9 C 198/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky ve výši 34 516 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29.053 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 29.053 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 27,28 % ročně z částky 29.053 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2.048 Kč, upomínací náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.559 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 29.053 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 29.053 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 27,28 % ročně z částky 29.053 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2.048 Kč, upomínací náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.119 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva) na základě žádosti žalované ze stejného dne, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedla žalobkyně na účet žalované dne [datum], čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalované byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 40měsíčních splátkách ve výši 1.150 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu [datum]. Žalovaná měla pak uhradit žalobkyni částku v celkové výši 46.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržovala a nesplácela splátky úvěru řádně a včas, byla s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší jak 2 měsíce a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatila a žalobkyně pak přistoupila s ohledem na porušování smluvní povinnosti ze strany žalované k zesplatnění celého úvěru a oznámila toto žalované v rámci Oznámení o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru ze dne [datum], kdy ji rovněž upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Dále po žalované žalobkyně požadovala dohodnutý úvěr ve výši 2.048 Kč k datu zesplatnění. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, pak po ní žalobkyně podle Sazebníku požadovala i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 4 splátek a žalované vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 4x 499 Kč, tj. v celkové výši 1.996 Kč. A dále měla rovněž nárok vůči žalované na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadovala ji do [datum], celkem tedy ve výši 1.119 Kč. Žalovaná pak ničeho neuhradila, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum].

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2023 č.j. 9 C 198/2023-35 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila souhlas již předem. Soud s ohledem na pasivitu žalované v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně, kterým žalovaná nijak neodporovala, učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva) na základě žádosti žalované ze stejného dne, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedla žalobkyně na účet žalované dne [datum], čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalované byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru, což bylo zjištěno soudem z výpisu z účtu žalobkyně a potvrzení o provedení transakce Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1.150 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu [datum]. Žalovaná měla pak uhradit žalobkyni částku v celkové výši 46.000 Kč. Součástí Smlouvy byly jako Příloha č. 1 Obchodní podmínky, dále Příloha č. 2 Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Příloha č. 3 Sazebník poplatků a konečně Příloha č. 4 Předpis úhrad. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a pro tyto účely zajistila výplatní pásky a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance od žalovaného a dále výpis ohledně exekucí vedených vůči žalované a ohledně insolvencí. Z těchto důkazů pak bylo prokázáno, že žalovaná byla zaměstnána v době uzavření Smlouvy u společnosti [právnická osoba], když její průměrný měsíční čistý výdělek činil 35.000 Kč. Příjem domácnosti pak byl 69.000 Kč, výdaje na bydlení činily 3.000 Kč, splátky dalších úvěrů pak byly ve výši 8.000 Kč s tím, že žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost a bydlela u dospělé dcery. Proti žalované nebyla vedena žádná exekuce, ani nebyla v insolvenčním řízení. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržovala a nesplácela splátky úvěru řádně a včas, byla s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší 2 měsíců a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatila, jak dále soud zjistil z Bonity smlouvy. Žalovaná byla opakovaně upozorňována na porušování smlouvy, a to upomínkami ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobkyně s ohledem na pasivitu žalované a neplnění povinností přistoupila k zesplatnění celého úvěru a oznámil jí tuto skutečnost oznámením o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kdy ji rovněž upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, pak po ní žalobkyně podle Sazebníku požadovala i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 4 splátek a žalované vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 4x 499 Kč, tj. v celkové výši 1.996 Kč. A dále měla rovněž nárok vůči žalované na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadovala ji do [datum], celkem tedy ve výši 1.119 Kč. Žalovaná pak ničeho neuhradila, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum].

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně s tím, že žalovaná těmto nijak neodporovala, nezpochybňovala jejich pravost a pravdivost.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, kdy bylo podstatné, že žalobkyně s žalovanou uzavřela platně Smlouvu (o spotřebitelském úvěru), přičemž na jejím základě žalované poskytnula úvěr ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedla na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum], čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalované byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 40měsíčních splátkách ve výši 1.150 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu [datum]. Žalovaná měla pak uhradit žalobkyni částku v celkové výši 46.000 Kč. Žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované a pro tyto účely zajistila výplatní pásky a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance od žalované a dále výpis ohledně exekucí vedených vůči žalované a ohledně insolvencí. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržovala a nesplácela splátky úvěru řádně a včas, byla s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší 2 měsíců a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatila. Žalobkyně s ohledem na pasivitu žalované a neplnění povinností přistoupila k zesplatnění celého úvěru a oznámil jí tuto skutečnost oznámením o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kdy ji rovněž upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, pak po ní žalobkyně podle Sazebníku požadovala i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 4 splátek a žalované vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 4x 499 Kč, tj. v celkové výši 1.996 Kč. A dále měla rovněž nárok vůči žalované na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadovala ji do [datum], celkem tedy ve výši 1.119 Kč. Žalovaná pak ničeho neuhradila, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum].

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje-stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele-primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 30.000 Kč, respektive ve výši 27.500 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalované poskytnuta, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovaným řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalovanému v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně i konkrétní osobní identifikační údaje.

14. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

16. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

17. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

18. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

20. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

22. V daném případě bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedla žalobkyně na účet žalované dne [datum], čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalované byla poskytnuta částka úvěru ve výši 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru. Žalovaný měla řádně úvěr splácet, což však nečinila, přičemž i přes opakované upomínání nehradila řádně splátky úvěru, byla s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší jak 30 dnů a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatila a žalobkyně pak přistoupila s ohledem na porušování smluvní povinnosti ze strany žalované k zesplatnění celého úvěru a oznámila jí tuto skutečnost, když ji zároveň upozornila na možnost soudního vymáhání všech dlužných částek a příslušenství. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, pak po ní žalobkyně podle Sazebníku požadovala i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 4 splátek a žalované vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 4x 499 Kč, tj. v celkové výši 1.996 Kč. A dále měla rovněž nárok vůči žalované na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadovala ji do [datum], celkem tedy ve výši 1.119 Kč. Žalovaná pak ničeho neuhradila, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum]. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána, žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to i ve vztahu k požadovanému příslušenství a smluvním pokutám a uplatněným nákladům na vymáhání dluhu po žalované. (výrok I.)

23. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.381 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 1.500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 378 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 3.559 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)