9 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 180 554,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 179.466,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 179.466,14 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 7.367,79 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 16. 10. 2022, se smluvním úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 179.466,14 Kč za dobu od 17. 10. 2022 do 13. 11. 2022, se smluvním úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 179.466 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení, částku ve výši 1.088 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.823 Kč k rukám žalobkyně, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 179.466,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 179.466,14 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 7.367,79 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 16. 10. 2022, se smluvním úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 179.466,14 Kč za dobu od 17. 10. 2022 do 13. 11. 2022, se smluvním úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 179.466 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení, částku ve výši 1.088 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 26. 2. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován u žalobkyně běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 20. 2. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 200.000 Kč, když došlo k uzavření Smlouvy o úvěru č. HU00946285. V době poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zjistila úvěruschopnost žalovaného s tím, že úvěr byl řádně schválen a dne 20. 2. 2021 také poskytnut formou bezhotovostního převodu uvedené částky na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných splátkách ve výši 3.684 Kč splatných vždy ke každému 14. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2021. Doba splácení úvěru byla stanovena k datu 14. 8. 2021. Žalovaný se s žalobkyní dohodl na změně výše splátek na částku 3.683 Kč. Žalovaný úvěr splácel řádně od 14. 3. 2021 do 14. 7. 2022, avšak na splátku 14. 8. 2022 byla uhrazena pouze částka ve výši 121,56 Kč, přičemž následně již žalovaný žádnou úhradu splátky neprovedl. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dodržování smluvních podmínek a vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní podmínky, neuhrazoval řádně sjednané splátky na čerpaný úvěr, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a celý dluh prohlásila za splatný k datu 17. 10. 2022. Toto oznámila žalovanému výzvou ze dne 17. 10. 2022, která měla zároveň povahu předžalobní výzvy. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil celkově částku ve výši 179.466,14 Kč a také částku ve výši 1.088 Kč skládající se z dlužných poplatků za výběry z bankomatů, poplatků za SMS sdělení o stavu účtu, nákladů na vymáhání dluhu i neuhrazeného dlužného pojistného. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 6. 3. 2023.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2023 č.j. 9 C 20/2023-47 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 6. 3. 2023 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena dne 26. 2. 2020 Rámcová smlouva [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován u žalobkyně běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 20. 2. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 200.000 Kč, když došlo k uzavření Smlouvy o úvěru č. HU00946285. Součástí byly i podmínky pro používání úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a přehled cen pojištění, sazebník poplatků V době poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zjistila úvěruschopnost žalovaného s tím, že úvěr byl řádně schválen a dne 20. 2. 2021 také poskytnut formou bezhotovostního převodu uvedené částky na účet žalovaného, jak soud mohl zjistit z transakční historie - historie plateb. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných splátkách ve výši 3.684 Kč splatných vždy ke každému 14. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2021. Doba splácení úvěru byla stanovena k datu 14. 2. 2029. Žalovaný se s žalobkyní dohodl na změně výše splátek na částku 3.683 Kč. Žalovaný úvěr splácel řádně od 14. 3. 2021 do 14. 7. 2022, avšak na splátku 14. 8. 2022 byla uhrazena pouze částka ve výši 121,56 Kč, přičemž následně již žalovaný žádnou úhradu splátky neprovedl, což soud opět bezpečně zjistil z transakční historie a výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dodržování smluvních podmínek a vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní podmínky, neuhrazoval řádně sjednané splátky na čerpaný úvěr, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a celý dluh prohlásila za splatný k datu 17. 10. 2022. Toto oznámila žalovanému výzvou ze dne 17. 10. 2022, která měla zároveň povahu předžalobní výzvy. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil celkově částku ve výši 179.466,14 Kč a také částku ve výši 1.088 Kč skládající se z dlužných poplatků za výběry z bankomatů, poplatků za SMS sdělení o stavu účtu, nákladů na vymáhání dluhu i neuhrazeného dlužného pojistného. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky.

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil, přičemž tato skutková tvrzení byla jednoznačně provedeným dokazováním osvědčena.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 200.000 Kč, který mu byl poskytnut žalobkyní na jeho běžný účet vedený žalobkyní. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných splátkách ve výši 3.684 Kč splatných vždy ke každému 14. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2021. Doba splácení úvěru byla stanovena k datu 14. 2. 2029. Žalovaný se s žalobkyní dohodl na změně výše splátek na částku 3.683 Kč. Žalovaný úvěr splácel řádně od 14. 3. 2021 do 14. 7. 2022, avšak na splátku 14. 8. 2022 byla uhrazena pouze částka ve výši 121,56 Kč, přičemž následně již žalovaný žádnou úhradu splátky neprovedl. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dodržování smluvních podmínek a vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní podmínky, neuhrazoval řádně sjednané splátky na čerpaný úvěr, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a celý dluh prohlásila za splatný k datu 17. 10. 2022. Toto oznámila žalovanému výzvou ze dne 17. 10. 2022, která měla zároveň povahu předžalobní výzvy. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil celkově částku ve výši 179.466,14 Kč a také částku ve výši 1.088 Kč skládající se z dlužných poplatků za výběry z bankomatů, poplatků za SMS sdělení o stavu účtu, nákladů na vymáhání dluhu i neuhrazeného dlužného pojistného.

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby (bankovní) poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.

8. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 200.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

11. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

19. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

20. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

21. V daném případě bylo jednoznačně zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně sjednána smlouva o zřízení a vedení běžného účtu a smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných splátkách ve výši 3.684 Kč splatných vždy ke každému 14. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2021. Doba splácení úvěru byla stanovena k datu 14. 2. 2029. Žalovaný se s žalobkyní dohodl na změně výše splátek na částku 3.683 Kč. Žalovaný úvěr splácel řádně od 14. 3. 2021 do 14. 7. 2022, avšak na splátku 14. 8. 2022 byla uhrazena pouze částka ve výši 121,56 Kč, přičemž následně již žalovaný žádnou úhradu splátky neprovedl. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dodržování smluvních podmínek a vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní podmínky, neuhrazoval řádně sjednané splátky na čerpaný úvěr, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a celý dluh prohlásila za splatný k datu 17. 10. 2022. Toto oznámila žalovanému výzvou ze dne 17. 10. 2022, která měla zároveň povahu předžalobní výzvy. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil celkově částku ve výši 179.466,14 Kč a také částku ve výši 1.088 Kč skládající se z dlužných poplatků za výběry z bankomatů, poplatků za SMS sdělení o stavu účtu, nákladů na vymáhání dluhu i neuhrazeného dlužného pojistného. S ohledem k uvedeným skutečnostem tak soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému uhradit částku jistiny a poplatek za poskytnutí úvěru, stejně tak vyhověl žalobě i ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení, stejně tak ve vztahu k nákladům na uplatnění pohledávky a dalším uvedeným poplatkům v souvislosti s uvedeným dluhem z úvěrové smlouvy a s vedením účtu. (výrok I.)

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 7.223 Kč, a dále v nákladech nezastoupeného účastníka řízení za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby tedy v celkové výši 600 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 8.006,52 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ. (výrok II.)