9 C 203/2019

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Tománka a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 7. 2019, která byla žalobci ze strany žalované doručena dne 4. 7. 2019, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 97.354,05 Kč k rukám zástupce žalobce, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 11. 2019 a doplněnou na základě výzvy soudu podáním ze dne 2. 3. 2020 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci ze strany žalované doručena dne [datum], je neplatná. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s pracovním zařazením technolog na dobu určitou s tím, že dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum] došlo ke změně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou a následně dalším dodatkem ze dne [datum] došlo k další změně, kdy byl žalobce zařazen na pracovní pozici Project Team Leader. Žalovaná doručila dne [datum] žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr), pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, když z jeho strany došlo k porušování povinností zaměstnance stanovených v § 301 ZPr spočívajících ve falšování docházky. Tohoto jednání se měl žalobce dopustit tím, že si ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] prostřednictvím automatizovaného systému evidence odpracované doby evidoval obědovou pauzu ve večerních hodinách, ač podle žalované tuto přestávku fakticky čerpal již v předchozím průběhu pracovní doby. Žalobce měl tímto způsobem útočit na majetek žalované jakožto jeho zaměstnavatele. Žalobce však byl přesvědčen, že pro tuto výpověď nebyl žádný důvod. Svůj nesouhlas sdělil žalované a vyzval ji k dalšímu zaměstnávání a přidělování práce. Žalovaná však trvala na oprávněnosti výpovědi z pracovního poměru. Žalobce pak byl přesvědčen i o tom, že nejspíš žalovaná využila jeho pochybení, kdy mu nechtěla dát výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, když v jeho divizi došlo ke snížení počtu zaměstnanců o více jak 30 %.

2. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobce byl u ní zaměstnán, stejně tak činila nesporným, že žalobci doručila dne [datum] výpověď z pracovního poměru, přičemž důvodem pro tuto výpověď bylo podle žalované nesporné porušení právních předpisů žalobcem v souvislosti s výkonem práce, kdy si musel být žalobce vědom, v jakém čase je stanovena na jeho oddělení – divizi dlouhých palných zbraní – přestávka na oběd, která byla v čase od 12:15 hodin do 12:45 hodin. Toto však žalobce opakovaně porušoval, ač byl seznámen se všemi vnitřními předpisy žalované, kdy především pracovní řád žalované stanovil, že žalovaná byla jako zaměstnavatel povinna poskytnout všem zaměstnancům nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut plně v souladu se ZPr, když právě z tohoto důvodu byla stanovena obědová pauza pro zaměstnance. Docházkový systém žalované byl nastaven tak, že pokud v průběhu pracovní doby nebyl zaevidován odchod na oběd, automaticky došlo k odečtu 30 minut jako přestávky na jídlo a oddech (obědové přestávky). Žalobce však toto podle žalované obcházel tím, že v docházkovém systému vyznačoval odchod na oběd a příchod z oběda, neboť si byl vědom, že systém tím přepne do manuálního chodu a tím nedošlo k automatickému odečtu 30 minut na oběd a náležela mu tak mzda i za tuto dobu, která by jinak byla odečtena. Žalobcem vyznačované odchody na oběd a příchody se podle žalované nemohly týkat obědové pauzy, když z docházkového systému a jeho přehledu vyplynulo, že například dne [datum] měl vyznačen příchod do zaměstnání v 07:3 2:29 a odchod na oběd v 17:3 2:31 tj. po cca po 10 hodinách nepřetržitě trávených v práci, kdy by došlo k odečtu 30 minut na oběd, po vyznačení odchodu ze zaměstnání. Avšak žalobce se vrátil ve večerních hodinách až ve 20:5 6:50 hodin, kdy zaznačil do systému příchod z obědu a po 17 sekundách zaznamenal odchod ze zaměstnání. Podle žalované se tak fakticky nemohlo jednat o oběd ve večerních hodinách, kdy by obědval téměř 3 a půl hodiny, které uplynuly od jeho odchodu ze zaměstnání na oběd v 17:3 2:31 hodin. Takové jednání bylo podle žalované opakované, zcela cílené s úmyslem získání proplacení přestávky na jídlo a oddech v délce 30 minut. Obdobně takto postupoval žalobce v dalších případech, které mu byly vytknuty v rámci samotné výpovědi, a kdy byly tyto skutky jednoznačně a nezaměnitelně identifikovány, přičemž vedle uvedeného data [datum], se obdobného jednání žalobce dopustil ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná tak byla přesvědčena, že ze strany žalobce jednoznačně k naplnění důvodů pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) ZPr, neboť se jednalo o vědomé, úmyslné jednání směřující k poškození žalované spočívající v útoku na její majetek. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že žalobce by možnost systému využíval pouze v případech, kdy fakticky nečerpal v průběhu dne přestávku na jídlo a oddech, neboť nic mu nebránilo, aby tak činil, jeho práce nevyžadovala soustavný výkon, nejednalo se o práci, kterou by případně žalobce nemohl přerušit. Trvala na tom, že se v případě žalobce jednalo o závažné porušení právních předpisů v souvislosti s výkonem jeho práce a tedy výpověď byla zcela důvodná.

3. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů a nesporných tvrzení účastníků, která považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, následující skutková zjištění:

4. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalobce u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy od [datum] na pracovní pozici technolog, když tato skutečnost vyplývala právě i z této pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že původně pracovní poměr na dobu určitou se touto dohodou změnil na dobu neurčitou. Na základě další dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] pak došlo s účinností od [datum] ke změně druhu práce u žalobce a stejně tak byla nově stanovena základní měsíční mzda, když od uvedeného data začal pracovat u žalované na pracovní pozici Project Team Leader se základní měsíční mzdou ve výši [částka].

5. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalobce obdržel od žalované na pracovišti výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne [datum], kterou odmítl, respektive odmítl podepsat její převzetí, avšak tato skutečnost nemohla mít vliv na platnost doručení výpovědi žalobci dne [datum]. Důvodem pro výpověď pak bylo jednání žalobce spočívající v závažném porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, když z jeho strany došlo k porušování povinností zaměstnance stanovených v § 301 ZPr spočívajících ve falšování docházky. Tohoto jednání se měl žalobce dopustit tím, že si ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] prostřednictvím automatizovaného systému evidence odpracované doby evidoval obědovou pauzu ve večerních hodinách, ač podle žalované tuto přestávku fakticky čerpal již v předchozím průběhu pracovní doby. Žalobce měl tímto způsobem útočit na majetek žalované jakožto jeho zaměstnavatele.

6. Z vyjádření - dopisu ze dne [datum], který byl adresovaný ze strany žalobce žalované k rukám Ing. [jméno] [příjmení], ředitele divize ŘLZ, bylo soudem zjištěno, že žalobce tímto dopisem vyjadřoval nesouhlas s výpovědí, popíral, že by jakýmkoliv způsobem chtěl útočit na majetek žalované, když skutečně během dne přestávku nevyužíval a stravoval se podle vlastních specifických potřeb. Neměl jakýkoliv úmysl zneužívat systém docházky, když pod dohledem kamerového systému si řádně vyznačil odchod na oběd, přičemž v některých mnoha dalších případech ani zákonnou přestávku fakticky nečerpal s tím, že i přes tuto skutečnost došlo k odečtu 30 minut. Zároveň požádal žalovanou o další přidělování práce, kdy trval na dalším zaměstnávání. Z podacího lístku (kopie podacího lístku) soud bezpečně zjistil, že dopis žalované byl dán k poštovní přepravě dne [datum], což ostatně potvrdila i žalovaná, která uvedla, že tento dopis jí byl doručen.

7. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalobci ze strany žalované zastoupené Ing. [jméno] [příjmení], ředitele řízení lidských zdrojů, bylo soudem zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci, že nadále trvá na podané výpovědi z pracovního poměru ve smyslu § 52 písm. g) ZPr a dále jej upozornila, že pracovní poměr končí uplynutím dne [datum], tedy uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty.

8. Z oznámení o změně doby výdeje jídel, přestávky na oběd s platností od [datum] soud zjistil, že žalovaná vydala toto oznámení jako vnitřní předpis zaměstnavatele vztahující se k rozvržení doby na výdej jídel v jídelně žalované podle jednotlivých středisek, přičemž pokud šlo o oddělení (pracoviště) žalobce [příjmení] dlouhých zbraní, pak tato byla označena jako pracoviště [číslo] a vyhrazený čas na obědovou přestávku měla od 11:15 hodin do 11:45 hodin.

9. Dále byl k důkazu proveden pracovní řád žalované, z něhož bylo mj. zjištěno, že žalovaná měla v tomto vnitřním předpisu upravenou i dobu přestávky v práci a přestávky na jídlo a oddech v souladu se ZPr. Zároveň byla upravena tímto předpisem i možnost pružného rozvržení pracovní doby s tím, že byla stanovena povinnost stanovit časový úsek, kdy musel být zaměstnanec s pružnou pracovní dobou na pracovišti, což bylo v tomto případě i u žalobce, který měl pružnou pracovní dobu a musel být na pracovišti od 9 do 14 hodin. Jak bylo soudem zjištěno, tak právě i žalobce totiž požádal o pružné rozvržení pracovní doby. Toto zjištění bylo učiněno ve vztahu k žalobci i jiným zaměstnancům z Hromadné žádanky o zavedení pružné pracovní doby s platností od [datum].

10. Dále soud provedl k důkazu i přílohu [číslo] Pracovního řádu – pružná pracovní doba a přílohu [číslo] Pracovního řádu ze dne [datum] ohledně pracovní kázně, kdy právě z této přílohy bylo soudem zjištěno, že žalovaná považovala za závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci ze strany zaměstnance mj. i neoprávněné značení odpracovaného času apod.

11. Z printscreenu obrazovky a seznamu norem pak bylo jednoznačně zjištěno, že žalobce se seznámil s veškerými normami - předpisy žalované, tedy byl seznámen i s pracovním řádem a jeho přílohami, stejně tak se seznámil i s oznámením o změně doby výdeje jídel, přestávky na oběd s platností od [datum].

