9 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem obec , ulice a číslo o zaplacení 6 317 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6.317 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 369 Kč z částky 6.317 Kč za dobu od 18. 5. 2020 do 16. 12. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši 6.317 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 369 Kč z částky 6.317 Kč za dobu od 18. 5. 2020 do 16. 12. 2020. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 11. 6. 2019 uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu o životním pojištění FLEXI – rizikové životní pojištění [číslo] v písemné formě na předepsaném tiskopise, přičemž předmětem pojistné smlouvy bylo životní pojištění žalovaného. Pojistné období bylo stanoveno jako měsíční, počátek pojištění byl stanoven od 12. 6. 2019 a pojistný vztah měl trvat do dovršení věku 75 let u žalovaného tj. do 11. 6. 2065. První splátka pojistného byla stanovena na částku 881 Kč a žalovaný byl povinen hradit měsíčně dále pojistné v této sjednané výši. Žalovaný však sjednané pojistné řádně neuhradil za období od 12. 11. 2019 až do 14. 4. 2020, přičemž z tohoto důvodu došlo k zániku pojistné smlouvy a žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužného pojistného za toto období trvání pojistného vztahu ve výši 6.317 Kč. Žalovaný byl žalobkyní upozorněn na povinnost uhradit dlužné pojistné a hradit řádně měsíční pojistné a zároveň vyrozuměn o možnosti zániku pojistného vztahu. Ač byl upozorněn na možnost zániku pojistného vztahu, dlužné pojistné žalovaný neuhradil v plné výši a následně tedy k datu 14. 4. 2020 došlo k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 23. 4. 2020 a byl vyzván k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020, avšak ani tak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala tedy úhradu dlužného pojistného a zároveň i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 18. 5. 2020 do 16. 12. 2020 tj. do data podání žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ) dne 22. 2. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 2. 2021 č.j. 9 C 18/2021-33 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 22. 2. 2021 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu vyjádřila souhlas již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a rovněž i závěr o skutkovém stavu, kdy bylo bezpečně prokázáno a zjištěno, že mezi účastníky byla 11. 6. 2019 uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění FLEXI – rizikové životní pojištění [číslo] v písemné formě na předepsaném tiskopise, přičemž předmětem pojistné smlouvy bylo životní pojištění žalovaného. Pojistné období bylo stanoveno jako měsíční, počátek pojištění byl stanoven od 12. 6. 2019 a pojistný vztah měl trvat do dovršení věku 75 let u žalovaného tj. do 11. 6. 2065. První splátka pojistného byla stanovena na částku 881 Kč a žalovaný byl povinen hradit měsíčně dále pojistné v této sjednané výši. Žalovaný však sjednané pojistné řádně neuhradil za období od 12. 11. 2019 až do 14. 4. 2020, přičemž z tohoto důvodu došlo k zániku pojistné smlouvy a žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužného pojistného za toto období trvání pojistného vztahu ve výši 6.317 Kč. Žalovaný byl žalobkyní upozorněn na povinnost uhradit dlužné pojistné a hradit řádně měsíční pojistné a zároveň vyrozuměn o možnosti zániku pojistného vztahu. Ač byl upozorněn na možnost zániku pojistného vztahu, dlužné pojistné žalovaný neuhradil v plné výši a následně tedy k datu 14. 4. 2020 došlo k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 23. 4. 2020 a byl vyzván k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020, avšak ani tak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala tedy úhradu dlužného pojistného a zároveň i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 18. 5. 2020 do 16. 12. 2020 tj. do data podání žaloby.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. S ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy bylo třeba věc posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), který právě od 1. 1. 2014 nahradil zrušený zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (ZoPojSml).

8. Tak podle § 2758 odst. 1 NOZ platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odst. 2 pak není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

9. Dále podle § 2782 odst. 1 NOZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, přičemž podle odst. 2 pak platí, že zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

10. Ve smyslu § 2803 odst. 1 NOZ pojištění zaniká uplynutím pojistné doby. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ pak platí, že bylo-li pojištění ujednáno na dobu určitou, lze ujednat, že uplynutím této doby pojištění nezanikne, pokud pojistitel nebo pojistník nejméně šest týdnů před uplynutím pojistné doby druhé straně nesdělí, že nemá zájem na dalším trvání pojištění. Nezanikne-li pojištění a nejsou-li ujednány podmínky a doba prodloužení, prodlužuje se pojištění za týchž podmínek o tutéž dobu, na kterou bylo ujednáno.

