9 C 188/2017

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupený Jméno zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 72.745 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky jistiny ve výši 20.035 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 52.710 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 72.745 Kč od 7.7.2017 do 17.8.2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 52.710 Kč od 18.8.2017 do zaplacení a částku ve výši 2.211,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se částečně zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení úroku z úvěru ve výši 108,79 % ročně z částky 60.000 Kč od 7.6.2017 do 17.8.2017, úroku z úvěru ve výši 108,79 % ročně z částky 51.312 Kč od 18.8.2017 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.453 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11.7.2017 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 72.745 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7.7.2017 do zaplacení, smluvním úrokem z úvěru ve výši 108,79 % ročně z částky 60.000 Kč od 7.6.2017 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2.211,85 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,79 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2017 podle sjednaného splátkového kalendáře, který byl nedílnou přílohou oznámení žalobce o schválení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru bylo sjednáno právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohl žalobce požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky k datu 5.6.2017 a v souladu se Smlouvou došlo k uvedenému datu k zesplatnění celého úvěru. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 71.347 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobce pak měl i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobce mohl požadovat smluvní pokutu od 7.6.2017 ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 2.211,85 Kč za dobu od 7.6.2017 do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobci neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky. Žalobce tak byl nucen se domáhat svého práva podáním této žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 28.8.2017 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Soud nařídil první jednání na den 23.1.2018, k němuž se dostavil pouze žalobce, když žalovaný se bez řádné omluvy ani k jednání nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ.

4. Při tomto jednání vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky jistiny ve výši 20.035 Kč a soud tedy ve vztahu k tomuto dispozitivnímu úkonu žalobce řízení částečně zastavil co do uvedené částky jistiny ve smyslu § 96 odst. 2 OSŘ. (výrok I.)

5. Soud pak v rámci řízení ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. Na základě žalobcem předložených důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobce s žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60.000 Kč, jak bylo soudem zjištěno i z výpisu z účtu žalobce vedeného u , právnická osoba, ., kdy z tohoto listinného důkazu soud zjistil, že k datu 6.3.2017 byla žalovanému poukázána na účet č. , č. účtu, . Žalovanému pak bylo adresováno i Oznámení o schválení úvěru ze dne 7.3.2017. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,79 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 4.007 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2017 podle sjednaného splátkového kalendáře, který byl nedílnou přílohou oznámení žalobce o schválení úvěru. Poslední splátka úvěru při řádném splácení ze strany žalovaného měla být uhrazena k datu 1.3.2021. Žalobce vyplnil s žalovaným i Předsmluvní formulář a rovněž provedl řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného, jak soud zjistil z pracovní smlouvy žalovaného, jakož i mzdových lístků a potvrzení o výši mzdy žalovaného u společnosti , právnická osoba, . V samotné Smlouvě bylo pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru sjednáno právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru, jak soud zjistil z karty klienta. Žalovaný se ocitl v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohl žalobce požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky k datu 5.6.2017 a v souladu se Smlouvou došlo k uvedenému datu k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne 5.6.2017 informován. Na možnost zesplatnění celého úvěru byl žalované upozorněn již výzvou k zaplacení ze dne 2.5.2017. Mezi účastníky bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 71.347 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobce pak měl i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobce mohl požadovat smluvní pokutu od 7.6.2017 ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 2.211,85 Kč za dobu od 7.6.2017 do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobci neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne 16.6.2017. Žalobce tak byl nucen se domáhat svého práva podáním této žaloby.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru.

9. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

15. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

17. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

19. Soud považoval tuto Smlouvu za platně uzavřenou, avšak nikoliv jako celek, když ve vztahu ke sjednanému obchodnímu úroku z úvěru musel zdůraznit, že výše obchodního úroku z úvěru 108,79 % ročně se mu jevila značně vysoká a neobvyklá, když běžná míra úročení z hlediska obchodních úroků v případě úvěrových smluv se pohybuje a pohybovala v rozmezí od cca 10 až 15 % do 30 % ročně z jistiny. Podle názoru soudu pak za takové situace nebylo možno právní jednání tj. Smlouvu v části sjednaného obchodního úroku považovat za souladné s § 6 odst. 1 NOZ. V daném případě pak soud vycházel v řešení otázky platnosti respektive neplatnosti části právního jednání (rozuměj předmětné Smlouvy) i z dikce § 588 věta první NOZ, kdy soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V tomto ustanovení NOZ jsou řešena východiska pro posuzování tzv. absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti je tedy třeba přihlížet z úřední povinnosti, a to i když se strany na ni neodvolají, resp. i proti jejich vůli. Význam neplatnosti ve smyslu působení vůči každému (erga omnes) má své opodstatnění v ochraně obecných zájmů. Působí-li neplatnost ve prospěch určité osoby, působí tak i proti její vůli. Ke vzniku absolutní neplatnosti není zapotřebí zvláštního aktu, tj. ani projevu vůle, ani žaloby, ani konstitutivního rozhodnutí soudu. Pokud soud přihlíží k absolutní neplatnosti, může to vyjádřit v odůvodnění a výjimečně i v určovacím výroku svého rozhodnutí. Absolutní neplatnost znamená, že v zásadě právní jednání nepůsobí od samého počátku žádné právní následky. Takto bylo možno charakterizovat i právní jednání tj. Smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným v části stanoveného úroku z úvěru. Naopak soud považoval ve zbylé části nárok žalobce za zcela opodstatněný, neboť nemohlo být sporu o tom, že žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 60.000 Kč a dokonce mezi ním a žalovaným bylo ujednáno, že příslušenství přiroste k jistině, pakliže se žalovaný opozdí se splátkou úvěru a dojde k zesplatnění celé zbylé části dluhu na úvěru a jeho příslušenství. Žalovaný se pak dostal i do prodlení s úhradou dluhu od 7.7.2017, kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobcem vyzván, žalobě vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny úvěru, poplatku a rovněž ve vztahu ke smluvní pokutě, kterou neshledal rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 OZ a ani se nejednalo o jednání ve smyslu § 588 OZ, kdy ostatně ani nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty žalovaný nijak nenamítal z důvodu vlastní procesní pasivity. Stejně tak žalobě vyhověl i ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení, avšak soud žalobu částečně zamítl pro výše uvedené důvody ve vztahu k obchodnímu úroku z úvěru. (výrok II. a III.)

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce byl ve věci částečně úspěšný, a proto mu náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 30,85 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobce odečetl jeho neúspěch respektive úspěch žalovaného, přičemž základem pro tento výpočet byl součet částky jistiny ve výši 72.745 Kč, požadované smluvní pokuty ve výši 2.211,85 Kč a veškerého původně požadovaného příslušenství kapitalizovaného k datu 23.1.2018 tj. k datu vyhlášení rozsudku, respektive k datu požadovanému ze strany žalobce. Takto byla žalobcem požadována celkově částka ve výši 119.495,83 Kč, přičemž mu bylo přiznáno právo na zaplacení částky v celkové výši 78.181,64 Kč. Žalobce byl tedy úspěšný co do částky ve výši 78.181,64 Kč a neúspěšný co do částky ve výši 41.314,19 Kč (úspěch žalovaného). V takovém případě pak tedy úspěch žalobce byl ve výši 35,85 %, respektive v takové výši mu náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 3.638 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 72.745 Kč tj. 4.020 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 12.060 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), náhradě cestovních výdajů za uskutečněnou cestu osobním automobilem k jednání soudu dne 23.1.2018 z , Anonymizováno, a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 2.841,65 Kč za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , palivo Natural 95 BA 95 B, cena 30,50 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4 Kč/km, počet km za cestu 220 tj. celkem 440 km), v náhradě za promeškaný čas ve výši 1.400 Kč za 14 půlhodin za uskutečněnou cestu k soudu (§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Odměna zástupce a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ v částce 3.318,35 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení by činila částku 24.158 Kč, kdy tato tedy byla stanovena v poměrné výši 7.453 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok IV.)