9 C 217/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Tománka a přísedících Miroslava Zatloukala a Metoděje Tvrdoně ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď učiněná žalovanou vůči žalobci listinou nazvanou Rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ze dne , datum, , která byla téhož dne doručována žalobci, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 55 501,36 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 8. 2024 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď učiněná žalovanou vůči žalobci listinou nazvanou Rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ze dne , datum, . K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pracovní pozici s názvem provozně – technický pracovník dětského dopravního hřiště. Tuto pracovní pozici řádně po celou dobu vykonával. Žalobci byla žalovanou doručena výpověď z pracovního poměru z důvodu provedené organizační změny za účelem zefektivnění provozní činnosti a vzniku nadbytečnosti žalobce podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr). Žalobce na výpověď reagoval písemným nesouhlasem ze dne , datum, , přičemž zároveň vyzval žalovanou k dalšímu zaměstnávání a přidělování práce podle pracovní smlouvy. Žalobce trval na pokračování pracovního poměru. Pracovní poměr žalobce s ohledem na jeho dočasnou pracovní neschopnost měl skončit k datu , datum, . Důvody pro neplatnost výpovědi z pracovního poměru shledával žalobce především v neexistenci organizační změny, neboť podle žalobce žalovaná organizační změnu vůbec nepřijala. I kdyby snad organizační změna byla přijata, žalobce byl přesvědčen, že byla účelová a jen zastírala skutečný důvod pokusu o rozvázání pracovního poměru zaměstnavatele se zaměstnancem. , Anonymizováno, . Jednání žalované bylo podle žalobce v rozporu s dobrými mravy. Organizační změnou má být sledován cíl regulovat počet zaměstnanců, aby odpovídal potřebám zaměstnavatele. V důsledku dané organizační změny se musí stát zaměstnanec pro zaměstnavatele nadbytečným, k tomu však v případě žalobce nedošlo. V případě žalobce došlo k tomu, že údajným rozhodnutím zaměstnavatele byl od počátku sledován jiný cíl a že žalovaná jen předstírala přijetí organizačního opatření. Žalobce poukazoval na to, že i po údajné organizační změně mu žalovaná přidělovala práci po jeho návratu z dočasné pracovní neschopnosti. Zároveň byl na jeho pracovní místo po přijetí organizační změny přijat jiný zaměstnanec, přestože údajná organizační změna výslovně hovoří o redukovaném počtu zaměstnanců. Žalovaná pouze zastírala svůj skutečný cíl, a to skončení pracovního poměru , Anonymizováno, žalobce, , Anonymizováno, , aniž by k tomu byly dány zákonné předpoklady. Z těchto důvodů tedy navrhoval určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.

2. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Především uváděla, že fakticky zde existoval důvod pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) ZPr. Činila nesporným, že mezi účastníky existoval pracovněprávní vztah na základě platně sjednané pracovní smlouvy, stejně tak nečinila sporným, že došlo k rozvázání pracovního poměru s žalobce z důvodu jeho nadbytečnosti. Nesouhlasila však s tvrzením žalobce, že nedošlo k přijetí rozhodnutí o organizační změně. Organizační změna byla řádně a platně přijata dne , datum, , s tím, že žalovaná přijala rozhodnutí o přijetí organizačních změn za účelem zefektivnění provozní činnosti, a snížení platových nákladů a zlepšení celkového hospodaření. Rada města , adresa, , tedy zřizovatele žalované, byla seznámena se změnou organizační struktury na , Anonymizováno, . řádné schůzi konané dne , datum, na svém zasedání, když toto podle žalované mělo jednoznačně vyplývat z listiny Stanovení platu ředitelce , Anonymizováno, , který žalovaná předložila Radě města , adresa, včetně žádosti o zařazení statutární zástupkyně žalované do 13. platové třídy a návrhem platového výměru. Zároveň bylo předloženo i schéma organizační struktury, kdy se tak stalo prokazatelně před datem dání výpovědi zaměstnanci. Organizační změna byla schválena usnesením rady města , Anonymizováno, . Žalovaná pak nesouhlasila ani s domněnkami žalobce, že by jeho výpověď měla souviset se sporem s bývalou ředitelkou žalované, manželkou žalobce PaeDr. , jméno FO, . Veškerá taková tvrzení považovala za spekulace. Ani námitka rozporu s dobrými mravy nemohla podle žalované obstát. Proces přijetí organizační změny, důvody pro přijetí organizační změny byly zcela odůvodněné a transparentní. Žalovaná nikdy nesledovala žádný jiný cíl, než který byl deklarován řádně přijatou organizační změnou. Po doručení výpovědi pak už žalobci ani žalovaná nepřidělovala žádnou práci podle pracovní smlouvy. Nebyl přijat na stejné místo nový pracovník, protože pracovní místo žalobce bylo zrušeno.

3. Soud v rámci tohoto řízení učinil z důkazů a nesporných tvrzení účastníků, která považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, následující skutková zjištění:

4. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalobce u žalované pracoval5. Rovněž nebylo mezi účastníky jakéhokoliv sporu o tom, že žalobci žalovaná doručila výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, , přičemž žalobce odmítl tuto podepsat a převzít a tímto datem byla předmětná výpověď žalobci řádně doručena.

6. Mezi účastníky však panoval spor o tom, zda fakticky došlo k řádnému přijetí organizační změny ze strany žalované a zda fakticky u žalobce nastaly důvody pro výpověď z pracovního poměru z důvodu jeho nadbytečnosti. Soud tak zaměřil dokazování zejména směrem k otázkám přijetí organizační změny, k ekonomickým ukazatelům ve vztahu k provozu dětského dopravního hřiště (DDH).

7. Tak vedle nesporných tvrzení účastníků ohledně pracovního poměru žalobce u žalované vyplývala tato skutečnost i z pracovní smlouvy ze dne , datum, , když žalobce byl přijat na pracovní místo provozně-technického pracovníka dětského dopravního hřiště, což pak vyplývalo i z náplně práce provozně-technického pracovníka dětského dopravního hřiště ze dne , datum, . Zároveň pak byla tato pracovní smlouva změněna dodatkem k pracovní smlouvě ze dne , datum, . Žalobce pak zajišťoval i rozvoz jídel ze školní jídelny, k čemuž užíval služební vozidlo žalované.

8. Z rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. c) ze dne , datum, soud bezpečně zjistil i v kontextu nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná doručovala tohoto dne žalobci výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce odmítl podepsat a převzít. Důvodem pro výpověď bylo rozhodnutí o organizační změně. Organizační změna byla řádně a platně přijata dne , datum, , s tím, že žalovaná přijala rozhodnutí o přijetí organizačních změn za účelem zefektivnění provozní činnosti, a snížení platových nákladů a zlepšení celkového hospodaření. Dále ve výpovědi bylo uvedeno, že dojde v souvislosti s přijatou organizační změnou ke zrušení pracovního místa žalobce. Organizační změna měla být účinná k datu , datum, .

9. Z nesouhlasu s výpovědí a trvání na dalším zaměstnávání (spolu s razítkem žalované) soud zjistil, že se jedná se o doručovaný nesouhlas žalobce s výpovědí z pracovního poměru a tento nesouhlas je ze dne , datum, s tím, že podle razítka na této listině byl nesouhlas doručen žalované dne , datum, .

10. Ze stanovení platu ředitelce , Anonymizováno, (žalované) ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o zápis a usnesení ze , Anonymizováno, . řádné schůze Rady Města , Anonymizováno, konané dne , datum, . Z usnesení rady města č. , Anonymizováno, pak soud zjistil, že bylo rozhodnuto o stanovení platu ředitelce žalované ve výši , částka, . Ředitelka žalované , jméno FO, byla zařazena do 13. platové třídy ve 4. platovém stupni se započitatelnou praxí k datu , datum, v délce , Anonymizováno, . Základní plat byl stanoven na částku , částka, a dále byl ředitelce žalované přiznán příplatek za vedení ve výši , částka, . Osobní příplatek nebyl tímto rozhodnutím přiznán s ohledem na krátkou dobu , jméno FO, ve funkci. Žalovaná předložila Radě Města i organizační strukturu, podle níž pak příslušel příplatek ředitelce žalované za vedení ve 4. stupni, když mj. bylo uvedeno, že tento zahrnuje i ze 2 % , Anonymizováno, . V této listině však nebylo uvedeno ničeho o prováděné organizační změně a o tom, že by snad mělo dojít v souvislosti s přijatou organizační změnou ke zrušení pracovního místa žalobce označeného i v jeho pracovní smlouvě , Anonymizováno, ). Z uvedené listiny byla zjištěna i struktura a mechanismus stanovení platu ředitelce žalované.

11. Ze žádosti o zařazení do 13. platové třídy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím její statutární zástupkyně dne , datum, vyhotovila předmětnou žádost a tuto předložila i s organizační strukturou, která měla být součástí žádosti, Městu , Anonymizováno, , jako zřizovateli žalované. V žádosti o zařazení ředitelky žalované do 13. platové třídy bylo jako důvod uvedeno zařazení výchovného poradce do 13. platové třídy a jeho řízení přímo ředitelkou školy. Ze samotné organizační struktury bylo zjištěno, že ředitelce žalované byl podřízen mj. technickoprovozní úsek se školníkem a jako další podřízení pod tímto úsekem, tedy měli být přímo podřízeni školníkovi, byli uvedeni pracovníci vrátný, uklízečky, a dále sezónní pracovník dopravního dětského hřiště a správce dětského dopravního hřiště. Organizační struktura pak nebyla nijak datována.

12. Žalovaná pak předkládala s ohledem na ekonomické ukazatele a nákladovost provozu DDH i tabulky příjmů a výdajů za jednotlivá období od roku 2016 do roku 2024 (2025). Uvedené tabulky byly vytvořeny účetní žalované na základě požadavku žalované pro účely soudního řízení a nejednalo se o jakoukoliv autentickou účetní evidenci.

13. Tak z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2016 nebyla zjištěna jakákoliv ztráta. Mzdové náklady byly uváděny v částce , částka, e vztahu k brigádníkům a dále , částka, bez určení osoby, další náklady jsou zde , částka, a , částka, s tím, že veškeré výdaje činí , částka, . DDH neevidovalo zisk, ani ztrátu. U evidence rozvozu jídel ve vztahu k příjmům a výdajům byla uváděna ztráta , částka, .

14. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2017 bylo zjištěno, že veškeré výdaje činily , částka, , přičemž zisk u dětského dopravního hřiště byl evidován ve výši , částka, . U rozvozu jídel byla ztráta , částka, . Mzdové prostředky pak byly u brigádníků ve výši , částka, a ve výši , částka, a , částka, . Soud musel zdůraznit, že v letech 2016-2017 nebyl žalobce ani zaměstnancem žalované.

15. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti (rozvozu jídel) za rok 2018 soud zjistil, že u mzdových nákladů, bylo uvedeno „, jméno FO, – skutečné mzdové náklady u dětského dopravního hřiště“ ve výši , částka, , ve vztahu k brigádníkům a lektorům ve výši , částka, . Ztráta dětského dopravního hřiště je uváděna v částce , částka, . U rozvozu jídel je ztráta , částka, , u žalobce jsou zde dále uváděny mzdové náklady, kdy u dětského dopravního hřiště a rozvozu se jedná o částku , částka, , u skutečných mzdových nákladů se jedná o částku , částka, .

16. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2019 bylo zjištěno, že mzdové náklady činí částku ve výši , částka, s tím, že jsou zde také evidovány příspěvky na provoz, stejně tak jako v předchozím roce 2018. Zároveň byly mzdové prostředky na brigádníky pouze ve výši , částka, a u žalobce , částka, . V roce 2019 byl u dětského dopravního hřiště evidován zisk ve výši , částka, . Byl zde evidován zisk i u rozvozu jídel ve výši , částka, . Opět byly v této tabulce uváděny položky označené jako skutečné mzdové náklady u žalobce – , Anonymizováno, , částka, , ze mzdových listů jsou pak zjištěny skutečné mzdové náklady ve výši , částka, .

17. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2020 soud mohl bezpečně zjistit, ostatně jako i ve vztahu k předchozím obdobím, že byl evidován příspěvek na provoz dětského dopravního hřiště ve výši , částka, ze strany, Anonymizováno, Města , Anonymizováno, , příspěvek na provoz ze strany , Anonymizováno, kraje ve výši , částka, , příspěvek od , Anonymizováno, ve výši , částka, a dar od , právnická osoba, ve výši , částka, , kdy byl dále evidován příjem ve výši , částka, jako půjčovné v rámci provozu DDH. V roce 2020 nebyl evidován u dětského hřiště žádný zisk, ale ani ztráta. U rozvozu jídel pak byl evidován zisk ve výši , částka, . Pokud jde o mzdové náklady dětského dopravního hřiště a rozvozu, tak u žalobce je zde uvedena částka , částka, , u mzdového listu je uváděno, že skutečné mzdové náklady u žalobce činili , částka, . U DDH byly mzdové náklady žalobce , částka, a u brigádníků , částka, .

18. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2021 soud zjistil, že příspěvky na provoz ze strany města byly v částce , částka, , ze strany , Anonymizováno, kraje je uvedena neuznaná dotace ve výši -, částka, , dále však je zde příspěvek na provoz ze strany , Anonymizováno, kraje ve výši , částka, . Dále je zde částka ve výši , částka, ze strany , Anonymizováno, . Celková částka, která byla v tomto případě jako příjem evidována, činila , částka, , výdaje pak byly ve stejné výši, tj. ve výši , částka, . Dětské dopravní hřiště nebylo tedy v roce 2021 ani v žádném zisku ani ztrátě. Rozvod jídel je pak evidován v roce 2021 jako ztrátový ve výši , částka, . Jsou zde uvedeny mzdové náklady dětského dopravního hřiště a rozvozu jídel, kdy dále je v této tabulce uváděna částka skutečných mzdových nákladů ve vztahu k žalobci, přičemž tyto tedy byly u žalobce za DDH , částka, a u brigádníků ve výši , částka, . Celkové mzdové náklady pak u žalobce měly být ve výši , částka, a vedle toho podle mzdových listů měly být tyto náklady ve výši , částka, .

19. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2022 pak mohl soud zjistit, že opět byly evidovány veškeré příspěvky, a tedy částky tvořící účetní příjem DDH. Celkem tedy příjmy spolu s půjčovným činily , částka, , přičemž výdaje byly rovněž , částka, . Mzdové výdaje činily , částka, , z čehož , částka, měly být mzdové výdaje u dětského dopravního hřiště ve vztahu k žalobci, ve vztahu k brigádníkům a lektorům pak tyto činily , částka, . Opět zde neexistuje jakýkoliv zisk ani ztráta. U rozvozu jídel v roce 2022 byla zaznamenána ztráta , částka, . Opět jsou zde celkové mzdové náklady dětského dopravního hřiště a rozvozu jídel u žalobce ve výši , částka, . Skutečně mzdové náklady, které v tomto případě však měly být ve výši , částka, .

20. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2023 soud mohl zjistit, že ani v tomto období nebyla evidována ztráta ani zisk u dětského dopravního hřiště, stejně však byla zaznamenána ztráta u rozvozů jídel ve výši , částka, . Jsou zde celkem mzdové náklady u žalobce a rovněž také uváděny podle žalované skutečné mzdové náklady, kde u žalobce je uváděna částka , částka, , kdy u této částky je uvedeno, že je to mzdový náklad , Anonymizováno, .

21. Z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2024 soud zjistil, že za rok 2024, kdy se jednalo o neuzavřené účetnictví, byly příjmy vyšší než výdaje o , částka, . Půjčovné bylo ve výši , částka, s tím, že dále na straně příjmů byl příspěvek na provoz od zřizovatele ve výši , částka, a od , Anonymizováno, kraje rovněž v této výši. Příspěvek , Anonymizováno, činil , částka, . Pokud jde o mzdové náklady dopravního hřiště ve vztahu k žalobci, skutečné mzdové náklady + odstupné v částce , částka, . U ostatních brigádníků je pak částka uváděna ve výši , částka, . U rozvozu jídel je pak evidována ztráta ve výši , částka, . Co se týče mzdových nákladů a skutečných mzdových nákladů, pak tyto jsou u žalobce v roce 2024 uváděny v částce , částka, .

22. Konečně z tabulky příjmů a výdajů ve vztahu k dětskému dopravnímu hřišti za rok 2025 mohl soud bezpečně konstatovat, že se v tomto případě jednalo o ekonomickou prognózu, respektive o plánovaný rozpočet, kde byl kalkulován předpokládaný zisk ve výši , částka, , u rozvozu jídel bylo uvedeno, že tento není realizován. Tento důkaz však nemohl ničeho prokazovat ve vztahu k tvrzené úspoře s ohledem na čistě hypotetickou povahu předpokládaných příjmů a výdajů.

23. Soud pak fakticky duplicitně k důkazu provedl jednotlivé tabulky ve vztahu k nákladům na DDH, a to náklady za rok 2016 až 2025, z nichž bylo možno zjistit stejné informace jako ze shora uvedených tabulek, neboť se fakticky jednalo o totožné důkazy předkládané žalovanou.

24. Ze seznamu dokumentů v roce 2016 až 2024 včetně jednotlivých popisů soud sice mohl zjistit, že v tomto období, respektive v období od roku 2018 do roku 2024 byli u žalované zaměstnáváni brigádníci na DPP jakožto dohled na dětském dopravním hřišti s tím, že v roce 2016 byli zaměstnáváni na DPP a DPČ zaměstnanci, kteří mj. zajišťovali i údržbu a úklid DDH a dohled při provozu pro veřejnost, zároveň pak zajišťovali posezónní servis kol. Tito zaměstnanci byli pak zaměstnáváni především jako dohled na DDH či jako pracovníci na DDH.

25. Z emailové komunikace mezi zástupci účastníků soud pouze zjistil, že mezi účastníky panovaly rozdílné názory na možné smírné řešení věci.

26. Ze mzdového lístku za období května 2024 soud zjistil, že tento byl vystaven na jméno žalobce, přičemž žalobce pobíral čistou mzdu ve výši , částka, , přičemž však tato částka nebyla vyplacena za reálně odpracovanou dobu, ale za čerpání dovolené, náhradu mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele a za státní svátek dne 1. 5. a 9. 5. 2024.

27. Z odpovědi na žádost o informace ze dne 4. 9. 2024 ze strany Úřadu práce (ÚP) mohl soud zjistit, že žalovaná v roce 2024 čerpala příspěvek v rámci „Společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. , Anonymizováno, . Žalovaná žádost podala dne 7. 12. 2023. Dne 21. 12. 2023 byla mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a ÚP sepsána „Dohoda o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. , Anonymizováno, “. Dále bylo zjištěno, že žalovaná podle této zprávy přijala na vyhrazené pracovní místo do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání na pozici „dozor na vrátnici – pomocná síla na DDH“. Pracovní poměr se zaměstnancem byl sjednán na dobu určitou, od 3. 1. 2024 nejméně do 2. 1. 2025. Pracovní náplní zaměstnance byla (mimo jiné) obsluha zabezpečovacího zařízení, jednoduché úkoly k zajištění ochrany majetku a osob, dohled v prostorech hlavní budovy a před budovou, informace návštěvám a rodičům, pomocná a úklidová služba na DDH. ÚP poskytoval 100 % z řádně vynakládaných prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvádí z vyměřovacího základu zaměstnance, maximálně však , částka, měsíčně, z toho 76,73 % je hrazeno z prostředků , Anonymizováno, a 23,27 % je hrazeno ze státního rozpočtu ČR. Součet poskytnutých měsíčních příspěvků neměl překročit částku , částka, .

28. Z poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. ze strany , Anonymizováno, kraje, , Anonymizováno, soud dále zjistil, že , Anonymizováno, kraj poskytl na DDH žalované v roce 2022 částku ve výši , částka, , v roce 2023 opět částku ve výši , částka, . V roce 2024 pak bylo požádáno rovněž o poskytnutí příspěvku na provoz DDH a částka příspěvku pak činila opět částku , částka, . Uvedené příspěvky (dotace) byly vedeny v rámci Dotačního titulu 2: Dětská dopravní hřiště (DT2) a mají vždy sloužit k zajištění provozu dětského dopravního hřiště, organizaci a zajištění okresního kola dopravní soutěže mladých cyklistů, organizaci a zajištění krajského kola dopravní soutěže mladých cyklistů a neslyšících, vzdělávací a volnočasové aktivity pro děti v oblasti , Anonymizováno, realizované na dětském dopravním hřišti. Pokud šlo o osobní výdaje na platy, mzdy, odměny z dohod, žalovaná v roce 2022 vyúčtovala celkové způsobilé výdaje na hrubou mzdu, odvody na sociální a zdravotní pojištění, zákonné pojištění , Anonymizováno, a příspěvky do FKSP byly schváleny ve výši , částka, . Z dotace byly proplaceny osobní výdaje ve výši , částka, . Za rok 2023 pak celkové způsobilé výdaje na hrubou mzdu, odvody na sociální a zdravotní pojištění, zákonné pojištění , Anonymizováno, a příspěvky do FKSP byly schváleny ve výši , částka, . Z dotace byly proplaceny osobní výdaje ve výši , částka, .

