9 C 191/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 29 406,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29.406,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 29.406,14 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 2.629 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 29.406,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 29.406,14 Kč od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na její účet finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, přičemž tyto byly následně navýšeny o další částku na 32.500 Kč na základě žádosti žalované a uzavření stejné úvěrové smlouvy s upravenými dispozicemi. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.917,09 Kč podle splátkového kalendáře jako součásti úvěrové smlouvy, přičemž první splátka byla splatná k datu [datum] a poslední splátka při řádném splácení byla splatná k datu [datum] a žalovaná měla vrátit částku v celkové výši 69.015,24 Kč Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce žalobce [webová adresa], přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru. Žalovaná opakovaně porušila podmínky úvěrové smlouvy, řádně nesplácela poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr dopisem ze dne [datum], když k tomuto datu žalovaná dlužila částku ve výši 29.456,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze stejného dne.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2022 č.j. 9 C 191/2023-27 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalované v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo bezpečně z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na její účet finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, přičemž tyto byly následně navýšeny o další částku na 32.500 Kč na základě žádosti žalované a uzavření stejné úvěrové smlouvy s upravenými dispozicemi k datu [datum], když uvedená skutečnost byla zjištěna i z výpisu z účtu, z něhož mohl soud zjistit, že právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.917,09 Kč podle splátkového kalendáře jako součásti úvěrové smlouvy, přičemž první splátka byla splatná k datu [datum] a poslední splátka při řádném splácení byla splatná k datu [datum] a žalovaná měla vrátit částku v celkové výši 69.015,24 Kč Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru, což bylo opět zjištěno z předložených listinných důkazů žalobkyní, tj. úvěrových smluv a také z výpisu z účtu. Žalovaná opakovaně porušila podmínky úvěrové smlouvy, řádně nesplácela poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr dopisem ze dne [datum], když k tomuto datu žalovaná dlužila částku ve výši 29.456,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze stejného dne. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Pro rozhodování soudu bylo podstatné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč a následně navýšený o dalších 12.500 Kč na celkovou částku 32.500 Kč, když právní předchůdce žalobkyně poukázal uvedené částky ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.917,09 Kč podle splátkového kalendáře jako součásti úvěrové smlouvy, přičemž první splátka byla splatná k datu [datum] a poslední splátka při řádném splácení byla splatná k datu [datum] a žalovaná měla vrátit částku v celkové výši 69.015,24 Kč. Žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr dopisem ze dne [datum], když k tomuto datu žalovaná dlužila částku ve výši 29.456,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze stejného dne. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. (viz právní hodnocení níže)

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy, pak bylo třeba ji posuzovat i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen ZSÚ). Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

10. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 20.000 Kč, respektive ve výši 32.500 Kč poskytnut a jak je třeba a do jakého data vrátit poskytnutý úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobkyně mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalované poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

11. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ, případně bylo možno zdůraznit, že nebyla namítnuta relativní neplatnost ze strany žalované pro její absolutní procesní pasivitu.

12. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje.

13. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

16. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

17. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

19. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud s ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a zároveň při zákonném vymezení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když žalovaná obdržela částku ve výši 32.500 Kč, avšak tuto částku spolu s úrokem nevrátila a dostala se i do prodlení s jejím vrácením, vyhověl žalobě v plném rozsahu, a to i ve vztahu k požadovanému příslušenství. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jejího právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.177 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.629 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)