12. Z evidence pracovní doby, (příchodů, odchodů a příchodů a odchodů na a z obědu) ve vztahu k žalobci za období měsíců leden 2019, únor 2019, březen 2019, duben 2019, květen 2019 a červen 2019 bylo soudem bezpečně zjištěno, že žalobce i mimo dny uváděné žalovanou ve výpovědi běžně trávil delší čas v zaměstnání, aniž by si vyznačil odchod na oběd, případně čerpal obědovou přestávku delší než bylo stanovených 30 minut, někdy si nesprávně vyznačil místo odchodu odchod na oběd, jako například dne [datum], kdy měl vyznačen příchod v 07: 03:43 hodin a odchod na oběd v 17: 26:42 hodin, aniž by byl v tomto dni ještě vyznačen návrat z obědu a odchod. Předchozí den dne [datum] pak měl vyznačen příchod v 07:56:32 a odchod v 18:3 3:20 hodin. Stejně tak měl i dne [datum] vyznačen pouze příchod a pak odchod na oběd. Také měl dne [datum] vyznačen příchod do zaměstnání v 07:3 2:29 hodin, odchod na oběd v 17:3 2:31 hodin, návrat z obědu ve 20:5 6:50 hodin a odchod ze zaměstnání ve 20:5 7:07 hodin. Stejně tak měl značenou docházku i v měsíci únoru 2019, kde bylo opět patrné, že žalobce byl v zaměstnání mnohdy déle jak 8 a půl hodiny, přičemž například i dne [datum] měl vyznačen příchod v 06: 20:29 hodin, odchod na oběd v 16: 05:21 hodin, příchod z oběda v 20:5 0:20 hodin a odchod v 21: 29:29 hodin. Stejně tak v únoru byl zjištěn i evidovaný příchod dne [datum] v 07:5 5:38 hodin, odchod na oběd v 17:3 2:54 hodin, příchod z oběda v 18:34:53 a odchod v 18:3 5:00 hodin. Dne [datum] měl žalobce dokonce evidován opakovaný příchod a odchod v rozmezí několika hodin a měl evidovaný v tomto dni i odchod na oběd a příchod z obědu. V březnu 2019 měl pak dne [datum] příchod v 07: 29:07 hodin a odchod na oběd v 16: 24:48 hodin, neměl evidovaný ani příchod z obědu, ani odchod. Dne [datum] pak měl místo odchodu evidovaný odchod na oběd, ač předtím měl evidovaný odchod na oběd i příchod z obědu. V tomto měsíci pak byl evidován i podle žalované problematický den [datum], kdy žalobce měl evidován příchod v 08: 28:15 hodin, odchod na oběd v 18:3 9:35 hodin, příchod z obědu v 21: 04:20 hodin a odchod v 21: 05:00 hodin. Hned dne [datum] měl opět evidovaný příchod do zaměstnání v 08: 06:27 hodin a odchod na oběd na místo odchodu v 15: 24:54 hodin. Rovněž v dubnu měl vícekrát evidován příchod do zaměstnání a odchod ze zaměstnání bez evidování odchodu na oběd, kdy tedy došlo k automatickému odečtu 30 minut na obědovou přestávku v rámci systému. V tomto období byly žalovanou zaznamenány dva případy uváděné ve výpovědi z pracovního poměru, které považovala za problematické, a to dne [datum] a dále dne [datum], kdy dne [datum] měl žalobce vyznačen příchod v 07:4 2:22 hodin, odchod na oběd v 16:4 3:15 hodin, příchod z obědu v 20: 00:02 hodin a odchod ve 20: 00:23 hodin. Vedle toho pak měl například dne [datum] vyznačen opět příchod do zaměstnání a pak až v 16:3 3:00 hodin odchod na oběd, aniž by měl vyznačen příchod z obědu či odchod. V květnu 2019 byl zaznamenán u žalobce dne [datum] opět odchod na oběd v 10: 04:13 hodin a příchod z obědu v 10: 06:37 hodin a vedle toho i další odchod na oběd 16: 26:42 hodin, příchod z obědu v 21: 00:17 hodin a odchod ve 21: 06:07 hodin. Dne [datum] pak měl vyznačen odchod v 20: 03:01 hodin, příchod ve 22: 10:31 hodin a další odchod v 22: 15:11 hodin. Hned další den [datum] měl vyznačen pouze příchod a odchod, což ostatně platilo i mnoha dalších dnech v uvedených měsících. V květnu to bylo právě 13. 5., 14. 5., 16. 5., pak dále například 21. 5., 23. 5., přičemž stejně tak měl řádně evidované i příchody a odchody na oběd. V červnu 2019 měl dne [datum] evidován opět dvakrát odchod na oběd a příchod z obědu, kdy v druhém případě měl odchod na oběd v 15:5 1:57 hodin, příchod z obědu v 21:3 6:29 hodin a odchod v 21:3 6:40 hodin. Dne [datum] měl příchod v 07: 28:28 hodin, odchod na oběd v 16: 08:36 hodin, příchod z obědu v 22: 22:18 hodin a odchod v 22: 23:02 hodin. Opět i v tomto měsíci měl v jiných dnech značen pouze příchod a odchod, někdy i příchod a odchod na oběd, aniž by byl vyznačen návrat z obědu a odchod, jako například dne [datum], kdy měl příchod v 07: 18:37 hodin a odchod na oběd v 14: 22:10 hodin. Stejně tak i [datum] a [datum] měl vyznačen pouze příchod a odchod na oběd.

13. Dále k důkazu soud provedl i výplatní pásky za období od ledna 2019 do července 2019. Tak z výplatní pásky za leden 2019 bylo zjištěno, že byla u žalobce provedena srážka za stravenku [příjmení] tj. za stravování v jídelně žalované ve výši [částka]. Srážky za e-stravenky činily [částka]. Z výplatní pásky za únor 2019 bylo zjištěno, že fond pracovní doby činil 160 hodin, odpracovaných hodin 160 s tím, že dále byly provedeny srážky e-stravenky [částka] e-stravenek v hodnotě [částka]. Z výplatní pásky za březen 2019 soud zjistil, že fond pracovní doby byl 168 hodin, odpracovaných hodin bylo 136 hodin s tím, že byla evidována placená nepřítomnost 32 hodin a srážka u e-stravenky byla za 7 kusů v částce [částka]. Z výplatní pásky za duben 2019 pak bylo zjištěno, že fond pracovní doby činil 176 hodin, odpracovaných hodin bylo 160 hodin + 16 hodin bylo placených za státní svátky, srážka e-stravenky činila [částka] za 17 kusů. Výplatní páska za květen 2019 měla uveden opět fond pracovní doby 184 hodin a placené svátky 16 hodin, kdy bylo odpracovaných 168 hodin, srážka e-stravenky 18 kusů ve výši [částka]. Z výplatní pásky za červen 2019 soud zjistil, že fond pracovní doby činil 160 hodin, odpracovaných bylo 160 hodin, srážka e-stravenky za 17 kusů činila [částka]. Z výplatní pásky za červenec 2019 bylo uvedeno, že u žalobce byla placená nepřítomnost 144 hodin, placené svátky 8 hodin, fond pracovní doby 184 hodin, odpracovaných bylo 132 hodin a srážka e-stravenky za 4 kusy činila tedy [částka].

14. Ze sjetiny počítače ve vztahu ke srážkám za e-stravenky a stravenky u žalobce Ing. [celé jméno žalobce] za období od [datum] až do [datum] bylo učiněno stejné zjištění, jako z výplatních pásek ohledně prováděných srážek za e-stravenky a stravenku [příjmení] v lednu 2019, když však z tohoto listinného důkazu nemohl soud rozhodně uzavřít, že by žalobce dne [datum] čerpal tuto stravenku a tento den se byl stravovat u žalované v jídelně. Ostatně i u e-stravenek bylo vždy uváděno datum strhávání konkrétní částky respektive jejího zaúčtování ke konci příslušného kalendářního měsíce a neznamenalo to, že by v tento den žalobce čerpal takový počet e-stravenek.

15. Ze seznamu zaměstnanců divize produkt dlouhé zbraně v období listopadu, prosince 2018, dále v lednu a únoru 2019, rovněž v dalších obdobích roku 2019, tj. až do prosince roku 2019 pak bylo zjištěno, že v listopadu 2018 bylo 17 zaměstnanců v této divizi. V prosinci 2018 jich bylo 16, stejný počet pak byl i v lednu a únoru roku 2019. Ze seznamu zaměstnanců k datu [datum], k datu [datum] a dále k datu [datum] v Divizi dlouhých zbraní soud zjistil, že k datu [datum] bylo evidováno v této divizi 16 zaměstnanců, k datu [datum] byl tento počet 15 zaměstnanců, přičemž k datu [datum] byl tento počet zaměstnanců 14.

16. Uvedený důkaz pak byl proveden ve vztahu k tvrzení žalobce, že docházelo ke snižování počtu zaměstnanců v Divizi dlouhých zbraní. K tomuto pak byly provedeny i další důkazy.

17. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a (svědkem) [celé jméno svědka], bylo zjištěno, že pracovní poměr na základě dohody měl skončit k datu [datum] s tím, že žalovaná se mj. také zavázala, že nebude po zaměstnanci požadovat závazek vyplývající z dohody zaměstnavatele a zaměstnance o zvýšení kvalifikace ve výši [částka].

18. Z Odvolání vedoucího zaměstnance z pracovního místa pak soud zjistil, že tato listina byla adresována právě [celé jméno svědka], přičemž tento ji převzal dne [datum] a také toto převzetí stvrdil svým podpisem.

19. Dále z dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřená dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a [celé jméno svědka], bylo zjištěno, že v rámci této dohody se účastníci dohodli na ukončení pracovního poměru uzavřeného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a skončí dnem [datum], přičemž dále bylo dojednáno, že od [datum] do [datum], tj. ke skončení a ke sjednanému datu skončení pracovního poměru nebude zaměstnanci Ing. Mončekovi přidělována práce a bude se toto jednat o překážku na straně zaměstnavatele.

20. Ve vztahu k této dohodě soud zjistil, že žalovaná připravila i koncept výpovědi z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne [datum], když z tohoto listinného důkazu podle názoru soudu nebylo zjištěno nic podstatného pro toto řízení.

21. Z rozvázání pracovního poměru výpovědí adresované [celé jméno svědka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že u tohoto zaměstnance, který byl Product Manager v Divizi dlouhých zbraní byla k tomuto datu dána výpověď z pracovního poměru z důvodů podle § 52 písm. c) ZPr tj. z důvodu nadbytečnosti. Pracovní poměr měl být ukončen k datu [datum], přičemž od [datum] mělo být realizováno rozhodnutí o organizační změně a od uvedeného data pak neměla být [celé jméno svědka] přidělována práce a jednalo se tak o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZPr.

22. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že [celé jméno svědka] adresoval tuto výpověď z pracovního poměru žalované, které byla doručena dne [datum], jak vyplývalo z podpisu na této listině Mgr. [celé jméno svědkyně], zaměstnankyně žalované.

23. Z další výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto adresoval [jméno] [příjmení] žalované, která ji převzala dne [datum].

24. Pokud šlo o tyto dva zaměstnance [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], i tito byli zařazeni do Divize dlouhých zbraní.

25. Z pověření ze dne [datum] soud zjistil, že po odchodu [celé jméno svědka] byl pověřen řízením Divize dlouhých zbraní HS [číslo] s účinností od [datum] [celé jméno svědka].

26. Z rozhodnutí generálního ředitele 3/ 2019 ze dne [datum] o snížení pracovních míst a početního stavu zaměstnanců soud pak zjistil, že s účinností od [datum] za účelem zvýšení efektivnosti práce došlo ke zrušení pracovního místa Product Manager HS [číslo] THP.

27. Z printscreenu obrazovky nabídky práce, resp. poptávky práce ze strany žalované jakožto zaměstnavatele, která byla zobrazena na internetových stránkách [webová adresa], soud zjistil, že žalovaná hledala vhodného kandidáta na pozici Projektový manažer – vývojové projekty – dlouhé zbraně, kde byl v této souvislosti uváděn popis pracovního místa. Toto pracovní místo bylo pracovním místem žalobce, přičemž jeho obsazení bylo požadováno ze strany [celé jméno svědka] s možným nástupem od [datum]. Toto pak soud zjistil ze Žádosti o obsazení pracovního místa. Na webových stránkách pak poptávka pracovní pozice byla zveřejňována od [datum] do [datum]. Dále bylo zjištěno, že bylo 6 uchazečů na tuto pozici a vše měla zajišťovat [celé jméno svědkyně].

28. Z dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a Bc. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo pak zjištěno, že na základě této dohody s účinností od [datum] se tento zaměstnanec dohodl na změně pracovní smlouvy spočívající ve změně druhu práce jako Project Team Leader.

29. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] dne [datum] soud zjistil, že tento zaměstnanec nastupoval na pozici Projektový nákupce a pracovní poměr vznikl dne [datum].

