9 C 214/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím a částky 4 175 Kč jako smluvní pokuty

I. Řízení se částečně zastavuje co do požadované částky kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 408 Kč a dále co do částky smluvní pokuty ve výši 3 395,28 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 740 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 19 740 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 680 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 5. 2024 po částečném omezení žaloby podáním k soudu ze dne 23. 9. 2024 (viz níže) domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 19 740 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 19 740 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,32 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 27. 3. 2023 uzavřela žalovaná s jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 308 Kč s tím, že tato částka měla být uhrazena nejpozději do 15. 7. 2023. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení s vrácením úvěru pak byla mezi účastníky sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobkyně požadovala částku ve výši 3 395,28 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 19 740 Kč za dobu od 16. 7. 2023 do 4. 1. 2024. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky k datu 5. 1. 2024 na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 29. 4. 2024.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne 14. 10. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž jí bylo doručeno také částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 9. 2024.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 9. 2024 č.j. 9 C 214/2024-55 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne 14. 10. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalované v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Soud ještě předtím usnesením ze dne 29. 8. 2024 č.j. 9 C 214/2024-52 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu předložila veškeré listinné důkazy, které by prokazovaly, jakým způsobem její právní předchůdce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , zjišťoval úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZSÚ, a to i s ohledem na § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto ohledu pak soud upozornil žalobkyni i na příslušná rozhodnutí vyšších soudů, jimiž je povinen se řídit, podle kterých je povinností soudu zkoumat otázku shora uvedenou z jeho úřední činnosti, neboť se v případě § 87 odst. 1 ZSÚ jedná o neplatnost absolutní (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a rovněž rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18).

6. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne 23. 9. 2024, kdy vzala svou žalobu částečně zpět co do částky kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 408 Kč a dále co do částky smluvní pokuty ve výši 3 395,28 Kč. Soud tak ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v intencích učiněného dispozitivního úkonu žalobkyně. (výrok I.)

7. Na základě důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo bezpečně z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně zjištěno, že dne 27. 3. 2023 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 308 Kč s tím, že tato částka měla být uhrazena nejpozději do 15. 7. 2023. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru, což bylo soudem zjištěno z předložených listinných důkazů. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky k datu 5. 1. 2024 na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 29. 4. 2024.

8. Soud pak neměl za zjištěno, že by došlo ke zjišťování úvěruschopnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně, nicméně s ohledem ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla schopná takové tvrzení obsažené i v žalobě prokázat, částečně žalobu z tohoto důvodu omezila.

9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

11. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první ZSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Současně § 75 ZSÚ ukládá poskytovateli povinnost provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Odbornou péčí se podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném a účinném znění, taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. V intencích projednávané věci měl soud za prokázané, že věřitel (právní předchůdce žalobkyně) uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 NOZ ve spojení se zvláštní úpravou vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), neboť žalovaná při sjednávání smlouvy vystupovala s postavení spotřebitele. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je však pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ neplatná. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované totiž právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumal, schopnost žalované, jakožto dlužníka, úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z jejího prohlášení, které bylo v podstatě součástí úvěrové smlouvy a znění prohlášení bylo fakticky připraveno přímo právním předchůdcem žalobkyně. V daném případě byla totiž úvěrová smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku, vedle toho se jednalo o adhezní (formulářovou) smlouvu, jejíž obsah nemohla žalovaná jakkoli ovlivnit a uvedené prohlášení o její schopnosti úvěr řádně splácet bylo předpřipraveno, a to bez jakékoli ingerence žalované. V rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZSÚ si právní předchůdce žalobkyně prohlášení žalované fakticky nijak neověřoval, nedotazoval se žalované ani na výši jejích pravidelných výdajů, ani soudu v rámci unesení důkazního břemene žalobkyně nepředložila žádné důkazy, že by ohledně majetkových poměrů žalované byla řádně prováděna lustrace v dostupných evidencích. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se opakovaně vyjadřoval mj. Nejvyšší soud ČR a dospěl k názoru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1 ZSÚ, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Následkem poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost, je neplatnost smlouvy, neboť podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Přestože žalovaná námitku nezkoumání úvěruschopnosti neuplatila, musel se jí soud zabývat z úřední povinnosti, protože bylo opakovaně dovozeno rozhodovací praxí vyšších soudů, že se v případě § 87 odst. 1 ZSÚ jedná o neplatnost absolutní, kterou soud zkoumá ex offo (k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp.zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a recentní usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl. ÚS 3/20 a rovněž rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C-679/18).

17. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na jehož základě si strany plnily ve smyslu § 2991 odst. 2 NOZ, a podle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana, bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 NOZ). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní plnění ve výši 20 000 Kč. Na úhradu závazků ze smlouvy žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) uhradila fakticky pouze minimální částku, když jistina byla dále ve výši 19 740 Kč. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední ZSÚ, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru i spolu s požadovaným příslušenstvím. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaná pak nejen dlužila konkrétní částku, ale dostala se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh, který jí vznikl, neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána žalobkyní i jejím předchůdcem, žalobě ve zbylé části po jejím částečném omezení vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení, který byl žalobkyní požadován. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jejího právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok II.)

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 70,65 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch, respektive úspěch žalované, přičemž základem pro tento výpočet byl součet požadovaných částek ve výši 23 135,28 Kč a přiznané částky jistiny ve výši 19 740 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná co do částky jistiny ve výši 19 740 Kč a neúspěšná co do zbývající částky do 23 135,28 Kč (úspěch žalované). V takovém případě pak tedy úspěch žalobkyně byl v 70,65 %, respektive v takové výši jí náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Částečně úspěšné žalobkyni tak by soud při plném úspěchu přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 926 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7.2 014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 378 Kč, přičemž 70,65 % z uvedené částky je ve výši 1 680 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok III.)