29. Z dalšího poskytnutí informací na žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kdy povinnou osobou k informacím byl zřizovatel žalované , Anonymizováno, , soud pouze zjistil, že žalovaná i v roce 2024 realizovala rozvoz obědů jiným školským subjektům. Na provoz DDH pak žalovaná obdržela od zřizovatele v roce 2022 částku , částka, , v roce 2023 částku , částka, a v roce 2024 ve výši , částka, . Od , Anonymizováno, kraje pak žalovaná obdržela na provoz DDH v roce 2022 částku ve výši , částka, , v roce 2023 částku ve výši , částka, a v roce 2024 rovněž částku ve výši , částka, . V této souvislosti pak byly předloženy i údaje ve vztahu k vyúčtování jednotlivých příspěvků na provoz DDH. Z tabulky ve vztahu k vyúčtování příspěvků soud mohl zjistit, že příspěvky za uvedené období roku 2022, 2023 a prvního pololetí 2024 byly rozděleny v roce 2022 tak, že na režijní náklady byla vynaložena částka ve výši , částka, a na mzdové náklady částka ve výši , částka, . V roce 2023 byla na režijní náklady vynaložena částka ve výši , částka, a na mzdové náklady částka ve výši , částka, . V prvním pololetí roku 2024 byla na režijní náklady vynaložena částka , částka, , na mzdové náklady byla vynaložena částka ve výši , částka, . Na náhradu platu (povinné zákonné náklady na plat a odstupné) pak byla z příspěvku zřizovatele použita částka , částka, a na zákonné odvody pak částka , částka, , tj. celkem náklady činily z příspěvku , částka, .

30. Ze žádosti o informace ze dne 6. 10. 2024 adresované žalované ze strany žalobce s přílohou připraveného formuláře pro zpracovatele jednotlivých informací soud zjistil, že tato žádost předcházela poskytnutí informací ze strany žalované ze dne 18. 10. 2024. (viz níže)

31. Z odpovědi na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že informace podávala k dotazům žalobce přímo žalovaná. Z odpovědí soud zjistil, že provozní doba DDH pro školské subjekty je v době školního roku 2024/2025 pondělí, středa, čtvrtek, pátek od 8:00 do 12:00 hodin. Provozní doba pro veřejnost pak byla soudem zjištěna i z fotografie zachycující tabulku ohledně provozu v období školního vyučování a v období hlavních prázdnin, kdy se mělo jednat o provozní dobu dětského dopravního hřiště pro veřejnost s tím, že v období školního roku bylo DDH otevřeno od pondělí do pátku od 12:30 hodin do 16:00 hodin (do data 29. 6. 2024) a v sobotu od 09:00 do 17:00 hodin, a v období letních prázdnin (hlavních prázdnin) byla provozní doba od 08:00 hodin do 19:00 hodin od pondělí do pátku.

32. Z fotografií zachycujících provoz na DDH pak soud zjistil, že tyto fotografie byly pořízeny v průběhu měsíců března až července 2024, přičemž na fotografiích ze dne , datum, byl zachycen při práci na DDH i žalobce. Na fotografiích nebyl zachycen pouze žalobce, ale byly zde zachyceny také jiné osoby, které provádí servis a obsluhu dopravního hřiště.

33. Dále soud provedl k důkazu v řadě druhou ze strany žalované předkládanou organizační strukturu, která byla označena jako platná od , datum, , přičemž z této organizační struktury soud mohl zjistit, že přímo podřízený řediteli (ředitelce) byl podřízen sezónní pracovník DDH a pomocná síla DDH, když podle této organizační struktury již nebylo u žalované pracovní místo správce DDH (provozně technického pracovníka DDH)

34. Dále soud provedl k důkazu jednotlivé výkazy o evidenčním počtu zaměstnanců žalované vždy k datu 30. 9. za rok 2018 až 2024, kdy z těchto listinných důkazů bylo bezpečně zjištěno, že byť žalobce podle platových výměru byl, respektive měl být veden v 7. platové třídě a 12. stupni, žalovaná v této evidenci takového zaměstnance nevedla, což v daném případě však znamenalo faktické pochybení žalované a nikoliv žalobce, který jako zaměstnanec žalované jen stěží mohl ovlivnit konkrétní postupy a jednání žalované.

35. Ve výše uvedeném kontextu pak byly k důkazu provedeny také jednotlivé platové výměry žalobce od počátku jeho pracovního poměru u žalované.

36. Tak z platového výměru ze dne 31. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen do platové třída 7 s platovým stupněm 12, při úvazku 1/40 hodin s tím, že plat činil celkem , částka, .

37. Z platového výměru ze dne 29. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobce byl veden na pracovní pozici vedoucí provozu sportovního zařízení (ostatně takto byl veden z hlediska funkce po celou dobu trvání pracovního poměru, pozn. soudu), přičemž byl zařazen do 7. platové třídy a 12. platového stupně s úvazkem 1/40 hodin s tím, že plat činil celkem , částka, .

38. Z platového výměru ze dne 1. 1. 2020, kde je uvedena platová třída 7, platový stupeň 12, úvazek 1/40 hodin s tím, že měsíční platové složky včetně platového tarifu činí celkem , částka39. Rovněž i z platových výměrů ze dne ze dne 1. 11. 2021, ze dne 15.12.2021, ze dne 31. 12. 2021, ze dne 1. 9. 2022, měl soud za zjištěné a prokázané, že po celou dobu byl žalobce u žalované veden v platové třídě 7 a platovém stupni 12, s úvazkem 1/40 hodin s tím, že postupně docházelo k navyšování tarifního platu, když k datu 1. 9. 2022 činil plat žalobce částku , částka, . V předchozích obdobích pak byl přiznán žalobci plat, Anonymizováno, , částka, , respektive , částka, .

40. Soud měl rovněž za prokázané, že žalobce řádně konal práci pro žalovanou, řádně docházel do zaměstnání, jak bylo bezpečně zjištěno soudem z evidence pracovní doby – docházky za jednotlivé měsíce v roce 2020, 2021, 2022 a 2023, když mohl také zjistit a měl za prokázané, že ve výkazech nebyly uváděny neomluvené absence žalobce v zaměstnání a zároveň žalobce konal práce pro žalovanou po celý kalendářní rok, přičemž konal práci i v letních měsících v červenci a srpnu. Zároveň ale stejně jako jiní zaměstnanci čerpal v průběhu letních měsíců i řádnou dovolenou.

41. Ve vztahu k žalobci pak soud k důkazu provedl i jednotlivé evidenční a zápočtové listy a mzdové listy za období od roku 2018, 2019, 2020, 2021, 2022 a 2023, přičemž z těchto listů soud mohl rovněž zjistit, v jaké výši byl u žalobce plat (mzda) v jednotlivých letech v souhrnné částce za kalendářní rok, stejně tak i dobu čerpání dovolené v konkrétním kalendářním roce. V roce 2018 měl tak žalobce evidovanou dovolenou pouze v rozsahu 3 dnů, když jeho pracovní poměr k žalované vznikl od , Anonymizováno, . Úhrn příjmů za rok 2018 (září až prosinec 2018) činil , částka, a celková čistá mzda , částka, . Jak dále soud zjistil, žalobce v roce 2019 čerpal dovolenou c rozsahu 27 dnů s tím, že čerpal dovolenou i v letních měsících, a to od 1. 7. do 19. 7. 2019, předtím ještě od 26. 6. do 28. 6. 2019 a dále v srpnu od 20. 8. do 23. 8. 2019. Úhrn příjmů za rok 2019 (leden až prosinec 2019) činil , částka, a celková čistá mzda , částka, . V roce 2020 pak žalobce čerpal v letních měsících dovolenou od 13. 7. do 15. 7. 2020, dále od 20. 7. do 24. 7., v červenci pak ještě od 27. 7. do 31. 7. 2020 a v srpnu pak od 4. 8. do 7. 8. 2020 a od 13. 8. do 14. 8. 2020. V roce 2020 pak byla složitější situace, kdy byla žalovaná z důvodu pandemie covidu 19 uzavřena dne 18. 3. 2020 a dále od 23. 3. 2020 do 31. 3. 2020 a od 1. 4. do 23. 4. 2020, respektive v této době žalobce nemohl konat práci pro žalovanou z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Úhrn příjmů za rok 2020 (leden až prosinec 2020) činil , částka, a celková čistá mzda , částka, . V roce 2021 žalobce v období letních prázdnin čerpal dovolenou od 8. 7. 2021 do 9. 7. 2021, od 19. 7. 2021 do 23. 7. 2021, od 26. 7. 2021 do 30. 7. 2021, od 2. 8. 2021 do 6. 8. 2021, dále dne 10. 8. 2021 a 11. 8. 2021, od 12. 8. 2021 do 13. 8. 2021, a od 19. 8. 2021 do 20. 8. 2021. I v tomto roce docházelo k uzavření školských zařízení v souvislosti pandemií covid 19, především v měsíci březnu 2021. Úhrn příjmů za rok 2021 (leden až prosinec 2021) činil u žalobce , částka, a celková čistá mzda , částka, . V roce 2021 konal žalobce pro žalovanou práci na základě pracovní smlouvy a od , datum, také na základě Dohody o provedení práce. V roce 2022 konal žalobce pro žalovanou práci na základě pracovní smlouvy a zároveň měl uzavřeny dvě dohody o provedení práce od , datum, a od , datum, . V tomto roce pak čerpal dovolenou o letních prázdninách dne 4. 7. 2022, dále od 7. 7. 2022 do 8. 7. 2022, od 18. 7. 2022 do 22. 7. 2022, od 25. 7. 2022 do 29. 7. 2022 a od 1. 8. 2022 do 5. 8. 2022. Úhrn příjmů za rok 2022 (leden až prosinec 2022) činil u žalobce , částka, a celková čistá mzda , částka, z pracovního poměru na základě pracovní smlouvy. Z dohod o provedení práce pak činila odměna , částka, a , částka, . V roce 2023 konal žalobce pro žalovanou práci na základě pracovní smlouvy a zároveň měl uzavřeny tři dohody o provedení práce od , datum, , od , datum, a od , datum, . V tomto roce pak čerpal dovolenou o letních prázdninách dne 1. 7. 2023 do 14. 7. 2023, dále dne 31. 7. 2023, a od 1. 8. 2023 do 4. 8. 2023. Úhrn příjmů za rok 2023 (leden až prosinec 2023) činil u žalobce , částka, a celková čistá mzda , částka, z pracovního poměru na základě pracovní smlouvy. Z dohod o provedení práce pak činila odměna , částka, , , částka, a , částka, . V roce 2024 konal žalobce pro žalovanou práci na základě pracovní smlouvy pouze do 27. 6. 2024, jak mohl soud zjistit z tohoto evidenčního a důchodového listu za rok 2024. Úhrn příjmů za rok 2024 (leden až červen 27. 6. 2024) činil u žalobce , částka, a celková čistá mzda za uvedené období činila , částka, z pracovního poměru na základě pracovní smlouvy.

