9 C 185/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 28 895,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 28.895,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 28.895,97 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.608 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 28.895,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 28.895,97 Kč od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovanou uzavřela na základě žádosti žalované ze dne [datum] prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, prodejce [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. SU4002095261 ze dne [datum], jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru za účelem zakoupení konkrétního produktu nabízeného prodejcem, který žalobkyni zastupoval na základě mandátní smlouvy. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly také obchodní podmínky smlouvy o úvěru žalobce. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr poskytnutý ve výši 9.999 Kč v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1.055 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, kdy první splátka byla splatná dne [datum]. Dále byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 30.000 Kč na základě smlouvy o úvěru [číslo] když žalovaná čerpala k datu [datum] částku 29.733,07 Kč prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty. Nedílnou součástí uvedené smlouvy pak byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru a Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaná řádně neplnila podmínky Smlouvy, když řádně nesplácela poskytnutý úvěr a dostala se do prodlení, přičemž žalobkyně oznámila žalované, že k datu [datum] zesplatnila dluh z úvěru, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 28.895,97 Kč. Uvedená částka byla tvořena dlužným doplatkem jistiny ve výši 25.429,94 Kč a částkou ve výši 3.466,03 Kč odpovídající splátkami splatnými do zesplatnění pohledávky za žalovanou. Žalobkyně pak požadovala i zákonný úrok z prodlení od [datum]. Žalovaná dluh neuhradila ani po jejím opakovaném upomínání ze strany žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum].

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2022 č.j. 9 C 185/2022-43 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně sice s takovým postupem nevyjádřila souhlas a soud vlastním pochybením její stanovisko nezjišťoval, nicméně byl přesvědčen, že by se příčilo ekonomice řízení, pokud by nařizoval v této věci jednání, což by pouze navyšovalo náklady řízení. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy měl soud za jednoznačně prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, prodejce [právnická osoba], smlouva o úvěru č. SU4002095261 ze dne [datum], jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru za účelem zakoupení konkrétního produktu nabízeného prodejcem, který žalobkyni zastupoval na základě mandátní smlouvy. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly také obchodní podmínky smlouvy o úvěru žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr poskytnutý ve výši 9.999 Kč v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1.055 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, kdy první splátka byla splatná dne [datum]. Dále byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 30.000 Kč na základě smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), když žalovaná čerpala k datu [datum] částku 29.733,07 Kč prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty, jak soud zjistil z předložené transakční historie. Nedílnou součástí této uvedené Smlouvy pak byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru a Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce. Žalobkyně zároveň zjišťovala úvěruschopnost žalované a zároveň poskytla žalované veškeré informace o úvěru, jak soud zjistil z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení úvěrových podmínek. Žalovaná řádně neplnila podmínky Smlouvy, když řádně nesplácela poskytnutý úvěr a dostala se do prodlení, což bylo soudem opět bezpečně zjištěno z transakční historie a výpisu stavu úvěru-výpisů splátek. Žalobkyně oznámila dopisem ze dne [datum] žalované, že k datu [datum] zesplatnila dluh z úvěru, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 28.895,97 Kč. Uvedená částka byla tvořena dlužným doplatkem jistiny ve výši 25.429,94 Kč a částkou ve výši 3.466,03 Kč odpovídající splátkám splatným do zesplatnění pohledávky za žalovanou. Žalobkyně pak požadovala i zákonný úrok z prodlení od [datum]. Žalovaná dluh neuhradila ani po opakovaném upomínání žalované, ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum].

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro projednávanou věc bylo podstatné, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 30.000 Kč, přičemž žalovaná čerpala poskytnutý úvěr, avšak řádně jej nesplácela a žalobkyně oznámila dopisem ze dne [datum] žalované, že k datu [datum] zesplatnila dluh z úvěru, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 28.895,97 Kč. Uvedená částka byla tvořena dlužným doplatkem jistiny ve výši 25.429,94 Kč a částkou ve výši 3.466,03 Kč odpovídající splátkám splatným do zesplatnění pohledávky za žalovanou. Žalobkyně pak požadovala i zákonný úrok z prodlení od [datum]. Žalovaná dluh neuhradila ani po opakovaném upomínání žalované, ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum].

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy, pak bylo třeba ji posuzovat i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen ZSÚ). Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Podle přesvědčení soudu žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 30.000 Kč poskytnut a jak je třeba a do jakého data vrátit poskytnutý úvěr, respektive o podmínkách splátek úvěru. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalované poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

10. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

16. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr a ta se zavázala jej řádně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto svou povinnost nesplnila, a dlužné splátky neuhradila ani po upozornění na možnost zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně následně využila svého práva a zesplatnila zbylou část dluhu z úvěrové smlouvy. Žalobkynai pak vzniklo právo nejen na odstoupení od úvěrové smlouvy, ale i na zaplacení dosud nevrácených splátek úvěru s případnými dalšími částkami k němu přirostlými (poplatky, obchodní úroky apod.). Soud posoudil nárok na příslušenství tj. na požadovaný zákonný úrok z prodlení podle příslušných ustanovení NOZ, kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně žalobkyní vyzvána, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)

17. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.156 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.608 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)