30. Z upozornění na porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů ze dne [datum] bylo zjištěno, že [celé jméno svědka] byl upozorněn na porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací, které mělo spočívat ve vyvážení střeliva 500 kusů nábojů 22 WMR bez příslušného průvodního dokladu opravňujícího k vývozu střeliva z areálu žalované, což bylo zjištěno prohlídkou při jeho průjezdu přes vrátnici areálu. [celé jméno svědka] byl upozorněn na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr.

31. Z upozornění na porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů ze dne [datum] soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] byl upozorněn na neinformování žalované o nepřítomnosti v zaměstnání od [datum] do [datum], když dne [datum] jej musel kontaktovat telefonicky jeho nadřízený [celé jméno svědka]. Toto chování mělo narušit plynulý chod pracoviště. I tento zaměstnanec byl upozorněn na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr.

32. Z upozornění na porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci a možnost výpovědi dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl upozorněn na neplnění pracovních úkolů, kdy nepravdivě informoval nadřízeného zaměstnance o splnění úkolu, přičemž byl upozorněn na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr.

33. Z výpovědi z pracovního poměru, která nebyla nijak datovaná, ani podepsaná, bylo zjištěno, že zaměstnankyni [jméno] [příjmení] měla být dána výpověď z důvodu úmyslného falšování docházky postupem podle § 52 písm. g) ZPr.

34. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto případě byla výpověď dána PhDr. [jméno] [příjmení] za falšování pracovní doby a podepisování omluvenek podřízené [jméno] [příjmení] a rovněž za neomluvenou absenci v zaměstnání v délce 42 hodin a 47 minut. I v tomto případě se jednalo o výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) ZPr, přičemž zároveň bylo tomuto zaměstnanci vykonávajícímu pracovní pozici ředitele marketingu a podpory zákazníků sděleno, že mu již nebude přidělována žádná práce.

35. Z celkového přehledu projektu V a V bylo zjištěno, že v roce 2017 byly pod vedením žalobce dokončeny v divizi dlouhých zbraní projekty z 92,60 %, v roce 2018 a částečně v roce 2019 to bylo z 84,96 % a v roce 2019 a částečně v roce 2020 to bylo z 56,51 %.

36. Soud také provedl k důkazu záznamy z kamerového systému, přičemž provádění tohoto důkazu byl přítomen také slyšený svědek [celé jméno svědka], stejně tak účastníci a jejich zástupci, kteří se mohli vyjadřovat k tomu, co bylo na těchto záznamech a soud i toto protokoloval, když na těchto jednotlivých záběrech byly zaznamenány příchody a odchody žalobce do a ze zaměstnání, kdy se žalobce například pouze přihlásil a následně se po krátkém okamžiku, aniž by opustil prostor u turniketu, opět ze systému odhlásil. Stejně tak bylo patrné, že se jednalo o jeho příchody ve večerních hodinách, kdy v jednom ze záběrů bylo i patrné, že žalobce přijel motorovým vozidlem, vyznačil si příchod a za nedlouho, kdy sledoval hodiny u turniketu, si vyznačil i odchod. V jednom případě pak byl kontrolován pracovníkem ostrahy, přičemž důvod kontroly přiblížil právě svědek [celé jméno svědka], jako vedoucí odboru bezpečnosti žalované, který uvedl, že systém zcela náhodně vybíral u turniketu procházející osoby, které byly pak osobně kontrolovány. Nikdy se nejednalo o cílenou kontrolu na základě určitého podezření ze strany ostrahy. Bylo pak jednoznačné a mezi účastníky nesporné, co bylo z těchto záběrů možné zjistit. Stejně tak z jednoho záběru bylo patrné, že žalobce prošel přes turniket a po určité době opět odcházel s tmavou taškou (nejspíše na notebook) ze zaměstnání. Tak dále z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento byl v podstatě tím, kdo inicioval prošetření jednání žalobce. Svědek byl informován další osobou o tom, že žalobce v pozdních večerních hodinách přišel do areálu žalované, prošel přes turniket a ihned se v podstatě zase otočil a zaznamenal zase svůj odchod. Volal žalobci, který mu měl říct, že nechtěl přijít o obědovou přestávku, kterou z důvodu značného množství práce nečerpá normálně v pracovní době a tímto o ni nepřichází. Svědek si již přesně nevybavoval, jak to bylo ze strany žalobce řečeno. Svědek s takovým postupem nesouhlasil a nahlásil toto Mgr. [celé jméno svědkyně], manažerce lidských zdrojů u žalované. Svědek to pak již nijak neřešil. Sám svědek připustil, že ne vždy dodržel časový harmonogram odchodu na oběd, ale stravoval se pouze v areálu žalované, přičemž chápal, že mu bude automaticky odečteno 30 minut na oběd. Svědek se podíval na kamerové záznamy, kde si ověřil jednání žalobce, ale nijak dále již s těmito záznamy nepracoval, byla to již záležitost personálního oddělení a vedení. Pokud šlo o pracoviště žalobce, pak toto podle svědka bylo cca 3 minuty od turniketů. Toto pak bylo v podstatě potvrzeno i dalšími svědky a samotným žalobcem.

37. Soud zároveň provedl výslech dalších svědků, stejně tak i žalobce, kdy tedy z výpovědi svědka [celé jméno svědka] zjistil, že tento byl nejbližším nadřízeným žalobce v divizi dlouhých zbraní. Věděl o podané žalobě, neboť jej žalobce informoval o výpovědi, a že se proti ní chce bránit, protože ji považuje za neoprávněnou. Svědek se k výpovědi nemohl nijak vyjádřit, protože v té době již u žalované nepracoval a nebyl nadřízeným žalobce. Sám svědek měl manažerskou smlouvu a mohl být tedy kdykoliv propuštěn. To se pak i stalo, kdy sám svědek dával do jisté míry najevo, že s některými nekompetentními lidmi nechtěl spolupracovat. Odešel tedy v rámci dohody s žalovanou, protože jinou variantou by byla výpověď z pracovního poměru a požadavek žalované na úhradu značné částky za zvyšování kvalifikace, což bylo ostatně zjištěno i z listinných důkazů ve vztahu k dohodě mezi žalovanou a svědkem. Svědek však vedle toho nepovažoval takové jednání žalované za úplně standardní a podle něj bylo nepřípustné, aby jednala tímto způsobem s lidmi. Svůj tým tj. divizi dlouhých zbraní považoval za velmi úspěšný, že všechny projekty, které realizovaly, byly podle něj dokončeny. Svědek se nedomníval, že by u kreativců a vůbec v týmu u lidí z vývoje bylo možné nastavit konkrétní pracovní dobu a z tohoto důvodu toleroval i práci mimo pracovní dobu, když v jeho divizi byla u většiny stanovena klouzavá pracovní doba. Vždy však muselo být denně odpracováno 8 a půl hodiny či musel být naplněn týdenní případně měsíční fond pracovní doby. Sám svědek nebyl zastáncem přesčasů, neboť tyto se pak nahrazovaly náhradním volnem a pak konkrétní člověk chyběl v zaměstnání. Byl si vědom, že ani zaměstnavatel nebyl přesčasům nakloněn, protože mělo znamenat peníze navíc. Většinou se pak toto kompenzovalo možností pozdějšího příchodu do zaměstnání na druhý den. Svědek měl vždy na konci měsíce sjetiny docházky u jednotlivých zaměstnanců z divize a nikdy tam nezaznamenal jakýkoliv problém, rozhodně žádné neomluvené absence apod. Pokud se jednalo o obědové pauzy, pak tyto sice byly stanoveny, ale rozhodně nebylo možné je vždy dodržet s ohledem na návaznosti jednotlivých činností vzájemně spolupracujících oddělení – divizí. Když byla porada, tak nemohl nikdo odejít v konkrétní stanovený čas, ale oběd pak byl později. Svědek se také stravoval mimo areál žalované, ale vždy se snažil dodržet nějaký časový harmonogram, protože musel například být na jiné poradě, podílet se na chodu divize, na vývoji konkrétního produktu. Podle svědka se mohlo stát, že byl někdo i déle na obědě, ale pak by si musel tuto dobu nadpracovat. S žalobcem řešil pouze jednu věc, kdy žalobce chodil v určitém období do práce i v sobotu a v neděli a někteří poukazovali na to, že měl pak spoustu přesčasů o víkendu a bylo mu to propláceno. To svědek rozhodně nechtěl. Žalobce pracoval někdy i z domu, když byl nemocný, ale práce z domu nebývala úplně zvykem. Občas se to však stávalo a konstruktéři se třeba sešli u někoho doma a řešili konkrétní úkol. Žalobce se zúčastňoval porad, nemohl mnohdy dodržet stanovenou dobu oběda, přičemž se ani nestravoval u žalované v jídelně. Míval spíše vlastní jídlo. Práci žalobce popisoval tento svědek jako velmi dobrou. Byl to žalobce, kdo odpovídal za konkrétní výsledky z hlediska projektů a bylo pak na žalobci, aby výsledky prezentoval právě i na poradách. Podle svědka měl žalobce jako projektový manažer výsledky, byl schopen spolu s celým týmem dotáhnout projekty do konce.

38. Z výpovědi dalšího svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento pracoval rovněž s žalobcem v divizi dlouhých zbraní. Svědek byl projektovým nákupčím a jeho spolupráce s žalobcem byla z jeho pohledu vždy naprosto perfektní, kdy bylo vždy všechno precizně zpracováno a připraveno. Jinak neměl k žalobci žádný bližší vztah, chápal jej jako kolegu, s nímž měl skutečně korektní, kolegiální pracovní vztahy. Pokud šlo o obědovou pauzu, tato byla jejich oddělení podle svědka vyhrazena někdy před 12. hodinou, od 11:15 do 11:45 hodin, když obědová pauza byla 30 minut. Všichni se snažili dodržet tuto stanovenou dobu, ale nebylo to vždy možné. Žalobce si většinou nosil jídlo z domu. Do jídelny nechodil, někdy si něco koupil v kantýně. Důvodem podle svědka bylo to, že se chtěl žalobce stravovat zdravě a také to bylo podle svědka kvůli sportu. Sám svědek si občas objednal jídlo z venku, nějakou pizzu apod. Někdy chodil do jídelny, někdy si kupoval nějaké jídlo v kantýně. Svědek měl stejně tak jako žalobce klouzavou pracovní dobu a snažil se to využívat tak, že někdy byl v zaměstnání delší dobu a pak mohl další den odejít dříve po odpracování pevné pracovní doby. Vždy však musel být naplněn fond pracovní doby. Po odchodu svědka [příjmení] [celé jméno svědka] došlo i k dalším změnám v divizi dlouhých zbraní s tím, že i svědek nakonec dohodou rozvázal pracovní poměr s žalovanou. Měl krátit žalovanou o její majetek tím, že ml zneužívat služební vozidlo pro soukromé účely. V tomto případě, když to s ním bylo projednáváno, tak se rozhodl pro ukončení pracovního poměru dohodou, protože nechtěl, aby to bylo někde uváděno, aby to měl v jeho osobní složce. Nesouhlasil sice s důvody, pro které fakticky došlo ke skončení jeho pracovního poměru u žalované, ale nechtěl to raději více řešit. Další kolegové, kteří odešli, či jim byla dána výpověď, byli [celé jméno svědka] či [celé jméno svědka], stejně tak odešel i jejich nadřízený [celé jméno svědka], kterého pak nahradil [celé jméno svědka] O důvodu výpovědi žalobci věděl svědek pouze to, že se měla týkat nesprávného vyznačování obědové pauzy žalobcem, ale nic bližšího o tom nevěděl. Svědek neměl potřebu se o těchto věcech s kolegy více bavit. Stejně tak ani nerozebíral s nimi svůj odchod od žalované.