42. Dále soud k důkazu provedl jednotlivé závěrečné zprávy s vyúčtováním podpory ohledně poskytnuté podpory ze strany , Anonymizováno, kraje za roky 2021 až 2024 soud mohl bezpečně zjistit, že v roce 2024 žalovaná obdržela od , Anonymizováno, kraje podporu ve výši , částka, , od Města , Anonymizováno, ve výši , částka, a od Ministerstva , Anonymizováno, částku ve výši , částka, . V roce 2024 se žádnou částkou na projektu nepodílela žalovaná. V roce 2023 žalovaná obdržela od , Anonymizováno, kraje podporu ve výši , částka, , od Města , Anonymizováno, ve výši , částka, a sama se na projektu podílela částkou ve výši , částka, . V roce 2022 obdržela žalovaná podporu od , Anonymizováno, kraje ve výši , částka, , od Města , Anonymizováno, pak ve výši , částka, a sama se pak na projektu podílela částkou ve výši , částka, . V roce 2021 pak žalovaná obdržela podle uvedené zprávy podporu od , Anonymizováno, kraje částku ve výši , částka, , od zřizovatele částku ve výši , částka, a sama se na projektu DDH podílela částkou ve výši , částka, . V roce 2021 bylo DDH provozováno žalovanou od 15. 3. 2021 (31. 3. 2021) do 30. 11. 2021, v roce 2022 pak bylo provozováno žalovanou od 15. 3. 2022 do 2. 12. 2022, v roce 2023 bylo podle uvedené zprávy provozováno od 2. 1. 2023 do 31. 12. 2023 a konečně v roce 2024 pak mělo být DDH provozováno od 18. 3. 2024 do 13. 12. 2024 (od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024). Soud pak musel zdůraznit, že tato data byla evidována na základě sdělení ze strany žalované. V roce 2022 evidovala žalovaná rekordní počet návštěvníků i z řad veřejnosti. V roce 2024 došlo k výraznému prodloužení (podle žalované) otevírací doby, když DDH bylo otevřeno po celý týden, tedy i o víkendech od 8:00 do 18:00 hodin. V době letních prázdnin pak byla otevírací doba rozšířena o další hodinu, kdy bylo od pondělí do neděle DDH otevřeno od 8:00 do 19:00 hodin.

43. Z dodacího listu k faktuře č. , hodnota, ze dne 31. 12. 2024 soud mohl zjistit, že společnost , Anonymizováno, soud zjistil, že tento dodací list se týká jízdních kol a prováděného servisu a dodaných součástí, když celková cena byla vyčíslena na , částka, . Seřízení a montáž se pak týkala 6 kol a vedle toho u jednotlivých jízdních kol v rámci seřízení byly dodány další komponenty – součástky jako např. bovdeny v 6 ks, brzdové páky v 6 ks, duše 4 ks, přesmyky v 4 ks, přehazovačka v 6 ks.

44. Z dalšího dodacího listu k faktuře č. , hodnota, ze dne 29. 12. 2023 vydaného společností , Anonymizováno, soud mohl zjistit, že tento dodací list se týkal seřízení a centrování 33 jízdních kol a jejich prováděného servisu, především výměny plášťů a dalších součástí, přičemž práce byla vyčíslena na , částka, , součástky na , částka, a doprava na , částka, .

45. Soud dále k důkazu provedl dohodu o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. , Anonymizováno, , přičemž z této dohody měl soud za bezpečně zjištěné, že tato byla uzavřena mezi Úřadem práce ČR a žalovanou, a týkala se příspěvku na plat k vyhrazenému pracovnímu místu s tím, že žalovaná takto měla do pracovního poměru přijmout uchazeče o zaměstnání na pracovní pozici dozor na vrátnici a pomocná síla DDH. Den nástupu do práce byl stanoven na den , datum, a pracovní poměr měl být sjednán nejméně na dobu do , datum, . Pracovní smlouva pak měla být uzavřena s konkrétním uchazečem o zaměstnání , jméno FO, . V této dohodě byly nastaveny i další parametry, mj. výše příspěvku v maximálním objemu poskytnutých částek za jeden měsíc ve výši , částka, . Zároveň byl stanoven i úvazek 0,8 s týdenní pracovní dobou 32 hodin. K této dohodě pak bylo přiloženo vyúčtování mzdových nákladů s tím, že se jedná o nevyplněný formulář, stejně tak i poučení k vrácení příspěvku.

46. Z pracovní smlouvy na dobu určitou uzavírané mezi žalovanou a , jméno FO, měl soud za prokázané, že tento zaměstnanec v souvislosti s dohodou s Úřadem práce ČR nastoupil na pracovní pozici u žalované s tím, že pracovní místo z hlediska popisu plně neodpovídalo dohodě, ale náplň práce pak již korespondovala s pracovní pozicí dozor na vrátnici a pomocná síla DDH. Počátek pracovního poměru a nástup do zaměstnání byl , datum, , druh práce (činnosti) vrátný. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, s úvazkem 0,8 s týdenní pracovní dobou 32 hodin. Pracovní poměr byl tedy s , jméno FO, sjednán od , datum, . Z náplně práce pak bylo zjištěno, že stejně jako pracovní smlouva, byla i tato uzavřena dne , datum, . Vedle povinností vrátného pak měl , jméno FO, plnit i úkoly ve vztahu k DDH. Měl dohlížet na dodržování provozního řádu DDH a zajišťovat dohled při provozu DDH v období letních prázdnin.

47. Konečně soud k důkazu provedl i žalobcem předkládané Osvědčení o účasti na kurzu mechanik jízdních kol – všeobecný, z něhož soud zjistil, že žalobce již v roce 2019 ve dnech od 10. do 11. 1. absolvoval kurz mechanika jízdních kol s ohledem na jeho pracovní zařazení u žalované.

48. Soud dále k důkazu provedl výslechy svědků (svědkyň), a to , jméno FO, , svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, . Soud rovněž provedl k důkazu i účastnické výslechy žalobce a statutární zástupkyně žalované, , jméno FO, .

49. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud bezpečně zjistil, že žalobce byl zaměstnaný u žalované a provedl celou řadu zlepšení a změn v rámci provozu DDH. Předtím se zasadil o zřízení DDH , jméno FO, , který se o DDH staral a zajišťoval jeho chod, avšak když odcházel do důchodu, bylo třeba nalézt jiného pracovníka, který by zabezpečil chod a správu DDH, přičemž nebylo možné zajistit chod a správu DDH stávajícím zaměstnancem, který by vedle svého pracovního úvazku mohl zajišťovat i chod DDH. Podle svědkyně totiž DDH vyžadovalo práci na plný úvazek. DDH bylo provozováno od cca půlky března do půlky prosince, vše se řídilo i podle počasí. V té době byl učiněn na žalovanou požadavek ze strany jejího zřizovatele, aby byl rozšířen provoz DDH pro veřejnost. Rostly nároky na provoz, na poskytované služby a na rozšíření otevírací doby. Zároveň se postupně rozšiřovaly služby z hlediska půjčovny kol, koloběžek, motokár atd. a došlo k otevření bufetu i pro veřejnost. Původní počet dopravních prostředků byl cca 30 kusů a následně se zvýšil na cca 100 kusů. Podle svědkyně provoz zajišťoval především žalobce. DDH bylo financováno z veřejných zdrojů, ať už z podpory od zřizovatele či z podpory od , Anonymizováno, kraje. Smyslem bylo poskytování určité služby a nejednalo se o podnikatelskou činnost za účelem zisku. Někdy docházelo i ke ztrátám. Otevírací doba DDH pak překračovala pracovní dobu žalobce a bylo tedy nutné řešit dozor a práce na DDH i brigádníky, zvláště pak v letních měsících, kdy pochopitelně žalobce čerpal i řádnou dovolenou. Velký servis dopravního hřiště a dopravních prostředků probíhal v době, kdy nebylo hřiště v provozu. Rozhodně nedocházelo k tomu, že by byl provoz hřiště v letních měsících zajišťován pedagogy. Pouze jim svědkyně mohla tuto variantu nabídnout, pokud jim chyběly dny dovolené. Žalobce se staral o budovu náležející k DDH, zajišťoval údržbu všech prvků, bylo zřízeno u DDH také hřiště s herními prvky a žalobce postavil na travnaté ploše týpí (teepee). Žalobce sekal trávu, v zimním období odhrnoval sníh a celkově prováděl údržbové práce na DDH. Rozvoz jídel byl původně zabezpečován zaměstnancem technických služeb zřizovatele. Následně zřizovatel měl rozhodnout o tom, že bude rozvoz prováděn žalovanou a z tohoto důvodu pak rozvoz prováděl služebním vozidlem žalobce. Rozsah stravovacího servisu byl řešen v závislosti na zřizovateli. Svědkyně připustila, že žalobci dávala mnoho úkolů a žalobce pak byl vytížen rozvozem jídel a nemohl někdy konat v plném rozsahu práce na DDH.

50. Z výslechu svědka , jméno FO, soud bezpečně zjistil, že tento pracuje u žalované jako školník a na této pozici pracoval u žalované i v době, kdy zde pracoval žalobce. Svědek se bavil o celé věci s ředitelkou žalované, probíral s ní, jaký byl provoz na DDH předtím, než nastoupil žalobce a po jeho nástupu na pracovní pozici u žalované. DDH bylo provozováno od března do listopadu a pro veřejnost byl provoz otevřen vždy v pondělí a ve čtvrtek, pak v sobotu dopoledne a krátký čas i v sobotu odpoledne. Návštěvnost se po příchodu žalobce zvýšila a v době, kdy svědek vypovídal u soudu byla návštěvnost ještě vyšší. Množství kol a dalších dopravních prostředků se podle svědka určitě zvýšilo. Svědek sice vypověděl, že v době, kdy nebyl žádný provoz na DDH, se toto nijak neudržovalo a ani nebyl důvod. Hřiště se pak uklízelo dva dny před otevřením nové sezóny. Nebyl důvod ani opravovat svislé a vodorovné značení. Vzpomínal si, že se opravovalo světelné výstražné zařízení. Svědek v rozporu s provedenými důkazy uvedl, že se nijak nerozšiřoval provoz DDH, ačkoliv potvrdil, že se navýšila návštěvnost a ve skutečnosti ani nevěděl, že by byl žalobce přímo jemu podřízen z hlediska předkládané a nedatované organizační struktury žalované. Podle svědka byl žalobce podřízen přímo ředitelce. Svědek byl podle nové organizační struktury nadřízeným uklízečkám, ale sám to v podstatě nevěděl. Podle svědka se rozšířil provoz až v době pracovní neschopnosti žalobce, avšak zároveň podle svědka se provozní doba nelišila od období, kdy pro žalovanou pracoval žalovaný. Stejně tak soud zjistil z výpovědi tohoto svědka, že svědek na DDH moc nechodil. Ani nevěděl, jak fakticky DDH fungovalo a co bylo obsahem práce žalobce. Svědek sekal trávu na DDH, avšak spíše ještě před příchodem žalobce k žalované. Svědek potvrdil, že servis kol měla provádět i společnost , Anonymizováno, , která si odvezla třeba 10 kol a pak to zase dovezla. V letních měsících podle svědka pracovali na DDH i brigádníci a asistentky, ale opět svědek připustil, že se o chod DDH moc nezajímal a připustil, že to vlastně neví, ač zároveň byl schopen vypovídat o chodu DDH a o činnosti žalobce. Ohledně rozvozu obědů svědek vypovídal shodně jako svědkyně , jméno FO, .