11. V intencích § 2804 NOZ dále platí, že upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

12. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 2758 odst. 1 NOZ uzavřeli dne 11. 6. 2019 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od 12. 6. 2019, na základě které se žalobkyně zavázala v případě vzniku pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal platit žalobkyni pojistné ve sjednané výši. Žalovaný tak byl v období od 12. 6. 2019 do zániku pojistné smlouvy ke dni 14. 4. 2020 povinen hradit pojištění tj. lhůtní měsíční pojistné ve sjednané výši 881 Kč. Žalobkyni pak vznikl nárok na poměrnou část pojistného odpovídající délce trvání pojištění do doby zániku pojistné smlouvy, kdy žalovaný řádně nehradil pojistné tj. od 12. 11. 2019 až do 14. 4. 2020, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy z důvodu neplacení pojistného. Protože žalovaný svou povinnost uhradit pojistné nesplnil, a to ani dodatečně, uplatnila žalobkyně tento svůj nárok u soudu, kdy dlužná částka odpovídala poměrné částce pojistného za uvedenou dobu pojištění, které žalobkyni za dobu trvání pojistného vztahu náleželo. K datu zániku pojistného vztahu tak žalobkyni vzniklo právo na úhradu částky ve výši 6.317 Kč, přičemž žalovaný tuto částku neuhradil ani po opakovaných výzvách a dostal se i do prodlení s úhradou dluhu a žalobkyně měla pak i právo na přiznání požadovaného zákonného úroku z prodlení. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)

13. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)

14. Soud pro úplnost musel dodat, že nelze souhlasit s argumentací žalobkyně ohledně výpočtu náhrady nákladů řízení s ohledem na možnou aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, (dále jen AT), kdy je sice zřejmé, že do důsledku zvažováno právě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je v podstatě ustáleným vzorem, avšak zákonodárce jistě toto nepovažoval za rozhodující při posuzování jednotlivých žalob právě ve vztahu k uvedenému ustanovení § 14b AT. Takový přístup, kdy by veškeré návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu ve větší četnosti a totožnosti žalobce byly posuzovány právě podle § 14b AT by mohl vést k nechtěnému efektu, kdy by došlo ke sníženému využívání podávání návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, což jistě nebylo novelou AT účinnou od 1. 7. 2014 zamýšleno. Soud si je vědom, že postavení žalobkyně je složitější o to, že jakožto jeden z největších pojistitelů je nucena se následně domáhat, a to i soudní cestou, úhrady dlužného pojistného, přičemž se jedná o větší množství uplatňovaných nároků u v podstatě všech okresních soudů v rámci České republiky. Stejně tak je naprosto zřejmé, že pojistných produktů žalobkyně poskytuje více a důvodů pro podání žaloby může být rovněž více. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným či v podstatných bodech podobným skutkovým základem, kdy byla uzavřena pojistná smlouva a pojistník (mnohdy i pojištěný v jedné osobě) řádně nehradil pojistné, přičemž z tohoto důvodu pak došlo k zániku pojistného vztahu a žalobkyni vznikl nárok na poměrnou část pojistného od doby nehrazení do doby skončení pojistného vztahu pro neplacení pojistného. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze v podstatě k „ drobným úpravám“ žaloby ve vztahu k pojistné smlouvě, výši dluhu a okolností zániku, přičemž i v takových žalobách je třeba spatřovat to, že se opakují stejné pojistné smlouvy a stejná argumentace v rámci žalobních tvrzení. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b AT. Ostatně i sám Ústavní soud se k aplikaci § 14b AT vyjádřil ve svých četných rozhodnutí (např. IV ÚS 1585/15 ze dne 4. 8. 2015, III. ÚS 1267/15 ze dne 25. 5. 2015), kdy aplikaci tohoto ustanovení primárně ponechal právě obecným soudům, přičemž zdůraznil, že při řádném odůvodnění postupu obecným soudem se nemůže jednat o zásah do základních práv účastníka řízení, přičemž neshledal aplikaci § 14b AT za protiústavní.