39. Dále byl vyslechnut svědek [celé jméno svědka], z jehož výpovědi soud zjistil, že tento pracoval u žalované jako produktový manažer a žalobce byl tedy jeho kolegou v divizi dlouhých zbraní. Stejně jako žalobce, měl i svědek klouzavou pracovní dobu, která byla rozvržena rovnoměrně. Svědek si nebyl jistý, zda to bylo od 8 do 13 či od 8 do 14 hodin, kdy se jednalo o čas, který byl pevně stanovený, přičemž ve zbytku již bylo na nich, jak si práci a pracovní dobu uzpůsobí potřebám v rámci plnění konkrétních pracovních úkolů. Vždy však musel být naplněn fond pracovní doby. Denní pracovní doba pak tedy činila 8 a půl hodiny. Příchody, odchody, odchody mimo areál na oběd a příchody z obědu se zaznamenávaly do systému docházky. [ulice] každého měsíce pak tedy musel být naplněn fond pracovní doby. Svědek měl pravidelně každý měsíc přesčasové hodiny a na základě toho si mohl vybírat pak náhradní volno. Podle svědka to nikdo nevnímal tak, že by se jednalo o zneužití systému. Obědová pauza byla 30 minut. V rámci jídelny byl stanoven časový rozvrh, kdo kdy má chodit, ale bylo to podle svědka především kvůli dělnickým profesím a muselo to tak být nastaveno z toho důvodu, aby se v jídelně pak netvořily fronty a nestála práce na jednotlivých úsecích. Nebylo to však nijak striktně dané, nikdo podle svědka úplně nekontroloval, kdy které oddělení odchází na oběd, kdy je kým čerpána obědová pauza. Svědek si pak ani přesně nepamatoval, kdy měli obědovou pauzu stanovenou v divizi dlouhých zbraní. Museli si pochopitelně organizovat čas i podle úkolů a podle potřeb. Svědek ukončil své působení u žalované z toho důvodu, že byla zrušena jeho pracovní pozice. Svědek měl dostat výpověď již za působení Ing. [celé jméno svědka] v jejich divizi, ale to Ing. [celé jméno svědka] odmítl, udělal se určitý ústupek, ale nakonec v roce 2019 k rozvázání pracovního poměru nakonec došlo. Svědek se stravoval v jídelně, protože to bylo podle něj jednodušší než se stravovat mimo areál, kde podle svědka ani nebylo možné dodržet 30 minut na oběd, ačkoliv svědek nevěděl, zda mimo areál byla doba na oběd rovněž 30 minut, protože to sám nijak nevyužíval. Žalobce si nosil většinou jídlo v krabičkách z domu. Do jídelny nechodil, ani v kantýně jej svědek nikdy nepotkal, alespoň si na to nepamatoval. Svědek ale nemohl potvrdit, jak se přesně žalobce stravoval v průběhu pracovní doby. Co se týkalo jeho vztahu s žalobcem a práce žalobce, pak svědek popsal jejich vztah jako velmi dobrý kolegiální vztah v rámci žalované, kdy se vždy snažili najít takové řešení, aby to vyhovovalo všem aktérům. Vždy se snažili spolu nalézt kompromisní řešení, které by bylo dobrým řešením v rámci konkrétního projektu.

40. Dalším slyšeným svědkem byl [celé jméno svědka], z jehož výpovědi soud zjistil, že tento svědek pracoval u žalované v divizi dlouhých zbraní jako technolog dlouhých zbraní. Svědek ukončil pracovní poměr ze zdravotních důvodů a také z toho důvodu, že dostal nabídku lepšího zaměstnání. Svědek nezaznamenal, že by s ním někdo chtěl rozvázat pracovní poměr. Podle svědka přirozeně docházelo k obměně zaměstnanců i v divizi dlouhých zbraní. Na oběd mohli chodit do jídelny, případně si mohli nějaké jídlo koupit v kantýně. Svědek si za stravenky nakupoval, vařil si a jídlo si nosil do zaměstnání. Svědek si nikdy neměřil čas strávený obědem. Byla obědová přestávka, která byla podle svědka někdy mezi 11. a 12. hodinou, ale nikdo to podle něj nijak striktně nedodržoval, ani to nikdo nijak zásadně nehlídal a nevyžadoval. Svědek si ani nepamatoval, že by byla pro konkrétní pracoviště vyhrazena určitá doba na oběd. Co se týkalo stravování žalobce, pak jej nijak nekontroloval. Žalobce nechodil do jídelny, byl vybíravý v jídle, stravoval se mimo areál žalované, nebo si vozil vlastní jídlo. Svědek viděl, že žalobce byl v práci, ale neviděl, zda pracuje, nevěděl, kdy se stravoval. Probíhaly také různé porady, kterých se musel žalobce účastnit. Svědek také věděl o změnách v divizi dlouhých zbraní v roce 2018 a 2019, ale přesně si to již všechno nepamatoval. Svědek ani nemohl potvrdit, že by snad žalovaná činila jakýkoliv nátlak na zaměstnance ohledně skončení pracovního poměru. Stejně tak si nebyl vědom, že by v minulosti žalovaná řešila zneužívání pracovní doby či falšování docházky. Nevěděl o tom, že by žalovaná řešila problém s tím, že by někdo ze zaměstnanců byl dlouho v práci a pak odjel na hodinu a zase se do práce vrátil. Vztahy v jejich divizi dlouhých zbraní považoval za velmi dobré. Byla tam podle něj výborná komunikace, po pracovní i lidské stránce si kolegové rozuměli.

41. Další svědek slyšený v této věci byl [celé jméno svědka], který byl od roku 2019 nadřízeným žalobce a nahradil v této pozici [celé jméno svědka]. Předtím seděl v rámci pracoviště divize dlouhých zbraní vedle žalobce, přičemž potvrdil i výpovědi ostatních svědků, že žalobce se stravoval spíše sám, že si nosil vlastní jídlo. Na oběd byla přestávka 30 minut. Byl stanoven časový harmonogram na obědovou pauzu v jídelně z toho důvodu, aby nevznikaly dlouhé fronty a prostoje při obědové pauze. Z 90 % se zaměstnanci stravovali v jídelně, ale někteří se stravovali i mimo jídelnu, mimo areál žalované, někteří zaměstnanci si nosili jídlo z domu stejně tak jako žalobce. Zaměstnanci, pokud měli evidovány přesčasy, tak si je mohli klidně i během dne vybrat, stačilo to oznámit nadřízenému, v tomto případě v divizi dlouhých zbraní to byl právě svědek. I toto se pak evidovalo jako omluvenka na čerpání náhradního volna za odpracované přesčasy. Žalobce měl stejně jako další v divizi pružnou pracovní dobu, kdy musel být v zaměstnání od 9 do 14 hodin. Vždy musel být naplněn fond pracovní doby. Žalobci nebylo nikdy nic oficiálně vytknuto, nikdy nebyl upozorněn na nějaké porušování právních předpisů v souvislosti s výkonem práce. Ing. [celé jméno svědka] upozorňoval žalobce na lepší komunikaci, ale jinak mu v podstatě nic nevytýkal. Podle svědka žalobce někdy nedostatečně informoval o projektech. Jinak svědek nepotvrdil, že by snad byl žalobce neloajální vůči žalované. Svědek dále potvrdil změny v divizi dlouhých zbraní v roce 2018 a roce 2019. Považoval to za běžné, že dochází k určité fluktuaci. Připustil, že [celé jméno svědka] žalovaná chtěla propouštět už dříve, ještě v době, kdy byl ve vedení divize dlouhých zbraní Ing. [celé jméno svědka]. U [celé jméno svědka] se jednalo o nadbytečnost. U Ing. [anonymizováno] došlo k dohodě o rozvázání pracovního poměru. [celé jméno svědka] dal výpověď sám. Výpověď ve vztahu k žalobci řešil právě svědek [celé jméno svědka]. Podle svědka došlo ze strany žalobce k útoku na majetek žalované, když zneužíval systém evidence pracovní doby. Svědek žalobci vše vysvětlil a skutky byly popsány zřetelně ve výpovědi. Žalobce nebyl na nic upozorněn, nikdo jej neupozornil na nějaké porušení právních předpisů. U jiných zaměstnanců se pak taková kontrola nedělala, systém se nezměnil. Co se týkalo vědomosti svědka o tomto jednání žalobce, pak svědek se to měl dozvědět až před tou výpovědí, možná 14 dnů předtím. Ing. [celé jméno svědka] potvrdil, že na konci každého měsíce se řešila docházka, že se řešilo, kdo měl jakou docházku. Doplňovaly se nedostatky, dodávaly se podepsané dovolenky, propustky apod. Řešily se i případné pozdní příchody. Bylo to z důvodu zpracování podkladů pro mzdové oddělení pro výpočet mzdy. Svědek potvrdil, že pokud kdokoliv šel na oběd mimo budovu, pak se mu přičetlo vždy jen 30 minut, i kdyby byl mimo areál 2 hodiny, nikdy by to neznamenalo, že by se mu přičetlo více hodin. Svědek pak k tomuto uvedl, že toto bylo možné zjistit z evidence docházky s tím, že konkrétní zaměstnanec, který to měl na starost, to ve chvíli zpracování docházky musel zjistit. Stejně tak svědek uvedl, že pokud někdo pracoval nepřetržitě od 9 hodin do 16 hodin, systém by mu automaticky přičetl 30 minut na obědovou pauzu. Nikdo striktně netrval na tom, aby se dodržoval stanovený časový harmonogram na obědovou pauzu pro divizi dlouhých zbraní, nikdo to striktně nekontroloval.