51. Dále soud vyslechl svědkyni , jméno FO, , která zpracovávala pro žalovanou i k soudnímu řízení ekonomické – účetní podklady, neboť sama pro žalovanou pracuje na pracovní pozici účetní, ale nezpracovávala mzdy, které zpracovávala externí mzdová účetní. Zpracovala podklady od mzdové účetní. Podle svědkyně bylo potřeba vyrovnávat plat žalobce, který měl dosahovat a který mu byl fakticky vyplácen, nicméně žádná škoda v této souvislosti žalované nevznikla, a zároveň bylo nutné uvést, že toto nemohlo jít k tíži žalobce. Svědkyně pak nikdy nezpochybnila podklady, které obdržela od předchozí ředitelky , jméno FO, . Svědkyně zadávala všechny údaje do účetního systému , Anonymizováno, . Žalovaná nemohla skončit jako ztrátová. Veškeré případné ztráty se dorovnávaly z jiných zdrojů a rozpočet bývá vždy srovnán. Ve vztahu k žalobci tak docházelo k tomu, že s ním byly uzavírány dohody o provedení práce a tímto se pak srovnával účetně plat žalobce. Zaměstnanci byly placeni jako státní zaměstnanci z konkrétních vyhrazených mzdových prostředků. I žalobce byl veden jako státní zaměstnanec, respektive správní zaměstnanec žalované. Na provoz DDH žalovaná vždy obdržela kalkulované prostředky od zřizovatele, , Anonymizováno, kraje a , Anonymizováno, , nedocházelo k žádným výpadkům. Svědkyně potvrdila, že od počátku roku 2024 byl přijat do pracovního poměru zaměstnanec, který pracoval na vrátnici a částečně na DDH. Většinou dopoledne pracoval na vrátnici a odpoledne pak byl na DDH. Plat tohoto zaměstnance byl plně hrazen ze zdrojů státu, Úřadu práce. Podle svědkyně byl tento zaměstnanec pak ve druhém pololetí placen z prostředků dopravního hřiště, ostatně jako žalobce, potažmo z dalších prostředků. Svědkyně potvrdila, že i nadále plánuje žalovaná rozšiřování služeb pro veřejnost na DDH. Vždy bylo možné konkrétně ze strany žalované stanovit zdrojové financování, a to i nákladů na mzdové prostředky, a to od jednotlivých poskytovatelů podpory na provoz DDH. Podle svědkyně byl problém v tom, že ze zdrojů financování šla značná částka z prostředků pro DDH na plat žalobce, respektive na mzdové prostředky a byl problém s investicemi. Tato část výpovědi nekorespondovala s výpovědí svědkyně , jméno FO, i svědka , jméno FO, , kteří fakticky hovořili o rozšíření služeb a navýšení počtu dopravních prostředků na DDH. Stejně tak došlo k rozšíření dalších služeb pro veřejnost v DDH. Žalovaná zaměstnávala i brigádníky pro provoz DDH, který pak neprobíhal přibližně od konce listopadu či od prosince do konce února. Podle svědkyně byly mzdové prostředky pro žalobce a pro brigádníky nižší, když se počítalo s platem , částka, za hodinu u brigádníků a u žalobce to byla částka , částka, na hodinu. Částka u brigádníků se pak navyšovala pro víkendový provoz cca o 10 %. Veškeré opravy a další provozní náklady pak byly čerpány z prostředků určených od jednotlivých poskytovatelů podpory na provoz DDH. Žalovaná v roce 2023 a 2024 dávala část kol do servisu. Pro další období pak podle svědkyně žalovaná kalkulovala s až 1400 hodinami pro veřejnost. Svědkyně také potvrdila, že v roce 2024 zaměstnávala žalovaná na DDH 4 až 5 brigádníků a dále vrátný v odpoledních hodinách. Takový výhled brigádníků pak byl ve vztahu k provozu DDH i pro rok 2025.

52. Soud provedl účastnický výslech , jméno FO, , ředitelky žalované, přičemž z tohoto výslechu soud mohl zjistit, že tato nastupovala do funkce ředitelky v , Anonymizováno, a ihned začala se svědkyní , jméno FO, řešit ekonomické otázky a začala uvažovat o změně organizační struktury. Statutární zástupkyně ve vztahu k organizační struktuře (č.l. 22 spisu) bez datace, která měla být součástí žádosti Městu Uherský Brod, jako zřizovateli žalované, pokud se jednalo o žádost zařazení Ing. Zemánkové do 13. platové třídy vypověděla, že tato organizační struktura byla někdy z , Anonymizováno, . (Podle této organizační struktury byl podřízen ředitelce žalované mj. technickoprovozní úsek se školníkem a jako další podřízení pod tímto úsekem, tedy měli být přímo podřízeni školníkovi, byli uvedeni pracovníci vrátný, uklízečky, a dále sezónní pracovník dopravního dětského hřiště a správce dětského dopravního hřiště, pozn. soudu) Ředitelka žalované pak vypověděla, že žalovaná se rozhodla rozdělit činnosti žalobce mezi jiné zaměstnance a zároveň servis kol žalovaná řešila pomocí externího dodavatele. Další činnosti pak byly konány jinými zaměstnanci, úklid byl řešen paní uklízečkou, některé činnosti řešil pan školník a rovněž pan , jméno FO, , který byl zaměstnán na pozici vrátného , Anonymizováno, Smlouva s , jméno FO, byla ÚP schválena, přičemž tento zajišťoval i činnosti spojené s DDH. Hodiny pro veřejnost v odpoledních hodinách byly (jsou) zajištěny brigádníky, především pak i o letních prázdninách. Podle , jméno FO, byl chod DDH zajištěn z 90 % brigádníky. Některé práce jsou zajišťovány i žáky 8. a 9. tříd v rámci výuky. K dodacím listům pak uváděla, že se jednalo o servis za celý rok 2023 a 2024. Žalobci nebyla nikdy dána žádná výtka pro porušení pracovněprávních předpisů. Žalovaná nikdy nenabídla žalobci pracovní poměr s nižším úvazkem. Organizační změna, která vedla k nadbytečnosti žalobce, byla podle , jméno FO, řádně přijata i Radou města. Podle , jméno FO, bylo vše řádně doloženo. Podle ředitelky žalované byla organizační změna přijata především z důvodu ekonomické úspory týkající se vynakládaných mzdových prostředků, když žalobce byl hrazen z více zdrojů, přičemž jeho práci bylo možné konat na kratší pracovní úvazek. I ve vztahu k další zaměstnankyni, která měla nastoupit k žalované na pracovní pozici vrátné pak bylo soudem zjištěno, že i v tomto případě měla také obstarávat zčásti chod DDH, výdej kol, dopravních prostředků apod. Většinou výdej kol a další s tím související věci podle , jméno FO, zajišťovali lektoři i pedagogové. Pokud šlo o plat žalobce, tento byl zajišťován ze tří zdrojů a podle žalované doplácení těch částek bylo v rozporu se zákonem. , jméno FO, však toto nedávala za vinu žalobci. Dále z výpovědi ředitelky žalované mohl soud zjistit, že tato nijak nekomunikovala s žalobcem, ohledně jeho práce věc řešila s jinými zaměstnanci. Probírala práci se školníkem, uklízečkami, hovořila se svědkyní , jméno FO, , z jejíž informací pak vycházela při svém rozhodování o organizační změně. Na základě této změny pak byla , jméno FO, tím, kdo měl na starosti všechny věci související s provozem DDH.

53. Konečně pak soud vyslechl také žalobce. Z jeho výpovědi bylo zjištěno, že zajišťoval veškerý chod DDH. Když nastupoval do pracovního poměru, tak si pamatoval, že bylo dáno do servisu cca 5 kol, ale následně již prováděl servis sám. Žalobce byl od rána na DDH (také jen hřiště). Když děti chodily na výuku, tak tam byl od rána a poskytoval jim zázemí, předával jim kola, přilby, uváděl děti na hřiště. Vykonával dozor na hřišti od rána od 8:00 hodin do cca 10:15 hodin, kdy prováděl rozvozy obědů, rozvoz jídel, a následně se vracel na dětské hřiště kolem 12:15 hodin, když od 13:00 hodin bývalo dětské hřiště otevřeno pro veřejnost. Bylo to od pondělí do čtvrtka, dokonce také v sobotu bylo otevřeno, a to od 9:00 do 18:00 hodin s tím, že po celou dobu, co byl zaměstnán u žalované, měl za to, že to bylo takto. O letních prázdninách byl provoz hřiště od 9:00 do 18:00 hodin celodenně. DDH vyžadovalo mnoho činností, nejednalo se pouze o travnatou plochu, přičemž žalobce právě zajišťoval i péči o zeleň, sekal trávu apod. Zajišťoval i údržbářské práce v budově, která náležela k dopravnímu hřišti. Zároveň pak i obsluhoval v bufetu, který byl zprovozněn na DDH. Vybíral peníze za půjčení kol a dalších dopravních prostředků, měl na starosti pokladnu a měl povinnost vždy vše řádně vyúčtovat. DDH se otevíralo kolem 15. 3., konec sezóny na dopravním hřišti byl někdy v rozmezí 5. až 10. 12., vždy podle počasí. V době, kdy hřiště bylo uzavřeno, kdy nebylo provozováno, tak žalobce zde i nadále prováděl údržbu, protože se staral o všechna kola, o všechny káry, odrážedla, u všech dělal servis, samozřejmě kontroloval přilby a další věci. Odhrnoval případně sníh a prováděl další údržbové práce. Žalobce dodržoval pracovní dobu i o letních prázdninách, nicméně logicky také čerpal řádnou dovolenou, jak o letních prázdninách, tak i jindy v průběhu roku. Zároveň se nesetkal s tím, že by mu snad někdo vyčítal, že pracoval na DDH místo něj v době jeho dovolené. Servis dopravních prostředků pak mnohdy čekal na žalobce, až se vrátí z dovolené. Rozhodně nebyl v práci jen 8 hodin. Mnohdy byl v práci déle, podle potřeby a podle daných okolností. S , jméno FO, nikdy neřešil svou nadbytečnost a nebyl dopředu informován o organizační změně. Tato mu následně doručovala výpověď a rozhodně mu nenavrhla ani případné zkrácení úvazku, ani jiné řešení. , jméno FO, za žalobcem nikdy na dětském hřišti nebyla, nezajímala se přímo u něj o chod DDH. Žalobce byl po doručení výpovědi v pracovní neschopnosti, přičemž po jejím skončení se normálně vrátil do zaměstnání a dál dělal práce, tak jak byl zvyklý. Byl na dětském dopravním hřišti, zapisoval veřejnost, vybíral peníze. Konal práce, které konal i před doručením výpovědi. Setkal se tam dokonce i s novým zaměstnancem , jméno FO, . Žalobce měl všechny potřebné odborné zkoušky i pokud se jednalo o elektrikářské práce. Zároveň si udělal kurz na servis kol. V jednom případě provedl i opravu semaforu. Odpovídal za chod hřiště a za bezpečnost veřejnosti, případně i za děti spolu s pedagogy. Odpovídal také za technický stav všech dopravních prostředků.

54. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Při dokazování pak soud vyšel z listinných důkazů předkládaných žalovanou i žalobcem, stejně tak soud přihlédl i k veškerým tvrzením, rovněž tak přihlédl ke zjištěním, která ve věci učinil v rámci svědeckých výpovědí jednotlivých slyšených svědků, rovněž přihlédl i k účastnické výpovědi žalobce a statutární zástupkyně žalované. (viz níže)

55. Soud považoval za věrohodnou svědeckou výpověď svědkyně , jméno FO, , , Anonymizováno, podle přesvědčení soudu tato svědkyně neměla faktický důvod vypovídat v této věci nepravdivě, když zároveň soud musel posuzovat její věrohodnost i v kontextu dalších provedených důkazů. V tomto ohledu byl soud přesvědčen, že , jméno FO, neměla skutečný, relevantní důvod snad vypovídat vědomě nepravdivě po řádném poučení podle § 126 odst. 1 OSŘ. (viz níže) , jméno FO, svědkyně vypovídala v podstatě shodně v některých ohledech jako svědek , jméno FO, , který se naopak i při jednání do jisté míry vymezoval vůči žalobci, když bylo zřejmé, že vůči němu nemá čistě neutrální vztah. Nicméně i výpověď tohoto svědka byla do jisté míry věrohodná, co do částí týkajících se jednání se současnou ředitelkou. Zároveň si však tento svědek poněkud protiřečil, když vypovídal o tom, jaké práce žalobce na DDH konal, ač následně ve své výpovědi uvedl, že se o chod DDH nijak moc nezajímal. Na hřiště nechodil, neměl k tomu ani důvod. Stejně tak svědkyně , jméno FO, byla ze strany soudu hodnocena jako věrohodný svědek. Tato svědkyně fakticky všechny věci posuzovala z pohledu účetnictví a ekonomických hledisek, sama se však nijak reálně nezajímala o konkrétní konané práce žalobcem, neboť toto ani nebyla její kompetence. Zároveň bylo svědkyní potvrzeno, že žalované nevznikla žádná škoda v souvislosti se zaměstnáváním žalobce. Zároveň musel soud mít na paměti, že tato svědkyně vytvářela konkrétní listinné důkazy (tabulky) ohledně financování, výdajů a příjmů v souvislosti s provozem DDH a ve vztahu k mzdovým nákladům ve vztahu k žalobci.

56. Soud byl přesvědčen, že neexistoval jakýkoliv relevantní důvod, proč by výše uvedení svědci vypovídali ve všech směrech vědomě nepravdivě, až na jím uváděné skutečnosti, v této projednávané věci ve prospěch či neprospěch jedné ze stran sporu, kdy ani skutečnost, že je svědek zaměstnancem či bývalým zaměstnancem, či osobou blízkou účastníku řízení, nemůže apriorně znamenat, že takový svědek je nevěrohodný. Hodnocení výpovědi svědka i účastníka řízení z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 OSŘ) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. má příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Tak soud přistupoval i ke slyšeným svědkům, kdy si totiž byl do jisté míry vědom také možných vzniklých konfliktů mezi některými svědky a žalovanou, či spíše mezi svědky a žalobcem, byť po celou dobu trvání tohoto sporu soud opakovaně zdůrazňoval, že není žalovanou paní , jméno FO, a bylo by zavádějící, pokud by kdokoliv personifikoval probíhající spor do osoby paní ředitelky , jméno FO, . Soud pak hodnotil svědecké výpovědi i v kontextu s dalšími provedenými důkazy, které považoval za zcela relevantní a především věrohodné. Soud však neměl za bezpečně prokázané, jaká organizační změna byla fakticky přijata na konci roku 2023, na jejímž základě mělo dojít k nadbytečnosti žalobce. Nicméně i z logiky věci vyplývalo, že první předkládaná organizační změna musela předcházet rozhodování Rady města , adresa, o zařazení ředitelky žalované, , jméno FO, do 13. platové třídy. Její zařazení do 13. platové třídy pak nebylo nijak zásadní pro rozhodování v této věci. (viz níže) Stejně tak soud musel přihlížet i k tomu, že každý člověk vnímá určité děje, určité situace ze svého subjektivního pohledu, přičemž logicky pak soud musí svědecké výpovědi poměřovat s jinými důkazy a takto je i hodnotit. I účastnická výpověď žalobce byla spontánní, nebyla nijak vykalkulovaná, vedená snahou zastřít jakoukoliv skutečnost, když žalobce byl spíše ve své výpovědi věcný a popsal to, jak vnímal a konal svou práci pro žalovanou, a to bez ohledu, zda byla jeho nadřízenou , jméno FO, či , jméno FO, Ostatně to, že ředitelka , Anonymizováno, s ním nikdy neřešila připravovanou organizační změnu a nikdy s ním ani nejednala o konkrétních pracích, které konal pro žalovanou v rámci DDH, vyplynulo i z účastnické výpovědi , jméno FO, . I tuto výpověď soud mohl v podstatě hodnotit jako věrohodnou ve vztahu k tomu, co měl kdo za kompetence, jaké úvahy ji vedly k rozhodnutí o organizačních změnách, byť poněkud zvláštní bylo, že , jméno FO, věci hodnotila čistě ekonomickým pohledem, aniž by zohledňovala i další důležité aspekty v rámci rozhodovacího procesu na manažerské pozici, kterou zastávala. (viz níže)

57. Soud již pak další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření, a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné. Z uvedeného důvodu a s ohledem ke skutkovým zjištěním pak soud neprováděl další důkazy, a to případné výslechy dalších svědků, či další listinné důkazy. Ostatně právo na soudní ochranu nezaručuje, že bude proveden každý důkaz, který bude účastníky řízení navržen; obecné soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které jsou účastníky navrženy, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů je dostatečný. Jestliže však soudy těmto návrhům nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly, jak to učinil nyní soud. (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995 sp. zn. III. ÚS 61/94, N 10/3 SbNU 51)

58. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování pak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, když tento plně vycházel ze skutkových zjištěních učiněných zdejším soudem a uvedených shora. Podstaté pro projednávanou věc bylo to, že žalobce konal pro žalovanou práci na základě platně sjednané pracovní smlouvy a případně pak i na základě dohod o provedení práce, když pracoval na pracovní pozici technickohospodářského pracovníka (provozně – technického pracovníka) jako správce DDH a zároveň pro žalovanou ještě v určitém období zajišťoval rozvoz jídel, neboť žalovaná zajišťovala jídlo nejen pro vlastní strávníky, tj. vlastní žáky a zaměstnance, ale také pro externí subjekty. Žalobce měl pracovní úvazek 1 s týdenní pracovní dobou v rozsahu 40 hodin, přičemž pokud šlo o chod DDH, pak zajišťoval veškeré provozní věci DDH, zajišťoval i servis všech dopravních prostředků, tj. kol. koloběžek, motokár. Stejně tak se podílel na mnoha inovacích ve vztahu k provozu DDH, když inicioval postavení týpí v areálu DDH, stejně tak pergoly sloužící jako zastínění a ochrana před sluncem. Provoz DDH se i na přání zřizovatele rozšiřoval i ve vztahu k veřejnosti, přičemž celý chod DDH byl zajišťován z podpory tohoto projektu ze strany zřizovatele, , Anonymizováno, kraje a rovněž , Anonymizováno, , přičemž se nejednalo nikdy o činnost, která by měla být zisková, byť žalovaná z provozu DDH generovala určité příjmy, které však sloužily opět primárně pro potřeby provozu DDH. V některých obdobích pak bylo DDH ztrátové, ale veškeré hospodářské ztráty se dorovnávaly z prostředků státu, respektive z dotační podpory a z dalších zdrojů žalované. Žalobce v souvislosti se službou veřejnosti zajišťoval půjčování dopravních prostředků, inkasoval půjčovné, staral se o chod bufetu, který byl pro veřejnost na DDH zřízen. Zároveň ale prováděl veškerou údržbu na DDH, a to i v měsících, kdy DDH nebylo v provozu, neboť tento probíhal většinou od počátku až od půlky března do počátku či půlky prosince dalšího 1. pololetí následujícího školního pololetí. , datum, došlo ke změně ve funkci ředitelky žalované, přičemž nová ředitelka , jméno FO, začala řešit otázky týkající se provozu žalované, mj. i provozu DDH, avšak ohledně provozu DDH a potřeb s tím souvisejících se nikdy neradila s žalobcem. Již počátkem listopadu sama ředitelka žalované požádala zřizovatele, , adresa, , o vlastní přeřazení do 13. platové třídy, přičemž důvodem měla být jí uváděná organizační změna a přímé vedení výchovného poradce, který byl zařazen do 13. platové třídy. Obsahem žádosti však nebylo žádné další sdělení o přijetí organizační změny spočívající v rozhodnutí o zrušení pracovní pozice žalobce, ani s žalobcem taková organizační změna nebyla projednána. Žalobci byla doručena dne , datum, výpověď z pracovního poměru pro jeho nadbytečnost, když právě v této souvislosti byl žalobce informován o tom, že byla přijata dne , datum, organizační změna spočívající ve snížení počtu zaměstnanců a v této souvislosti zrušení jeho pracovního místa, ač toto pracovní místo podle zjištění soudu i nadále v nezměněné podobě fakticky existovalo, respektive nedošlo ke změně ve vztahu k provozu DDH, a naopak se provoz DDH ještě dále rozšiřoval. Žalobce s výpovědí nesouhlasil a toto také žalované řádně oznámil dopisem ze dne , datum, , když fakticky byl po určitou dobu v pracovní neschopnosti a pracovní poměr měl skončit až k datu , datum, , kdy již uplynula dvouměsíční výpovědní doba. Žalobce pak i po skončení pracovní neschopnosti konal ještě i v , Anonymizováno, běžné práce jako správce DDH, aniž by došlo ke změně v rozsahu a obsahu těchto prací a zároveň se zde také setkával s novým zaměstnancem , jméno FO, , který pracoval jako vrátný a zároveň měl na starosti i DDH, což vyplývalo i z jeho pracovní náplně, kdy měl zajišťovat půjčování dopravních prostředků a měl zajišťovat i dozor na DDH v rámci provozu DDH pro veřejnost, tedy zajišťoval činnosti shodné s činnostmi žalobce. Další činnosti pak zajišťovala žalovaná prostřednictvím brigádníků. Žalovaná nejednala s žalobcem o tom, že by mohl i nadále jeho pracovní poměr trvat na základě uzavřené dohody o změně rozsahu jeho práce z hlediska velikosti úvazku, jestliže sama uváděla, že nemá pro žalobce práci v rozsahu jeho úvazku 1, když provoz DDH byl od března do listopadu (půlky prosince). Žalovaná však reálně neměla zájem s žalobcem o čemkoliv jednat, a především ani fakticky nepřijala žádnou organizační změnu, respektive tuto pouze fiktivně provedla v rámci změny organizační struktury, ač nedošlo k tomu, že by se stal žalobce skutečně pro žalovanou nadbytečným a že by i nadále žalovaná nemohla žalobce z tohoto důvodu zaměstnávat, jestliže přijala jiného zaměstnance a jestliže práci žalobce nahrazovala prací brigádníky. Pouhé ekonomické hledisko nemohlo obstát, jestliže žalovaná je příspěvkovou organizací a žalobce nemohl nést žádnou vinu na tom, jak mu byl plat vyplácen a z jakých zdrojů. Žalované ostatně nikdy nevznikla žádná škoda v souvislosti s činností žalobce a nikdy mu ani nebylo cokoliv vytýkáno ve vztahu k jím odváděné práci ze strany žalované. Soud nebyl přesvědčen o oprávněnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne , datum, , neboť nebyl ani přesvědčen o přijaté organizační změně. (viz právní hodnocení)

59. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

60. Soud se musel z úřední povinnosti zabývat tím, zda žaloba podaná žalobcem byla včasná z pohledu § 72 ZPr, kdy platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. V tomto případě měl soud za to, že žaloba byla ze strany žalobce podána včasně, jestliže došlo k doručování výpovědi z pracovního poměru dne , datum, , pracovní poměr u žalobce měl skončit k datu , datum, a žaloba byla soudu doručena dne 20. 8. 2024. Ostatně ani žalovaná nenamítala, že by snad žalobce podal žalobu opožděně.

61. Podle § 4 ZPr platí, že pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, NOZ), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

62. Dále se pak soud zabýval již tím, zda samotná výpověď po formální a materiální stránce odpovídala zákonným požadavkům obsaženým v jednotlivých ustanoveních ZPr.

63. Tak podle § 48 odst. 1 ZPr pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

64. Ve smyslu § 52 písm. c) ZPr platí, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu, že se stane zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,65. Z hlediska formálních náležitostí musel soud konstatovat, že po formální stránce bylo možno považovat výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, za zcela bezvadnou, když byl zcela nezaměnitelně uveden důvod pro výpověď z pracovního poměru z důvodu přijaté organizační změny.

66. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) ZPr patří to, že o organizační změně (tj. změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách) přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro uvedený výpovědní důvod je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku organizační změny zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o organizační změně. Rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně je jednáním faktickým (tzv. faktický úkon, faktické právní jednání), nikoliv právním, které je hmotněprávním předpokladem pro právní jednání tam, kde to právní předpisy stanoví, a podstatné pro ně je, aby bylo přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu) k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny. Organizační změna, která je obsahem rozhodnutí zaměstnavatele, může být „jakákoliv“; významné je jen a pouze, že zaměstnanec se v důsledku této změny stal nadbytečným (je dána příčinná souvislost mezi faktickým dopadem změny a nadbytečností zaměstnance), a to i v situaci, kdy bezprostředně rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně snížení počtu zaměstnanců nezmiňuje. Vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel rozhodl o organizačních změnách, může se soud zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel – fyzická osoba, příslušný orgán zaměstnavatele – právnické osoby nebo ten, kdo je k tomu jinak oprávněn. O příčinnou souvislost mezi rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně a nadbytečností zaměstnance jde jen tehdy, bylo-li rozhodnutí o organizační změně (jeho uskutečnění) bezprostřední a skutečnou příčinou nadbytečnosti zaměstnance. Proto i když zaměstnavatel rozhodl o organizační změně, je výpověď z pracovního poměru daná podle ustanovení § 52 písm. c) neplatná, jestliže zaměstnanec ještě před doručením výpovědi pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Zaměstnavatel ovšem při výběru nadbytečného zaměstnance nesmí postupovat diskriminačně (§ 16). Okruh nadbytečných zaměstnanců může být v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyjádřen nejen druhem práce sjednaným nebo vykonávaným jednotlivými zaměstnanci, nýbrž jakýmkoli jiným způsobem (uvedením profesní skupiny, organizačního útvaru, který se zrušuje apod.), z něhož bude s určitostí patrno, která pracovní místa (jaký jejich počet) považuje zaměstnavatel nadále za nepotřebná. Nadbytečným je zaměstnanec též tehdy, jestliže podle rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadne jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací. Rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce může být realizováno nejen snížením fyzického počtu zaměstnanců, kteří u zaměstnavatele vykonávají práci ve stanovené týdenní pracovní době, a rozvázáním pracovního poměru s těmi z nich, kteří se v důsledku tohoto rozhodnutí zaměstnavatele stali nadbytečnými, ale i sjednáním kratší pracovní doby se zaměstnanci vykonávajícími práci ve stanovené týdenní pracovní době nebo s některými z nich. Odmítne-li zaměstnanec, který u zaměstnavatele vykonává práci ve stanovené týdenní pracovní době a jehož práce není v tomto rozsahu pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, uzavřít se zaměstnavatelem dohodu o změně obsahu pracovního poměru spočívající ve sjednání kratší pracovní doby, je ve vztahu k němu dán důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 52 písm. c), neboť se stal vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců nadbytečným.

67. Jestliže rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně bylo opravdu přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu) k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, byl splněn hmotněprávní předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) ZPr; to platí i tehdy, nebyl-li organizační změnou sledovaný efekt později dosažen nebo ukázala-li se přijatá organizační změna posléze jako neúčinná. Má-li být takové rozhodnutí skutečnou příčinou nadbytečnosti zaměstnance, musí zaměstnavatel dát výpověď v takovém okamžiku, aby pracovní poměr skončil na základě této výpovědi (uplynutím výpovědní doby) nejdříve v pracovním dni předcházejícím dni, v němž nastává účinnost přijatých organizačních změn.

68. Je tedy nutné rozlišovat mezi okamžikem přijetí rozhodnutí o organizační změně, okamžikem, k němuž nastává účinnost přijaté organizační změny, a okamžikem, kdy je dosaženo cíle, k němuž organizační změna směřuje.

