobem, který znemožňuje užívání jeho části jako komunikace k předmětným nemovitostem žalobkyně, přičemž tedy byla dodržena lhůta stanovená v citovaném § 1008 NOZ.Držba ve skutečnosti není věcným právem, svojí podstatou se jedná pouze o faktický stav, který je chráněn právem. NOZ výslovně poskytuje právo domáhat se soudní ochrany držby nejen vlastníku, ale výslovně i tomu, kdo je oprávněným držitelem práva (práv), kdy podle § 1007 odst. 2 NOZ platí, že vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.Řízení o žalobě z rušené držby vykazuje některé odlišnosti od obecného procesního režimu, zejména se jedná o promítnutí zásad rychlosti, předběžné vykonatelnosti a prozatímnosti rozhodnutí. Na úkor těchto zásad jsou naopak v určitých ohledech zásada projednací a zásada ústnosti. Smyslem řízení o žalobě z rušené držby je vydat co nejdříve vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě bude rušiteli uloženo zdržet se dalšího rušení držby a uvést držbu v předešlý stav. Usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je rozhodnutím ve věci samé, nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má pouze provizorní povahu, protože soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence držby a jejího svémocného rušení. Žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Soud není oprávněn zkoumat hmotně právní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu, v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Uvedené řeší soud případně až v následujícím řízení vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušení držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. Obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (srovnej § 1008 odst. 1 NOZ), neexistence žalobcovy držby, popř. popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena, nebo byla rušena svémocně (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn.

IV. ÚS 4306/18).Na základě výše citovaných ustanovení a z provedeného dokazování v této věci měl soud za prokázané, že fakticky došlo jednáním žalovaného k naplnění hypotézy § 1003 NOZ, tedy že žalovaný ruší pokojný stav – držbu žalobkyně spočívající v pokojném užívání výše uvedených pozemků, a to i části pozemku žalovaného jakožto komunikační spojnice k předmětným nemovitostem užívaným žalobkyní, případně jejími rodinnými příslušníky. Svémocné rušení držby znamená, že žalovaný ví, že zasahuje do cizí držby, nemusí však vědět, čí držba to je, ani nemusí mít zlý úmysl. V tomto případě však není pochybností o tom, že žalovaný ví, jaký zásah a komu provedl. Žalobkyně je držitelem práva plynoucí z věcného břemene, kterému odpovídá služebnost stezky a cesty. Zásah žalovaného je tedy jednak protiprávní, ale také je svémocným rušením držby, kterému se lze bránit touto žalobou. Soud uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala, že je oprávněným držitelem konkrétního práva držby a žalovaný ji z držby takového práva svémocně vypudil, a proto rozhodl tímto usnesením o odstranění překážek a zamezení tohoto jednání žalovaným, které fakticky brání výkonu poslední pokojné držby žalobkyní. Soud pak musel rovněž zdůraznit, že ve smyslu § 171 odst. 1 OSŘ lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné. (výrok I.)Pro úplnost musel soud doplnit, že je pak na žalovaném, aby v případném meritorním řízení prokázal oprávněnost svého právního jednání, případně může činit další právní kroky i žalobkyně.O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ, když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a náleží jí tedy i právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly a zároveň bylo možné jeho podání ze dne 9. 11. 2020 považovat za předžalobní výzvu k plnění právě ve smyslu § 142a odst. 1 OSŘ. Tyto náklady řízení pak odpovídají zaplacenému (vyměřenému) soudnímu poplatku ve výši 5 000 Kč a dále v přiznané odměně zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč tj. 1 500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za dva úkony právní služby ve výši 3 000 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 9. 2006, AT), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 450 Kč tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 13 odst. 3 AT), dále náležela i částka odpovídající DPH ve výši 21 % ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ, a to ve výši 819 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení vypočtená soudem činí částku 9 719 Kč. Lhůta k plnění byla pak u nákladů řízení stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění pak odpovídalo § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)