9 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 82 482 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 482 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 273,65 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,00 % ročně z částky 49 273,65 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 49 273,65 Kč za dobu od 3. 2. 2022 do 29. 7. 2024 ve výši 15 489,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 49 273,65 Kč za dobu od 4. 1. 2022 do 29. 7. 2024 ve výši 19 143,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 433,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 482 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdce , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 28. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 80 000 Kč. Žalovaný měl vrátit žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci poskytnutý úvěr i spolu s částkou 67 068 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách ve výši 4 086 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena k datu 2. 1. 2022. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti v rámci databází , Anonymizováno, , jakož i údaje a doklady ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, přičemž právní předchůdce žalobkyně měl právo na zaplacení všech dlužných částek i příslušenství. K datu 2. 1. 2022, kdy měla být žalovaným zaplacena celá částka úvěru s příslušenstvím, dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku na jistině úvěru ve výši 49 773,65 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 33 208,35 Kč. Následně ještě bylo z jeho strany uhrazeno 500 Kč započtených na dlužnou jistinu. Žalovaný uhradil celkem 64 586 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 22. 7. 2024.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2025 č.j. 9 C 21/2025-37 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 25. 2. 2025 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila souhlas již předem v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Žalobkyně pak již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že nenavrhuje žádné další důkazy k prokázání zjišťování úvěruschopnosti u žalovaného, přičemž měla za to, že tuto skutečnost zjišťovala dostatečným způsobem.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně pak soud učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo tedy možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dne 28. 12. 2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 80 000 Kč. Žalovaný měl vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr i spolu s částkou 67 068 Kč jakožto souhrnným poplatkem v pravidelných 36měsíčních splátkách ve výši 4 086 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena k datu 2. 1. 2022. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti v rámci databází , Anonymizováno, , jakož i údaje a doklady z předcházejících 3 měsíců ohledně jeho příjmů, tj. výplatní lístky, pracovní smlouvu, dále i nájemní smlouvu, když právní předchůdce žalobkyně tímto řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, když údaje byly zapracovány i do zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalovaný úvěr nesplácel, což bylo zjištěno z historie úvěrové smlouvy, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky 82 982 Kč, když k datu 2. 1. 2022, kdy měla být žalovaným zaplacena celá poskytnutá částka úvěru i se sjednaným příslušenstvím, dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku na jistině úvěru ve výši 49 773,65 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 33 208,35 Kč. Následně ještě bylo z jeho strany uhrazeno 500 Kč započtených na dlužnou jistinu. Žalovaný uhradil celkem 64 586 Kč, jak bylo možno zjistit z historie úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, . Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2024, která byla žalovanému doručována na adresu shodnou v úvěrové smlouvě i v záhlaví tohoto rozsudku, na níž byla žalovanému doručována žaloba, jak soud zjistil z podacího poštovního lístku.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 80 000 Kč na základě jeho žádosti a zjišťování jeho úvěruschopnosti. Žalovaný měl vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr i spolu s částkou 67 068 Kč jakožto souhrnným poplatkem v pravidelných 36měsíčních splátkách ve výši 4 086 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena k datu 2. 1. 2022. Žalovaný řádně nesplácel úvěr, uhradil celkem 64 586 Kč, ač k datu 2. 1. 2022 měla být z jeho strany uhrazena celá částka poskytnutého úvěru i se souhrnným poplatkem. Z tohoto důvodu pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na vrácení dosud nesplacené části jistiny úvěru ve výši 49 773,65 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 33 208,35 Kč. Následně žalovaný ještě uhradil 500 Kč započtených na dlužnou jistinu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2024.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily mj. informace zjištěné přímo od žalovaného a rovněž fakticky provedené dotazy ve vztahu k žalovanému v rámci databází (, Anonymizováno, ). V samotné úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 80 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

19. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

20. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platně smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a právnímu předchůdci žalobkyně, respektive žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrové smlouvy. Žalovaný tak dlužil částku v celkové výši 82 482 Kč a žalobkyně měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 3 300 Kč, v odměně zástupkyně žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 82 482 Kč tj. 4 420 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 13 260 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a DPH ve výši 21 % tj. 2 973,60 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 20 433,60 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)