42. Soud dále provedl k důkazu výslech svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], která pracuje u žalované a i v inkriminované době pracovala na pozici manažerky lidských zdrojů. Tato o celé záležitosti hovořila s Mgr. [příjmení], právníkem žalované, který ji kontaktoval, aby zjistil konkrétní informace v souvislosti s projednávanou věcí. Tato vypověděla, že se o jednání žalobce dozvěděli z informací od svědka [celé jméno svědka], který je upozornil na nestandardní chování žalobce. Zároveň tento svědek sdělil svědkyni, že s žalobcem o celé věci hovořil a tento mu měl říct, že pouze využívá takové možnosti v systému, že to není nic špatného, protože by přišel o půl hodinu, kterou má danou na obědovou pauzu. O jednání se měla svědkyně dozvědět až v červnu 2019, kdy je o tom informoval svědek [celé jméno svědka], přičemž zpětnou kontrolou měly být zjištěny konkrétní skutky, které pak byly popsány žalovanou i ve výpovědi. Jednalo se o to, že žalobce měl podle svědkyně zcela úmyslně a promyšleně jednat v neprospěch žalované, zaútočil na její majetek, ale podstatné pro svědkyni mělo být především to, že žalobce byl výše postaveným zaměstnancem a došlo k jednoznačnému narušení důvěry mezi žalovanou a žalobcem. Svědkyně potvrdila, že s žalobcem věc nebyla dříve projednávána, nebyl upozorněn na porušování předpisů, nebylo mu nic dříve vytknuto. Žalobce byl sice za svědkyní den před doručením výpovědi, ale svědkyně mu na přímou otázku, zda má nějaký problém, neodpověděla, neboť podle jejích zkušeností bylo lepší o těchto věcech jednat před svědky. Podle svědkyně pak byl rozdíl v jednání žalobce a jiných zaměstnanců, kterým nebyla výpověď dána a byly nejprve upozorněni na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr. Žalobci tak nebylo následně umožněno ani jakékoliv vyjádření a případná konfrontace se svědkem [celé jméno svědka] ohledně jejich rozhovoru. Podle svědkyně takový postup nebyl nutný, protože ze systému to bylo patrné. Záznamy systému pak byly k dispozici vždy na konci konkrétního měsíce, kdy došlo k jejich zpracování pro účely stanovení mzdy. K samotnému evidenčnímu systému docházky svědkyně vypověděla, že z tohoto systému bylo možno vše vyčíst. Referentka každého úseku, v případě žalobce to byla referentka ředitele technického oddělení, která zpracovávala za konkrétní měsíc veškeré informace jak z docházkového systému, tak také z toho, co bylo dále v evidenci, tzn. veškeré dovolenky, veškeré propustky k lékaři, čerpání náhradního volna, tohle všechno bylo zapracované do systému, došlo ke kompletaci a uzavření dat, která potom tato referentka postoupila na mzdovou účtárnu pro účely zpracování mzdy. Takto to bylo vždy k 1. či 2. dni následujícího měsíce, aby mohly být mzdy vyplaceny v řádném termínu. Svědkyni si stěžoval i Ing. [celé jméno svědka] na výkony žalobce, ale toho nikdo oficiálně na nic neupozorňoval, nikdo s žalobcem nic neprojednával. Obecná praxe u žalované je však taková, že vždy nejblíže nadřízený by měl problém se zaměstnancem řešit spíše neformální cestou. Svědkyně dále vypověděla, že žalobce přicházel do zaměstnání před 9. hodinou, což odpovídalo jeho stanovené pracovní době, kdy měl pružnou (klouzavou) pracovní dobu s pevně stanoveným časem od 9 do 14 hodin. K propouštění dalších zaměstnanců v divizi dlouhých zbraní svědkyně potvrdila, že svědek [celé jméno svědka] dostal výpověď pro nadbytečnost, Ing. Mončekovi měla být dána také výpověď podle § 52 písm. g) ZPr, ale došlo k uzavření dohody, protože byla tato varianta preferována i Ing. Mončekem. [celé jméno svědka] odešel sám, stejně tak další zaměstnanec v této divizi [jméno] [příjmení] odešel sám. Podle svědkyně to nebylo nic neobvyklého, že docházelo k pohybu na pracovních postech a že docházelo ke snižování stavů z důvodu hospodářských výsledků a představ akcionářů.

43. Další slyšená svědkyně [celé jméno svědkyně], která pracovala v sekretariátu technického ředitele, potvrdila, že do její pracovní náplně náleží i kontrola evidence docházky zaměstnanců technického úseku. Dohlíží na to, aby na konci každého měsíce v rámci jeho zúčtování nedocházelo k jakýmkoliv nesrovnalostem, aby odpovídala odpracovaná doba, aby tam nechyběly jakékoliv údaje, aby byla řádně evidovaná nahlášená řádná dovolená, služební cesta, návštěva lékaře apod. Takto zpracované podklady dává dohromady, aby to mohla předložit mzdové účtárně. Vždy jsou tyto podklady zpracovány k poslednímu dni v měsíci, pokud jde o docházku jednotlivých zaměstnanců, protože následující den, kdy začíná nový kalendářní měsíc, do 12:00 hodin to musí být předloženo mzdové účtárně, neboť se pak stahují všechna takto připravená data. Vedle toho pak pochopitelně má každý zaměstnanec odpovědnost si docházku kontrolovat sám a předkládat případně dodatečně potřebné doklady. Svědkyně hlídá případné nepřítomnosti, které by nebyly dokladovány, hlídá splnění fondu pracovní doby, aby nebyl zjištěn jakýkoliv rozdíl v hodinách. Všechno pak může zjistit z docházkového (evidenčního) systému. Svědkyně tento systém neřešila každý den, nijak jej nekontrolovala, ale vždy to bylo v konkrétním měsíci respektive na jeho konci s ohledem na zúčtování mezd. K přímému dotazu ohledně zneužití systému v tom, že by někdo přišel, vyznačil si příchod a krátce na to i odchod, svědkyně vypověděla, že by to nejspíš ze systému zjistila. Na zpracovávání docházkového systému se nijak nepodílela Mgr. [celé jméno svědkyně] či kdokoliv jiný z personálního oddělení. Docházka se zpracovávala pro mzdovou účtárnu. I vedení žalované mělo náhled na docházkový systém, a mohlo tak z něj čerpat při případném zjišťování docházky u jednotlivých zaměstnanců. Svědkyně pak potvrdila k předložené evidenci pracovní doby u žalobce prováděné soudem k důkazu, že má k dispozici stejná data, pouze měla jiné rozložení dokumentu. K systému pak ještě svědkyně uváděla, že vždy to musí být spárované, tj. musí být evidován odchod a příchod, odchod na oběd, příchod z oběda apod., aby to mohl systém řádně spočítat. Při odpracování vyššího počtu hodin se pak automaticky objevil v systému údaj v řádku„ náhradní volno“. Svědkyně si nepamatovala, že by byl někdo projednáván z důvodu jeho přítomnosti v práci po 19. hodině. Po události s žalobcem svědkyně nepotvrdila, že by došlo k prověřování docházky u jiných zaměstnanců či by se změnil systém. Svědkyně zpracovávala podklady i v roce 2019, určitě od února 2019, předtím byla v roce 2017 2018 na dlouhodobé nemocenské. V lednu 2019 se střídala nejspíš s kolegyní. Pokud šlo o vzdálenost pracoviště žalobce od vstupu, pak toto bylo podle svědkyně 5 až 8 minut. I tato svědkyně potvrdila, že i pokud někdo nečerpal 30 minut na oběd, automaticky se tato doba odečetla, i kdyby zaměstnanec fakticky pracoval a neobědval.

44. Další svědkyně [celé jméno svědkyně] v roce 2018 po nějakou dobu zastupovala [celé jméno svědkyně] a zpracovávala za ni i docházku, jinak pracovala jako specialista průmyslově-právní ochrany. Svědkyně už v roce 2019 docházku neřešila. V tu dobu se už vrátila [celé jméno svědkyně] a už si ji zpracovávala sama. K docházkovému systému pak uvedla, že program v rámci docházkového systému spočítá u zaměstnance, kolik odpracoval hodin v daném měsíci. Pokud byl zjištěn nedostatek hodin a nedošlo by k naplnění fondu pracovní doby, tak by to bylo signalizováno červeně, přičemž pak je třeba zkoumat důvody a doplnit chybějící údaje či doklady, aby vše bylo v pořádku. Stejně tak ale podle svědkyně by systém reagoval, pokud by tam byly zaznamenány třeba 2 příchody nebo 2 odchody nebo něco podobného v systému, což by neodpovídalo běžným záznamům. V případě takové zjištěné chyby pak toto musel řešit nadřízený zaměstnanec. Více odchodů a příchodů v jednom dnu mohlo znamenat, že zaměstnanec šel do pažbárny, která je mimo areál, mělo by to však být řešeno jako služební cesta. Vše by mělo být dokladováno. O případu žalobce svědkyně věděla pouze to, že měl mít nějaký problém s docházkou. Systém se měl měnit pouze z toho důvodu, že jeden zaměstnanec chodil velmi brzy do zaměstnání už ve 4 hodiny ráno a počítalo se mu to od 4, což byl pak problém, protože pak měl mnoho hodin navíc. Pokud šlo o oběd, pak divize dlouhých zbraní měla oběd kolem 12. hodiny. Zaměstnanci se mohli stravovat i mimo areál, ale podle svědkyně se to v systému nijak neprojevilo, pokud byl někdo na obědě 4 hodiny, podstatné bylo, aby měl odpracováno 8 hodin, aby byl naplněn fond pracovní doby. Do systému měl přístup kdokoliv, především nadřízený zaměstnanec, ale pouze pro náhled a mohl v reálném čase kontrolovat příchody zaměstnanců. Nemohl však provádět jakékoliv aktualizace. Pracovní doba musela být vždy zpracována do prvního dne následujícího měsíce do 12:00 hodin, aby se to potom předalo kompletně dalšímu oddělení pro výpočet mzdy. Pokud se jednalo o kontrolu či dohled nad docházkou a nad dodržováním právních předpisů, takto byl vždycky nadřízený, který měl za toto odpovědnost. Automaticky se vyznačila přestávka na oběd, i kdyby zaměstnanec takovou přestávku nečerpal. V případě delšího času v práci byla svědkyně přesvědčená o tom, že by se automaticky vyznačila i další přestávka, neboť systém byl tak nastaven, přičemž takový zaměstnanec by měl odpracováno fakticky o hodinu méně. Samozřejmě by se v systému při překročení fondu pracovní doby v konkrétním dnu objevilo ihned náhradní volno a vždy bylo možné toto v rámci výpisu možné zjistit. Svědkyně nikdy nezaznamenala, že by byl někdo kázeňsky projednáván kvůli přesčasům. I tato svědkyně potvrdila, že žalobce měl kancelář přibližně 5 minut od prostoru vrátnice. V případě namátkové kontroly se v systému objevil 2x příchod či 2x odchod podle toho, kdy k takové namátkové kontrole došlo. Svědkyně nesledovala, kdo byl propuštěn či odešel v roce 2019.

45. Dále soud vyslechl matku žalobce, [celé jméno svědkyně], z jejíž výpovědi bylo zjištěno, že žalobce byl vždy velmi vybíravý v jídle, přičemž svědkyně mu vařila, připravovala mu jídlo i do práce, podle jeho potřeb se přizpůsobil i jídelníček. Když si jídlo nevzal, tak svědkyně nevěděla, jak se jinak stravoval. Preferoval však hlavně zdravé stravování. Svědkyně připustila, že žalobce měl velmi silný vztah k práci u žalované, protože už jeho dědeček pracoval u žalované jako vedoucí technologie. Bylo to pro něj velmi prestižní, když k žalované nastoupil a práce si vážil. Když bydlela s žalobcem ve společné domácnosti, moc se sice s ní o práci nebavil, ale svědkyně věděla, že býval v práci hodně dlouho, někdy i o sobotách a nedělích. Snažil se práci dělat co nejlépe. O důvodech výpovědi pak nic nevěděla, pouze vnímala, že žalobce nesl velmi těžce celou situaci, protože chápal výpověď jako křivdu.

