9 C 221/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 19 419,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19.419,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.396,72 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 11,75 % ročně z částky 5.396,72 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 307,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 19.419,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o zápůjčce (o úvěru). K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 14.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 26.283 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 14.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 12.283 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 2.504 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5.652 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 4.127 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 60týdenních splátkách po 439 Kč, kdy poslední 60. splátka měla při řádném splácení činit 382 Kč. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu [datum] a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 17.163,69 Kč, která byla započtena na jistinu v částce 8.603,28 Kč a na souhrnný poplatek ve výši 8.560,41 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pak uzavřel s žalovaným Uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne [datum], když žalovaný svůj závazek ve výši 19.752 Kč uznal a po tomto uznání tedy uhradil poslední splátku ve výši 332,69 Kč, ač měl řádně hradit měsíční splátky na dluh ve výši 1.500 Kč splatné vždy k 20. dni v měsíci od [datum]. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil, a to ani přes uznání závazku, ani po doručení předžalobní upomínky. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována k datu [datum] ve výši 7.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum] spolu s dalším vyjádřením žalobkyně.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2023 č.j. 9 C 221/2023-47 byli žalobkyně a žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 14.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 26.283 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 14.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 12.283 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 2.504 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5.652 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 4.127 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 60týdenních splátkách po 439 Kč, kdy poslední 60. splátka měla při řádném splácení činit 382 Kč. Součástí Smlouvy byly i Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Zároveň byla žalovaným řádně vyplněna zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, kdy tímto právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný předložil i další podklady ke zjišťování jeho úvěruschopnosti. Bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný uvedl příjmy domácnosti měsíčně ve výši 18.048 Kč a výdaje v celkové výši 5.000 Kč. Z hlediska probíhajících exekucí pak žalobkyně předložila výpis z Centrální evidence exekucí, který v tomto případě osvědčil, že v předmětné době nebyla vůči žalovanému vedena žádná exekuce. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu [datum] a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 17.163,69 Kč, která byla započtena na jistinu v částce 8.603,28 Kč a na souhrnný poplatek ve výši 8.560,41 Kč, když uvedené bylo bezpečně zjištěno z transakční historie ve vztahu k poskytnutému spotřebitelskému úvěru žalovanému (zápůjčce). Právní předchůdce žalobkyně pak uzavřel s žalovaným Uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne [datum], když žalovaný svůj závazek ve výši 19.752 Kč uznal a po tomto uznání tedy uhradil poslední splátku ve výši 332,69 Kč, ač měl řádně hradit měsíční splátky na dluh ve výši 1.500 Kč splatné vždy k 20. dni v měsíci od [datum]. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil, a to ani přes uznání závazku, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována ve výši 7.000 Kč k datu [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne [datum].

6. Pokud šlo o k důkazu provedená rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], pak tyto soud k důkazu provedl, avšak ve vztahu k projednávané věci ničeho z hlediska skutkových zjištění neučinil a považoval je spíše za podporu argumentace žalobkyně ohledně splnění předsmluvní odpovědnosti jejího právního předchůdce z hlediska zjišťování úvěruschopnosti žalované.

7. Zároveň z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB zjistil, že zprostředkovatelka úvěru, paní [jméno] [příjmení], byla v inkriminované době uzavření úvěrové smlouvy oprávněná sjednat úvěrovou smlouvu jako registrovaný vázaný zástupce podle zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

9. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro toto řízení bylo pak podstatné, že nemohlo být pochyb o platně uzavřené smlouvě o zápůjčce (úvěru) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, stejně tak bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel na základě uzavřené smlouvy částku ve výši 14.000 Kč a byl povinen při dodržení smluvních podmínek řádně vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se sjednaným poplatkem. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu [datum]. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 17.163,69 Kč, která byla započtena na jistinu v částce 8.603,28 Kč a na souhrnný poplatek ve výši 8.560,41 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pak uzavřel s žalovaným Uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne [datum], když žalovaný svůj závazek ve výši 19.752 Kč uznal a po tomto uznání tedy uhradil poslední splátku ve výši 332,69 Kč, ač měl řádně hradit měsíční splátky na dluh ve výši 1.500 Kč splatné vždy k 20. dni v měsíci od [datum]. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována ve výši 7.000 Kč vypočtená k datu [datum]. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil ve zbylé dlužné částce ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne [datum].

10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.

12. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

13. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 14.000 Kč poskytnut a jakou částku bude nucen splatit. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobkyně mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalovanému poskytnuta, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena.

14. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

15. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

17. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

18. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

19. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

20. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

21. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

23. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

24. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

25. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

26. Soud měl jednoznačně za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 14.000 Kč, který měl vrátit spolu s příslušenstvím – souhrnným poplatkem ve výši 12.283 Kč, a pro případ porušení smluvních povinností a ukončení smluvního vztahu měla žalobkyně (její právní předchůdce) vůči žalovanému právo na vrácení všech peněžních prostředků i na smluvní pokutu. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 17.163,69 Kč, která byla započtena na jistinu v částce 8.603,28 Kč a na souhrnný poplatek ve výši 8.560,41 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pak uzavřel s žalovaným Uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne [datum], když žalovaný svůj závazek ve výši 19.752 Kč uznal a po tomto uznání tedy uhradil poslední splátku ve výši 332,69 Kč, ač měl řádně hradit měsíční splátky na dluh ve výši 1.500 Kč splatné vždy k 20. dni v měsíci od [datum]. Právní předchůdce žalobkyně pak měl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, přičemž tato byla požadována ve výši 7.000 Kč vypočtená k datu [datum]. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil ve zbylé dlužné částce ani po doručení předžalobní upomínky. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaná pak nejen dlužila konkrétní částku, ale dostala se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh, který mu vznikl, neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní i jejím předchůdcem, když zároveň žalovaný svůj závazek i uznal ve smyslu § 2053 NOZ, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení i úroku z úvěru, které byly žalobkyní požadovány, jakož i ve vztahu ke smluvní pokutě, která byla ze strany žalobkyně požadována v souladu s § 122 ZSÚ, stejně tak i úrok z úvěru. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jejího právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

27. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny částečně § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 2.252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)