69. V posuzované věci se soud zabýval fakticky i otázkou nadbytečnosti s ohledem na výpovědní důvod uváděný v samotné výpovědi z pracovního poměru. Jestliže tedy měla být přijata žalovanou tvrzená organizační změna a na základě této změny mělo dojít k tomu, že se stal žalobce pro žalovanou nadbytečným, pak soud posuzoval, jaká byla situace u žalované k datu , datum, , respektive k datu , datum, , kdy mělo původně dojít ke skončení pracovního poměru uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, která počala běžet od , datum, , avšak následně došlo k jejímu přetržení s ohledem na pracovní neschopnost žalobce. Soud musel vycházet z toho, že podle žalované měla být přijatá organizační změna účinná k datu , datum, , avšak soud pochyboval o tom, že byla jakákoliv taková organizační změna řádně přijata a nemohla obstát argumentace, že by snad o organizační změně byl řádně informován zřizovatel žalované. Ani z usnesení Rady města č. , Anonymizováno, nevyplývalo a nemohlo být zjištěno, že by Rada města projednávala jakoukoliv organizační změnu, pouze bylo rozhodnuto o zařazení ředitelky žalované do 13. platové třídy. Ostatně ani samotná žádost ze dne , datum, neobsahovala poukaz na organizační změnu spočívající ve zrušení pracovního místa žalobce, ale tato žádost byla zdůvodněna tím, že výchovný poradce byl zařazen do 13. platové třídy a jelikož měla být řízena jeho práce přímo ředitelkou žalované, požádala o zařazení do 13. platové třídy. Žalovaná ani sama nevysvětlila, jakou organizační strukturu předložila zřizovateli v souvislosti s tvrzenou přijatou organizační změnou. Logicky by to musela být ta organizační struktura, která byla označena jako organizační struktura platná od , datum, , přičemž z této organizační struktury soud mohl zjistit, že přímo podřízený řediteli (ředitelce) byl sezónní pracovník DDH a pomocná síla DDH, když podle této organizační struktury již nebylo u žalované pracovní místo správce DDH (provozně technického pracovníka DDH). Nicméně jestliže soud posuzoval důkazy předkládané žalovanou, pak organizační změna bez uvedené datace a organizační změna uvedená jako platná k datu 1. 2. 2024 byly identické co do přímé nadřízenosti ředitelky žalované ve vztahu k výchovnému poradci a v tomto směru byly obě předkládané organizační změny identické. Zároveň ani školník žalované, svědek , jméno FO, ani netušil, že by mu byl podřízen správce DDH a že by jej měl úkolovat, jak vyplývalo z nedatované organizační struktury. Nebylo pak zřejmé, jak soud výše uvedl, jaká organizační struktura tedy byla předložena Radě města a jaká organizační změna měla být fakticky přijata. I kdyby snad byla organizační změna přijata a v příčinné souvislosti s touto změnou se stal žalobce pro žalovanou nadbytečným, neboť by již nebyla pro žalovanou jeho práce potřebná či nebyla potřebná v takovém rozsahu, který odpovídal jeho úvazku 1, nepředcházelo takové změně ani to, že by žalovaná organizační změnu řádně s žalobcem projednala a zároveň s ním případně jednala o možnosti snížení jeho úvazku. Žalobce se totiž dozvěděl o organizační změně a o své nadbytečnosti až v okamžiku, kdy mu byla doručována dne , datum, výpověď z pracovního poměru a do té doby, což ostatně uvedl sám žalobce, i ředitelka žalované, , jméno FO, , s ním nikdo o tomto nejednal, což by soud považoval za elementární základ slušného zacházení zaměstnavatele se zaměstnancem. , jméno FO, se žalobcem ani neřešila rozsah prací na DDH, když otázky týkající se práce na DDH řešila s jinými zaměstnanci, ač to byl jistě žalobce, kdo jí mohl podat skutečnou a ničím nezkreslenou informaci o rozsahu činností spojených s provozem DDH. Nedošlo tedy ani k tomu, že by snad žalovaná nabídla žalobci práci na stejné pozici, ale s kratší časovou dotací. Ani to se nestalo, byť práce, které žalobce pro žalovanou v souvislosti s DDH konal do okamžiku doručení výpovědi, respektive i dále, byly i nadále potřebné, nedošlo ke zrušení provozu DDH, naopak se rozsah jeho služeb rozšiřoval, jak bylo též zjištěno v rámci prováděného dokazování, kdy se hodiny pro veřejnost rozšiřovaly až na 1400 hodin za celé období provozu DDH v příslušném roce 2024 a i v roce 2025 se s tímto počítalo. Naopak žalobci nic takového nabídnuto nebylo. Rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, vzhledem k němuž se zaměstnanec stane nadbytečným, je též rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, což mělo být realizováno i u žalované v projednávané věci. Takové rozhodnutí může být realizováno nejen snížením fyzického počtu zaměstnanců, kteří u zaměstnavatele vykonávají práci ve stanovené týdenní pracovní době, a rozvázáním pracovního poměru s těmi z nich, kteří se v důsledku tohoto rozhodnutí zaměstnavatele stali nadbytečnými, ale i sjednáním kratší pracovní doby (pod rozsah stanovený v § 79 odst. 1 a 2 ZPr) se zaměstnanci vykonávajícími práci ve stanovené týdenní pracovní době nebo s některými z nich (snížením tzv. přepočteného stavu zaměstnanců), neboť zaměstnancům, s nimiž zaměstnavatel sjednal kratší pracovní dobu, přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době, a zvýšení efektivnosti práce sledovaného touto organizační změnou (snížení nákladů zaměstnavatele na mzdy nebo platy) lze proto tímto způsobem dosáhnout stejně jako v případě snížení fyzického počtu zaměstnanců vykonávajících práci ve stanovené týdenní pracovní době. Žalovaná fakticky mohla celou věc projednat s žalobcem, protože sama po celou dobu argumentovala, že nepotřebovala práci žalobce v takovém rozsahu, ale zcela si protiřečila, když vedle toho uváděla, že došlo a dále dojde k rozšíření rozsahu hodin pro veřejnost na DDH. Žalovaná mohla tedy nabídnout žalobci snížení úvazku a odmítl-li by žalobce takové řešení spočívající v uzavření dohody o změně obsahu pracovního poměru spočívající ve sjednání kratší pracovní doby, stal by se pak logicky, při předpokladu skutečného přijetí organizační změny, nadbytečným a byl by naplněn důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 52 písm. c) ZPr.

70. Žalovaná nejen že s žalobcem nic takového neprojednala, ale zároveň k datu , datum, přijala do pracovního poměru na dobu určitou na základě dohody s ÚP zaměstnance , jméno FO, , který prokazatelně pracoval jak na vrátnici, tak i na DDH, přičemž měl sjednán kratší úvazek v rozsahu 0,8 se stanovenou týdenní pracovní dobou v rozsahu 32 hodin. Ostatně i sám žalobce konal pro žalovanou práce ve stejném rozsahu i po datu , datum, , když se vrátil do zaměstnání po skončení jeho pracovní neschopnosti, o čemž svědčily minimálně i předkládané fotografie, které zachycovaly žalobce při jeho práci na DDH dne , datum, od ranních hodin až do odpoledních hodin. Tedy práce na DDH byla i nadále potřebná, a to v nezměněném rozsahu, když v roce 2024 byla přes školní rok provozní doba DDH pro veřejnost od pondělí do pátku od 12:30 do 16:00 hodin a později do 18:00 hodin a v sobotu od 9:00 hodin do 17:00 hodin. O prázdninách pak byla otevírací doba také rozšířena. Žalovaná pak zajišťovala chod DDH brigádníky, přičemž argument, že tito byli levnější, než žalobce rovněž nemohl obstát, neboť opět žalovaná balancovala mezi tvrzeními o nepotřebnosti práce žalobce pro žalovanou v dosavadním rozsahu a ekonomičností přijaté změny, která snad měla podle žalované spočívat v ekonomické úspoře. Naopak sama svědkyně , jméno FO, , jakož i statutární zástupkyně žalované připustily, že rozsah prací bude nejspíš dostatečně zajištěn 4 až 5 brigádníky, kteří budou zajišťovat chod (zajišťovali chod) DDH ve školním roce i v období letních prázdnin. Zároveň pak činnosti žalobce vykonával i další přijatý zaměstnanec , jméno FO, a některé činnosti pak byly zajištěny dokonce i žáky 8. a 9. tříd (odstraňování plevele a zteřelé trávy apod.) Nemohl tedy obstát argument žalované, že práce žalobce nemohla být po celý kalendářní rok, zvláště za situace, kdy se rozšiřoval provoz DDH a rovněž s přihlédnutím k tomu, že i v době, kdy DDH nemohlo být provozováno, bylo třeba provádět v areálu DDH běžnou údržbu apod.

71. Jak soud již výše uvedl, práce žalobce se nemohla stát nepotřebnou, pokud žalobce takovou práci pro žalovanou vykonával dále po datu , datum, , kdy měla být účinná údajně přijatá organizační změna žalovanou.

72. Podle přesvědčení soudu tvrzená přijatá organizační změna, pakliže by byla takto přijata, o čemž soud znovu musel pochybovat, nesledovala legitimní cíl žalované spočívající ve zvýšení efektivnosti a v ekonomických úsporách, ale pouze se podle názoru a přesvědčení soudu v tomto rozhodnutí negativně odrážela skutečnost, , Anonymizováno, Soud však zde tuto úvahu vyslovil s ohledem na tyto okolnosti soudu známé z jeho úřední činnosti, aniž by toto bylo podstatné pro projednávanou věc.

73. Ze všech shora uvedených důvodů pak soud musel jednoznačně uzavřít, že výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, která byla datována dnem , datum, a která byla tohoto dne žalobci ze strany žalované doručována, byla od počátku neplatnou výpovědí, neboť u žalobce nebyl jednoznačně naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) ZPr. S ohledem k uvedené skutečnosti tedy žalobě vyhověl. (výrok I.)

74. Nad rámec shora uvedeného soud pouze podotýká, že by bylo vhodné především pro žalovanou i pro jejího zřizovatele, aby se pokusili uklidnit celou situaci, která u žalované trvá již po delší dobu, neboť všechny soudní spory pracovněprávního charakteru, které jsou (či byly) před zdejším soudem vedeny, mají spíše negativní dopad na interpersonální vztahy uvnitř žalované a sekundárně se pak mohou projevovat i ve vztahu k žákům a rodičům, kteří jsou se situací obeznámeni.

75. Soud v tomto případě rozhodoval o nákladech řízení z hlediska principu uvedeného v § 142 odst. 1 OSŘ, kdy platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak plně úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a dále v úhradě účelně vynaložených nákladů za zastupování žalobce a poskytování právních služeb ze strany zástupkyně žalobce za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 35 000 Kč za jeden úkon právní služby tj. 2 500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 7 500 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006 do 31. 12. 2024, (dále jen AT), a to příprava a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepis a podání žaloby ze dne 14. 8. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání soudu dne 29. 11. 2024 podle § 11 písm. g) AT), dále za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 65 000 Kč za jeden úkon právní služby tj. 3 700 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 8 úkonů právní služby tj. 29 600 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen AT25), a to písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobce ze dne 10. 1. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT25, za poradu žalobce s jeho zástupkyní přesahující 1 hodinu dne 5. 2. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. c) AT25, za účast u jednání soudu dne 7. 2. 2025 trvající déle jak 4 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT25, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 31. 3. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. c) AT25, za účast u jednání soudu dne 8. 4. 2025 trvající déle jak 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT25, dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 11 úkonů právní služby po 300 Kč do 31. 12. 2024 a po 450 Kč od 1. 1. 2025, když 3 úkony byly provedeny do 31. 12. 2024 a 8 úkonů bylo takto učiněno od 1. 1. 2025, tj. 4 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g), a § 13 odst. 3 AT), dále v náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta /(zástupkyně žalobce) osobním automobilem k jednáním soudu dne 29. 11. 2024, 7. 2. 2025 a dne 8. 4. 2025 ze , Anonymizováno, do Uherského Hradiště a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 470 Kč za takto uskutečněnou cestu k jednání soudu dne 29. 11. 2022, ve výši 473 Kč za takto uskutečněnou cestu k jednání soudu dne 7. 2. 2025, ve výši 473 Kč za takto uskutečněnou cestu k jednání soudu dne 8. 4. 2025, celkem za tyto 3 cesty k soudu částku ve výši 1 416 Kč (osobní automobil , Anonymizováno, , palivo BA 95 B (benzin), cena 38,20 Kč za 1 litr, sazba náhrady 5,60 Kč/km v roce 2024, cena 35,80 Kč za 1 litr, sazba náhrady 5,80 Kč/km v roce 2025, počet km za cestu k soudu 29,5 km tj. celkem za cestu tam i zpět 59 km a za 3 takto uskutečněné cesty bylo najeto 177 km), náhradu za ztrátu času advokáta za 3 půlhodiny po 100 Kč do 31. 12. 2024 za cestu k soudnímu jednání dne 29. 11. 2024, náhradu za ztrátu času advokáta za celkem 6 půlhodin po 150 Kč od 1. 1. 2025 za cestu k soudnímu jednání dne 7. 2. 2025 a 8. 4. 2025, tj. celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT25). Odměna a paušální náhrada hotových výdajů pak byla zvýšena o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce 9 285,36 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 55 501,36 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ s ohledem na postavení žalované jako příspěvkové organizace Města , Anonymizováno, , místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)