46. Soud pak vyslechl i samotného žalobce, přičemž z jeho účastnické výpovědi zjistil, že tento si nebyl vědom jakéhokoliv pochybení. Nevnímal, že by tím, co mu bylo kladeno za vinu žalovanou, cokoliv porušoval. Podle vlastních slov si byl vědom toho, že systém to takto umožňuje a skutečně to udělal pouze v době, kdy fakticky nečerpal žádnou přestávku na jídlo a nechtěl tedy přijít zbytečně o 30 minut. V roce 2019 se stravoval tak z 30 % v jídelně, z 10 % si něco koupil v kantýně a zbytek pak se stravoval mimo areál, či spíše měl vlastní jídlo. Vždy měl specifické stravovací potřeby, vždy se stravoval doma. Už od útlého dětství. Nebylo ale u něj ani neobvyklé, že nejedl celý den, že klidně mohl vydržet bez oběda i do 16 či 17 hodin. Když byl na střední škole, takto také tak měl. Pak v práci, aby právě nepřišel o tu půlhodinu, se třeba nechal zavézt přítelkyní do práce, kde si vyznačil odchod z oběda či příchod z oběda. Nikdy nebyl na nic upozorněn, netušil, že by se svým jednáním něčeho dopustil. Na jedné poradě mu někdo řekl, že má problém, tak se o to zajímal, ale nikdo mu nic neřekl. Vyptával se [celé jméno svědkyně], ale ta mu také nic neřekla. Pak mu nadřízený [celé jméno svědka] řekl, že mají schůzku, tak si vzal blok, šli na schůzku a tam mu bylo řečeno, že ačkoliv byl na to upozorněn, jednal v rozporu s právními předpisy, proti zájmům žalované. Nemohl se k tomu vůbec vyjádřit, za hodinu a půl bylo vše vyřešené tak, že dostal výpověď, byl odstřižen od všeho a musel opustit prostory žalované. Nic nechtěl porušit, nic nedělal tajně, bylo to pod kamerovým systémem, nic nezastíral a fakticky si nebyl vědom jakéhokoliv pochybení. Tento systém byl takto nastaven po celou dobu, nikdy to nebylo jinak. Všichni věděli, že se to tímto způsobem zaznamenává. K vlastní práci uváděl, že se vždy snažil pracovat tak, aby všechny projekty byly řádně v termínu dokončeny. V roce 2019 měl plánovanou cestu do USA, tak chtěl především vše dodělat, aby pak žádný projekt kvůli tomu nestál. Mnohdy neobědval, protože měl schůzky, pracoval. Neměl striktně dané, že by každý den odpracoval 8 hodin. Někdy to bylo mnohem více, někdy zase méně. Bylo to podle potřeby. V případě delšího času na obědě by se mu vždy odečetla konkrétní půl hodina a logicky zbylý čas by se nikam nepočítal. Bylo na něm, aby měl vždy splněný fond pracovní doby, aby nebyl v mínusu, ale zároveň splnil všechny úkoly. Měl mnoho schůzek, porad, účastnil se porad i jiných úseků a připustil, že by si nikdy nedovolil odejít třeba z porady vedení, či že by vůbec z jakékoliv porady jen tak odešel, protože byl čas oběda. Nikdo mu samozřejmě v čerpání obědové přestávky nebránil. Někdy sice jedl, ale takříkajíc za chodu, kdy pořád u toho pracoval. Rozhodně se nedalo hovořit o pauze. Vnímal to třeba i tak, že při tom, kdy například odpovídal na emaily, protože jich denně měl až 80, tak u toho se mohl najíst, podle žalobce to pak někdo vnímá jako přestávku v práci, jako odpočinek. Ke kamerovým záznamům pak žalobce uvedl, že v jednom případě se vracel pro notebook kvůli práci, stalo se také několikrát, že zrovna probíhal vývoj nějaké zbraně a byl v nějakém závěrečném procesu dokončení té zbraně, a v tu chvíli musel být žalobce pořád u jednotlivých konkrétních činností, u stavu té výroby. [příjmení] na tepelné peci byl problém v tom, že se tam třeba nemohli dostat, byl problém nějakým způsobem toto zmanažovat časově, když se pak s někým třeba domluvil, tak potom to třeba chodil kontrolovat, nebo kontroloval i emaily, to mohla být taky jedna z možností, proč třeba přišel ve večerních hodinách na pracoviště na krátkou dobu. Žalobce nevnímal své jednání nijak problematicky, přišel a přihlásil se svou kartou, se svým identifikačním kódem, prostě se přihlásil, a pak se zase odhlásil, všechno to bylo vidět, nic se nestalo. Nepovažoval své jednání za problém, protože rozhodně nechtěl jednat na úkor žalované. Podle žalobce nikoho nepodvedl, vše vždy řádně zaznamenal.

47. Z výpisu z obchodního rejstříku soud pouze zjistil konkrétní informace ve vztahu k žalované, avšak to nebylo nijak zásadní zjištění pro rozhodování v této věci. Stejně tak provedl k důkazu i přední stranu části velkého technického průkazu ve vztahu k motorovému vozidlu [registrační značka], kopii velkého technického průkazu motorového vozidla [registrační značka], kde byla uváděna jako vlastník vozidla [celé jméno svědkyně], matka žalobce a 48. potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum], kde účastníkem dopravní nehody měl být řidič [celé jméno žalobce], který řídil osobní motorové vozidlo [registrační značka], kdy byla stanovena výše škody na vozidle na [částka]. Toto pak podle přesvědčení soudu rovněž nebylo nijak zásadní pro projednávanou věc.

49. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Při dokazování pak soud vyšel z listinných důkazů předkládaných žalobcem i žalovanou, stejně tak soud přihlédl i k veškerým tvrzením, rovněž tak přihlédl ke zjištěním, která ve věci učinil v rámci svědeckých výpovědí jednotlivých slyšených svědků, rovněž přihlédl i k účastnické výpovědi žalobce, když i svědecké výpovědi a rovněž i výpověď žalobce byly plně v souladu s tím, co soud mohl zjistit fakticky z listinných důkazů, až na konkrétní okolnost týkající se toho, kdy žalovaná měla povědomí o jednotlivých skutcích, o nichž byla přesvědčena, že jsou důvodem pro postup podle § 52 písm. g) ZPr (viz níže). V ostatním však byl přesvědčen, že neexistoval jakýkoliv relevantní důvod, proč by svědci vědomě nepravdivě vypovídali v této projednávané věci ve prospěch či neprospěch jedné ze stran sporu, kdy ani skutečnost, že je svědek zaměstnancem, případně rodinným příslušníkem, nemůže apriorně znamenat, že takový svědek je nevěrohodný. Hodnocení výpovědi svědka i účastníka řízení z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 OSŘ) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. má příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Tak soud přistupoval i ke slyšeným svědkům, kdy si totiž byl do jisté míry vědom možných vzniklých konfliktů mezi některými svědky a žalované, ale soud hodnotil svědecké výpovědi i v kontextu a s přihlédnutím k této skutečnosti, kdy jistě Ing. [celé jméno svědka] vnímal rozvázání pracovního poměru u žalované za minimálně nevhodné či neprofesionální z pohledu způsobu ukončení jejich pracovněprávního vztahu, avšak toto podle mínění soudu nemělo vliv na podstatné skutečnosti uváděné svědkem ve vztahu k žalobci, jeho práci, jeho stravování a i ve vztahu k tomu, jak svědek práci žalobce hodnotil. Stejně tak soud přistupoval i k dalším svědkům, kteří v průběhu času ukončili, či byl jim ukončen pracovní poměr u žalované, kdy si byl vědom této skutečnosti. Rovněž vedle toho vnímal, že někteří svědci jsou i nadále u žalované zaměstnaní, ale ani tato okolnost neměla podstatný vliv na jejich věrohodnost co do podstatného obsahu jejich svědecké výpovědi. Stejně tak soud musel přihlížet i k tomu, že každý člověk vnímá určité děje, určité situace ze svého subjektivního pohledu, přičemž logicky pak soud musí svědecké výpovědi poměřovat s jinými důkazy a takto je i hodnotit. I účastnická výpověď žalobce byla velmi spontánní, nebyla nijak vykalkulovaná, vedená snahou zastřít jakoukoliv skutečnost. Konečně výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] soud rovněž vnímal jako zcela věrohodnou a pravdivou.

50. Soud již pak další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci, pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

51. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování pak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, mezi žalobcem a žalovanou v době, kdy mu byla ze strany žalované doručena výpověď z pracovního poměru dne [datum], datovaná téhož dne, trval pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění jejích dodatků, na jejichž základě došlo ke změně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou a následně dalším dodatkem ze dne [datum] došlo k další změně, kdy byl žalobce zařazen na pracovní pozici Project Team Leader v divizi dlouhých zbraní. Důvodem pro doručení výpovědi žalobci ze strany žalované dne [datum] mělo být naplnění hypotézy § 52 písm. g) ZPr, kdy se měl žalobce dopustit závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, když z jeho strany došlo k porušování povinností zaměstnance stanovených v § 301 ZPr spočívajících ve falšování docházky a jednání v rozporu se zájmy žalované. Tohoto jednání se měl žalobce dopustit tím, že si ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] prostřednictvím automatizovaného systému evidence odpracované doby evidoval obědovou pauzu ve večerních hodinách, ač podle žalované tuto přestávku fakticky čerpal již v předchozím průběhu pracovní doby. Žalobce se tak měl v podstatě obohatit na úkor žalované, kdy tímto způsobem získal neoprávněně 30 minut z pracovní doby a takto útočil na její majetek. V době, kdy však doručila žalovaná tuto výpověď z pracovního poměru žalobci, došlo v případě skutků ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] k prekluzi práva a takto vytýkaná pochybení žalobce, po formální stránce jednoznačně skutkově vymezená, nebylo možno použít jako důvod k výpovědi, neboť od zjištění popsaného jednání žalobcem ze strany žalované uplynula již 2 měsíční lhůta stanovená podle ustanovení § 58 odst. 1 ZPr. Podle bezpečně zjištěného skutkového stavu se žalovaná jako zaměstnavatel, ač toto sice popírala, dozvěděla o tvrzeném porušení povinnosti žalobcem, když toto musela zjistit ve vztahu ke shora uvedeným skutkům nejpozději dne [datum] ve vztahu k vytýkanému skutku ze dne [datum], dne 1. 3. ve vztahu k vytýkanému skutku ze dne [datum], dne [datum] ve vztahu k vytýkaným skutkům ze dne [datum] a [datum], a konečně dne [datum] (či případně již dne [datum] s ohledem na státní svátek dne [datum], pozn. soudu) ve vztahu ke skutkům ze dne [datum] a dne [datum]. Toto tvrzené závažné porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací muselo být totiž zjištěno přímým nadřízeným žalobce, [celé jméno svědka], rovněž další odpovědnou pracovnicí, [celé jméno svědkyně], když bylo jednoznačně patrné a zjistitelné z docházkového systému. Docházkový systém pak musel minimálně upozorňovat na konkrétní pochybení žalobce, který i mimo dny uváděné žalovanou ve výpovědi z pracovního poměru běžně trávil delší čas v zaměstnání, aniž by si vyznačil odchod na oběd, případně čerpal obědovou přestávku delší než bylo stanovených 30 minut, někdy si nesprávně vyznačil místo odchodu odchod na oběd, jako například dne [datum], kdy měl vyznačen příchod v 07: 03:43 hodin a odchod na oběd v 17: 26:42 hodin, aniž by byl v tomto dni ještě vyznačen návrat z obědu a odchod, což by měl systém vyhodnotit jako nesprávnou evidenci pracovní doby, jak potvrdila svědkyně [celé jméno svědkyně] i svědkyně [celé jméno svědkyně]. Toto nesprávně provedené přihlášení či odhlášení v systému žalobce provedl v jednotlivých měsících opakovaně, přičemž vždy musel systém na takové pochybení upozornit. Tak muselo být zjištěno i tvrzené pochybení dne [datum], kdy byl žalobcem v systému vyznačen příchod do zaměstnání v 07:3 2:29 hodin, odchod na oběd v 17:3 2:31 hodin, návrat z obědu ve 20:5 6:50 hodin a odchod ze zaměstnání ve 20:5 7:07 hodin. Ostatně i dne [datum] měl žalobce opět vyznačen pouze příchod a pak odchod na oběd, aniž by tedy došlo ke spárování údajů, tj. příchod a odchod a odchod na oběd a příchod z obědu. To samé pak platilo i o měsících únor, březen a duben 2019, kdy například již dne [datum] měl žalobce vyznačen příchod v 06: 20:29 hodin, odchod na oběd v 16: 05:21 hodin, příchod z oběda v 20:5 0:20 hodin a odchod v 21: 29:29 hodin, kdy by jistě i nadřízený [celé jméno svědka] musel reagovat na takto značenou docházku žalobcem. Stejně tak v únoru byl zjištěn i vytýkaný a evidovaný příchod dne [datum] v 07:5 5:38 hodin, odchod na oběd v 17:3 2:54 hodin, příchod z oběda v 18:34:53 a odchod v 18:3 5:00 hodin. Dne [datum] měl žalobce dokonce evidován opakovaný příchod a odchod v rozmezí několika hodin a měl evidovaný v tomto dni i odchod na oběd a příchod z obědu. V březnu 2019 měl pak dne [datum] příchod v 07: 29:07 hodin a odchod na oběd v 16: 24:48 hodin, neměl však opět evidovaný ani příchod z obědu, ani odchod. Dne [datum] pak měl místo odchodu evidovaný odchod na oběd, ač předtím měl evidovaný odchod na oběd i příchod z obědu. V tomto měsíci pak byl evidován i podle žalované problematický den [datum], kdy žalobce měl evidován příchod v 08: 28:15 hodin, odchod na oběd v 18:3 9:35 hodin, příchod z obědu v 21: 04:20 hodin a odchod v 21: 05:00 hodin. Hned dne [datum] měl opět evidovaný příchod do zaměstnání v 08: 06:27 hodin a odchod na oběd na místo odchodu v 15: 24:54 hodin. Rovněž v dubnu měl vícekrát evidován příchod do zaměstnání a odchod ze zaměstnání bez evidování odchodu na oběd, kdy tedy došlo k automatickému odečtu 30 minut na obědovou přestávku v rámci systému. V tomto období byly žalovanou zaznamenány dva případy uváděné ve výpovědi z pracovního poměru, které považovala za problematické, a to dne [datum] a dále dne [datum], kdy dne [datum] měl žalobce vyznačen příchod v 07:4 2:22 hodin, odchod na oběd v 16:4 3:15 hodin, příchod z obědu v 20: 00:02 hodin a odchod ve 20: 00:23 hodin. Vedle toho pak měl žalobce například dne [datum] vyznačen opět příchod do zaměstnání a pak až v 16:3 3:00 hodin odchod na oběd, aniž by měl vyznačen příchod z obědu či odchod. Samotné jednání žalobce, které mělo být důvodem pro výpověď podle § 52 písm. g) ZPr tak mělo spočívat v tom, že si měl neoprávněně vyznačovat odchod na oběd a příchod z obědu, ač předtím podle žalované tuto přestávku fakticky v systému automaticky čerpal a tímto zcela úmyslně poškodil žalovanou, kdy v podstatě ve svůj prospěch nabyl každým takovým skutkem 30 minut navíc. Žalobce však nejen v případě výše uvedených skutků, které s ohledem na prekluzi práva na straně žalované soud nijak dále nebral v potaz, nejednal s úmyslem poškodit žalovanou, vše činil zcela veřejně, aniž by si případně i byl vědom jakéhokoliv možného poškození zájmů žalované či přímo možného útoku na majetek žalované, kdy fakticky žalované ani žádná škoda nevznikla a nemohla vzniknout. Žalobce toto činil pod dohledem kamerového systému, v systému zpětné kontroly jeho docházky elektronicky evidované, přičemž jeho jedinou motivací bylo právě to, aby bylo zohledněno, že po celou dobu pracoval, fakticky nečerpal přestávku na oběd a nechtěl tedy přijít o 30 minut, které se mu odečítaly automaticky, aniž by toto odráželo skutečnou pracovní dobu žalobce. Žalobce pak sice mohl případně jednat v rozporu s tím, co bylo žalovanou akcentováno z hlediska přestávky na oběd, avšak takové jednání nemohlo být důvodem pro postup podle § 52 písm. g) ZPr, aniž by žalobce byl na toto jednání a jeho nevhodnost jakkoliv upozorněn ze strany nadřízeného zaměstnance [celé jméno svědka], který fakticky byl odpovědný za kontrolu pracovní doby, jejího řádného značení ze strany všech zaměstnanců v divizi dlouhých zbraní po ukončení pracovního poměru ve vztahu k původnímu nadřízenému žalobce, [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] takto musel kontrolovat pracovní dobu minimálně k datu ukončení docházky na konci příslušného měsíce z důvodu výpočtu mzdy u žalobce, jakož i u jiných zaměstnanců. Ing. [celé jméno svědka] tedy musel zjistit, že i v květnu až červnu 2019 žalobce opakovaně v systému docházky nesprávně tuto vyznačoval, přičemž mu jistě nic nebránilo, aby na to žalobce upozornil, neboť opět platilo, že by toto muselo být systémem vyhodnoceno jako nesrovnalost v docházce. Stejně tak měl značen i vícekrát příchod a odchod, což znamenalo, že musel například odcházet do pažbárny na pracovní cestu, a toto všechno by řešil, pokud by správně kontroloval docházku. V divizi dlouhých zbraní došlo k výpovědím i dalším zaměstnancům, kteří původně pracovali s Ing. [celé jméno svědka], přičemž se jevilo jako velmi pravděpodobné, že management žalované měl jinou představu o chodu této divize, a konkrétní skutečná či pouze domnělá pochybení ze strany některých zaměstnanců (například Ing. Mončeka) a žalobce, byla pak kvalifikována jako důvod pro výpověď z pracovního poměru. Žalobce však byl vždy loajální vůči žalované, vždy se snažil odvádět co nejlepší práci pro žalovanou, mnohdy pracoval mnohem déle než 8 hodin denně, o čemž ostatně svědčily právě žalovanou předkládané záznamy – evidence pracovní doby za měsíce leden až červen 2019. Žalovaný se mnohdy stravoval tak, že u toho vykonával práci, případně se nestravoval vůbec, respektive nečerpal fakticky obědovou pauzu, což pak znamenalo, že se mu automaticky odečetlo 30 minut po odpracování 6 hodin a žalobce toto chtěl napravit právě vytýkaným jednáním, kdy si až následně vyznačil odchod na oběd v pozdních odpoledních hodinách, stejně tak si pak i vyznačil příchod z obědu a odchod ze zaměstnání. Sám žalobce měl totiž velmi specifické stravovací návyky, preferoval spíše zdravou stravu a především byl v jídle i velmi vybíravý a stravoval se spíše z vlastních zdrojů, přinášel si jídlo z domu, nestravoval se, či spíše velmi sporadicky se stravoval u žalované v jídelně. Jediné pochybení žalobce pak bylo možno spatřovat v tom, že obědovou pauzu realizoval až v podstatě na konci pracovní doby, kdy až následně po delší době si toto také ve večerních hodinách vyznačil, aniž by byl veden jakýmkoliv zlým úmyslem, když i v takovém případě došlo pouze k vyznačení 30 minut za obědovou pauzu do systému podle faktického stavu a přesvědčení žalobce. S ohledem na postavení žalobce, s ohledem na jeho předchozí působení u žalované, pak jistě mohla a měla žalovaná s přihlédnutím k tomu, co mělo být ze strany žalobce porušeno, přistoupit k tomuto zjištění tak, že jej měla o tomto zjištění informovat, vyzvat jej případně k vysvětlení důvodů pro takový jeho postup a rovněž mu měla umožnit případná pochybení napravit, či jej měla nejprve upozornit na toto jednání a možnost výpovědi, jak to ostatně učinila v jiných případech, kdy například [celé jméno svědka] upozornila na porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací, které mělo spočívat ve vyvážení střeliva 500 kusů nábojů 22 WMR bez příslušného průvodního dokladu opravňujícího k vývozu střeliva z areálu žalované, a na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr, když v tomto případě se mohlo jednat spíše o nedbalost, ale stejně tak upozornila až po výpovědi dané žalobci [jméno] [příjmení] dne [datum] na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr, který nepravdivě informoval nadřízeného zaměstnance o splnění úkolu, ač tento úkol nebyl splněn a takové jednání bylo jistě zcela vědomé a úmyslné. Toto se však nestalo a postup žalované se jevil soudu jako nepřiměřený, kdy nebylo možné učinit závěr o tom, že žalobce naplnil předvídanou hypotézu obsaženou v § 52 písm. g) ZPr v případě vytýkaného jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Podle názoru soudu se tento postup jevil jako nepřiměřený i ve světle výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] jinému zaměstnanci vykonávajícímu pracovní pozici ředitele marketingu a podpory zákazníků, kde se jistě mohlo jednat o důvody pro výpověď podle § 52 písm. g) ZPr, kdy tento měl falšovat pracovní dobu a podepisovat omluvenky podřízené [jméno] [příjmení] a rovněž měl mít neomluvenou absenci v zaměstnání v délce 42 hodin a 47 minut. Ze všech důvodů uvedených a právě ještě níže v rámci právního hodnocení rozvedených tak soud měl za to, že žalobce zcela oprávněně nesouhlasil s výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], kdy také prokazatelně sdělil žalované, aby jej i nadále zaměstnávala a vyzval ji k přidělování práce, což vysvětlil především tím, že by chtěl dokončit konkrétní projekty, kdy i takové sdělení svědčilo spíše o jeho loajálním přístupu k zaměstnavateli tj. k žalované. (viz právní hodnocení)

52. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

53. Soud se musel z úřední povinnosti zabývat tím, zda žaloba podaná žalobcem byla včasná z pohledu § 72 ZPr, kdy platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. V tomto případě měl soud za to, že žaloba byla ze strany žalobce podána včasně, jestliže mu byla doručena výpověď z pracovního poměru dne [datum], pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby k datu [datum] a žaloba byla soudu doručena dne [datum].

54. Dále se soud zabýval také otázkou týkající se možnosti prekluze práva ve vztahu k uplatnění konkrétních skutků odůvodňujících výpověď z pracovního poměru, kdy podle § 58 odst. 1 ZPr platí, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

55. Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 ZPr není významné, kdy zaměstnavatel důvod k výpovědi z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, zjistil; podstatné z tohoto hlediska je, kdy zaměstnavatel prokazatelně získal vědomost (dověděl se), že se zaměstnanec dopustil takového jednání, které může zakládat důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) ZPr.

56. Soud byl přesvědčen, jak ostatně již uvedl výše, že ve vztahu ke skutkům popsaným v samotné výpovědi pod body 1. až 6. došlo k prekluzi práva. V době, kdy totiž doručila žalovaná výpověď z pracovního poměru žalobci, již uplynula lhůta 2 měsíců od zjištění skutků ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť podle bezpečně zjištěného skutkového stavu se žalovaná dozvěděla o tvrzeném porušení povinnosti žalobcem, když uvedené musela zjistit a zjistila nejpozději dne [datum] ve vztahu k vytýkanému skutku ze dne [datum], dne 1. 3. ve vztahu k vytýkanému skutku ze dne [datum], dne [datum] ve vztahu k vytýkaným skutkům ze dne [datum] a [datum], a konečně dne [datum] (či případně již dne [datum] s ohledem na státní svátek dne [datum], pozn. soudu) ve vztahu ke skutkům ze dne [datum] a dne [datum]. Toto tvrzené závažné porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací muselo být totiž zjištěno přímým nadřízeným žalobce, [celé jméno svědka], rovněž další odpovědnou pracovnicí, [celé jméno svědkyně], když bylo jednoznačně patrné a zjistitelné z docházkového systému, který byl těmito zaměstnanci žalované kontrolováno s ohledem na nutnost toto následně opravené a doplněné předložit mzdové účtárně ke zpracování nejpozději do 1. dne následujícího měsíce do 12:00 hodin. Ostatně i ze sjetiny počítače ve vztahu ke srážkám za e-stravenky a stravenky u žalobce za období od [datum] až do [datum] bylo učiněno zjištění spočívající v tom, že skutečně ve vztahu k evidenci a výpočtu e-stravenek a stravenky tyto byly evidovány k poslednímu dni příslušného měsíce, případně k 1. dni následujícího měsíce. Jak u stravenky i u e-stravenek bylo vždy uváděno datum strhávání konkrétní částky respektive jejího zaúčtování ke konci příslušného kalendářního měsíce. Z uvedených důvodů tedy právo pro tyto skutky dát žalobci výpověď zaniklo ve vztahu k poslednímu z nich ze dne [datum] k datu [datum] či k datu [datum] a nemohla žalovaná tyto skutky uvádět ve výpovědi ze dne [datum].

57. Dále se pak soud zabýval tím, zda samotná výpověď po formální a materiální stránce odpovídala zákonným požadavkům obsaženým v jednotlivých ustanoveních ZPr.

58. Tak podle § 48 odst. 1 ZPr pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

59. Dále podle § 50 odst. 1 ZPr výpověď z pracovního poměru musí být písemná. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 ZPr. Podle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

60. Podle ustanovení § 52 písm. g) ZPr pak zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

61. Podle ustanovení § 301 ZPr jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

62. Z hlediska formálních požadavků na výpověď z pracovního poměru soud musel jednoznačně uzavřít, že tyto podmínky byly zcela naplněny, přičemž i předpoklad nezaměnitelně popsaného jednání jednotlivých skutků bylo žalovanou splněno, avšak podle přesvědčení soudu již nedošlo k naplnění materiální stránky z hlediska vymezené hypotézy § 52 písm. g) ZPr.

63. Ustanovení § 52 písm. g) ZPr patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem (dříve pracovní kázně) ", "závažné porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem" a "porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za takové porušení. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k tomuto porušení, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům takového porušení pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 2001 sp.zn. 21 Cdo 735/2000)

64. Soud tak nejen posuzoval tvrzené jednání, intenzitu porušení právních předpisů ze strany žalobce, ale také musel přihlédnout k jeho osobnosti, k tomu, jak do inkriminované doby pro žalovanou pracoval, jaké odváděl pracovní výkony, jaké byly jeho pracovní výsledky, které pochopitelně nebylo možné vztahovat pouze na něj, jestliže byly vždy výsledkem koordinované činnosti celého týmu v rámci divize dlouhých zbraní, avšak byl to právě žalobce, kdo byl projektovým manažerem, který za konkrétní projekty v konečném důsledku odpovídal i vůči nadřízeným zaměstnancům.

65. Soud byl primárně přesvědčen, že pokud již došlo k porušení právního předpisu, pak toto porušení spočívalo pouze v nepochopení celého systému a především významu jednání žalobce pro žalovanou, kdy tento význam byl žalovanou spíše„ zveličen“. U žalobce se nejednalo o žádný cílený, promyšlený útok na majetek žalované, o čemž ostatně svědčilo i to, že žalobce své jednání nijak neskrýval, jeho jednání bylo dohledatelné jak v systému evidence docházky zaměstnanců, tak i z kamerových záznamů. Žalobce své jednání nevnímal jako porušení právních předpisů, když u žalované se fakticky stanovená doba oběda u zaměstnanců na obdobné pozici, jako byl žalobce, nijak striktně nedodržovala, nijak nebyla hlídána. I z výpovědí svědků bylo zjištěno, že mnohdy ani nebylo v jejich silách dodržet stanovenou dobu podle jednotlivých pracovišť u žalované, a to z důvodu konkrétní práce, porad apod.

66. Žalobce jistě pochybil v tom, že mohl postupovat jinak, mohl věc řešit jiným způsobem, ale jistě se nejednalo o tak závažné pochybení, pro které by bylo možné uvažovat vůbec o okamžitém zrušení pracovního poměru, a tedy by byla splněna podmínka pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) část věty před středníkem ZPr. Pokud by již bylo možno hovořit o porušení právních předpisů z hlediska § 301 ZPr, případně z hlediska § 88 odst. 3 ZPr pak s přihlédnutím k povaze tohoto jednání žalobce jistě nic nebránilo žalované, aby jej na problematický postup upozornila. Jistě mohla žalobce písemně upozornit na možné porušování právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací žalobcem, stejně tak bylo na místě, aby jeho přímý nadřízený Ing. [celé jméno svědka], případně i Mgr. [celé jméno svědkyně] celou věc s žalobcem projednali, upozornili jej na jeho jednání a zároveň zjistili jeho stanovisko a nechali si vysvětlit celou situaci. Žalovaná však toto nepovažovala za důležité, ač žalobce byl i podle svědeckých výpovědí loajálním zaměstnancem, který se vždy snažil odvádět co nejlepší práci pro žalovanou.

67. I z provedeného listinného důkazu celkového přehledu projektu V a V bylo zjištěno, že v roce 2017 byly pod vedením žalobce dokončeny v divizi dlouhých zbraní projekty z 92,60 %, v roce 2018 a částečně v roce 2019 to bylo z 84,96 % a v roce 2019 a částečně v roce 2020 to bylo z 56,51 %, tedy za dobu, kdy byl žalobce na pozici Project Team Leader, měl„ jeho“ tým i pod vedením nadřízeného Ing. [celé jméno svědka] velmi dobré výsledky co do úspěšného ukončení projektů realizovaných v této divizi. Jak soud uvedl již výše, jistě se takové úspěchy nemohly přičítat pouze žalobci, kdy se vždy jednalo o výsledek činnosti celého týmu, jak o tom hovořil i [celé jméno svědka], který byl i v té době kolegou žalobce a podřízeným [celé jméno svědka]. Nicméně, byl to žalobce, kdo jistě nesl díl odpovědnosti s ohledem na jeho pracovní pozici, na jeho úkoly jako projektového manažera, který v podstatě odpovídal za úspěch a dokončení projektu, neboť on byl odpovědný za vedení týmu, za kooperaci jednotlivých složek a hladký chod všech činností vedoucích ke zdárnému dokončení projektu. Žalobce nejspíš„ doplatil“ na ukončení spolupráce žalované s Ing. [celé jméno svědka], kdy postupně došlo ke značné obměně v divizi dlouhých zbraní, a to ve vztahu k zaměstnancům, kteří si byli profesně, ale i lidsky blízcí s Ing. [celé jméno svědka], když o jejich vzájemné kolegialitě vypovídalo i to, jak všichni svědci o tomto svém bývalém nadřízeném hovořili, jak jej oslovovali křestním jménem„ [jméno]“.

68. Soud nemohl také odhlédnout od toho, jak dlouho žalobce u žalované pracoval, že na uvedenou pozici Project Team Leader byl vybrán v rámci výběrového řízení z vnitřních zdrojů, že se jednalo o velmi dobrého zaměstnance, ač jeho práci a pracovní výkony poněkud bagatelizoval Ing. [celé jméno svědka], avšak jeho výpověď byla posuzována v kontextu všech dalších provedených důkazů, které svědčili o tom, že byl žalobce minimálně dobrým, pracovitým a zodpovědným zaměstnancem a práce u žalované si považoval. Zároveň žalovaná nikdy v minulosti s žalobcem žádná pochybení neprojednávala, nikdy nebyl v minulosti upozorněn na jakékoliv porušení právních předpisů v souvislosti s jím vykonávanou prací. Oficiálně mu nikdy nebylo nic vytknuto. Jestli byl někdy v minulosti na cokoliv upozorněn, pak toto sice uváděl opět svědek [celé jméno svědka], který měl za to, že žalobci někdy chybělo více týmového vedení tzv. leadership, avšak to byl spíše pocit tohoto svědka a i kdyby tomu tak bylo, nijak se to fakticky neprojevilo ve výsledcích dokončených projektů a ani se nejednalo o jakékoliv kvalifikační předpoklady, které by snad měl splňovat v tom smyslu, že by byl vyzván písemně, aby nedostatky v práci odstranil. Žalobce pak mnohdy pracoval i o víkendech, dokonce pracoval i na projektech z domu, pokud byl v pracovní neschopnosti, jenom aby projekty byly zdárně dokončeny.

69. Ze všech těchto důvodů se soud nedomníval, že by bylo možno v této věci postupovat bez dalšího projednání k doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci. Toto pak zvažoval i v kontextu toho, že žalované fakticky nevznikla žádná škoda, kdy tvrzená narušená důvěra byla opět poněkud jednostranným pohledem na věc svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], která však měla být právě tím, kdo měl s žalobcem celou věc projednat, upozornit jej na jeho problematické jednání z pohledu žalované, avšak nic takového neučinila, dokonce to nepovažovala za potřebné. Bylo s podivem i to, že přes bezproblémové předchozí působení u žalované, žalobci bylo dokonce sděleno, že mu již nebude přidělována práce, ač tím došlo fakticky k ohrožení již probíhajících projektů, které měl na starosti v divizi dlouhých zbraní právě žalobce, který tyto projekty chtěl dokončit, o čemž svědčilo i jeho sdělení ze dne [datum] Vedle uvedeného soud také musel akcentovat, že jestliže měla žalovaná jednání žalobce za tak zásadní, bylo také s podivem, že do doby rozhodování soudu prokazatelně tato neprovedla žádná opatření ve vztahu k systému evidence docházky zaměstnanců a nevyhodnotila jeho slabá místa, nebyla provedena žádná masivní kontrola docházky u jiných zaměstnanců, nebyla provedena žádná změna v systému či jiná opatření.

70. Ze všech shora uvedených důvodů, kdy soud nedospěl k tomu, že by se v případě žalobce jednalo o zvlášť závažné porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací žalobcem či o zvláště hrubé porušení těchto předpisů, soud uzavřel, že výpověď doručená žalobci dne [datum] byla neplatná, postup žalované vůči žalobci byl za zjištěného skutkového stavu nepřiměřeně přísný. Soud tak plně vyhověl žalobcem podané žalobě. (výrok I.)

71. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a dále v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty [částka] tj. [částka], když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 17 úkonů právní služby tj. [částka] (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT, tj. za přípravu a převzetí zastoupení dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepsání žaloby a její podání k soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a její doplnění k výzvě soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, mimosoudní jednání s žalovanou stranou dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. i) AT, podrobné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum] trvající déle jak 2 hodiny, dne [datum] trvající déle jak 2 hodiny, dne [datum] trvající déle jak 2 hodiny, dne [datum] trvající déle jak 2 respektive za 3 započaté 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, doplnění důkazů ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 17 úkonů právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), a g), i) a § 13 odst. 3 AT), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši [částka] za takto uskutečněnou cestu, celkem za 4 cesty k soudu ve výši [částka] (osobní automobil [příjmení] Kombi M1G, [registrační značka], palivo BA 95 B (benzin), cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,20 Kč/km v roce 2020, cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,40 Kč/km v roce 2021, počet km za cestu k soudu 289 km tj. celkem za cestu tam i zpět 578 km a za 4 takto uskutečněné cesty bylo najeto [číslo] km), náhradu za ztrátu času advokáta za 83 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT). Odměna a náhrada pak byly navýšeny o DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ tj. o [částka] Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku [částka]. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II).